Pokračování Historie Nikolčic v datech a souvislostech.
Říše rodu Habsburků sahala v letech 1576-1612 od Rýna až do dnešního Rumunska, bývalého Sedmihradska a od Severního moře k moři Středozemnímu. V té době narůstaly mnohé nespokojenosti obyvatel. Zvláště pak za panování Ferdinanda I. (1526-1564), který tvrdě uplatňoval římsko-katolický klerikalismus a tím potlačoval náboženskou svobodu. Po něm následoval Maxmilián II. (1565-1575) a konečně Rudolf II (1576 -1612).
(Josef Hložek- Cyklus přednášek 1/98)
1600 – Nikolčice utrpěly značné škody způsobené císařským vojskem (Břeclavsko str. 523)
Sousední Kurdějov patřil pod panství hodonínské, které v tuto dobu koupil nejvyšší uherský hofmistr Štěpán Illezkázy, Bočkajův spojenec. Tamním rychtářem byl Jakob Knechtl. A v jeho době je popisován spor o dobývání kamene lidmi z Nikolčic na Kamenném vrchu. Podle komise patřil svah směrem k severozápadu Hustopečím, tedy k panství kláštera Králové a opačný svah k dědině Kurdějovu. Nikoliv nikolčickým, kteří patřili do panství židlochovického.
1602
V kopiáři brněnského práva je určeno pro Nikolčice několik naučení v civilněprávních i v hrdelních sporech z let 1602-1616.
Jde o období, kdy města, městečka, případně vesnice brněnského právního okruhu se do Brna obracela povinně ve všech hrdelních případech. Místní hrdelní soud v Nikolčicích byl tedy omezen na provádění výslechu a výkon rozsudků, které vydávalo vrchní právo.
Těchto několik rozsudků nám dokazuje, že ještě počátkem 17.století měl nikolčický vesnický soud podobnou pravomoc v hrdelních záležitostech jako například městský soud v Hustopečích či Ivančicích, ačkoliv Nikolčice přestaly být již v roce 1485 sídlem samostatného statku. Výkon hrdelního práva zde zřejmě zanikl až v průběhu 17. století připojením vesnice k Nosislavi.
V Nikolčicích byli souzeni Jakub Crha z Bojanovic a Matouš Plkeš z Blažejovic. Zachoval se závěrečný ortel, podle něhož byli oba oběšeni.
Rychtářem (fojtem) byl v této době Petr Kavka.
(Vlastivědný sborník 1993 str- 315-316)
1605
První se začali proti Habsburkům bouřit šlechtici – vůdcové lidu. V tomto roce to bylo Bočkajovo povstání v Sedmihradsku, kde byl útisk jak náboženský tak i hospodářský nejsilnější.
Bočkaj nabídl moravské šlechtě- Karlu staršímu z Žerotína- vůdci nekatolických stavů moravských spojenectví proti Habsburkům. Byt zamítnut. Karel starší z Žerotína chtěl zůstat věrný císaři. Bočkaj se spojil s Uhry. Pozval si na pomoc Tatary (z Osmanské říše) a začal se za odmítnutí mstít loupeživými nájezdy- hlavně na Moravě.
(Josef Hložek- Cyklus přednášek 1/98)
V této době bylo nejvíce postiženo Hustopečsko.
Dne 6.dubna 1605 za Bočkajova vpádu byl u nás proboden krejčí Christl (z domu Habánů) a jeho dům vykraden. (Sol.)
29.června byli Sedmihradští u Kurdějova.
Divoké hordy v období kolem 17.července 1605 vypálily Kobylí, Bořetice, Kurdějov, Diváky, Šakvice i jiné obce byly jimi navštíveny. (Jiří Pajer- Studie o novokřtěncích- str 164). Bočkajovci mnoho lidí povraždili a mnoho jich odvedli s sebou, aby je prodali Turkům do otroctví. (NČ II str. 35)
Napadli i Hustopeče, ale Bočkaje odrazili.
V tuto dobu je znát hospodářský úpadek té doby těsně před českým povstáním a zvláště za krutých dob třicetileté války.
1608 – Místní soud projednával spor o statek mezi rychtářem a staršími dědiny Těšan, která byla sídlem samostatného drobného statku a Martinem Pavlíkem. Z dochovalých dokumentů nelze přesněji charakterizovat jeho konkrétní obsah, jisté však je, že Martin Pavlík byl odsouzen- zřejmě o pokus o podvod- na určitou dobu do vězení o chlebě a vodě. V Nikolčicích však zřejmě obecní šatlava chyběla a představení vesnického soudu si s rozsudkem brněnského vrchního práva nevěděli rady. Dne 8.srpna 1608 dostali proto vysvětlení, co se rozumí „hnátním vězením v kládě: „ kláda do kteréž se lidé proviňující za nohy k trestání dávají…..kteréhožto vězení bezpochyby u vás, jakž obyčejně na všech dědinách, se nachází“.
