V roce 2020 je 75. výročí osvobození naší vsi.
Obec připravovala velkolepou akci, jakou by mohla být tato událost důstojně oslavena. Žel, aktivita koronaviru učinila své, a tak si můžeme tuto událost jen připomenout články a obrázky.
Připravil jsem stručný a přehledný seriál o tom, jak se k nám fronta blížila, jak proběhla přímo v naší obci až do doby, kdy bylo osvobozeno Brno.
Jedenáctý duben
V tyto dny probíhají podle našeho kalendáře velikonoční svátky zcela netradičně. Velikonoční pondělí připadá na 13. duben, roku 1945 to byl 2. duben. Lidé tušili, že se blíží konec války, ale nikoho ani ve snu nenapadlo, že události naberou tak rychlý spád.
25. března zahájil 2. ukrajinský front
tzv. Bratislavsko-brněnskou operaci na řece Hron.
Po vytvoření předmostí na západním břehu Hronu pokračoval postup na Bratislavu.
4. dubna ohlásil rozhlas ze zahraničí osvobození Bratislavy a také informace, že se osvobozenecká vojska přesouvají jednak na Moravu a jednak také překonala řeku Dunaj a spěchala osvobodit Vídeň. (Ta byla osvobozena 13. dubna.)
Nastalo další bombardování Břeclavi, Hodonína, Brna a naftových polí v Rakousku.
6. dubna putuje 8. divize německého vojska přes Nikolčice směrem na Křepice a snaží se tam i se štábem udržet.
7. dubna dorazila Rudá armáda k řece Moravě u Lanžhotu, Němci se v Lanžhotě opevnili. V tu dobu byla řeka Morava rozvodněna, o to byla situace postupu RA horší. Boje tam trvaly do 11. dubna. V tutéž dobu dorazila vojska RA také do Holíče a Sudoměřic (tehdy okres Hodonín) a připravovala se k útoku na Hodonín. Do Břeclavi se začala stahovat německá armáda, a to do svých předem vybudovaných obranných pozic. Boje o Břeclav trvaly od 13. až do 17. dubna. Němci ustupovali směrem na Lednici.
Lze tedy říci, že v termínu od 11. do 13. dubna vstoupila RA na Moravu a fronta se k nám velmi přiblížila.
A jak to vypadalo v tuto dobu v Nikolčicích?
Byla ukončena školní docházka, naší obcí procházely jednotky německých zákopníků, z nichž jedna skupina byla ubytována ve škole. Vojáci skýtali žalostný pohled, měli nedostatečnou výzbroj a jejich stravování nebylo na úrovni. Navštěvovali domy a vyměňovali boty, prádlo, svetry a jiné věci za jídlo a nabízeli pomoc při polních pracích koňskými potahy. Jejich úkolem bylo vybudovat jižně od obce záchytná pásma. V týž den přišel do obce ještě transport řadového vojska a ubytoval se tu na noc, ráno pak pokračoval dále; druhý transport, prapor motorizované pěchoty, zde zůstal až do 16. dubna. Bylo slyšet silné dunění, ohlašující blížící se frontu. Letadla Rudé armády bombardovala ustupující Němce.
8. dubna (ze soboty na neděli) brzy ráno odjíždějí němečtí vojáci z Křepic, kde byli ve škole.
9. dubna v neděli dojela do Křepic kolona německých aut (autodoprava), a ta ve vsi zůstala. Vojáci za ústupu hnali před sebou stáda dobytka.
10. dubna se znovu usadili v křepické škole. Pokoušeli se před Štukyněmi a na Barchance vybudovat obranné pozice, práci však nedokončili. Od neděle ustupovaly zdecimované německé jednotky od Nikolčic směrem k Němčicím.
11. dubna se dávaly do pohybu německé vozatajské kolony.
Občané u nás budovali „bunkry“ v humnech, na Svatojánku, v Půtních, ve Strži, u Štukyň i jinde. Ukrývali zásoby, prádlo, šatstvo, přezdívali sklepy, kopali jámy apod. Budování krytů mimo obec se ukázalo jako marné, protože to německý velitel zakázal: Kdo bude přistižen mimo obec, bude zastřelen jako vyzvědač.
Bylo přerušeno telefonické vedení.
Dvanáctý duben
12. dubna bylo slyšet mohutné detonace od Brna: To letadla Rudé armády bombardovala ustupující Němce.
