1911– malá úroda

Leden až duben sníh, od konce dubna deště až do konce května, červen a červenec pěkně, ale bylo moc myší a malá úroda.

Počátkem ledna bylo provedeno sčítání lidu ve zdejší obci a napočteno 994 duší a v ND 122 duší. Úhrnem 116 duší. 756 katolíků a 362 evangelíků. 553 mužského pohlaví a 563  ženského pohlaví.

Cyril Nečas (nar. 2. 7. 1885 ve Velkých Hostěrádkách) se 14. 2. 1911 v Nikolčicích oženil s Františkou Konečnou (6. 12. 1885) a bydleli v č. 63, děti: Josef, Antonín, Cyril.

1.července byl zakončen školní rok 1910/ 1911. Zdravotní stav  žáků byl uspokojivý.

16. září byl zahájen školní rok 1911/1912

7. listopadu se začala budovat silnice pod Půtněmi.

2. prosince se konala školní slavnost ( Dětský den) za přítomnosti zástupců místních úřadů v upomínku na výročí dne nastoupení J.V. císaře Pána na trůn. Slavnost byla spojena se sbírkou ve prospěch školní mládeže- 37 korun.

1912 – studený rok

V lednu a únoru sníh a mráz, do poloviny března bylo pěkně, pak zase sníh a zima, duben a květen sníh, vítr, zima i mrazy, v červnu až září opršelo, od 5. října začaly mrazy, ty pokračovaly i v listopadu, až v prosinci se trochu oteplilo.  Statistiky počasí pro rok 1912 eviduji vůbec nejstudenější podzim, se zápornou odchylkou pro září 3,8 st., pro říjen 2,2 st., a pro listopad 2,9 st. 

21. ledna 1912 uspořádal Odbor Národní Jednoty v Nikolčicích divadelní představení v režii učitele Františka Kloupara LAPENÝ SAMSÓNEK, veselohru od Fr. Xavera Dvořáka.

Hráli: Francek Antošůj, Emila Strouhalova, Francka Nečasova,Jožka Záblackých, Francek Bartonkůj, Tonda Bartoňkůj, Bartoš Strouhalůj, Jakub Broskvůj, Žofka Bartoňkova, Anna Charvátova, Říha Nečasůj, Martin Vintrlíkůj.

Děj v českém městýsi v zimě.

2. března tragicky zemřel Vilém Mrštík z Divák, je pochován na místním hřbitově. Autorem kříže na jeho hrobě je významný architekt Dušan Jurkovič.

15. dubna se potopil Titanic.

22. 5. 1912 se narodil MUDr. Václav BEDŘICH v čísle 36. 1918 až 1924 navštěvoval Obecnou školu Nikolčice, 1925 až 1934 Gymnasium Hustopeče a 1935 až 1941 lékařskou fakultu Masarykovy university v Brně. Po absolutoriu 1941 nastupuje jako lékař do Plicního sanatoria v Jevíčku. R. 1945 krátce léčí v sanatoriu Vyšné Hágy v Tatrách.1946 až 1949 má soukromou praxi plicního lékaře ve Znojmě. 1949 až 1951 pracuje na plicním oddělení Fakultní nemocnice v Praze-Krči. 1951 až 1958 je primářem Výzkumného ústavu tuberkulosy v Praze Na bulovce. R. 1958 je coby nestraník přeložen do Karlových Varů, kde pracuje jako lázeňský lékař do r. 1968. Od 1968 do 1971 pracuje na soukromé klinice v západním Berlíně. 1971 až 1984 je lékařem domova důchodců v Terezíně. V r. 1985 je v důchodu a bydlí v domově důchodců v Praze-Krči. Tam byl r. 1997 ubit opilým spolubydlícím francouzskou holí. Byl dvakrát ženatý, ale obě manželství byla bezdětná.

6. května se začal stavět můstek u Podsedníkového (asi u dřívějšího č. 39 – Rabovští, dnes č. 135 – Novotný, více informací: paní Brychtová).

13. července byl ukončen  školní rok 1911/1912. Mezi žáky se i letos objevilo několik případů trachomu.

22. července se narodil Václav Lízal na č. 28. Syn Václava Lízala a Marie Nečasové.

Tento rok nebylo žádné vinobraní.

8. září 1912  žádá o zproštění služby pro nemoc farář Ladislav Procházka. Bydlí na faře až do  13.6. 1913, kdy se stěhuje  do Chrudimi a tam 14.10.1913 umírá.

Administrují faráři Bednář a Pokora z Klobouk až do 20.12. 1914, kdy přichází farář  Pavel Nešpor.

16. září byl zahájen školní rok 1912/1913

2. prosince byl pořádán pro žáky Dětský den a  byla předvedena pohádka „ Zlatý pás“. V neděli se toto představení opakovalo také pro dospělé. Hrubý  výnos činil 54 korun.

1913

Počasí během roku normální.