Skrovné poznatky o hrdelním soudu v Nikolčicích můžeme tedy shrnout konstatováním, že soud ve vesnici vznikl pravděpodobně v době, kdy byly Nikolčice samostatným statkem náležejícím staroboleslavské kapitule. Soudnictví včetně hrdelního si Nikolčice udržely až do 17 století. Tehdy neměly obecní vězení ani popraviště, měly však stále právo soudit i těžké hrdelní zločiny, i když toto právo bylo omezeno na provádění výslechů a výkon rozsudků, které vydávalo vrchní právo. (Vlastivědný sborník 1993 str. 315)
Nikolčice měly i Horní právo. (Sol)
1611 – Habánský duchovní byl Ludvík Forke (Sol.)
8. června zemřel Ludvík Dorckher (Dörker1541-1611) ve stáří 70 let. Starší kazatel a představený celé obce, který sloužil 40 let u obce.(655)
(Podle A.J.F.Zieglschmidt: Die Alteste Chronik der Hutterischen Bruder. New York 1943- informace z archivu Josefa Černého.)
V roce 1612
přichází do Nikolčic evangelický farář předbělohorský Daniel Příhradný (Příhradní, Příchodný, Přehradný, Příhodný). Ordinován byl 24.6.1601 ve Vitemberku. Narodil se v Bánově u Uherského Hradiště. Podle některých pramenů byl již v roce 1602 farářem ve Velkých Němčicích, ale bezpečně je doložen ve Velkých Němčicích až v roce 1606 a zde působil až do roku 1624. V roce 1625 odešel na Slovensko a nebo zemřel.
1612 Dietrich Bartl v Přibicích za přítomnosti starších z Přibic, Čejkovic a Nikolčic připomínal, aby zachovali punkty na urovnání všech nepravostí a nepořádků. Například měli zanechat všech nových forem, jež by vedly k pýše: zdržovat se skvostných látek, perleti, slonoviny, protože jen šetrností se lze domoci majetku.
1612- prodal Bohuslav Koza z Hradiště svobodný dvůr za 1200 zlatých rytíři Janu Odkolkovi z Újezda (Jeho manželka byla 1616 Markéta Javornická z Javorníka.) Jan Odkolek také vlastnil svobodný dvůr ve Važanech u Vyškova.
1613 – U novokřtěnců byl duchovním Adam Neuffer, který zemřel 10. února (1543-1613) ve stáří 70 let. Byl 60 let u obce a 29 let sloužil jako kazatel. (668)
(Podle A.J.F.Zieglschmidt: Die Alteste Chronik der Hutterischen Bruder. New York 1943- informace z archivu Josefa Černého.)
V roce 1613 kupuje židlochovické panství a s ním i Nikolčice Jan Diviš ze Žerotína (1575-1616). Byl to bratr Karla staršího ze Žerotína. Na žádost rytíře Jana Odkolka z Újezdce osvobodil jeho dům (č. 63) s lánem polí a podsedek „Říbovský „ s ½ lánem, od veškeré potažní a pěší roboty, které se měly již od starodávna odvádět do Židlochovic; k domu patřila vinice „ Putna“
(StA Brno, Velkostatek Židlochovice – Břeclavsko str.522)
V tom roce majitel Židlochovického panství Jan Diviš z Žerotína Janu Odkolkovi povoluje střílet lišky a zajíce kolem Nikolčic a osvobozuje jej od všech dávek.
Dalším majitelem svobodného dvora byl jeho syn Karel Lev Albrecht Odkolek z Újezdce.
Dále byl majitelem svobodného dvora rytíř Karel Adolf Herold ze Sondlefenda a po něm Jan Globis.
(Židlochovský okres- Augustin Kratochvíl str.200)
Pak byl dvůr několik let pustý a po roce 1620 přešel do majetku Židlochovského panství a stal se dvorem poplužným a byl pronajímán. Sol.)
1616 umírá Jan Diviš ze Žerotína. Nezanechal potomka, proto příbuzní prodali celé židlochovické panství, a tak se stalo majetkem katolického pána Adama z Valdštejna na Hrádku a nad Sázavou a Lovosicích a drží jej až do roku-1638. (Iváň, Křepice, Nikolčice, Nosislav, Přibice, Přísnotice, Pohořelice, Smolín, Unkovice a Žabčice. Břeclavsko str. 100) Na náboženských poměrech se nic nezměnilo.