Němci prohrávali v Lanžhotu a stahovali se do Břeclavi, ve Vídni se tvrdě bojovalo.
12. dubna RA vytvořila předmostí v oblasti mezi Lanžhotem a Hodonínem jakožto nástupiště k útoku na Brno. Vojska se tlačila přes Radějov a postupovala na Rohatec a Strážnici, rumunské jednotky bojovaly u Hrubé Vrbky, Tvarožné Lhoty a Kněždubu. Začal boj o Ratíškovice. Němci byli připraveni bránit si Kyjov. Hlavní obranný val vybudovali v linii Vlkoš – Kyjov – Strážovice až Archlebov.
Po osvobození Lanžhotu byl plánován tah na Hrušky, Kostice, Tvrdonice…, ale to se nepodařilo, odpor Němců byl urputný. A vojáci RA byli dlouhými boji unaveni, proto počkali, až se přes (navíc rozvodněnou) řeku Moravu pod Lanžhotem přepraví posily z 50. střeleckého sboru, přesouvajícího se ze středního Slovenska, kde byl v záloze frontu; měl zaútočit ve směru Hrušky, Moravský Žižkov, Velké Bílovice až Hustopeče.
Co se dělo v Nikolčicích?
Němci se připravovali k obraně budováním pozic pro pěchotu, dělostřelectvo a těžkou techniku, hlavně na hřebenech okolních kopců. Hlavní útok očekávali zřejmě v místech, kde byly za protektorátu státní hranice. Napětí vzrůstalo, protože již bylo jasné, že fronta brzy přijde. Přes obec neustále jezdily kolonie německých aut. Silnice byla zablácená, protože počasí bylo v tu dobu ještě proměnlivé a spíše deštivé.
Třináctý duben
13. dubna (pátek) byla osvobozena Vídeň a vojska se mohla vydat na sever směrem k řece Dyji. Ale jak se později ukázalo, postup k našim hranicím byl složitý a zpomaloval se.
V tento den byl osvobozen Hodonín.
Nad Lanžhotem bylo oblačné počasí, terén rozbahněný, postup směrem na Hrušky komplikovaný a zpomalovaný, nicméně Němci byli vyhnáni ze svých pozic a útok RA postupoval směrem na Moravský Žižkov. Němci se ještě snažili udržet u Tvrdonic a Týnce a stáhli se do prostoru Velkých Bílovic, kde měli připraveny obranné pozice.
RA osvobodila Týnec a směřovala na Moravskou Novou Ves, Mikulčice, také na Prušánky a Josefov…
13. dubna zemřela Kateřina Skoumalová, porodní asistentka, která za 32 let této služby přivedla na svět 700 dětí.
Dělostřelba se neustále přibližovala, byla slyšet i kulometná palba. Dělníci přestali jezdit do práce (do Brna).
Sovětská letadla létala bez ustání a napadala Němce. Němci se proto přemisťovali hlavně v noci. Z Nových Dvorů byl odehnán dobytek.
Čtrnáctý duben
14. v sobotu ráno byla osvobozena Moravská Nová Ves a Mikulčice. Bojové síly RA postupovaly na Moravský Žižkov a obec byla osvobozena, další postup RA byl však zastaven před Velkými Bílovicemi. Mezitím byly osvobozeny Prušánky a směr útoku pokračoval na Nový Poddvorov směrem k Vrbici, která byla večer osvobozena a útočníci pokračovali dále na Kobylí, které obsadili v nočních hodinách.
Německá vojska se stáhla na Němčičky, Morkůvky a Boleradice.
Zde Němci začali zaujímat bojové pozice v úkrytech na přehledných vyvýšeninách. Největší opevnění postavili v prostoru někdejšího hradu, který pro ně byl významným strategickým bodem. Umístili sem četné vojenské oddíly s děly, tanky a těžkými kulomety.
A současně z Mikulčic vyrazila útokem vojska RA na Dolní Bojanovice a Josefov a po jejich obsazení pokračovaly na Starý Poddvorov a Čejkovice, a to bylo ve stejnou dobu, když kozáci dobyli Kobylí.
Třetí útok RA směřoval na Dubňany.
Do osvobozených Dolních Bojanovic přijel štáb střelecké divize a začal řídit bojové operace ve směru Mutěnice, Hovorany a Čejč.