13. ledna byl výnosem c.k. zemské školní rady ustanoven dosavadní učitel II. třídy František Kloupar, učitelem I. třídy v Bořeticích a na jeho místo byl ustanoven Julius Reiter, dříve učitel v Němčičkách. Do Nikolčic nastoupil 1. března.

Místní školní rada zakoupila pro školu  mapu Čech, Rothangovu mapu Severní Ameriky a za 15 korun knih pro žákovskou knihovnu.

Okresním školdozorcem byl jmenován opětně pan Čeněk Vorel, ředitel měšťanské školy v Králově Poli.

3. dubna se začal stavět most na silnici v Konečného uličce (asi u č. 30 – Strouhalovi).

6. dubna byl učitel Julius Reiter převeden do školy v Kobylí. Nastoupil tam od 1. září.

10. července zemřel Mikoláš Aleš, malíř (*18. listopadu 1852)

1914

Celý květen, červen i červenec bylo sucho a malá úroda. Později přece jen začalo pršet, díky čemuž byla zachráněna alespoň úroda okopanin, otavy a trávy. Do té doby byly však louky zcela vyschlé, jak je obvyklé až na podzim. V červenci se však díky silným dešťům začaly louky opět zelenat.

Vozil se štěrk ze Svatojánského kopce a do 14. března se dokončila silnice přes dědinu až po můstek a pak až po Michálkův mlat.

13. dubna zemřela žačka I. třídy Alžběta Vintrlíková.

17. května zemřel žák III. třídy Václav Babáček č. 203 na zápal mozkových blan.

Až na  tyto případy se jevil zdravotní stav školní mládeže celkem uspokojivý.

28. června byl proveden atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda a jeho ženu Žofii, rozenou Chotkovou.

29. června 1914 byl v sousedních Šitbořicích pořádán orelský slet, ve stejný den, v němž byl pořádán všesokolský slet v Brně. V tomto dni přišla zpráva o úspěšném atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda.

6. července vyhlásil německý císař bezpodmínečnou spojeneckou věrnost Rakousku–Uhersku.

23. července dalo Rakousko–Uhersko nesplnitelné ultimátum Srbsku a 25. 7. s ním přerušilo diplomatické styky.

15. července  byl zakončen  školní rok 1913/1914.

31. července vyhlásilo Rakousko–Uhersko a Rusko generální mobilisaci.

1. srpna v 16.00 vyhlásila mobilizaci Francie, v 17.00 Německo a téhož dne večer vyhlásil císař Vilém II. válku carskému Rusku. Z naší obce narukovalo 42 mužů.

V ten den projížděl obcemi úředník okresního hejtmanství spolu s mobilizačními vyhláškami. V obci pouze předložil vyhlášky a pokračoval do dalších vesnic.

Text vyhlášky konstatoval, že „všichni vojíni zbraně schopní až do třicátého osmého roku mají během dvaceti čtyř hodin od vyhlášení nastoupit službu u svých pluků. Vyhlášky byly vyvěšeny ve všech koutech obce.

1. srpna vzniká česká vojenská skupina „Nazdar“ a je zařazena mezi francouzské prapory.

2. srpna Německo v ultimátu žádá neutrální Belgii o průchod svých vojsk přes její území a po odmítavé odpovědi dne 3. 8. vstupují na její území německá vojska.

Úryvek z kroniky Šitbořic:

Muži, kteří měli podle vyhlášky nastoupit vojenskou službu, ještě v noci začali předávat své úřady a sepisovali poslední vůle. Místní farář Eduard Chadim zpovídal již od půl jedné hodiny ranní vojáky, kteří se o mobilizaci dozvěděli dříve a obávali se, že ráno přijde mnoho dalších mužů. Farář zpovídal celou noc i ráno a poté se konala mše svatá. Po deváté hodině ráno se ohlásili všichni povolaní muži. Bylo jich kolem sta. Nato se odešli rozloučit se svými rodinami. Všichni se ještě jednou sešli v poledne u hasičského skladiště. Zde se vojáci naposledy rozloučili s dětmi, manželkami, rodiči, dalšími příbuznými a známými a poté odjeli směrem na Hustopeče a Sokolnice. Vojáci odcházeli v domnění, že za dva měsíce válka skončí. To se ale nestalo. Po odchodu vojáků staří muži mluvili o svých zkušenostech z válek, kterých se účastnili. Muži, kteří zůstali doma, si oddechli, že nebyli povoláni. Ovšem do začátku následujícího měsíce byly povolány další ročníky, a to 1875, 1874, 1873 a nakonec 1872. Dále byl odveden i ročník 1894.

Následovala série vyhlašování války:

3. srpna Německo Francii,

od 4. srpna byla Velká Británie ve válečném stavu s Německem,

6. srpna Srbsko Německu a Rakousko–Uhersko Rusku,

11. srpna Francie Rakousku–Uhersku, 12. 8. Velká Británie Rakousku–Uhersku.

15. srpna byl v Nikolčicích prováděn soupis obilí, slámy, sena, koní, krav a prasat.

15. srpna odvody ve Znojmě, odvedeno 7 mužů.

20. srpna vzniká Česká družina – samostatný oddíl ruské armády.

