První zmínka o naší obci
V roce 1046 byla založena staroboleslavská kapitula. Tento letopočet pravděpodobně úzce souvisí s první písemnou zmínkou o naší obci.
V té době působil na politické scéně český kníže Břetislav I., který si podmanil také část Polska a Slezska, při této výpravě bylo poškozeno mnoho kostelů a papež Benedikt IX. uložil Břetislavovi, aby založil kolegiátní kapitulu. To se stalo ve Staré Boleslavi jakožto výraz pokání v roce 1046, konkrétně 19. května, kdy biskup Šebíř vysvětil ve Staré Boleslavi kostel, což lze považovat za datum založení kapituly.
K založení kapituly se váže také listina připisovaná Břetislavu I., který daroval nově založené kapitule některé zboží na jižní Moravě. Na seznamu darovaných vesnic kromě Hodonína, Břeclavi, Strachotína, Pavlova, Drnholce a dalších figuruje také název Mikulčice. Během svého působení Břetislav I. zřídil na Moravě údělná knížectví: Brněnsko, Olomoucko a Znojemsko. O ně se po jeho smrti starali jeho synové.
Ale výzkumy ukazují, že kníže Břetislav není tím, který zakládací listinu vydal, doba vzniku se posouvá do roku 1078 a zakládací listina je považována za falzum.
Vystavování takových falzifikátů nebylo v té době ničím nezvyklým. Zjednodušeně šlo o to, že se v raných dobách nesepisovaly například darovací listiny k majetku. Dotyčný obdarovaný byl prostě majitelem. Ale postupně vznikla potřeba dokladovat, že darovaný je skutečným majitelem majetku, a tehdy se sepisovaly dodatečně darovací listiny, aby se tím doložil původ majetku. Lze tedy konstatovat, že datum zakládací listiny nemusí být pravý. Je to falzum, ale lze předpokládat, že obsah takové listiny informuje o skutečné existenci dotyčného majetku.
Listina dokládá také změnu názvu obce, píše se v ní nikoli o Nikolčicích, ale o Mikulčicích na půdě Hustopečska. Kapitula držela majetek v Nikolčicích ještě v roce 1356. Následně byla ves opakovaně dávána do zástavy.
Podívejme se nyní do historie sousedních vesnic. Blučina má první zmínku v roce 1048, Loučka 1048, Opatovice 1048, Popovice 1048, Iváň 1086, Těšany 1131, Začany 1131, Újezd 1131, Vojkovice 1131, Přibice 1222, Velké Němčice 1228, Diváky 1237, Měnín 1240, Šitbořice 1255, Vranovice 1257, Nosislav 1278, Moutnice 1298, Křepice 1349.
(Augustin Kratochvíl: Židlochovický okres, 1910)
Moravský historik Vladimír Nekuda píše:
Takže když se vrátíme k padělané listině, pak kníže Břetislav I. daroval staroboleslavské kapitule zboží v Čechách i na Moravě. A ve výčtu dotyčného zboží figurují také „Mikulčice“. Zdá se spíše, že založení kapituly lze opravdu považovat za dílo Břetislava I. a že zakládací listina byla vytvořena později až Břetislavovým nástupcem Vratislavem II. a až následovně byla vydávána za Břetislavovu.
Diskutovanou otázkou je, o které Mikulčice jde.
S jakými názvy se můžeme v historických pramenech setkat:
Nikolčice – Nikoltschitz
– Nikolschütz, schützen – chránit
– Nikolschitz, Nicolczicz
– Niklzcicz, Niczklczicz
Nykolčice – Nyculczicz
Mikulčice – Mikultschitz
Myculczicz
-Horní Nykolčice
Mikulov – Nikolsburg
Mikulov Teplice – Niklasberg
Název se vyvíjel od varianty Niklicz (1298), Nicoltschicz (1365), Nykulčice (1490), Nikohlschitz (1673), Nicoltschitz (1718), Nickolschitz (1751), Nikoltschitz a Mikulčice (1846), Nikollschitz a Nikolšice (1850), Nikoltschitz a Nikolčice (1872) až k podobě Nikolčice v roce 1924. Místní jméno původně znělo Mikulčice a vzniklo z některého z osobních jmen Mikul, Nikul či Nikol. Dnes je celkem libovolné, zda to mluvčí vysloví měkce nebo tvrdě. Přesto se dnešní obyvatelé Nikolčic drží měkké výslovnosti.
