Největší mrazy byly v první půlce ledna, teplota klesla na -20 °C. Sněhové závěje na čas přerušily dopravu. V březnu bylo počasí velmi proměnlivé, s častými přeháňkami sněhu i deště. Koncem dubna se náhle oteplilo na skoro letní počasí a trvalo až do léta. Léto bylo pěkné, teplé, podzim dlouhý a teplý. První sníh napadl 14. prosince. Do té doby bylo jen pár slabých mrazíků. V polovině prosince se oteplilo, bez mrazu a sněhu, Vánoce na blátě. Na jaře i v létě pak bylo sucho.
1. ledna Hitler zoufale vyhlašuje, že hodina vítězství přijde.
V naší obci začal organizovat „revoluční národní výbor“ důvěrník odbojové organizace ´Hnutí za svobodu´ Oskar Adam ze Židlochovic; funkcí důvěrníka pro naši obec pověřil Karla Krafku a jeho nástupcem učitele Rudolfa Kolínského.
1. února vyhlašuje Hitler další vizi o dějinném obratu, zatímco bylo Německo svíráno do kleští spojeneckými armádami ze všech stran.
16. února oznámil v rozhlase prezident Beneš: „Mluvím k vám dnes v této válce z Velké Británie naposled.“
25. února se dr. Edvard Beneš rozloučil v londýnském rozhlase.
14. března byla na Německo svržena první desetitunová bomba.
18. března následoval největší letecký útok na Berlín.
27. března dorazily první jednotky RA k Opavě.
2. dubna byly velikonoční svátky.
4. dubna byla osvobozena Bratislava a sváděny tuhé boje o Rožnov pod Radhoštěm.
Rozhlas ze zahraničí ohlásil osvobození Bratislavy a také informace, že se osvobozenecká vojska přesouvají na Moravu. Začalo další bombardování Břeclavi, Hodonína a Brna.
V Šitbořicích začali Němci budovat na tamních kopcích obrannou linii zákopů kolem obce.
6. dubna dorazily první tanky do Boleradic ke škole( zřejmě putovaly někam k opravě): 8. divize německého vojska ustupuje přes Nikolčice směrem na Křepice a snaží se tam s generálním štábem ještě udržet.
7. dubna dorazila Rudá armáda k řece Moravě u Lanžhotu, boje tam trvaly do 11. dubna.
Němci se v Lanžhotě opevnili.
8. dubna brzy ráno ( ze soboty na neděli) odjíždí němečtí vojáci z Křepic, kde byli na škole.
9. dubna v neděli do Křepic dojela kolona německých aut- autodoprava, která zůstala ve vsi. Vojáci za ústupu hnali před sebou stáda dobytku.
10. dubna se znovu usadili v Křepicích do školy. Pokoušeli se před Štukyněmi a na Barchance vybudovat obranné pozice, práci však nedokončili. Od neděle ustupovaly zdecimované německé jednotky od Nikolčic směrem k Němčicím.
11. dubna se dávaly do pohybu německé vozatajské kolony.
Občané budovali „bunkry“ v humnech, na Svatojánku, v Půtních, ve strži u Štukyň i jinde. Ukrývali zásoby, prádlo, šatstvo, přezdívali sklepy, kopali jámy apod. Budování krytů mimo obec se ukázalo jako marné, protože německý velitel to zakázal: Kdo bude přistižen mimo obec, bude zastřelen jako vyzvědač.
12. dubna bylo slyšet mohutné detonace od Brna. Letadla RA bombardovala ustupující Němce.
Tentýž den byl osvobozen Hodonín.
14. dubna byla osvobozena obec Kobylí šestou střeleckou divizí 53. armády, které velel gen.por.I.M.Managarov a jezdeckou divizí 4. gardového jezdeckého sboru. Kozáci maršála Malinovského pronikli do obce od Vrbice a celou ji obsadili až dolů ke Svodnici.
Německá vojska se stáhla na Němčičky, Morkůvky a Boleradice.