Ze Slovenska se přemisťoval mechanizovaný sbor, aby posílil úderné skupiny vojsk směřující na Brno po silnici od Břeclavi a dále podél silnice vedoucí z Hodonína.
Mezi Brumovicemi a Kobylím bylo vybudováno polní letiště.
Co se dělo v naší blízkosti?
14. dubna se na území Šitbořic soustřeďují německá ozbrojená vojska a v Křepicích je zaznamenán veliký úprk německých aut. Zůstalo tam jen frontové vojsko. Nesmělo se již pracovat na polích, vycházet k cestě, lidé se drželi ve sklepích a bunkrech.
Počasí se uklidňovalo, přestalo pršet a začalo být teplo.
Patnáctý duben
Byla neděle 15. dubna. Jako první vyrazila z Kobylí pěchota, ale okamžitě byla napadena německými letouny. Nutno také zmínit, že tento den byl všeobecně provázen leteckými útoky a souboji obou válčících stran. Vojáci postupovali přes Trkmanku do kopců směrem na Horní Bojanovice. Němci ustupovali k Horním Bojanovicím, Němčičkám a Morkůvkám. Rusové je pronásledovali až po okraj lesa, ale museli se vrátit pro silný odpor. Střelecká divize vedla útok na Bořetice a Němčičky, ale Němci se urputně bránili. Vedlejšímu otoku RA se podařilo obsadit Velké Pavlovice a směřovat dále na Starovičky. Tento fakt pomohl k prolomení německé obrany i v Bořeticích a Němčičkách a vesnice byly osvobozeny.
15. dubna také byly osvobozeny Brumovice. V neděli se frontové boje také již přiblížily k Boleradicím, ve vzdušném prostoru se objevily průzkumné letecké hlídky a docházelo k četným leteckým soubojům. V odpoledních hodinách dopadly na obec první dělové střely. Vojáci útočící Rudé armády se objevili na okraji lesa Kuntínova, ležícího jihovýchodně od obce, kam pronikli ze směru od Kobylí.
Tentýž den jiné jednotky RA osvobodily Čejč a Terezín a směřovaly na Krumvíř, ale tam se útok zastavil pro velmi silnou německou obranu. Další útok byl veden od Mutěnic na Hovorany. Po dobytí Hovoran přijely do obce štáby různých jednotek, obsadily školu a hospodu a připravovaly útok na Šardice, Mistřín, dále na Karlin a Následovice.
A co se dělo v Nikolčicích a blízkém okolí?
15. dubna definitivně odjíždí německý štáb z Křepic, odpoledne ke 3. hodině napadli Rusové německé protiletadlové pozice střelbou z palubních zbraní. Nad obcemi létají letadla.
Bylo tam zasaženo několik stavení, a ta hořela. Zazněly také výstřely z „kaťuše“. Letecké bombardování směřovalo na obranné pozice Němců kolem silnice a řeky Svratky ve Velkých Němčicích.
Z naší obce odjela část německé motorizované kolony a asi o deváté hodině bylo oznámeno, že civilní obyvatelstvo nesmí na ulici. V noci bylo přikázáno přísné zatemňování.
Tuto neděli před půlnocí zemřel katolický farář Jan Tureček.
Ráno ještě sloužil mši. Parte uvádí, že „po krátkém utrpení, zaopatřen svatými svátostmi, v hluku kanonů a odcházejících okupantů tiše v Pánu zesnul“. V průběhu osvobozovacích bojů byl pohřben u kostela před pomníkem padlých z první světové války. Mladý křepický administrátor p. Teodor Spáčil byl nucen během probíhajících bojů za umírajícího konzistorního radu p. Jana Turečka zastoupit.
Křepická farní kronika uvádí: Neděle 15. dubna 1945 byla posledním dnem před frontou. Byly konány dvě bohoslužby. Po kázání přišel posel z Nikolčic, že soused p. rada Tureček onemocněl a že mám místo něho mít pohřeb Kateřiny Skoumalové. Požehnání bylo proto uspíšeno. V tom začala účinkovat fronta. Ze školy bylo stříleno po letadlech i z Rouzkova dvora. Puma spadla do zahrady farské na sklep, ale nevybuchla. Jiná explodovala v Klobásově stodole za farskou zahradou. Ihned se vznítila. Avšak ostatní stodoly byly uhájeny. Zde nikdo nepřišel o život. Současně bylo bombardováno v Němčicích, Nikolčicích, Divákách, Moutnicích, Měníně i Sokolnicích, jak vystupující sloupy dýmu prozrazovaly. Fara měla 6 zásahů leteckým dělem.