1616 – je zaznamenán soudní spor, který vede rychtář Petr Kavka proti sirotkovi Janu Nesejtovi kvůli krádeži. A byl odsouzen k vymrskání z panství. U novokřesťanů byl zvolen za duchovního Josef Hauser, jenž uměl hebrejsky, řecky, latinsky, francouzsky a německy. (Sol)
Adam z Valdštejna v roce 1617 v Židlochovicích hostil císaře Matyáše s celým dvorem, jinak se zde ale Valdštejnové příliš nezdržovali. (Wikipedie)
1618 se odehrálo stavovské povstání v Čechách a 1619 dorazilo i na Moravu. Představitel= stavovského povstání vyhnali ze země katolické kněze.
Třicetiletá válka byla 1618-1648.
Aby bylo katolické obyvatelstvo ochotnější přijmout reformované řády, bylo do katolických obcí dáno do jednotlivých stavení vojsko.. koncem května1619 do obcí Těšan, Šaratic, Újezda u Sokolnic 600 mužů pěšího českého vojska… (NČ I str. 17.)
Nikolčice měly před bitvou na Bilé Hoře 72 domů a 620 obyvatel, z toho 500 místních a 120 novokřtěnců (Habánů) a 2 024 mír polí 954 mír vinic a zahrad, které vlastnily (Sol).
Na konci prosince1618 překročil u Mikulova císařský generál Henry Duval Dampierre hranice a vpadl na Moravu. Vojáci začali přepadat vsi a města, drancovat a brát, co jen šlo.
U nás vyrabovali Dampierrovi vojáci habánský dvůr (Sol.)
Stejně se ovšem chovali i vojáci moravských stavů vedení Ladislavem Velenem ze Žerotína a Fridrichem z Tiefenbachu. A to proto, aby co nejvíce znemožnili císařským žoldnéřům zásobování.
(Po Bílé hoře nastal čas zúčtování a břeclavský pán Ladislav Velen přišel o Majetek a pokud by nebyl uprchl, přišel by i o hlavu.)
1619
Obě armády se setkali v létě na březích Dyje a Moravy mezi Mušovem, Strachotínem a Dolními Věstonicemi, kde 5. srpna došlo k největší bitvě třicetileté války na Moravě. V tomto roce přijel na Moravu silný oddíl 4000 polských kozáků, aby císaři pomohli s vyproštěním Vídně z obležení vojskem českých stavů. Cestu obávaných polských jezdců k Vídni lemovala vypálená a vyloupené města a vesnice. Na Moravě řádili především v okolí Bzence a Hodonína. (M. Svoboda. Malovaný kraj 2017) V tomto roce vyplenili Poláci Přibice (NČ I. str. 17) 1619 – Ze svého panství byl vypuzen také Adam z Valdštejna.
18. a 24.září 1619 byly vypleněny císařským vojskem Dambořice, Uherčice a Nikolčice. V Nikolčicích odehnali vojáci všechen hovězí dobytek. (710)
18.října – zchudlý novokřtěnský dvůr byl znovu vypleněn (stejně jako předtím už dvakrát) 300 Uhry, všechen skrovný majetek byl pobrán. (713)
(Podle A.J.F.Zieglschmidt: Die Alteste Chronik der Hutterischen Bruder. New York 1943- informace z archivu Josefa Černého.)
1621
4.ledna u Velkých Němčic porazili Uhři císařské vojsko, které vtrhlo na Moravu. Velké Němčice lehly popelem.
28. ledna 1621 Buquoyovi vojáci zpustošili u nás dům novokřtěnců (Sol.) ( Karel Bonaventura hrabě Buquoy byl velitel císařských vojsk na počátku třicetileté války. Wikipedie)Byl úplně vyrabován, kůže, sůl, sádlo, vlna, měděné nádobí a všechno odvezeno. (737)(Podle A.J.F.Zieglschmidt: Die Alteste Chronik der Hutterischen Bruder. New York 1943- informace z archivu Josefa Černého.)
13.března 1621 vypověděl císař z českých zemí všechny kalvinické kazatele.. Vypuzený Adam z Valdštejna se po svém návratu obrátil zvláště proti nekatolíkům, novokřtěncům, luteránům a Českým bratřím. (Židlochovice 1948. str.17) 1622 byl ustanoven soudní tribunál nad českými pány. Bylo zkonfiskováno na 147 panství.
1622
Velké Němčice byly zpustošeny Bethlenem. (Gabriel Bethlen byl jeden z vůdců protihabsburského povstání během třicetileté války.) (NČ I. str 17) Nájezdy bethlenových z Uher trpěl náš region až do počátku roku 1622, než byl 7. ledna na zámku v Mikulově uzavřen mír. Ale i přes uzavřený mír zůstávala dále císařská armáda v zemi a představovala pro poddané neustálou zátěž. (M. Svoboda. Malovaný kraj 2017) Vesnicemi táhli vojáci válčících stran doprovázení tlupami loupících marodérů, což byli vojáci, lehce zraněni nebo ti co své onemocnění předstírali, proto nepostupovali se svou jednotkou. Šli pouze v jejích stopách a přitom rabovali a loupili.