Záhada dvou vesnic se stejným názvem
Bratři Václav a Linhart Bártové z Nykolčic prodali v tomto roce klášteru Králové na starém Brně (dnes na Mendlově náměstí) louku „Stokwizen“, a to se všemi právy, užitky a celým vlastnictvím za 29 hřiven grošů pražských a dali ji téhož roku zapsat klášteru do desek zemských listinou ze 13. ledna 1350. (Tak je popsáno na str. 42 v záznamech o hospodářském vývoji cisterciánského kláštera Aula sanctae Mariae na Starém Brně. Podobně je tato transakce zaznamenána v knize Židlochovský okres, Augustin Kratochvíl, str.199 a celá událost je také ještě popsána v NČ I, str. 11.
V roce 2002 sepsal Josef Černý článek s názvem Nikolčická záhada, uveřejněný ve Vlastivědném sborníku – Jižní Morava, rok 2001, na straně 274. V archivu Josefa Černého jsou popsány jeho úvahy. Viz text v příloze.
Další mapování historických záznamů je komplikováno existencí dvou vesnic, které lze vnímat jako Nikolčice (viz mapka). V různých listinách jsou registrovány různou gramatikou. První Nikolčice se nacházely severozápadně od Nových Mlýnů a vztahovaly se k Mikulovu a lichtenštejnskému panství. Druhé, označované jako Horní Nykolčice, jsou blízko Hustopečí, mají vztah k židlochovickému panství, k Brnu, k Přemyslovcům a navazují na zakládací listinu staroboleslavské kapituly.
Podle jemných detailů musíme tedy historické informace správně řadit kam patří. V roce 1991 byly vydány překlady listin z lichtenštejnského archivu ve Vaduzu a to změnilo pohled na již vybádané historické informace o existenci Nikolčic a mnohé nasvědčují, že se týkají „lichtenštejnských Nikolčic“ a nepatří našim, současným Nikolčicím.
Podle knihy „ Břeclavsko“ na str. 86 jsou popisovány Mikulčice, které zanikly severozápadně od Nových Mlýnů.
V roce 1414 byly Mikulčice již pusté. /Nekuda/. V lichtenštejnském urbáři z tohoto roku je jmenován pouze“ puerkchstal“, tedy místo tvrze či hrádku, a bývalý panský dvůr, podobně se v urbáři uvádí 36 lánů, z nichž všechny byly pusté. Jako pusté jsou Mikulčice uváděny i roku 1514.
Období 1414 – 1514 zvyšuje pravděpodobnost, že historické informace vedené v tomto období a po něm, příslušejí nejspíše již jen našim Horním Nikolčicím. (1) Místo zaniklé vsi asi bylo v dalším století znovu osídleno a dokonce asi znovu neslo jméno Mikulčice, ale později dalo vznik vesnici s názvem Nové Mlýny.
Další záznamy o historii našich Nikolčic
1237
Ze zábrdovických opisů popisuje Mojmír Švábenský v díle Počátky Klobouk v písemných pramenech zmínku, která možná souvisí s naší obcí.
Citace: V listině je počátek výčtu obcí, počínající Klobouky a končící Němčičkami, napsán jinou rukou na vyškrabovaném místě. Zdá se, že tu byla kromě Klobouk a Šaratic nějaká ves na Slavkovsku, která nějaký čas po vydání listiny už klášteru nepatřila. Snad to mohly být Kovalovice. Místo ní je umístěna do listiny neústrojně jiná ves. Boček ji čte jako Niklzcicz podle svého pramene, zábrdovických análů, lepší je asi opravované znění „Zábrdovických kopií“ Niczklczicz. Česky tedy Nikolčice, které však klášteru nikdy nenáležely. Záhada, proč je do listiny vepsána ta nebo ona z uvedených obcí, zůstává.