Cesta do Nikolčic byla nebezpečná. Bylo nutno několikrát hledat úkryt mezi dveřmi, za vesnicí v příkopu. Smutné bylo panorama na vesnice vůkol, jak se z nich kouřilo. Farář p. Tureček chvílemi v agonii byl ve své kanceláři. Na faře byla utečená celá jeho přízeň z Tvrdonic, která zažila kruté útoky. Pohřeb se však pro stálé nálety konat nemohl, až k večeru, a to pouze za asistence 5 lidí. Odpoledne zaopatřen nemocný kněz. Potom již za klidu zbraní jsem se vrátil do Křepic. Ráno došlo hlášení ze sousední vesnice, že pan farář Tureček v 11 hodin v noci zemřel.
Od ranních hodin trval boj o Němčice a také nad Šitbořicemi létala letadla ruské armády. Nálety se opakovaly asi po půl hodině.
Dobývání pozic v obci Velké Němčice po stranách hlavní silnice započalo leteckým bombardováním 15. dubna. Když po dělostřelecké přípravě v noci na pondělek a v pondělí ráno ustoupili Němci na novou linii Židlochovic, ale k večeru se vrátili s rozkazem zapálit vesnice a pokračovat v boji do posledního muže. Od té chvíle obyvatelé viděli z krytů, jak hoří stavení za stavením. Shořely obytné i hospodářské budovy se zařízením, dobytkem, krmivem, zásobami, hospodářskými stroji a nářadím. Na hašení ohně nebylo pro neustálou silnou palbu ani pomyšlení.
Šestnáctý duben – den osvobození Nikolčic
Ještě v noci z 15. na 16. dubna obsadili sovětští vojáci Starovičky. V pondělí 16. dubna už po půlnoci začaly německé tankové divize vyklízet své pozice a ustupovat za linii řek Dyje a Svratky a nechali na vesnicích zadní voje své armády. Rusové okamžitě osvobodili Němčičky, Horní Bojanovice. Odtud se kozácké jednotky a pěchota střelecké divize rozvinuly směrem ke Kurdějovu a Nikolčicím.
Německý odpor byl umístěn na návrší hradu nad Boleradicemi. Útok na tento bod byl zahájen dělostřeleckou palbou a ruským letectvem. Po překonání odporu vojáci RA vstoupili do Boleradic a Němci ustoupili směrem ke Kloboukům. V tu dobu pokračovaly boje o Brumovice. Morkůvky zůstávaly uprostřed. Očekávaný proud RA nepřišel od Brumovic, ale přes les od Kobylí a cestou od Boleradic. Po osvobození Morkůvek se RA soustředila hlavně na Klobouky, kde se Němci dokonale opevnili. Německý byl ještě Krumvíř, Velké Hostěrádky a Borkovany. Ale část ruských vojsk spěchala pomoci s osvobozováním Brumovic, kde se stále bojovalo, a také do Boleradic směrem na Diváky a Martinice, kde probíhal tuhý boj o pozice.
Ve stejnou dobu v Hustopečích probíhaly osvobozovací boje, RA v bitvě o Hustopeče používala taktiku známou jako taktika kleští. Jeden směr šel na Kurdějov a Křepice, druhý směr na Starovice a Uherčice. Němci věděli, že pokud včas nevyklidí prostor, dostanou se do kleští. Po osvobození Hustopečí tam Rudá armáda zřídila několik vojenských nemocnic, do nichž od fronty přivezla mnoho set raněných. A byl dobyt Kurdějov. Obec byla tehdy osídlena Němci, ti z valné části utekli a ostatní byli vyhnáni. Byl tam vytvořen štáb 1. gardové jezdecko- mechanizované skupiny.
Z Kurdějova byl veden útok do míst pomníku U Josífka a dále po silnici, kde bývala za protektorátu celnice. Po zlikvidování odporu postupovala část vojáků dolů směrem do Divák a další směr kozáků pokračoval na Nikolčice do oblasti nad Skalou, kam průzkum pronikl asi v 16 hodin, za ním do obce vtrhla jízda a následovala pěchota 243. střelecké divize s několika tanky. Ty pomohly zlikvidovat odpor na okolních výšinách. Události jsou podrobně popsány v Nikolčické čítance I na str. 50.