Jižní Moravu zasáhl morová epidemie. (Arnošt Špánek- Telnický zpravodaj 2020/3)
V tomto roce museli novokřtěnci definitivně opustit Moravu, byli vypovězeni dekretem Ferdinanda II. z 28.září 1622. Během šesti týdnů se novokřtěnci hromadně z Moravy vystěhovali a už nikdy se na toto území nevrátili. (Magisterská diplomová práce- Marta Březíková- 2009. Kritická edice vybraných listů Jana Diviše ze Žerotína str.10) Ale podle Becka se Nikolčice neuvádějí mezi 24 dvory, které museli novokřtěnci v roce 1622 opustit a vystěhovat se do Uher. (Beck, str. 408, informace z archivu Josefa Černého.)
1623
Od jara tohoto roku se začala tvořit nová protihabsburská koalice, k níž přistoupil i sedmihradský vévoda, nespokojený s podmínkami míru z roku 1622. Gabor Bethlen vyrazil v polovině srpna s armádou čítající 50 000 vojáků, přičemž více než polovinu tvořili Turci. (M. Svoboda. Malovaný kraj 2017)
Tato událost je popsána v Nikolčické čítance II na str. 35 takto: Nový vpád Uhrů spojených s Turky na Moravu. Tehdy bylo mnoho lidí odvlečeno do zajetí, nejvíce z Kurdějova.
V tomto období řádil v našem regionu mor, který vypukl původně v císařském vojsku.. (KČ str. 35)Celý rok 1623 a rok následující znamenaly pro Moravu vrchol válečného utrpení, protože v zemi bylo přítomno tolik vojska a po tak dlouhou dobu, že nebylo v jejich možnostech je uživit. (M. Svoboda. Malovaný kraj 2017)
1624
9.dubna byl vydán císařský patent, podle kterého bylo povoleno vyznávat v českém království a v moravském markrabství pouze římskokatolické náboženství. Nekatolíci nesměli nic vlastnit a pod pokutou 100 zlatých ani konat vlastní schůze či pobožnosti- Hrozilo vyhnanství, propadnutí majetku i smrt. (Lukl, Macek, Svoboda – Nosislav 2011)
12. září 1624 byl jmenován reformačním komisařem na Moravě Jan XVI. (XIX.), Arnošt Platejs z Platenštejna.
13. prosince 1624 byla ustanovena náboženská komise, pověřená kardinálem Ditrichštejnem, která měla k ruce oddíl vojska.. Na židlochovickém panství zjistila, že jsou stále přítomni kazatelé všech evangelických směrů. Byli ještě v Židlochovicích, Měníně, Nosislavi, Nikolčicích, Přibicích a Vojkovicích. Navíc se na panství zdržovali i kazatelé vyhnaní z jiných panství.
Náš historik p. Solnička upřesňuje:
Po bitvě na Bílé Hoře se museli vystěhovat všichni, kdo nepřešli na katolickou víru. Bylo v letech 1627-1634. Na základě vypovídacích dekretů se vystěhovali ke svým spolubratřím v oblasti dnešního jihozápadního Slovenska a do Sedmihradska (Rumunsko, Maďarsko).
Nejdůležitějším a největším sídlem se stalo Sobotište, jehož význam lze srovnávat s moravskými Novými Mlýny. Sobotiště bylo metropolí novokřtěnců. Bylo založeno již v roce 1546 a po roce 1622 přijalo značnou část moravských exulantů a záhy proslulo jako největší centrum výroby novokřtěnských fajánsí. (Jiří Pajer- Studie o novokřtěncích- str 147).
Uchýlili se hromadně napřed na svobodnější území uherské do Sobotiště u Myjavy – a v průběhu dalších století se jejich potomci přes různou nepřízeň ze strany úřadů dostávali vždy korporativně do Sedmihradska, pak do jižního Ruska a odtud r. 1874 přesídlili do nynějších hutterských náboženských obcí na území USA a Kanady. ( Pro uveřejnění na webové stránky www.nosislav.cz přepsal, provedl tiskovou korekci a poznámkami doplnil v březnu roku 2001 Aleš Lukl.)
V naší obci zůstalo jen 16 občanů neschopných přesunu: Tím pádem zůstalo 50 domů, Svobodný dvůr a dvůr novokřtěnců zůstaly pusté a k tomu dalších 1430 mír polí a 898 mír vinic a 10 mír zahrad pustých. Jejich dvůr byl rozdělen na 4 půllány a svobodný dvůr byl změněn na poplužní a byl pronajímán. Ještě v roce 1673 nalezla komise 47 domů a 1 880 mír polí a 165 mír vinic a 10 mír zahrad pustých.