23. 8.  vyhlásilo válku Japonsko Německu a Rakousku–Uhersku.

5.–12. září zuří bitva na Marně a boje přešly ve válku poziční.

V září začal školní rok 1914/1915. Nejprve se učilo jen ve dvou třídách, vzhledem k potřebě pomoci při sklizni brambor, řepy a při podzimním setí. Od 1. listopadu se již učilo normálně. Řídícím učitelem byl Josef Hájek, pak učili Jan Dostál, ale ten musel později rukovat do války, Valentová Marie (dříve učila v Kobylí), Totůšková Božena (z Jimramova), Ereglová Klotilda – učitelka ženských ručních prací. Náboženství přednášeli: katolický farář František Adamec a evangelický farář Pavel Nešpor.

Celkem v tomto roce navštěvovalo školu 206 žáků. Ročník dokončilo 188 žáků. Ve školní kronice je psáno, že příčinou úbytku žáků byla doba válečná.

Čeněk Vorel byl školním dozorcem a zapsal do školní kroniky:

Dítky školní zúčastnily se během roku horlivě různých akcí na úspěšné vedení války. Sbíraly listí ostružinové na čaj, hotovily teplý oděv pro vojíny v poli, papírové podešve a ponožky z Billrothova papíru (= žlutá, vodotěsná bavlněná tkanina, impregnovaná olovnatým mýdlem, užívaná na obvazy). Sbíraly válečný kov a skládaly peněžité dárky.

Červenému kříži ve Vídni zasláno 21 K 39 hal.

Dámskému odboru červeného kříže v Brně 5 K.

Na sirotky po padlých vojínech 7 K 08 hal.

Ač přibyl nám nový nepřítel v osobě italského krále, uhájilo vojsko naše hranice proti Italům, na severu pak dobilo zpět Lvova a téměř celé Haliče, společně pak s vojskem německým vniklo hluboko do Ruska.

15. října byly ve Znojmě odvody, bylo odvedeno 7 mužů na frontu ke Krakovu.

28. října. proběhl soud s atentátníky, hlavní viník, který vystřelil smrtící rány, nebyl odsouzen k trestu smrti, protože v době atentátu nebyl plnoletý.

2. prosince odvedeno 18 mužů. Během prvního roku války padl Josef Losa, Jan Šimoník a Pavel Broskva byli prohlášení za nezvěstné.

(Z mužů od 18 do 50 let postupně narukovali skoro všichni z celé dědiny.)

1915 

11. ledna byli rekvírováni koně těmto občanům: Bádrovi 2 koně (dostal 1100 korun), Bedřichovi (č. 36) 1 kůň (400 korun), Václavu Kučerovi 2 koně (1300 korun), Janu Klobásovi 1 kůň (500 korun), Fr. Otřísalovi (č. 13) 1 kůň (500 korun), Fr. Strouhalovi 1 kůň (500 korun) a Janu Bedřichovi 1 kůň (500 korun). K tomu museli dodat vůz, postroje, vozové plachty a deky za 100 korun.

16. ledna opět soupis koní a odvod; bylo odvedeno 7 mužů.

22. února vyhlásilo Německo neomezenou ponorkovou válku – to je možnost napadat a torpédovat i civilní lodě.

2. března soupis mouky.

14. března bylo odvedeno 7 mužů a hned odjeli na frontu.  Příbuzní povolaných vojáků dostávali od státu státní podporu na potraviny, ovšem na tuto podporu dosáhly pouze nejchudší rodiny. Na jednu osobu připadla podpora osmdesát haléřů.

27. března byla klasifikace koní v Židlochovicích.

1. dubna padl Alois Michálek.

3. dubna – 28. pražský pluk přeběhl k Rusům.

20. dubna odvedeni: Václav Bedřich, Fr. Otřísal, Václav Jelínek, Jan Matýšek, Josef Vedra, Jan Kulíšek, Alois Vala.

24. dubna zemřel na zranění Václav Lízal a stále pokračovala rekvírka obilí, hlavně pšenice a ječmene.

V dubnu začala rekvírace obilí a každý měsíc se muselo odevzdat 50 metráků.

22. 4. – 25. 5. byl v Belgii u města Ypres německou stranou použit otravný plyn, později nazývaný Yperit.

3. 5. vystoupila Itálie z Trojspolku a 23. 5. vyhlásila válku Rakousku–Uhersku.

13. 5. po protestech hlavně USA byla omezena ponorková válka.

20. května byla rekvírace mouky.

30. května byl odebrán z evangelického kostela 1 zvon.

3. června odvedeno v Židlochovicích 23 mužů: Jan Kučera, Fr. Záblacký, Fr. Strouhal, Jan Otřísal, Jan Otřísal z č. 86, Jaroslav Nečas, Jan Kulíšek, Josef Klobása, Josef Nečas, Metoděj Konečný, Jan Bedřich, Fr. Nečas, Štěpán Tesař, Josef Gazda, Josef Jelínek z č. 7, Václav Lízal, Josef Bílek, Fr. Brychta a tři z Nového Dvora.