A jak situaci viděli občané Nikolčic?
Téhož dne byla v Nikolčicích nařízena v ranních hodinách povinná účast občanů na zákopových pracích jižně od obce (60 občanů).
16. dubna ve 12,30 byla střepinou usmrcena Anastázie Bartoňková z č. 74 u sklepa Ant. Hanyáše (č. 100). Anastázie (1886-1945) byla sestrou Aloise Valy, řezníka a hostinského v Nikolčicích a byla matkou MUDr. Antonína Bartoňka (nar. 1924).
Vzpomínka p. Bohuslavy Otřísalové, která měla v ten čas 19 let. Vypráví: Byli jsme schovaní ve sklepě, ale zvědavost mi nedala a vyšla jsem se podívat do humna. Tu jsem uviděla kozáka na koni, jak cválal po poli. Najednou se ozvala střelba, která mi svištěla nad hlavou. Němci začali na kozáka střílet někde od kostela, ten se obrátil a zmizel mezi stromy.
Tato událost je popisována v kronice také takto:
Odpoledne vnikla do vsi první průzkumná hlídka kozáků. Tvořili ji čtyři muži ozbrojení kulometem. U domu Cyrila Hirše sesedli a postupovali pěšky až k domu č. 220 Václava Kučery. Obhlédli situaci, přijali občerstvení a jeden z nich vypálil raketu. V tom okamžiku vyrazily další jezdecké jednotky z prostoru za skálou a vnikaly do humen v jižní části vesnice. Skupina 40 mužů, která se pohybovala kolem domu č. 220, byla přepadena německou kulometnou palbou. Vojáci se schovali do domu, umístili kulomet na stole a odpovídali. Než se jim podařilo odpor zlikvidovat, byl německými fosforovými střelami zapálen dům č. 140 Emila Otřísala a v mžiku hořel i dům č. 220. Toho dne vyhořely tyto domy: Antonína Stejskala, Aloise Nečase, Cyrila Nečase a Josefa Bartoňka u hřbitova a v dalších dnech stodola p. Amrose a dům Jakuba Strouhala pod Svatojánkem. Při požárech pracovali členové místního hasičského sboru, byli nuceni svou činnost většinou omezit na ochranu sousedních domů. Dle svědectví Václava Kučery si zvlášť statečně počínal Vojtěch Konečný, který obsluhoval stříkačku i v palbě.
Odpoledne bylo vidět z kopců mezi Nikolčicemi a Křepicemi sestupovat sovětské vojáky a brzy se objevily hloučky sovětské pěchoty i v severní části vsi a nato projely první těžké sovětské tanky. Za kovárnou p. Vozdeckého byl zasažen střelou sovětský major, kozák. Sovětské jednotky, jež nás osvobodily, byly špičkou prudce vraženého klínu do německé obranné soustavy, soustředěné na Svatojánku, pod Půtněmi. Ve Štukyních apod. Diváky, Křepice, Šitbořice a vesnice směrem k Brnu byly stále v rukou Němců. Směrem od Klobouk se nesl dým.
Sedmnáctý duben
17. duben bylo tehdy úterý. Naši občané věděli, že se konec války blíží, viděli, že RA sem vstoupila, a viděli prchající Němce. Počasí se oteplilo, bláto uschlo, ba naopak se změnilo v prach. Ten se neustále zvedal, neboť vesnicí jezdily kolony, zásobovací vozy, kozáci na koních. Ale také věděli, že těžké době ještě není konec.
17. dubna byly konečně osvobozeny Boleradice, němečtí vojáci prchali přes les a tou dobou se ukrývali i v lese u Divák a Boleradic. Tam na kopcích v lesích kolem vrchu Nedánov měli Němci silný obranný sled. A na něj v úterý k večeru zaútočili Sověti tanky podporovanými pěchotou a Němci museli vyklidit z obavy před možným obchvatem lesy směrem ke Kloboukům.
Co bylo v ten den pro RA nejpodstatnější?
Potřebovali prorazit odpor za prvé v Kloboukách, potom na linii Šitbořice, Těšany, Moutnice, a hlavně potřebovali dostat pod kontrolu hlavní silniční tah Hodonín – Klobouky, Moutnice – Brno.