1241
Tatarský vpád na Moravu. Přihrnuli se z krajin dnešního Polska a všude je provázela zkáza. Odolaly jim Olomouc a Hostýn. Odolalo i Brno. Při ústupu se naší oblastí prohnala vlna násilí a ničení, vypálena byla snad i ves Šlapanice s kostelem. (Kapitoly z historie Šlapanic, J. Kopecký a Vl. Ustohal).
Není však doloženo, zda Mongolové dorazili až do naší vsi, ale zato byly údajně zpustošeny kláštery v Rajhradě, Zábrdovicích, Tišnově a v Doubravsku. (Obr. „Dějiny Československa“)
Po nájezdech Mongolů, jejichž hlavní vojska se v roce 1242 začala stahovat zpět na východ, bylo vypáleno mnoho významných a nespočet menších měst a vesnic. V zemích, kudy se Mongolové protáhli, pak zůstaly loupežné skupiny. Dalším tragickým následkem jejich nájezdů byl hladomor, protože v postižených oblastech neměl kdo zasít úrodu. Podle dobových zpráv padlo hladomoru za oběť asi tolik lidí, kolik při mongolských nájezdech. Obnova krajiny trvala několik let a poháněl ji strach z kolujících pověstí, které hovořily o tom, že se Mongolové znovu brzy vrátí.
1253
Kumáni bojující ve vojsku uherského krále Ladislava Kumána vtrhli na Moravu, přičemž se dopouštěli krutostí na obyvatelstvu a tisíce lidí odvlekli do zajetí. Na obranu před vpády byla na východní hranici založena města jako Uherské Hradiště nebo Uherský Brod. Pro svoji vizáž – tenké špičaté kníry, vyholenou lebku a hustý cop splývající z temene, která byla doplněna odíváním se do kaftanů a plstěnou čapkou na mongolský způsob, byli v českých zemích zaměňováni za Tatary. (Wikipedie)
1255
První písemná zmínka o obci Šitbořice pochází z roku 1255, kdy zdejší fara patřila rajhradskému klášteru pod patronátem mateřského kláštera v Břevnově.
1278
Kumáni přispěli významnou měrou k porážce českého krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli.
Bitva na Moravském poli byla svedena 26. srpna 1278 (na den sv. Rufa) v odpoledních hodinách na pravém břehu řeky Moravy mezi vesnicemi Dürnkrut (Suché Kruty) a Jedenspeigen, ležícími v Dolních Rakousích 30 km jižně od Břeclavi.
V boji proti sobě stanula spojená vojska římského krále Rudolfa I. Habsburského a uherského krále Ladislava IV. Kumána proti vojsku českého krále Přemysla Otakara II. a jeho spojenců. Přemysl Otakar II. prohrál a přišel v bitvě o život.
1298
V tomto roce byl pro Nikolčice konstituován místní soud.
Staly se tedy vedle Klobouk jedním z míst, které Václav II. podřídil vrchnímu právu v tehdy zeměpanském městečku Měníně. Měnínským právem se Nikolčice řídily a v Měníně pravděpodobně hledaly podle tehdejších zvyklostí naučení ve složitých právních sporech do roku 1350.
(Vlastivědný sborník 1993)
Další stopa v historii, kde je uváděna naše obec, je z diplomové práce Miroslava Kratochvíla z roku 2014.
1337
Z kdysi bohatého majetkového zajištění na Moravě zbyly kapitule nejdéle jen proboštské Nikolčice nedaleko od Brna. O hranice vsi se rozhořel v tomto roce spor s vedlejší Hustopečí, která již čtrnáct let patřila klášteru cisterciaček na Starém Brně. Dlouhodobý spor o „hory“ (montes) mezi oběma lokalitami s přilehlými vinicemi, poli a loukami byl rozhodnut teprve roku 1354 přesným vymezením sporných míst.
Uvedeného sporu se týká též listina (v COM VIII, č. 193, s. 152-153 z roku 1353), kterou staroboleslavská kapitula souhlasí s ustanovením rozhodčích sporu. Srov. Ladislav HOSÁK, Dějiny Hustopečska do poloviny 14. století. Příspěvek k starším dějinám Moravy, Praha 1948, s. 38 a 44, kde je dáno filiálnímu kostelu sloužit dvě či tři mše týdně s výjimkou významných svátků, kdy byli zdejší farníci povinni docházet do farního kostela v Nikolčicích.