Zde Němci začali zaujímat bojové pozice v úkrytech na přehledných vyvýšeninách. Největší opevnění postavili v prostoru někdejšího hradu, který pro ně byl významným strategickým bodem. Umístili sem četné vojenské oddíly s děly, tanky a těžkými kulomety.
14. dubna se na území Šitbořic soustřeďují německá ozbrojená vojska.
14 dubna v Křepicích je zaznamenán veliký úprk německých aut. Zůstalo tam jen frontové vojsko.
15. dubna byly osvobozeny Brumovice. 41. tanková brigáda se začala přesouvat přes Kobylí, Bořetice a Němčičky k Hustopečím. U Brumovic bylo také zřízeno polní letiště odkud byli těžce ranění vojáci přepravování do nemocnic v týlu.
Polní letiště.
Pracovní povinnosti se vyhlašovaly – chodilo se na statek Ostrůvek urovnávat terén na přípravu polního letiště. Kravské potahy vozily z lesa klády dubů, lidé vykopávali a vytrhávali překážející ovocné stromy, zasypávali strouhy a brázdy, a tak bylo v krátké době polní letiště hotové. Velitelství bylo ve statku. Zároveň se budovaly kryty a palebná postavení na obranu letiště.
Ještě nebylo letiště ani dohotovené a již z něho odlétaly bojové stroje, později odtud startovala letadla všeho druhu, i ty kukuruzniky – dvouplošníky Po-2 od 85 санап či 1001 санап, 5 ВА. Ty pilotovaly ženy – vojačky, které měly místo kukly na hlavách uvázané normální šátky. Pokud jsem je viděl, ani jediná nebyla střízlivá. A když pak šla na start, každá hulila jak polámaná kamna. V jedné ruce nesla kabelu na mapy, v druhé držela pořádnou a zapálenou papirosu. Šťastně odstartovaly a stejně šťastně se vrátily. Dosud před nimi smekám. Ony i ostatní piloti plnili bojové úkoly zejména při osvobozování Brna. Ale obstarávali i zásobování a těžce raněné převáželi do bratislavské a také až do budapešťské nemocnice.
V neděli 15. dubna se frontové boje také již přiblížily k Boleradicím, ve vzdušném prostoru se objevily průzkumné letecké hlídky a docházelo k četným leteckým soubojům. V odpoledních hodinách dopadly na obec první dělové střely. Vojáci útočící Rudé armády se objevili na okraji lesa Kuntínova, ležícím jihovýchodně od obce, kam pronikli ze směru od Kobylí.
15. dubna definitivně odjíždí německý generální štáb z Křepic, odpoledne ke 3. hodině napadli Rusové německé protiletadlové pozice střelbou z palubních zbraní. Nad obcemi létají letadla.
Bylo zasaženo několik stavení, která hořela. Zazněly také výstřely z „kaťuše“. Ve vzdušném prostoru se objevovaly průzkumné letecké hlídky. Od Kobylí směrem k okrajům Boleradic dorazily oddíly RA. Letecké bombardování směřovalo na obranné pozice Němců kolem silnice a řeky Svratky ve Velkých Němčicích.
Z naší obce odjela část německé motorizované kolony a asi o deváté hodině bylo oznámeno, že civilní obyvatelstvo nesmí na ulici. V noci bylo přikázáno přísné zatemňování.
Tuto neděli před půlnocí zemřel katolický farář Jan Tureček.
Ráno ještě sloužil mši. Parte uvádí, že „po krátkém utrpení, zaopatřen svatými svátostmi, v hluku kanonů a odcházejících okupantů tiše v Pánu zesnul“. V průběhu osvobozovacích bojů byl pohřben u kostela před pomníkem padlých z první světové války.
Mladý křepický administrátor p. Teodor Spáčil byl nucen během probíhajících bojů zastoupit za umírajícího konzistorního radu p. Jana Turečka, faráře v Nikolčicích.