Boj o Klobouky začal 17. dubna brzy ráno po celém pásmu výšin od Karlína přes Terezín, Brumovice až po Morkůvky. Útok kozáků údolím od Morkůvek byl hodně nesnadný kvöli zuřivému odporu německých jednotek, které se opevnily na návrších. Odpoledne jednotky RA dobyly Krumvíř a později železniční stanici Klobouky, k večeru Kašnici a postoupily ke hřbitovu. Němci se začali stahovat do lesů směrem na Martinice a Diváky s cílem opevnit se v Šitbořicích. Rusové je pronásledovali. Definitivně byly osvobozeny Boleradice. Při postupu na Diváky byl sveden tuhý boj u diváckého mlýna a jednotky RA se musely stáhnout zpět do Boleradic.
Ústupem Němců od Klobouk se začala formovat německá obranná linie Diváky, Šitbořice, Nový Dvůr, Karlov, Rumunská bažantnice, pokračovala přes Těšany, Moutnice, Blučinu, Hajany, Ořechov až k Ivančicím. Bránící se německé jednotky byly posíleny vojsky staženými od Vídně, jež byla v té době již také obsazena Rudou armádou.
17. dubna postoupily střelecké jednotky RA náležející k 243. střelecké divizi plukovníka M. A. Bušina k jižním okrajům Nosislavi. Nepostupovaly od Velkých Němčic, jak bylo všeobecně očekáváno, nýbrž od východu, přibližně po ose Šitbořice – Nový Dvůr – dvůr Zeleňák ke dvoru Boudky, jižně od městečka. Pěchota bezprostředně postupovala severním směrem a během noci na 18. duben obsadila celou výšinu Výhon nad Židlochovicemi a Blučinu, kóta 355. Silnici Nosislav – Židlochovice nemohla Rudá armáda prozatím dostatečně využít. Bránila tomu bytelná palisáda z kmenů a kamení v ostré zatáčce nazývané V háku, kterou se dalo těsně projít, nikoliv ale projet jakýmkoliv vozidlem. Na odstranění nežádoucí překážky zmobilizovali důstojníci RA na 100 nosislavských mužů. Požadovali likvidaci bariéry do půlnoci, kdy podle vyššího rozkazu měly tudy projet první motomechanizované části. Přes rušivou palbu Němců z úžlabiny Pod solarama byl úkol splněn včas a najíždějící vozidla snadno překonávala zbytky uzávěry.
Současně se vedl útok od Hustopečí na Velké Němčice.
Nikolčice 17. dubna
Brzy ráno zaútočili kozáci gardové jezdecké divize od Nikolčic na Šitbořice. Německý oddíl obec rychle vyklidil a tanky se stáhly k Těšanům na kótu 191 Strážky. Úkolem kozáků bylo přetnout silnici Hodonín – Brno a vpadnout do boku německé obraně u Klobouk.
Dopoledne byla provedena dělostřelecká přípravná palba k útoku RA na nepřátelské pozice linie Nový Dvůr – Němčice. Nový Dvůr a Karlov byly strategicky výhodné. Rusové se však museli vrátit zpět.
Značné síly RA obsazují Šitbořice a postupují k Těšanům. Ale Němci podnikli ještě protiútok těžkými pancéři za podpory minometů a samopalů, útočili dům od domu až do večerních hodin a vytlačili ruské vojáky z vesnice. Kozáci ustupovali k Nikolčicím. Palba z obou stran trvala celou noc.
Během útoku byla obec napadena ruským bombardovacím letectvem, které leteckými pumami a palubními zbraněmi napadlo německé jednotky na hřebenech okolních kopců. Při této bojové činnosti vyhořela část domu Jakuba Novotného a mlat Jana Rabovského na č. 39 byl zasažen leteckou pumou, přičemž to zasáhlo i jeho syna Jana. Ten byl převezen do nemocnice v Brně.
V noci ze 17. na 18. duben 1945 provedly německé jednotky protizteč z Rumunské bažantnice ve směru na Velké Němčice, které byly stále ještě v protivníkových rukou. Němci chtěli tímto způsobem izolovat sovětské síly na Výhonu, a tím ztížit jejich postavení a možnosti. Přechodný nápor wehrmachtu byl odražen a ráno 18. dubna se dočkaly osvobození i Velké Němčice.