18. června padl Jaroslav Dosoudil.

Bylo veliké sucho, malá úroda a žádné ovoce.

V červenci došlo nařízení, že obec musí dát 6 párů koní s povozy na přepravu materiálu na frontu. K odvodům byli povoláváni už i osmnáctiletí až padesátiletí.

31. července musela obec poslat profant (doprava zásob pro armádu): šest párů koní i s povozy.

4. srpna T. G. Masaryk a Edvard Beneš založili Český zahraniční komitét a 14. listopadu vydal tento orgán v Paříži veřejné prohlášení, v němž požadoval zcela nezávislý československý stát.

17. srpna rukovalo a odjíždělo na frontu 15 mužů. 

27. srpna šlo k odvodu 42 mužů do padesáti let a bylo jich odvedeno 12.

28. srpna padl Vilém Otřísal.  23. září padl Jakub Sedláček.

V říjnu byl odveden Alois Tesař.

23. listopadu padl Josef Nečas.  Během tohoto roku ještě padli: Antonín Helma, František Tesař, Antonín Bartoněk a Antonín Vintrlík.

9. prosince byla další rekvírka obilí.  

22. prosince zemřel pan řídící Josef Hájek, na pohřbu 24. prosince se s ním přišlo rozloučit mnoho občanů a kolegů. Školní kroniku pak vedla učitelka Valentová, která však koncem školního roku odešla učit do Rajhradu. Také odešel farář Adamec, aby se ujal duchovní správy v Břeclavi, na jeho místo byl jmenován farář Jan Tureček.

Ve školní kronice jsou pochváleni tito pilní žáci: Oldřich Koutný, Rudolf Flajšingr (ND), František Stejskal, Karel Hrabec, Marie Pražáková, sestry Veronika a Františka Stejskalovy.

Sklíčená srdce válčících národů marně touží po míru – s hrůzou patří Austrie, že množí se nepřátelé její. K ničivé ráně ženou se státy, ničivým vláknem opředena Evropa – v krvi tonou přátelé i nepřátelé (školní kronika 1914-1950).

1915 začala válka s Itálií, lidé z Istrie (v Jugoslávii) se stěhovali pryč. Některé rodiny přišly např. do sousedních Křepic.

Tento rok bylo mnoho potkanů. Během roku začaly chybět peníze na vedení války, a tak byli občané donuceni upisovat válečné půjčky, ať už za fondy, záložny obce či sebe. Půjčky byly na lidech vynucovány a později se objevovaly případy, kdy tyto půjčky měly fatální následky…

Důsledkem nedostačujícího množství mouky lidé začali dostávat lístky na mouku. Do mlýnů se mohlo od konce roku jezdit pouze po úředním povolení. Byly vydávány mlecí lístky, ve kterých bylo napsáno, pro kolik osob jsou a kolik obilí na ně může být semleto. Stanovené množství rodinám ovšem nedostačovalo a začalo se mlít i nelegálně.

1916

Tento rok začal celkem šťastně – zpočátku byl teplý, takže do konce března bylo vše zaseto a stromy už kvetly. Ale přišel velice chladný duben, zima trvala celý měsíc – květy zmrzly a opadaly a vinohrad, který se chystal na dobrou úrodu, také zmrzl.

Bída a nouze. Chybí potraviny, uhlí, svíčky, mýdlo.

21. února – začala bitva o Verdun.  

29. února vyhlásilo Německo opět neomezenou ponorkovou válku.

V únoru byl Český zahraniční komitét přeměněn na Národní radu československou ve složení: předseda T. G. Masaryk, místopředseda Josef Dürich a M. R. Štefánik a tajemník Edvard Beneš.

30. dubna – poprvé byl použit letní čas. Ve 23.00 si měli obyvatelé přesunout hodiny na 24.00 (a 1. květen tak začal o hodinu dříve)

7. června bylo u odvodu 42 mužů a odvedli jich 11. Odváděly se ročníky 1892 až 1898. Dle šitbořické kroniky šlo o ročníky od 1873 po 1866. Mladší muži vykonávali vojenskou službu na frontě a starší muži ve věku od čtyřiceti tří po padesát let za frontou. Byly dány do oběhu papírové dvoukoruny a kovové dvacetihaléře.

1. července začala jedna z největších bitev 1. světové války – bitva na Sommě.

27.7. Rumunsko vyhlásilo válku Rakousku–Uhersku.

26. srpna vyhlásila Itálie válku Německu.

12. a 19. srpna sehráli žáci školy divadelní kus „Krakonoš“.

I ve škole byl znát válečný stav. Řídícím učitelem byl František Kloupar, definitivním učitelem Jan Dostál, dále byla učitelka Emilie Buršíková ze Syrovic.

Učitelé náboženství: Jan Tureček – katolický farář a Pavel Nešpor – evangelický farář. Školu také navštěvovala žačka Rosa Sveková z Istrie.

5. listopadu bylo vyhlášeno samostatné polské království.