(Karin PÁTROVÁ, Hmotné zajištění českých kolegiátních kapitul do poloviny 14. století)
Staroboleslavská kapitula potvrzuje a ratifikuje rozsudek vynesený v jejím sporu s klášterem cisterciaček na Starém Brně o (viničné) hory mezi Hustopečemi a Nikolčicemi.
K listině jsou připevněny dvě pečeti: 1. Petr, probošt staroboleslavský, 2. staroboleslavská kapitula. Moravský zemský archiv v Brně. (Obr.)
Místa sporu staroboleslavské kapituly s klášterem cisterciaček Staré Brno – viničné hory mezi Nikolčicemi (1.) a Hustopečemi (2.) (Obr.)
(Bc. Jindra Pisančiková, VZNIK STAROBOLESLAVSKÉ KAPITULY V 11. STOLETÍ, diplomová práce)
1349 V tomto roce zasáhla jižní Moravu morová epidemie, kterou lidé nazývali černá smrt. Nakažený člověk nepřežil déle než tři dny, jeho tělo zčernalo a rychle se rozkládalo. Například v Brně bylo tolik obětí, že byly pochovávány do společných hrobů. (Arnošt Špánek, Telnický zpravodaj 2020/3)
1349 je také datum první známé písemné zmínky o existenci sousedních Křepic. (KČ str. 5)
Roku 1350 je připomínána fara a roku 1409 kostel v Křepicích. O osudu starého chrámu nejsou žádné zprávy. Současný kostel sv. Bartoloměje byl postaven v roce 1791.
1351
V kronice Divák (5) je zmínka o tom, že divácký kostel byl sice v tomto období zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, ale nebyl svatyní farní, neměl svého kněze, nebyla u něho fara a podle církevních předpisů se v něm nemělo křtít ani u něho pochovávat. Diváky náležely se vším všudy k farnosti nikolčické a tamější farář pobíral od diváckých věřících církevní platy. Ti se jim nebránili, ale usilovali o to, aby se v jejich kostele konaly bohoslužby. Ty mohl povolit jen patron nikolčického kostela, a tím byla kněžská kapitula ve Staré Boleslavi v Čechách.
Úsilí diváckých věřících jistě podporoval herburský klášter v Brně, oprávněnost žádosti uznali ve Staré Boleslavi a tamější probošt Petr povolil 8. května 1351 herburgám, aby daly sloužit v diváckém kostele dvakrát až čtyřikrát v týdnu mši… Sloužit mše v Divákách dovolil starobolestavský probošt pod podmínkou, že to nebude na újmu práv nikolčického kostela, tj. že jeho farář nebude zkrácen na svých příjmech.
Patronátní právo k nikolčickému farnímu kostelu náleželo rovněž kapitulnímu proboštu. Na základě tohoto práva podléhaly jeho dohledu také filiální kostely a kaple celého farního obvodu, stejně jako desátky. Každý nově postavený kostel v nikolčické farnosti si proto musel vyžádat proboštův souhlas ohledně církevních záležitostí. Tak tomu bylo i v roce 1287, kdy herburský klášter získal od kapituly povolení vystavět filiální kostel ve vsi Diváky.
1355
Od tohoto roku se místní soud v Nikolčicích obrací dle nařízení markrabí Jana o naučení do královského města Brna.
Před tím se obracel do Měnína. (Vlastivědný sborník 1993)
1356
Ves ještě náležela staroboleslavské kapitule, ta r. 1356 prodala dědičnou rychtu v Nikolčicích se dvěma lány Oldřichu řečenému Metelice a vymiňuje si rychtářské služby.
1415 – byl v Kostnici upálen mistr učení teologického Jan Hus, český reformátor církve.
1415
T.r. byly Nikolčice uváděny jako součást nosislavského panství, ale není v tom jistota. Lze se domnívat, že byly v té době Nikolčice rozděleny. Z dostupných pramenů jsou zde ne zcela jasné informace, že část vsi patřila zemanskému rodu z Želic a 4 lány vlastnili páni z Lipé.