Křepická farní kronika uvádí: Neděle 15. dubna 1945 byla posledním dnem před frontou. Byly konány dvě bohoslužby. Po kázání přišel posel z Nikolčic, že soused p. rada Tureček onemocněl a že mám místo něho mít pohřeb Kateřiny Skoumalové. Požehnání bylo proto uspíšeno. V tom začala účinkovat fronta. Ze školy bylo stříleno po letadlech i z Rouzkova dvora. Puma spadla do zahrady farské na sklep, ale nevybuchla. Jiná explodovala v Klobásově stodole za farskou zahradou. Ihned se vznítila. Avšak ostatní stodoly byly uhájeny. Zde nikdo nepřišel o život. Současně bylo bombardováno v Němčicích, Nikolčicích, Divákách, Moutnicích, Měníně i Sokolnicích, jak vystupující sloupy dýmu prozrazovaly. Fara měla 6 zásahů leteckým dělem.
Cesta do Nikolčic byla nebezpečná. Bylo nutno několikrát hledat úkryt mezi dveřmi, za vesnicí v příkopu. Smutné bylo panorama na vesnice vůkol, jak se z nich kouřilo. Farář p. Tureček chvílemi v agonii byl ve své kanceláři. Na faře byla utečená celá jeho přízeň z Tvrdonic, která zažila kruté útoky. Pohřeb se však pro stálé nálety konat nemohl, až k večeru, a to pouze za asistence 5 lidí. Odpoledne zaopatřen nemocný kněz. Potom již za klidu zbraní jsem se vrátil do Křepic. Ráno došlo hlášení ze sousední vesnice, že pan farář Tureček v 11 hodin v noci zemřel.
Od ranních hodin trval boj o Němčice a také nad Šitbořicemi létala letadla ruské armády. Nálety se opakovaly asi po půl hodině.
Dobývání pozic v obci Velké Němčice po stranách hlavní
silnice započalo leteckým bombardováním 15. dubna. Když po dělostřelecké
přípravě v noci na pondělek a v pondělí ráno ustoupili Němci na novou linii
Židlochovic, ale k večeru se vrátili s
rozkazem zapálit vesnice a pokračovat v boji do posledního muže. Od té chvíle obyvatelé
viděli z krytů, jak hoří stavení za stavením. Shořely obytné i hospodářské
budovy se zařízením, dobytkem, krmivem, zásobami, hospodářskými stroji a
nářadím. Na hašení ohně nebylo pro neustálou silnou palbou ani pomyšlení.
16. dubna, pondělí: Je slyšet prudkou a silnou střelbu, od Klobouk, Hustopečí a
Němčic jsou vidět vysoké sloupy tmavého dýmu, kde hořelo 180 domů. Po
celodenním boji ustoupili Němci na
bojovou obrannou linii Nový Dvůr – Němčice. Večer se objevili v Křepicích
první kozáci na koních se samopaly, za nimi pak od Hustopečí přijíždělo vojsko
RA s lehkými děly.
Bomby a dělostřelecké granáty padaly na Šitbořice. K večeru se staly cílem soustředěné palby z kaťuší. Na mnoha místech hořelo. Zahynuli první občané. Kartáčový nálet byl také soustředěn na Moutnice.
V Hustopečích probíhaly osvobozovací boje, RA v bitvě o Hustopeče používala taktiku známou jako taktika kleští. Jeden směr šel na Kurdějov a Křepice, druhý směr na Starovice a Uherčice. Němci věděli, že pokud včas nevyklidí prostor, dostanou se do kleští.
16. dubna byly osvobozeny Starovičky.
16. dubna byly osvobozeny také Hustopeče
Rudá armáda zřídila v Hustopečích několik vojenských nemocnic, do nichž od fronty přivezla mnoho set raněných. Postupně ve městě pohřbila 378 rudoarmějců.
A byl dobyt Kurdějov. Obec byla tehdy osídlena Němci, kteří z valné části utekli a ostatní byli vyhnáni. Téhož dne byla u nás v Nikolčicích nařízena v ranních hodinách povinná účast občanů na zákopových pracích jižně od obce (60 občanů). Události jsou podrobně popsány v Nikolčické čítance I na str. 50.
Od rána 16.4.1945 létaly sovětské bombardéry za doprovodu stíhačů ze slovenského Holíče – Kopčan (okres Skalica) směrem na Brno.