V nikolčické škole si sanitní oddíly RA zřídily provizorní nemocnici pro první pomoc a nejnutnější operace. Ve třídě obecné školy byl operační sál, v ostatních třídách s ústředním topením odpočívali ranění. Umírající byli ukládáni v kabinetě vedle ředitelny. Při příchodu fronty byli padlí pohřbíváni na místě, po ustálení fronty kolem kostela sv. Jakuba a na evangelickém hřbitově. Hroby a šachty byly kopány za účasti civilního obyvatelstva hlavně v noci.
Osvobození Jižní Moravy, Vlastimil Schildberger st., str. 70:
Jejich vojáci začali odebírat rolníkům koně a vozy a brali, co viděli, a také začali pronásledovat ženy. Pak několik eskadron kozáků obsadilo výšinu 375 Liščí vrch a ve 20 hodin bez boje Křepice. Za bojů v okolí zemřelo v Nikolčicích 82 sovětských vojáků a v Křepicích byli pochování 2 důstojníci.
Průběh fronty po 18. dubnu
18. dubna byl odpor severně od Nikolčic zlikvidován a fronta se posunula k Brnu. Letadla zaútočila na Nový Dvůr a Němci se snažili držet pozici ještě na Novém Dvoře a později na Rumunské bažantnici.
Mnozí občané Nikolčic netušili, co se odehrávalo za kopci.
Do prostoru osvobozených Divák se začaly soustřeďovat mocné síly RA, zálohové jednotky od Hodonína, přijížděla armáda od Vídně. Několik tisíc vojáků RA s velkým počtem děl, minometů a kulometů. Ihned po skončení boje u Velkých Němčic obrátila Rudá armáda svou pozornost vůči Rumunské bažantnici, východisku předchozího nočního výpadu, a pokryla ji hustou dělostřeleckou a raketovou palbou. Marně se Němci ještě snažili udržet na Rumunské bažantnici.
Rusové od Nikolčic útočili po celý den, třikrát pronikli až k obci, ale všechny jejich útoky byly odraženy.
Současně Rusové nastoupili od Divák a Hustopečí za pomoci letectva, a hlavně kaťuší, k útoku. Třikrát měnily Šitbořice držitele. Nepřetržitá palba nejtěžších zbraní minutu za minutou ničila obec ohněm a výbuchy střel.
18. dubna se podařilo sovětským jednotkám dobýt také Ořechov, ale již o den později se jej podařilo Němcům dobýt a donutit Sověty k ústupu k Syrovicím. Následovaly dlouhé boje v tomto prostoru a vyvrcholily 24. dubna, kdy se podařilo Ořechov definitivně osvobodit. Syrovice sloužily během těchto bojů jako východisko ruských útoků. Padlo zde na 1000 sovětských a 300 německých vojáků.
19. dubna (ve čtvrtek) hned ráno Rusové útočí od Divák a Nikolčic. Německé tanky ze Šitbořic odjely a německý odpor spočíval na jednotkách SS a volkssturmu. Rozpoutal se tam boj na život a na smrt, muž proti muži.
Do večera měli Rusové větší část Šitbořic pod kontrolou. Jen
19. dubna byl v Nikolčicích usmrcen střepinou německé bomby Jan Ženatý a těžce zraněn jeho bratr Josef, který později zranění podlehl. Během bojů o Nový Dvůr byl usmrcen při útěku Bedřich Strašák, zaměstnanec statku Nový Dvůr, tesař Jan Lízal, též z Nového Dvora. A ruskými dezertéry ubit místní rodák Josef Brychta, ženatý v Násedlovicích, protože jim nechtěl vydat koně. Je pochován na místním hřbitově. Pachatelé byli zanedlouho dopadeni a na místě zastřeleni. O koně přišla ovšem celá řada občanů. Dostali za ně „zaplaceno“ stvrzenkami.
20. dubna se intenzivně bojovalo o Karlov a Rumunskou bažantnici. Němci postříleli ve dvorech dobytek, který již nestačili odsunout. Definitivně padly jejich pozice u Nového Dvora. „Kaťuše“ či Stalinovy varhany, jak se říkalo raketové zbrani, ostřelovaly masiv Výhon u Židlochovic.
Doznívaly boje o Šitbořice, celá ves byla osvobozena. Němci založili několik požárů, než ji opustili.
21. dubna byly Šitbořice definitivně svobodné. Byl dobyt Karlov a Rumunská bažantnice. Němci se ještě pokusili o protiútok zpět na Šitbořice, ale byl odražen soustředěnou palbou ze sovětských děl a kaťuší.