21. listopadu zemřel císař rakouský František Josef I. a novým monarchou se stal dosavadní následník trůnu, arcivévoda Karel jako císař a král Karel, jeho manželkou byla Zita Bourbonsko-Parmská.

V tomto roce padlo celkem 8 mužů z naší obce: Jan Matýšek, Alois Bartoněk, Josef Záblacký, Antonín Strouhal (18 let), František Losa, Josef Nemrava, Štěpán Bystřický a Josef Konečný.

Od r. 1880 měl honitbu v podnájmu p. Nečas Jarolím z č. 66. 1916 měla honitbu v lese Rozdíly v podnájmu také myslivecká společnost z Hustopečí. Byli to rada Pochyla z c.k. okresního hejtmanství, oficiál vojenských věcí Šnábl a soudní rada Nepustil a hodinář Nohel.

Později p. Nečas rozdělil honitbu na: od cesty nad Neuperky po Štukyně byla tzv. Hora, včetně Rozdílů a na Spodky včetně Štukyně po Žabníky.

Pod horou si to vzala skupina myslivců pod Vedením Františka Stejskala č. 40 a druhá skupina spodky pod vedením Nečase. Že byla větší, Nečas přenechal část honitby od křepické silnice po potok k Novým Dvorům. Měl to p. farář Tureček a řídící školy Hájek Josef a po něm pak řídící Hanák.

Zima byla velmi krutá. Postupně stoupal nedostatek téměř všeho zboží. Začalo se šetřit téměř na všem.

1917

Velké sucho a hlad. Lidé z měst se stěhují za obživou do vesnic.

Do vesnice začali přicházet překupníci, kteří vyměňovali věci za základní potraviny.

Po Novém roce byly stahovány a měněny peníze; koruny byly stříbrné, pak papírové, desetníky a dvacetníky byly niklové a pak železné. Obci bylo nařízeno odevzdat 40 metráků kukuřice.

18. ledna byli odvedeni Josef Hlaváček a Kozák, rukovali 12. února.

20. února bylo u odvodů 18 mužů, 13 jich odvedli a rukovali 10. března.

1. března začalo rekvírování sena, slámy, brambor, obilí a mouky; v komisi byli učitelé Kloupar a Dostál, starosta Strouhal, Václav Kučera, starosta z Němčic a čtyři vojáci z Korutan.

2. března abdikoval ruský car Mikuláš II.

9. března byli u odvodu padesátníci a z 15 jich odvedli 7: Martin a Josef Svoboda, Martin Stejskal, Josef Oujeský, učitel Kloupar, Jan Klobása a Karel Havlíček. Odpoledne rukovalo těch 13 odvedených z února.

6. dubna vstupují USA do války.

7. dubna musela obec odvézt do Hustopečí 100q obilí.

10. května byl odebrán druhý zvon, z evangelického kostela.

15. května rukovalo těch sedm padesátníků.

4. června bylo rekvírováno sádlo a byly vydávány lístky na cukr a jiné věci. Každý týden se muselo odevzdat 7 krav, koncem měsíce byl prováděn soupis toho, co kdo má zaseto.

Byli odvedeni i učitelé Kloupar a Dostál, ale za čas se zase vrátili.

2. července byla poprvé nasazena československá brigáda v bitvě u Zborova.

9. července přišel první déšť po půl roce.

10. července se narodil Adolf Ženatý z č. 160, pozdější teolog.

7. srpna byla uzavřena dohoda francouzské vlády s Národní radou československou o československé armádě ve Francii.

27. srpna padl Vilém Otřísal.

1. září byli odvedeni 2 muži.

1. září prohlásil ministerský předseda A. F. Kerenskij Rusko republikou.

15. října byla popravena špionka Mata Hari.

28. listopadu nabízí ruský komisař Trockij příměří.

15. prosince začíná jednání o míru v Brest-Litevsku.

10. – 15. prosince byla rekvírka brambor, sena, slámy a kukuřice; chodili 2 komisaři, 2 vojáci a zástupci představenstva obce.

Lidé si dělali skrýše a schovávali si do nich živobytí. Riskovali, protože kdyby je komisaři našli, všechno by jim zabavili, dostali by pokutu a mohli být také uvězněni.

2. listopadu vezl Josef Helma z č. 26 obilí do mlýna a na Padělkách ho chytli četníci, obilí bylo zabaveno – musel ho složit u starosty a zaplatit pokutu.

Lidé si sami šrotovali obilí, vysívali na sítkách a pekli si z toho pegáče. Zrovna tak mleli turkyň a vařili z ní polentu.

Na začátku toho roku přišli do naší obce ruští zajatci, bylo jich 27 a pomáhali v hospodářství. Z nich Mnacakanov Asatur se tu později oženil a natrvalo usadil.

Na obrázku vpravo je jeden ruský zajatec, který zde pracoval.