V tom prvním případě je hlavní postavou pan Boček z Želic, ten v době 1370-1381 vlastnil ještě tvrz a díl v Nosislavi. Jeho rod vlastnil také majetek ve Vrbici, Němčičkách, Morkůvkách a Křepicích. (Jižní Morava, VS 2012, str. 46)
Jak bylo výše uvedeno, část vsi pravděpodobně vlastnil zemanský rod z Želic. Sudka (Sutka) z Želic byla dcerou Bočka z Želic, a ta kolem roku 1403 prodala otcův díl s tvrzí v Nosislavi a s patronátem kostela Mikulášovi z Rohozova. Po jeho smrti byla Nosislav vložena r. 1437 Joštu Hechtovi z Rosic, ale jeho syn Václav Hecht z Rosic vložil roku 1447 díl obce Vilémovi z Batelova, který tu seděl ještě r. 1464.
Existence Nikolčic se však současně váže k rodu pánů z Lipé a následně pánů z Pernštejna. (9)
1425
Nedaleko Nikolčic na ledvinovité zemité vyvýšenině mezi Křepicemi a Novým Dvorem byla v době husitské umístěna táborská pozice. Šlo o předsunutý oddíl, který posiloval posádku z Hustopečí. Byla součástí obranného řetězce proti vpádům nepřátel. Z tábora husitů vyjížděli bojovníci do okolí, dojížděli i do Divák. Snad tam zajížděli schválně a často, neboť ves byla církevním majetkem a na toto zboží měli husité zvláště spadeno; brali si tam životní potřeby i píci a obrok pro koně.
1426
„Táborské posádky se v tomto roce na jaře účastnily husitského tažení proti Podivínu a Mikulovu, v létě proti Břeclavi. Tehdy se připravovalo tažení Albrechta Habsburského proti husitům, ale ti ho předešli a udeřili první.
Dobyty byly Mikulov, Podivín, Břeclav a v Rakousku Valtice.
Další Albrechtovy pokusy byly odraženy právě u Břeclavi, kam husité vložili posádku. Husité obsadili břeclavský a podivínský hrad, v regionu vydrželi do roku 1434. Najížděli odtud do Rakous a Uher. Oba hrady opustili až po bitvě u Lipan,“ vysvětlil historik Emil Kordiovský.
1434 – bitva u Lipan
1447
Po vymření krumlovské větve pánů z Kravař nabyl panství Jan z Cimburka, ten r. 1447 intabuloval (zapsal do zemských desek) Pertoldovi a Jindřichovi, „bratrancům z Lipého“, hrad a město Krumlov. A k tomu dále: Rakšice, Petrovice, Lesonice, díl Kubšic, Číčovice (jinak Šakvice), díl Příluk, Mikulčic, Zaječí, Pavlovice, díl Dolních Dubňan.
Bylo to v době vlády Jiřího z Poděbrad, Jindřich Pertold z Lipé byl moravským hejtmanem (1415-1469).
Vilém II. z Pernštejna (1438-1521) se pohyboval v kruhu Jiřího z Poděbrad, byl v letech 1475-1484 nejvyšším českým maršálkem, od roku 1483 do 1490 nejvyšším královským hejtmanem a za své služby byl odměněn majetky.
Pertold z Lipé byl majitelem Nového Města, nějaký majetek měl v Nosislavi a 4 lány měl v Nikolčicích.
1459
V tomto roce v srpnu stanul v Židlochovicích římský císař Bedřich (Fridrich) III. (1415-1493), jeda z osobního sjezdu s králem Jiřím (v Brně); zde byl uctěn nejnádherněji Jindřichem z Valdštejna.
Tehdy jel Brnem slavnostní průvod, v jehož čele přijel do města tehdejší římský císař Fridrich III. Ten Brno 30. července roku 1459 navštívil, aby zde českému králi Jiřímu z Poděbrad veřejně propůjčil korouhve korunních zemí, prohlásil ho na veřejnosti za krále a přijal od něj slib věrnosti.
1484
Od tohoto roku držel Nikolčice v zástavě Vilém z Pernštejna a také mu náležela Nosislav a Moravský Krumlov.
Oba pánové měli přátelský vztah a Pertold z Lipé požádal Viléma z Pernštejna, aby se stal po jeho smrti poručníkem svého nezletilého syna Jindřicha.