Šitbořické bojiště rozhodlo o pádu Brna
V plánech Němců, které byly ukořistěny, byly výšiny nad vsí označeny červenou čarou s příkazem: „Kampf bis zum letzten Mann! Naturfestung von Brunna“. (Boj do posledního muže! Přírodní pevnost před Brnem).
Do Křepic přijela nová vojska se štábem. Bylo zakopáno těžké ruské dělostřelectvo.
22. dubna byly osvobozeny Těšany. Do Moutnic dorazily posily z jihovýchodu a vytlačily vojáky wehrmachtu z obce směrem k Žatčanům.
V noci z 22. na 23. duben začal letecký útok na Brno
23. dubna přijíždí maršál Malinovskij, mj. zavítal na pozorovatelnu 18. gardového střeleckého sboru generálporučíka Afonina v trati Novosady u Křepic. Návštěva proběhla za přísného utajení a vystěhování občanů ze vsi do Nikolčic a Němčic. Odtud dal Malinovskij rozkaz k rozhodujícímu útoku na Brno. Během této události byl pořízen filmový záznam, poprvé zveřejněný r. 1965. Přitom se podařilo identifikovat místo maršálovy návštěvy jako vrch Čertoraj východně od Křepic.
Ráno 23. dubna dokončil přesun od Vídně 6. gardový mechanizovaný sbor generálporučíka tankových vojsk M. V. Volkova do blízkosti Šitbořic a Nikolčic.
V prostoru Křepic, Nikolčic a Diváků bylo v linii 6 km soustředěno v průměru 150 děl, raketometů a minometů na 1 km fronty, což bylo celkem asi 900 palebných prostředků. Při 15minutové dělostřelecké přípravě měl být každý čtvereční metr nepřátelské obrany zasažen 3 střelami.
o o o
Po odchodu ruské vojenské nemocnice bylo ve škole umístěno propagační oddělení a připravována výstava k oslavě 1. května v Brně. Ve škole byl umístěn pomocný oddíl RA, složený z řemeslníků. Tehdy byla škola již přístupná, a tak začaly úklidové a opravářské práce. Okna byla rozbitá, střecha poškozená, vnitřní vybavení školy na tom bylo hůř. Úklid trval do konce května, kdy se již mohlo zahájit vyučování.
Rudá armáda připravovala operaci k osvobození Brna, a tu musela zabezpečit i materiálně. Proto byla nařízena jednak pracovní povinnost při pochovávání padlých (jak ruských, tak německých) vojáků, zakopávání uhynulých zvířat a při výstavbě polního letiště u Nového Dvora a za druhé povinnost přepravní. Koně byli většinou zrekvírováni oběma stranami, proto museli tento úkol plnit „kraváci“.
20. dubna byla vytvořena kolona asi 20 povozů, sestavená ze zbylých koní a vozů celé dědiny, druhá kolona „koňáků“ pak byla v počtu 6 potahů.
Povinností bylo pasení a hnaní stáda za postupujícími vojsky. Přímí účastníci nejsou zjištěni. Z doslechu prý ti, kteří k tomu byli donuceni (většinou mladíci od Nového Dvora), se skryli do kukuřice a vrátili se domů. Stádo se páslo v Pútňách, kde je dnes meruňkový sad.
24. dubna byly osvobozeny obce v těsné blízkosti jižně od Brna.
25. dubna vnikla Rudá armáda do brněnských předměstí. Město Brno bylo osvobozeno 26. dubna 1945.
5. května začíná v Praze povstání proti německé okupaci. Příslušníci SS vyhladili obec Javoříčko, Američané osvobodili Domažlice.
6. května osvobodily jednotky americké armády Plzeň.
8. května – konec druhé světové války v Evropě
Na vojenském hřbitově v Hustopečích je pochováno 1 882 rudoarmějců, v Hodoníně 1 489 a v Brně 3 648 našich osvoboditelů.
9. května pronikly tankové jednotky Rudé armády do Prahy (do 1990 státní svátek). Na žádost Stalina byla podepsána kapitulace Německa znovu v Berlíně.
V roce 1990 vystoupil tehdejší poslanec Miloš Zeman s návrhem přesunout datum svátku – Den osvobození od fašismu – na 8. květen, aby v něm byli obsaženi všichni osvoboditelé.
Dr. P. Šácha
13.4.2020