Nikolčický sběratel textů písní Jan Dostál měl ve své sbírce asi 200 písní. 30 z nich poslal r. 1907 Leoši Janáčkovi, zda by je nemohl použít pro jeho tvorbu. V letech 1916 a 1917 zapisoval „dojemné melodické“ písně od neznámého Ukrajince, který v Nikolčicích pracoval. Jaký byl osud textů a písní, nevíme. (Sbírkové a dokumentační fondy brněnského pracoviště EÚ AV ČR – fond korespondence)

Tento rok byl drůbeží mor. Kromě třešní nebylo žádného ovoce. Byla veliká bída, nic nebylo k dostání, chlapi kouřili plevy z jeteliny a ořechové listí, starý Růža údajně sušené kobylince.

Ve škole byl nedostatek učitelů, nebylo topivo, v prosinci bylo vyučování přerušeno. Učitelé: František Kloupar, Jan Dostál, který v březnu 1918 odchází do Nosislavi, na jeho místo přichází Josef Huták z Klobouk u Brna, zůstává Emilie Buršíková a také je zde ustanoven učitel Josef Hanák ze Šitbořic.

Učitelé náboženství: Jan Tureček – katolický farář a Pavel Nešpor – evangelický farář.

Učitelé se museli podílet na různých soupisech a dalších úředních záležitostech. Velké procento zameškání vyučovacích hodin bylo zaviněno tím, že děti pracovaly na poli, poněvadž muži byli v poli válečném! Na některé děti jejich matky nestačily, nebo byly až příliš benevolentní, občas se tak vyskytly s dětmi problémy. 3. prosince se konala slavnost dětského dne a učiněna sbírka.

10. – 15. prosince opět probíhala v obci rekvírka obilí a kukuřice, chodili 2 komisaři, 2 vojáci a představenstvo obce. Během tohoto roku padli ještě Alois Bílek a Jan Maška.

Koncem roku nebylo nic k dostání (sůl, cukr, petrolej, ocet a jiné potřebné věci).

1918

Po předešlém neúrodném roce přišla už na jaře neuvěřitelná bída. Lidé již neměli téměř co jíst. Místní chudé rodiny posílaly své děti žebrat o chléb nebo brambory k zámožnějším rodinám. Zakrátko se přidali i nemajetní lidé z měst. Přicházeli žebrat o jídlo i z Brna.

Ve škole se v lednu neučilo, pro nedostatek paliva.

Řídícím učitelem byl po Františku Klouparovi ustanoven Josef Hanák.

6. ledna – tříkrálová deklarace požadovala sebeurčení národů a spojení českých zemí se Slovenskem.

24. ledna byl odvod mužů už od 18 let, 4. 2. z nich rukovalo na frontu 8 a narukovali ihned.

7. února byla rekvírace obilí, které bylo určeno na setí, a bylo povoleno semlít z každého metráku 4 kila…

28. února se odstěhoval učitel Dostál do Nosislavi, kde se stal nadučitelem. Místo něj přišel Josef Huták z Klobouk. Byla mu přidělena učitelka Ludmila Miklová.

8. dubna byla klasifikace zbytku koní. Bylo nařízeno, že nikdo nesmí mít více než jedny šaty. Když chtěl někdo jiné, musel mít lístek od starosty, ten zanést do Židlochovic, kde to schválili, poslali na hejtmanství a teprve pak je žadatel dostal zpět.

14. dubna byl odvod mužů, kteří nebyli již čtyřikrát odvedeni – tak popáté je odvedli: František Otřísal, Václav Bedřich a Hanyš.

Od 18. května 1918 do 29. 6. 1924 byl zvolen starosta Jakub Broskva z č. 15.

Od dubna do června vůbec nepršelo.

3. června klesla teplota k nule a velké procento plodin utrpělo.

Byla veliká bída, nebylo krmení pro dobytek, ani jídlo pro lidi.  Státem byly ustanoveny maximální ceny, za které mohli zemědělci prodávat svou úrodu.

V posledním roce války padl Josef Matýšek (19 let) a Martin Brychta a Frant. Klobása byli prohlášeni za nezvěstné.

Zvyšoval se počet dezertérů, muži využívali jakoukoliv příležitost, aby z vojny utekli, pak se schovávali a čekali na konec války.

24. května účastníci tajné porady v Turčianském Sv. Martině se vyslovili pro vytvoření československého státu.

29. 7. – francouzská vláda, 9. 8. Velká Británie a 3. 9. USA uznaly Národní radu československou.

16. září vydal císař Karel I. manifest, kde proklamoval federalisaci Rakouska–Uherska.

28. října byl prohlášen samostatný československý stát.

13. listopadu vyhlásil Národní výbor prozatímní ústavu. 

14. listopadu byla první schůze Národního shromáždění a prohlášena republikánská forma československého státu. Presidentem byl zvolen T. G. Masaryk a byla ustavena vláda v čele s Karlem Kramářem.

3. listopadu byla na radnici oslava vyhlášení republiky, proslov měl farář Daniel Nešpor a po něm Jan Tureček, pak se zpívalo Kde domov můj a Hej, Slované.