Pamětníci říkají, že studna v zahradě novokřtěnců byla jejich původní a ještě dlouho se v humně vykopávaly zbytky různých pecí a že ze dvora vedou dveře do habánského sklepa, v němž napravo je zazděný vchod do klenuté chodby. (Sol.)
Zůstaňme ještě chvíli u slovní historie. Na fotografiích (která je vyvolána obráceně), vidíme pana faráře Jana Turečka a učitele Rudolfa Kolínského, kteří jsou zachyceni u toufarské studny na pozemku č. 51.
Ve své době se lidé pokoušeli zmapovat stopy z doby novokřtěnců. Také se údajně pokoušeli prozkoumat sklepení a chodbu, které údajně měla vést až do Divák. Svítili si svíčkou a protože v chodbě nebyl vzduch svíčka zhasla. Proto se vrátili zpět a tím průzkum skončil.
Pokud jsme si ukázali, že novokřtěnské sídlo bylo několikrát zdevastováno nájezdníky a lidé byli povražděni. Stavba sklepní únikové cesty by byla logická. Jestli to tak skutečně bylo se již nedozvíme.
Po odchodu novokřtěnců z Moravy připadl obvykle veškerý majetek šlechtě.( = Valdštejni) (Dr.Jiří Pajer soukromý dopis Josefu Černému- archiv) Po vypuzení nekatolíků byla obec přiřazena do Židlochovic, u nichž zůstala až do roku 1675.
V Židlochocickém panství měl rekatolizaci provádět páter Jan František Vendský. Pod jeho duchovní správu patřily i Nikolčice. Proces rekatolizace se mu dařil jen částečně.
1625
V první polovině roku konečně z Moravy odtáhla většina ubytovaného vojska a zůstaly zde jen posádky některých měst a hradů. (M. Svoboda. Malovaný kraj 2017)
1626
28.prosince byl uzavřen mír s Gáborem Bethlenem v Bratislavě.
V roce 1627 Bohuslav Koza koupil t. r. svobodný dvůr v Pouzdřanech a byl správcem statků Kašpara Melichara z Žerotína.
1628
Určité uklidnění situace umožnilo zemskému hejtmanovi Františku z Dietrichštejna ještě více zvýšit protireformační úsilí. Zásadním momentem bylo vydání obnoveného zřízení zemského a to se stalo 10. května 1628, v podstatě nové zemské ústavy. 1630- Velká náboženská reforma, tzv. rekatolizace. Kdo nepřestoupil na katolictví, vězněním a těžkým trestem přinucen byl. Všichni bratrští kněží a pod obojí byly posláni do exilu. Byl také vypovězen i Karel st. ze Žerotína.
1633
Dle statistiky 1633 se ke svatému přijímání dostavila jen třetina. (Lukl, Macek, Svoboda – Nosislav 2011 strana 20) Protestanti z Nosislavi a Nikolčic se naučili chodit na evangelické bohoslužby do Uher, zejména do Reci (okres Senec), postupně přenášeli prožívání své víry do svých domácností.
1634
V rode1634 se při novém osidlování pustých obcí přistěhovalo ze ždánského panství 7 rodin: Hájkova, Hanákova, Kučerova, Papežova, Achovských, Střídeckých a Velimských.(Sol)
1638
Po smrti Adama z Valdštejna, který zemřel 24.srpna1638, zůstalo panství jeho synovi Rudolfovi.
1640
Který ovšem také brzy zemřel (1592-1640) a o panství se starala jeho manželka Zdislava jako poručnice jediného syna Adama Františka (1640-1666). (Židlochovice 1948. str.17) Zdislava bojovala o majetek s příbuznými.Adam František, který nezanechal mužského potomka- ustanovil univerzální dědičkou svou dceru Marii Annu Františku.Ta se provdala za hraběte Trautmansdorfa a když zemřel za Oktaviana Ladislava z Valdštejna. Zůstaly dvě dcery. První Marie Anna, provdaná za hraběte Paara a druhá dcera Růžena Kateřina Isabela, která se provdala za hraběte Viléma Lovenštejn Rocheforta a po jeho smrti za hraběte Filipa Ludvíka Sintzendorffa. (NČ I. str.13)
1642
Na Moravu vytáhl švédský generál Linhard Tortenson, který se pokusil dobýt i Brno.
Židlochovice zničil velký požár. A celé okolí bylo vyrabováno. Na Moravě bylo zničeno 63 zámků, 22 měst a 332 vesnic. (Výhon Baltus str.82)
V září1643 prochází celým okolím císařské armády. Nikolčice byly rozbořené.
V knize Židlochovský okres- Augustin Kratochvíl str.54 se píše, že již v roce 1642 byly Nikolčice rozbořené.
1645
V poslední fázi v roce 1645 vpadli do obce Švédové a vydrancovali ji. Úroda byla zničena, nastal hladomor.
V okolí například také v Nosislavi propukl mor.