16. dubna byl viděn souboj mezi stíhači Luftwaffe a VVS v okolí Borkovan, sestřelen byl podporučík Majenko, který zahynul.
16. dubna ve 12,30 byla střepinou usmrcena Anastázie Bartoňková z č. 74 u sklepa Ant. Hanyáše (č. 100). Anastazie (1886-1945) byla sestrou Aloise Valy, řezníka a hostinského v Nikolčicích a byla matkou MUDr. Antonína Bartoňka (nar. 1924).
Po dobytí Kudějova byl v obci umístěn štáb 1. gardové jezdecko- mechanizované skupiny(kozáci) a jejich útok pokračoval směrem na Nikolčice, kam průzkum dorazil v 16. hodin. Za ním vtrhla do obce jízda a následovala pěchota 243. a střelecké divize( 50. střelecký sbor) s několika tanky. Ty pomohly zlikvidovat odpor na okolních výšinách.
Vzpomínka p. Boh. Otřísalové, která měla v ten čas 19 let.
Vypráví: byli jsme schovaní ve sklepě, ale zvědavost mi nedala a vyšla jsem se podívat do humna. Tu jsem uviděla kozáka na koni jak cválal po poli. Najednou se ozvala střelba, která mi svištěla nad hlavou. Němci začali na kozáka střílet někde od kostela, ten se obrátil a zmizel mezi stromy.
Tato událost je popisována v kronice takto:
Odpoledne vnikla do vsi první průzkumná hlídka kozáků. Tvořili ji čtyři muži ozbrojení kulometem. U domu Cyrila Hirše sesedli a postupovali pěšky až k domu č. 220 Václava Kučery. Obhlédli situaci, přijali občerstvení a jeden z nich vypálil raketu. V tom okamžiku vyrazily další jezdecké jednotky z prostoru za skálou a vnikaly do humen v jižní části vesnice. Skupina 40 mužů, která se pohybovala kolem domu č. 220, byla přepadena německou kulometnou palbou. Vojáci se schovali do domu, umístili kulomet na stole a odpovídali. Než se jim podařilo odpor zlikvidovat, byl německými fosforovými střelami zapálen dům č. 140 Emila Otřísala a v mžiku hořel i dům č. 220. Toho dne vyhořely tyto domy: Antonína Stejskala, Aloise Nečase, Cyrila Nečase a Josefa Bartoňka u hřbitova a v dalších dnech stodola p. Amrose a dům Jakuba Strouhala pod Svatojánkem. Při požárech pracovali členové místního hasičského sboru, byli nuceni svou činnost většinou omezit na ochranu sousedních domů. Dle svědectví Václava Kučery si zvlášť statečně počínal Vojtěch Konečný, který obsluhoval stříkačku i v palbě.
Odpoledne bylo vidět z kopců mezi Nikolčicemi a Křepicemi sestupovat sovětské vojáky a brzy se objevily hloučky sovětské pěchoty i v severní části vsi a nato projely první těžké sovětské tanky. Za kovárnou p. Vozdeckého byl zasažen střelou sovětský major, kozák. Sovětské jednotky, jež nás osvobodily, byly špičkou prudce vraženého klínu do německé obranné soustavy, soustředěné na Svatojánku, pod Půtněmi. Ve Štukyních apod. Diváky, Křepice, Šitbořice a vesnice směrem k Brnu byly stále v rukou Němců. Směrem od Klobouk se nesl dým.
17. dubna byly osvobozeny Boleradice. Němečtí vojáci se tou dobou ukrývali i v lese u Divák a Boleradic. Tam na kopcích v lesích kolem vrchu Nedánov měli Němci svůj silný obranný sled. Na toto postavení v úterý k večeru zaútočili sověti tanky podporovanými pěchotou a Němci museli vyklidit z obavy před možným obchvatem lesy směrem ke Kloboukům.
Dopoledne byla provedena dělostřelecká přípravná palba k útoku RA na nepřátelské pozice linie Nový Dvůr – Němčice. Nový Dvůr a Karlov byly strategicky výhodné. Rusové se museli vrátit zpět.