8. prosince byla veliká manifestace v Hustopečích, uvítací řeč měl farář Vlastimil Juren a pak se s hudbou, s vojáky a sokoly pochodovalo přes náměstí.

Ten rok byla velká bída, lidé sice měli dost peněz, ale bylo draho a k dostání skoro nic. Plátno na košili stálo 80 korun, párek selat 1000 korun, boty 200, špulka nití 15 korun. Každý však sháněl raději chleba, sádlo nebo slepici. Nikdo nesměl mít víc než jedny šaty. Kdo si chtěl koupit nové, musel mít potvrzení od starosty, to zanést do Židlochovic, odtud na hejtmanství do Hustopečí a po obdržení potvrzení si je teprve mohl koupit.

21. prosince se vrátil z exilu T. G. Masaryk.

1. světová válka stála životy 7 940 000 lidí, 6 486 000 bylo zajato – z toho Rusko 2,5 milionů, Rakousko-Uhersko 2,2 miliony, Německo 618 000, Itálie 530 000, Francie 446 000 a Velká Británie 192 000 mužů a bylo raněno 19 536 000 mužů.

Naše obec měla podle sčítání v r. 1910 1 052 občanů, z toho bylo odvedeno 205 mužů, z toho bylo 140 raněných, 16 zajatých, 3 nezvěstní, 7 invalidů a 30 padlých.

Z války se nevrátili tito nikolčičtí občané: Jan Šimoník, Josef Bílek, Karel Havlíček, Pavel Broskva, Antonín Helma, Antonín Vintrlík, Josef Losa, František Losa, Antonín Bartoněk, František Tesař, Josef Konečný, Jan Matýšek, Josef Záblacký, Antonín Strouhal, Josef Nemrava, Alois Bílek, Jan Maška, Josef Matýšek, Štěpán Bystřický. Alois Michálek, Václav Lízal, Jaroslav Dosoudil, Jakub Sedláček, Vilém Otřísal, Martin Brychta, František Klobása, třem z nich bylo 19 let.

Jejich hroby jsou na bojištích Ruska, Haliče, Rumunska, Srbska, Albánie, Itálie.

Invalidé: Josef Bartoněk (zvaný Šnajdr) Matěj Černý, krejčí Neumann.

Legionáři:

František Kučera z č. 33 (italský legionář) a Antonín Bartoněk z č. 219 (ruský legionář). František Klobása a Antonín Nečas – francouzská legie.

Slovácká brigáda

Hned po vyhlášení naší republiky a naší samostatnosti  se v Praze, Č. Budějovicích, Plzni i v Brně formovaly  tzv pluky Stráže svobody. Na jihovýchodní Moravě  se počaly tvořit dobrovolnické  jednotky v Hodoníně, Uh. Hradišti, Kyjově, Uh. Brodě. Ty se později staly součástí Slovácké brigády. Pro ročníky 1896-1898 byla vyhlášena branná povinnost. Vojenská správa čs. branné moci, tedy na všechny muže sloužící v letech 1918-1919 se  pohlíží  jako na dobrovolníky  a Slováckou brigádu tedy můžeme klasifikovat jako dobrovolnickou jednotku.

Po prolistování magisterské práce   Mgr. Lukáše Lexy o založení a činnosti  vojenské organizace Slovácká brigáda jsem vypsal seznam   vojáků z Nikolčic, kteří  byli  její součástí.

Fiala František  11.4.1898 desátník – pěší pluk 24 VI.polní prapor 4. setnina, záložní nemocnice Bzenec

Helma Josef 6.3.1896 zákopník  –  zák.prap.I  (Nenkovice) I.prapor 2. setnina

Janeček Jakub 5.10.1898  pěšák – pěší pluk 24  VI.polní prapor 1. setnin

Jasínek Jakub 10.8.1895  četař – střelecký pluk 24  ( Hodonín) telegrafista, propuštěn

Kučera František 8.10.1896 myslivec – prapor polních myslivců  VI prapor 4. setnina, zproštěn

Margold Alois 16.6,1897  pěšák – pěší pluk 99, propuštěn

Nečas  Alois 27.4.1897  pěšák – pěší pluk 99, přidělen k vál.nemocnici

Nečas Jan 7.12.1893 vojín – dragounský pluk 11, V. polní prapor 3. setnina, 1. náhradní setnina

Nečas Jiljí 10.4.1898  pěšák – střelecký pluk 24 VI.polní prapor 3. setnina

Půlhandl Josef 29.10.1896  pěšák – pěší pluk 99  VI. polní prapor 4 setnina

V roce 1918 došlo ke spojení evangelíků augsburského vyznání (luteránů) a evangelíků reformovaného (kalvínského) vyznání – lidově zvaní helvíti, v jednu Českobratrskou církev evangelickou.

1919

Leden velmi teplý, velký vítr strhával střechy, zima nastala až koncem měsíce.

1. ledna se odstěhoval na své nové působiště přidělený učitel František Kloupar, jako správce jednotřídní školy v Bohumělicích.