Nikolčice byly zcela v troskách. Vedlejší Křepice byly vypáleny a zpustly. Podobně Nosislav, Měnín, Těšany a další vesnice. Zároveň vypukla cholera a zemřelo jen v Nikolčicích 39 lidí. Po třicetileté válce bylo ve vsi 53 domů pustých, zůstalo 19 domů. Například v sousedních Křepicích byl poměr 28 domů a 43 domů pustých. (Břeclavsko str.109)
Podobně byl zaznamenán v Nikolčicích poměr mezi velikostí půdy obdělané a pusté 484 :1540 u vinic 56 : 899. Panství, spravovala výše jmenovaná Zdislava, která v roce 1645 zemřela a na panství zůstalo 58 % poddaných. Trvalo desítky let, než se vesnice vzpamatovala.
Hrad Děvičky
V r. 1575 získali již značně zchátralý hrad Ditrichštejnové. Jeho zkázu způsobili Švédové v r.1645, kteří jej před svým odchodem i s Pavlovem zapálili. Po třicetileté válce nebylo na jeho opravu dostatek pracovních sil, peněz, ale ani chuti a hrad dále chátral.
Více se dovíme ze školního časopisu z roku 2000.
Na obrázku je fotografie, kterou pořídil v roce 1975 pan učitel Bulant.
Fotografii z roku 2020 pořídil Dr. P. Šácha
Článek je z archivu J. Černého
1648
Epidemie moru (Arnošt Špánek- Telnický zpravodaj 2020/3)
1650
Ze země odcházejí poslední Švédové.
1657
Lánová vizitace
Během válek zpustlo mnoho usedlostí a jejich polnosti si přivlastňovala vrchnost, ale panská půda nebyla zdaňována proto v tomto roce byla vysílána na jednotlivá panství zemská komise s úkolem podchytit jednotlivé poddané, jakož i výměru poddanské půdy a domky bez polí jako podklad pro pozemkovou daň. Výsledkem byl první moravský lánový rejstřík, který, i když byl zpracován pouze pro berní účely, se stal významným pramenem pro poznání života a osudu poddanského lidu a také obrazem hospodářských poměrů po třicetileté válce. (Starovičky str. 33)
1663
Ovšem válkám nebyl konec, v Uhrách hořela válka s Turky a v roce 1663 vpadli i na Moravu. Turkové prolomili pod náporem 40 000 nájezdníků pevnost Nové Zámky a jejich zhruba desetitisícová horda se dostala přes Váh a Karpaty na jihovýchodní Moravu. Moravské stavy sice zformovaly na obranu země pěší pluk, jenže ten se před Turky rozprchl. Turci postupovali směrem k Brnu. Obce Lanžhot a Podivín se změnily v trosky. Sedláci z Pouzdřan, kteří se postavili nepříteli na odpor, byli téměř do jednoho Turky pobiti a Pouzdřany byly vypáleny. Nejvíce utrpěly Hustopeče, kde Tataři pobili 250 lidí a 300 včetně rychtáře a radních odvlekli do otroctví.
Nikolčice také vyplenili a 30 lidí odvedli do otroctví. (NČ II str. 35)
V Šitbořicích bylo pobito 40 lidí a mnoho odvlečeno do otroctví. Kurdějovští se ubránili v opevněném kostele, ale ves stejně padla popelem a spousta lidí byla také odvlečena. 5. září 1663 Turci zaútočili na Židlochovice, ty se ale ubránily, zato Pohořelice, Rajhrad a Měnín byli zpustošeny. Turci tehdy pronikli až k Velkému Meziříčí; kdo z moravských nestihl utéci, toho čekal krutý osud: lidé nad 40 let zmasakrovali a mladé odvlekli do Uher. Nájezdy v roce 1663 měly strašný dopad na celou jihovýchodní Moravu. Celkové škody na majetku se vyšplhaly na miliony zlatých. K tomu je nutno přičíst množství odvlečených mužů a žen v produktivním věku.
Ještě zpráva o Josífkovi.
V témže roce 1663 při tatarském vpádu byl na Nikolčicemi, kde je nyní kamenný křížek „ U Josífka“, zabit pak Konrádt Schaller, císařský služebník a měšťan hustopečský. Jeho mrtvé tělo bylo pohřbeno v kryptě u sv. Jana v Brně.