Král Vladislav II. Jagelonský dal Vilémovi z Pernštejna Nikolčice do dědictví. Od té doby ves náležela k Nosislavi.
Po smrti Pertolda z Lipé (1482) řídil Vilém z Pernštejna coby poručník Jindřicha oba uvedené majetky.
„Když Jindřich z Lipé, jehož byl Vilém poručníkem, fyzicky dospěl, předal mu pán z Pernštejna Moravský Krumlov. Při té příležitosti získal Vilém Nové Město na Moravě (takové předání zřejmě nebylo zadarmo) a uzavřeli i smlouvu o budoucím sňatku Jindřicha z Lipé s jedinou Vilémovou dcerou Bohunkou.“
1485
Syn Viléma z Batelova Havel postoupil v roce 1485 díl vsi s dvorem Želice a díl Žabčic s dvorem Vilémovi z Pernštejna, tomu již patřila zbývající část.
Do r. 1485 patřila ves Nikolčice staroboleslavské kapitule. Od tohoto roku se stává majetkem pánů z Pernštejna.
1494 po dosažení dospělosti převzal Jindřich IX. z Lipé úřad nejvyššího maršálka.
1496 došlo k plánovanému zasnoubení Jindřicha a Bohunky.
1500 svatba Jindřicha IX. z Lipé s Bohunkou z Pernštejna, dcerou svého dlouholetého poručníka a nejbohatšího velmože v českém království.
Tehdy také došlo k vyrovnání dluhů, které měl Jindřich vůči svému tchánu Vilémovi z Pernštejna; dluh se vyrovnal tím, že Jindřich podstoupil lány v Nikolčicích a majetek v Nosislavi Vilémovi z Pernštejna. Tím došlo ke scelení větší části Nosislavi a Nikolčic.
16. století v Nikolčicích
1507 Vilém z Pernštejna dělil svá panství mezi syny, ponechal si Nosislav, Velké Němčice a vsi Žabčice, Nikolčice a Křepice na volné použití a doložil to dílčím listem na Pardubicích 25. března 1507
1508 V době vlastnictví Viléma z Pernštejna došlo k připojení Nikolčic k Nosislavi, a tím také k panství židlochovickému. (K tomuto panství pak Nikolčice náležely až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848.)
1521 umírá Vilém z Pernštejna a dle jeho poslední vůle rozdělil majetek mezi své syny. Janovi přidal Nikolčice. (Židlochovský okres- Augustin Kratochvíl str.48 )
1526 Na území Moravy se poprvé objevují novokřtěnci
(Jejich počátek jde do dob první reformace v Německu ve smyslu Lutherova učení. V Zwikau vznikla náboženská obec se soukeníkem Mikolášem, Storchem v čele, zavrhující křest dětí a připouštějící jej pouze u dospělých, kteří budou znovu pokřtění- odtud pochází i jejich název „ novokřtěnci“ (Sol)
V počátcích zakládali společná sídla především ve městech, mezi prvními to byla městská sídla v Mikulově, Hustopečích, Slavkově a Bučovicích. Teprve po dvojím vypovězení v letech 1535 a 1547 se těžiště jejich osídlení přemístilo na venkov, do městeček a vesnic. Také správní střediska novokřesťanské kolonizace byla umísťována do venkovského prostředí, jako byly zpočátku Šakvice(1533), Němčičky, Přibice a od roku 1558 nově vybudované Nové Mlýny, které zastávaly funkci správního centra až do roku 1622.
(Jiří Pajer- Studie o novokřtěncích 2006- str. 29)
1548 zemřel Jan z Pernštejna a zanechal 3 syny: Jaroslava, Vratislava a Vojtěcha, kteří tři roky společně spravovali majetek po otci, ale v roce
1551 se bratři rozdělili a židlochovické panství, kam patřily Nikolčice, připadlo Vratislavovi.
1562 přešly Židlochovice s příslušenstvím (a s nimi i Nikolčice) do majetku bohatého a rozvětveného rodu pánů ze Zástřizl a na Buchlově.
Vratislav z Pernštejna musil totiž podstoupit na úhradu svých dluhů toto panství Janu Ždánskému ze Zástřizl, od něhož je ještě téhož roku převzal Jaroš ze Zástřizl.