1. února měl pohřeb Antonín Matýšek, podsedník. Naléval si petrolej do zapálené lampy, petrolej se vznítil, vybuchl a postříkal jej. Byl velice popálen a za dva dny zemřel.

2. března, ´na ostatky´, se kolkovaly peníze a byla rekvírka obilí. V komisi bylo pět vojáků, komisař, učitel z Nosislavi a radní Kučera.

První svobodné volby. Byl zvolen jako starosta Jakub Broskva. Jak jeho starostování dopadlo je  popsáno v NČ na straně 92.

23. března byla na radnici schůze zaměřená nábožensky a jednalo se o odtržení Moravy od Čech. Založeny spolky Sokol a Orel.

Nejprve chodili nadšenci cvičit do Šitbořic. Tam byl založen Sokol již r. 1913. Byli to: Rudolf Nečas, Karel Svoboda, Václav Bedřich z č. 109, který byl později předsedou Sokola. K nim se přidávali další cvičenci. Na žádost těchto bratří založili v Nikolčicích Rudolf Funk, František Pelle, Vincour a Hrabě jednotu „Sokol“, která r. 1921 čítala 92 členů.

Téměř ve stejné době byl založen spolek čsl. Orla. Hlavní zásluhu na jeho založení mají Josef Helma, Jan Kozák a Jakub Strouhal. Za spoluúčasti Orla šitbořického (tam byl založen r. 1912) počal samostatně svou činnost roku 1921.

1. června se odstěhoval učitel Josef Huták do Klobouk a na jeho místo přidělena zdejší škole Ludmila Miklová z Bojanovic (narodila se 1897 ve Fryštátě).

Do učitelského sboru byl ještě přidělen nový učitel František Nacházel.

Školní rok začal v důsledku epidemií nemocí až 1. října a další přerušení výuky bylo v listopadu pro nedostatek paliva.

Gymnasium T.G.Masaryka v Hustopečích založeno v říjnu 1019.

1920

Naše obec dostala kus diváckého lesa až u Boleradic, dřevo se kácelo a řezalo společně.

Honitba: Po třech letech podnájmu přešla část, kterou měl p. farář Tureček a spol. do části spodní a zase se spojily v jeden celek zvaný Spodky. Podnájemcem byl Nečas. Společnost mladších pod Horou držela honitbu až do roku 1929.

V lednu probíhala epidemie spály, škola byla do 25. ledna uzavřena.

Řídícím učitelem byl Josef Hanák. Učitelský sbor tvořili: Ludmila Niklová, František Nacházel, Emilie Buršíková. Náboženství učil jen Jan Tureček, učitel pro evangelíky nebyl ustanoven.

18. března měl pohřeb Robert Otřísal z č. 13. Bylo neobvykle mnoho lidí, katolický farář Tureček odložil bohoslužby, aby lidé mohli jít na pohřeb, i on sám se pohřbu zúčastnil. Obřad vykonával farář Pokora z Nosislavi.

12. dubna byla rekvírace obilí. Přišla celá kompanie vojáků a odvezli vše do Židlochovic.

10. srpna byl v Židlochovicích odvod.

1. září nastoupila do školy uč. Želina Měšťanová, která se narodila v Rychnově, do Nikolčic přišla z Letošova.

15. září byla v Žarotínkách sokolská slavnost za účasti několika set lidí, převážně z Klobouk. V tomto roce se ryl kanál k Novému Dvoru a na hustopečských

1. prosince se narodil Oldřich Otřísal na č. 35. Syn Václava Otřísala a Marie Přikrylové.

V roce 1920 na popud Aloise Mrštíka došlo k založení „Včelařského spolku pro Diváky a okolí“. Členy se stali včelaři z Divák, Kurdějova, Nikolčic, Morkůvek a Martinic. Předsedou byl J. Schmied z Boleradic, později Max. Šmelík. Místopředseda A. Vrána, jednatel J. Vystoupil, po něm A. Pelej. Spolek vlastnil i tzv. „obchodní včelín“ o 60 stojanech.

Učitel Josef Husovský  založil  10. ledna 1935 kroniku Sokola, ve které vylíčil historii prvních  15. let života jednoty od  roku1920.

Obrázek  z kroniky, kterou v roce 1935 sepsal vzdělavatel Sokola uč. Josef Husovský.

Na další  fotografii je pohlednice z Nikolčic.  Zinkografie a  tisk L.Klabusaya v Holešově. Nákladem Fr. Helmové.

Společnost L Klabusaye měla  rozmach  činnosti  v létech  1900-1920 a  L.Klabusay   zemřel 29.9.1921. Lze se  tedy  domnívat, že  fotografie pochází z této  doby.

Na obrázku je škola, obchod p. Bystřického, evangelická fara a katolický kostel.

Ve sbírce pohlednic p. Hrabce z Pouzdřan je napsáno, že pohlednice je ze 7.7. 1902 a byla určena spanilomyslné slečně Františce Kučerové do Prahy Letňan.

4. 2,2020 se uskutečnilo zahájení expozice fotografií tohoto desetiletí spojena besedou a promítáním.

Desetiletí 1911-1920