1671
5. května bylo založeno Židlochovické děkanství, kam patřila i fara v Nykolčicích. (Židlochovský okres- Augustin Kratochvíl str.34)
(Židlochovský okres- Augustin Kratochvíl str.202)
1673
Byla provedena druhá lánová vizitace. Na Moravě probíhalo sčítání lidu a půdy v letech 1669-79. V židlochovickém panství v roce 1673. Obyvatelstvo je v lánových rejstřících děleno na tzv. lánové a nelánové. Lánoví usedlíci (celoláníci, pololáníci, čtvrtláníci) jsou ti, kteří sedí na lánové půdě podle původního přídělu této půdy, jež byla dána k přímému obdělávání při zavádění lánové soustavy. Nelánoví usedlíci (domkaři bez půdy) jsou drobní usedlíci, převážně pozdějšího původu, kteří si ke svým domkům přiklučili kousek půdy, která nepříslušela do původního lánového rejstříku, nebo ji získali jinak. Později, když již nebylo v obcích takové volné půdy, pořizovali si jen obydlí- domky bez přídělu. Vývojem se mezi těmito nelánovými usedlíky vytvořilo několik vrstev, z nichž nejstarší vrstvou byli tzv. podsedci, příslušníci nejmladší vrstvy byli domkaři. Podle zařazení do jednotlivých kategorií byla poddaným vyměřována činže, vrchnostenské naturální dávky a robota. Jednotlivé usedlosti i se svými pozemky byly rozděleny na:
- Staré osedlé- obydlené usedlosti, které v obydleném stavu přestály válku a obydlenými zůstaly až do lánové vizitace.
- Nové osedlé- usedlosti, které sice za války zpustly, byly však od konání první lánové vizitace (1656-7)opět osídleny.
- Staré poustky- usedlosti, které zpustly za války a pustými zůstaly po celou poválečnou dobu.
- Nové poustky- usedlosti, které zůstaly osídleny do konání první lánové vizitace, po ní však zpustly.
Lánová komise shledala v Nikolčicích 47 neobydlených domů (Břeclavsko str.522)
Domy osedlé: na lánu Jan Rozmach (Dříve Matěj Zadovský); na půllánu Mikuláš Kučera (dříve Matouš Bedřich). Jakob Richta (dříveTobiáš Kajka), Staněk Paperček ( dříve Pavel Rosa); na čtvrtlánu Václav Holej (dříve Ondra Vybíral), Václav Zelinka (dříve Jan Rozmach), Matěj Španiel (dříve Jan Hanák), Martin Černoušek (dříve Martin Čech), Jíra Vlasatý (dříve Tomáš Horák), Bartoň Vejmíra (dříve Jiří Rosa), Vávra Lang, Nartoň Buriánek(dříve Michal Lang), Jakob Štěrba (převzal 1664 pustý Šebesty Černého), Jiřík Černý (převzal 1658 pustý Jíry Sasina); domkaři bez polí Jura Hudera (dříve Jura Brdečko),Vítek Růža (dříve Václav Kratochvíl), Pavel Procházka, Mikuláš Vondrák, Dobiáš Kujka ( převzal 1664 pustý Štefana Zigmunda).
Pusté domy od roku 1657:
Pololány Jan Kletzl (zemř.1622), Václav Čech (zběhl 1663), Martin Vondrák (zemř.1622), Mikuláš Rosa ( zemř.1659); čtvrtlán Jana Veselého (zemř.1663); domkař bez polí Jan Rausek (zemř.1668)
Staré pusté: dvoulán toufarský, lány Tomáše Smolinského, Šimka Hausknechta. Martina Dautka, Jíry Datele, Václava Zdraského, Havla Šebesty; půllány Václava Šachtického, Jana Jaroše, Jiříka Kozla. Hanse Podševka, Václava Baudného, Danka Slavkovského, Valenta Balthausera, Matouše Kavky, Jíry Dohnala, Jana Čachtického; čvrtlány Valenty Kautálka, Urbana Zialudy, Patra Kavky, Jana Vyšohdyla, Bartoně Chamosty, Macka Pavlaty, Šimka Hyžiu, Vavry Zigala, Salomouna Slezáka; domkařů Jana Ryšavého, Jakuba Heči, Jana Čecha, Vávry Hardického, Havla Berunského, Hanse Špargela, Jana Vyšehlyka, Vávry Budného, Danka Slavkovského, Matouše Kavky, Jíry Dohnala, Macka Pavlíka, Šimka Hanáka, Tomáše Hyži, Vávry Zygalka, Václava Stazského, Valenty Urbyška, Havla Škary, Jana Hanáka, Barta Hejny a Jana Saukupa.
Vinice vlastnili v hoře Putna Tobias Kajka a Bartoň Buriánek, V Podlejtnách (Uneterleiten) Václav Holej a Pavel Hudec, Jiří Purgknecht a Vítek Růže, Jira Černý a Pavel Procházka, Matěj Hrauzek a Vávra Lang, Jakob Nrichta a Bartoň Buriánek, Martin Cernaušek a Jiří Šlapanský.(Sol) (NČ I str.91-92)
1674
Byla velká neúroda. Poddaní všech horenských úřadů panství Židlochovice, Blučina, Nosislav a Křepice prosí hraběte Karla Ferdinanda z Valdštejna, aby jim prominul vinohradní daň, dlužnou za rok 1674 (Výhon Baltura str.51).