Roku 1565 se začal stavět dvůr přibických novokřtěnců.
Od r. 1569 sdílí židlochovické panství Fridrich z Žerotína, který byl v letech 1594-1598 moravským zemským hejtmanem. Pokračovatelem byl jeho nevlastní syn Jan Diviš ze Žerotína (1575-1616) (3). Byl synem Jana staršího ze Žerotína a jeho bratr byl Karel starší ze Žerotína. Fridrich si vzal r. 1593 vdovu po Janu st. ze Žerotína.
Uvedený Fridrich z Žerotína přál novokřtěncům anebo alespoň je toleroval.
1570
T.r. bylo založeno sídlo novokřtěnců v Nikolčicích.
(Podle A.J.F.Zieglschmidt: Die Alteste Chronik der Hutterischen Bruder. New York 1943- informace z archivu Josefa Černého.)
Přišli z Přibic (VS 2001 Str.25- Přibice.. Dvůr přibických novokřtěnců se začal stavět v roce 1565 „ auf dem gruenen Wassen oder anger „ Jak podotýká kronika ( Zieglschmid str.419).“ Význam lokality vyvstává i ze skutečnosti, že byla jedním z míst, kde se ustanovovali kazatelé a hospodáři pro celou obec…)ikolčicích založili svou osadu, vlastnili velký společný dům (dnes čp. 51) a dvorec se dvěma lány o rozloze 176 měřic, 7 lánů po 88 mírách, 19 půllánů po 44 mírách, 18 čtvrtlánů po 22 mírách. (Sol)
Nikolčice patřily majiteli židlochovického panství, ovšem z náboženského hlediska byly řízeny administrativním střediskem novokřtěnců v Nových Mlýnech, kde sídlil jejich hlavní náboženský představitel.
V tomto období prožívali novokřtěnci největší rozkvět, sami tuto dobu v kronikách popisují jako „die goldene Zeit“. Každá novokřtěnská osada měla svého vrchního hospodářského správce (Diener der Notdurft), který měl dohled nad fungováním obce, komunikoval se světskou vrchností a obec tak navenek reprezentoval. Vzhledem k tomu, že v Nikolčicích našli výhodné podmínky pro zemědělskou, vinařskou a živočišnou výrobu, jejich činnost se ubírala nejspíše tímto směrem, i když např. v Břeclavsku na str. 226 je naznačena také existence mlýna, zpracování kůží, tkanin a kovů a keramiky. Podle M. Březíkové (Marta Březíková, 2009, magisterská diplomová práce, kritická edice vybraných listů Jana Diviše ze Žerotína str.14) bylo v Nikolčicích proslulé nožířství a plátenictví. Ale v podstatě u nás žili izolovaně, nestýkali se ani s ostatním německy hovořícím obyvatelstvem panství. Věnovali se pouze své práci a životu v rámci komunity.
1572
byl u novokřtěnců zvolen za duchovního Thamel Hárink, tzv. pomocník Slova (Diener des Wortes), a kazatel Mádl Holba, který kázal česky i německy. (Sol)
1572 FARA
Fara existovala v obci již v době předhusitské (zmínku známe z r. 1287 a 1351); v roce 1572 ji spravoval evangelický pastor Jan Hradecký.
1573
Jan Hradecký vede spor s p. Fridrichem z Žerotína kvůli neuznanému nároku na desátek, který vždycky faráři v Nikolčicích dostávali.
(Židlochovský okres- Augustin Kratochvíl str.202)
1582
je doložen evangelický farář v Nikolčicích Jakub Kaňka. Asi přišel do Nikolčic o několik let dříve.
1583
Pokračovatelem Fridricha ze Žerotína na panství židlochovickém byl nevlastní syn Jan Diviš ze Žerotína (1576 -1616).
1589
Pan Prokeš z Nikolčic vlastnil vinohrad v katastru Divák. Tato obec měla vlastní, česky psané vinohradní právo a Diváčtí si pořídili v roce 1591 i vinohradnickou knihu, zvanou „Registra vinohradů dědiny Divák“.