1675
V Blučině byla obnovena fara pro Blučinu, Měnín, Křepice a Nikolčice. Obec tedy byla spravována z Blučiny (Břeclavsko str.523). Tamnímu faráři náležel lán polí, louka a zahrada.
1679-80
Na jižní Moravě řádil mor (Arnošt Špánek- Telnický zpravodaj 2020/3) (KČ str. 35)
1683
Poslední vážné ohrožení Moravy Turky přišlo roku 1683. Dvousettisícová turecká armáda, kterou vedl Kara Mustafa Paša, oblehla Vídeň, hlavní město Svaté říše římské. Turecko-tatarské hordy tehdy pronikaly i na Moravu, přes Mikulov až k Židlochovicím. Obyvatelstvo prchalo v panickém strachu. Hordy se dostaly až po Brno a Přerov, kde loupily a drancovaly.
Nemáme však zmínky o tom, zda a v jakém rozsahu zasáhly také Nikolčice.
Rakouská armáda pod velením Karla Lotrinského se musela stáhnout na levý břeh Dunaje a čekat na posily z Německa a Polska. Polský král Jan Sobiesky přivedl 20000 poláků přes Olomouc a Opavu. Když se 20. srpna 1683 objevil Sobiesky před Brnem, Turci se stáhli. Spojené alianční vojsko, v jehož čele stanul titulárně polský král (prakticky si ale velení nad císařskými a říšskými jednotkami podržel Karel Leopold Lotrinský) dosáhlo počtu asi 75 000 mužů. A zásobování takového vojska znamenalo pro vesnice, které byly v dosahu, velkou zátěž. Na příkaz musely být požaty všechny louky panství. K tomu přišly nevyhnutelné případy loupení a plenění polskými vojáky. Na výživu armády musely obce přispívat hovězím dobytkem, sádlem, husami a slepicemi. Vše bylo odváděno do Mikulova. Polští důstojníci museli dostávat peníze nebo víno, takže radní museli sahat často hluboko do svých pokladen.
12.
září 1683 byli Turci poraženi a Vídeň byla osvobozena. V roce 1686
je od Turků osvobozena východní Pešť a konečně celé Maďarsko. Turecké války nám
připomíná pekařský rohlík, který byl vytvořen podle tureckého půlměsíce, dále
„turecký ocas“, turecká pšenice a konečně také pití kávy.
V důsledku dlouhotrvajících válek (1663 – 1699)
musely být každoročně odváděny válečné poplatky a tím byly již tak zbídačené
obce silně zatěžovány.
1684
Vyhořely Hustopeče (KČ str. 35)
1691
Blučínský farář si stěžoval, že pan z Vencelsberka držitel svobodného domu v Nikolčicích nechce odvádět desátky; ač je faráři dříve dostávali. Desátky obnášely 20 kop pšenice, 17 kop žita, 10 kop ječmene a 15 kop ovsa. Podnes se říká domu “ U Zemanů“ neb „Na zemanství“. (Břeclavsko str. 522)
1691
Pod Blučinu patří dva komendátní kostely (tj. s prozatimní službou) a to v Měníně a Nykolčicích. (Židlochovský okres- Augustin Kratochvíl str.34)
1696
První zmínka o učiteli – rektorovi. Vedení obce projednávalo volbu učitele a jeho plat a naturálie: čtvrtletně dvě měřice žita, koledu ( 3 kr) a 1 zl. za poznamenání všelijakých obecních potřeb) (NČ II str.112) Původní škola byla na dnešním čísle 139 pod katolickým kostelem. (Sol)
Nikolčice a Nosislav patří k židlochovickému děkanství. (Břeclavsko str.332)
Zdejším krajem pochodovalo rakouské vojsko do Uher a na své cestě zkonzumovalo všechno obilí a víno, které se uchovalo na sýpkách a sklepích. Nouze o potraviny tehdy způsobila nebývalou drahotu. (St.36)
Ve starých obecních účtech z roku 1696 se uvádí: Čtvrtletně (2 m. žita) koleda (3.kr.) a 1 zl. Za poznamenání všelijakých obecních potřeb dáváno rektorovi. (Židlochovský okres- Augustin Kratochvíl str. 203)
1697
V roce 1697 přechází Židlochovické panství s Nikolčicemi do vlastnictví rodu hrabat Sintzendorffů, z nich prvý Filip Ludvík (1671- 1742), zdědil celé panství v roce 1696 po své švagrové Marii Anně Františce hraběnce z Valdštejna, ale byl nakloněn Habsburkům (Židlochovice 1948. str.18).
Jeho Eminence Filip Ludvík ze Sinzendorffu.
Pan učitel Josef Černý napsal o tomto století, že to bylo nejkrutější století.