(Diváky- Z dějin Habrůvky str. 46)
1590
V urbářích panství židlochovického jsou uvedeny platy novokřtěncům.
(ŽIDLOCHOVICE, PANSTVÍ MZA Brno, F 104 Židlochovice, č. 54 1590
I když náleželi k poddanské vrstvě, přesto byli považováni za osobitou složku, která vytvářela nevšední materiální hodnoty. V roce 1570 byl sepsán veškerý majetek a provedeno první zdanění, tehdy šlo o daň z každého tisíce zlatých 10 procent. Od té doby se daně systematicky zvyšovaly.
Podle zmíněného urbáře vlastnili nikolčičtí novokřtěnci 3 a půl lánu polí a podsedek (usedlost), z tohoto majetku odváděli o sv. Jiří a Václavě 3 zl. 24 gr. a 7 slepic. Výměra 3,5 lánu byla vůbec největší na celém židlochovickém panství. Pro porovnání 3 lány byly v Pohořelicích, 1 lán v Přibicích a další. Byla to výjimečná výměra a mezi ostatními sídly vůbec největší byly Mackovice se 4 lány polí. (Mackovice na panství Mor. Krumlov, nyní okr. Znojmo). Tyto skutečnosti se musely nutně odrazit i v zástavě obce, tedy v lokalitě Nikolčic, kde novokřtěnci sídlili.
Před rokem 1600 je uváděn jejich počet 122 osob. (Sol.)
V roce 2006 vydal PhDr. Jiří Pajer knihu Studie o novokřtěncích a zde na straně 65 řadí nikolčické sídlo novokřtěnců mezi tzv. velká sídla, u kterých se předpokládá existence 300-400 obyvatel. R. 2001 osobně navštívil naši obec, aby se zajímal o charakter novokřtěnského osídlení. Provázel jej Mgr. Josef Černý. A tehdy zde vyslovil domněnku, že je nápadné, aby novokřtěncům patřilo pouze č. 51; snad to mohl být jen citovaný podsedek (usedlost), nebo naopak bylo sídlo rozloženo na větší ploše, včetně sousedních domů směrem k okraji obce. Možná, že také sousední parcely ke středu obce byly ještě sídlem novokřtěnců. Nebo se hlavní sídlo nacházelo úplně v jiné lokalitě; neměli třeba pronajatý bývalý panský dvůr, na němž se nachází trať „Putna“?
Z těchto úvah vyplývá, že dům č. 51 je pouze částí někdejšího sídla novokřtěnců v Nikolčicích, který je rovněž doložen ústní tradicí. J. Pajer se domnívá, že je potřeba hledat na dalších parcelách, nejspíš v sousedství tohoto domu, nebo úplně jinde. Pro hospodářský provoz potřebovali nikolčičtí novokřtěnci – při tak velké výměře polí – mnoho stájí, chlévů, stodol, seníků a dalších budov, kromě toho provozovali jistě i nějaká řemesla.
I dnešní pohled na katastrální mapu Nikolčic tuto myšlenku podporuje, a když se dají dohromady znalosti o tom, jací byli novokřtěnci hospodáři, jaké novodobé metody si s sebou přinesli a jaké podmínky pro hospodaření zde v katastru Nikolčic našli, pak si lze představit úroveň efektivnosti jejich činnosti. Ze stejného roku 1590 máme zmínku o tom, že v Nikolčicích byl svobodný dvůr = osvobozen od roboty (dnes číslo p. 63), jehož majitelem byl rytíř Bohuslav Koza z Hradiště (pravděpodobně úředník na panství židlochovickém). Na pečeti je uvedeno Cosa von Radisch…
26. srpna 1596 byl novokřtěnský dvůr Nové Mlýny přepaden a vyloupen loupežnou bandou vedenou Alexem Ciconiem. Roku 1600 táhla okolím vojska pod vedením Matyáše Thurna, roku 1602 tu pobýval po dobu pěti týdnů Schönbergerův pluk, roku 1619 vesnici značně poškodila vojska Jindřicha Duvala Dampierra, který pak svedl bitvu u Dolních Věstonic.
1599
Místní soud se obrací o naučení do Brna, jak je zaznamenáno v kopiáři naučení z let 1599-1616. (Vlastivědný sborník 1993)