V odpoledních hodinách byla obec prvně napadena ruským bombardovacím letectvem, které leteckými pumami a palubními zbraněmi napadlo německé jednotky. Při této bojové činnosti vyhořela část domu Jakuba Novotného a mlat Jana Rabovského na č. 39 byl zasažen leteckou pumou, přičemž to zasáhlo i jeho syna Jana. Ten byl převezen do nemocnice v Brně.
Německá obranná linie Nový Dvůr, Karlov, Rumunská bažantnice, Šitbořice se stále držela. Obranná linie dále pokračovala přes Těšany, Moutnice, Blučinu, Hajany, Ořechov až k Ivančicím. Bránící se německé jednotky byly posíleny vojsky staženými od Vídně, jež byla v té době již také obsazena Rudou armádou.
Značné síly RA obsazují Šitbořice a postupují k Těšanům. Ale Němci podnikli ještě protiútok těžkými pancéři za podpory minometů a samopalů, útočili dům od domu až do večerních hodin a vytlačili ruské vojáky z vesnice. Kozáci ustupovali k Nikolčicím. Palba z obou stran trvala celou noc.
V nikolčické škole si sanitní oddíly RA zřídily provizorní nemocnici pro první pomoc a nejnutnější operace. Ve třídě obecné školy byl operační sál, v ostatních třídách s ústředním topením odpočívali ranění. Umírající byli ukládáni v kabinetě vedle ředitelny. Při příchodu fronty byli padlí pohřbíváni na místě, po ustálení fronty kolem kostela sv. Jakuba a na evangelickém hřbitově. Hroby a šachty byly kopány za účasti civilního obyvatelstva hlavně v noci.
V knize Osvobození Jižní Moravy od Vlastimila Schildbergera st. na straně 70 je psáno:
Jejich vojáci začali odebírat rolníkům koně a vozy a kradli, co viděli, a také začali pronásledovat ženy. Pak několik eskadron kozáků obsadilo výšinu 375 Liščí vrch a ve 20 hodin bez boje Křepice. Z bojů v okolí zemřelo v Nikolčicích 82 sovětských vojáků a Křepicích byli pochování 2 důstojníci.
17. dubna brzy ráno zaútočili kozáci 10 ( 4.?) gardové jezdecké divize od Nikolčic na Šitbořice. Německý oddíl obec rychle vyklidil a tanky se stáhly k Těšanům na kótu 191 Strážky. Úkolem kozáků bylo přetnout silnici Hodonín- Brno a vpadnout do boku německé obraně u Klobouk.
17.dubna postoupily střelecké jednotky sovětské armády náležející k 243. střelecké divizi plukovníka M.A. Bušina k jižním okrajům Nosislavi Nepostupovaly od Velkých Němčic, jak bylo všeobecně očekáváno, nýbrž od východu, přibližně po ose Šitbořice – Nový Dvůr – dvůr Zeleňák ke dvoru Boudky, jižně od městečka. Pěchota bezprostředně postupovala severním směrem a během noci na 18. duben obsadila celou výšinu Výhon nad Židlochovicemi a Blučinu, kóta 355. Silnici Nosislav – Židlochovice nemohla Rudá armáda prozatím dostatečně využít. Bránila tomu bytelná palisáda z kmenů a kamení v ostré zatáčce nazývané V Háku, kterou se dalo těsně projít, nikoliv ale projet jakýmkoliv vozidlem. Na odstranění nežádoucí překážky zmobilizovali důstojníci RA na 100 nosislavských mužů. Požadovali likvidaci bariéry do půlnoci. kdy podle vyššího rozkazu měly tudy projet první motomechanizované části. Přes rušivou palbu Němců z úžlabiny Pod Solarama byl úkol splněn včas a najíždějící vozidla snadno překonávala zbytky uzávěry.
V noci ze 17. na 18. dubna 1945 provedly německé jednotky protizteč z Rumunské bažantnice ve směru na Velké Němčice, které byly stále ještě v protivníkových rukou. Němci chtěli tímto způsobem izolovat sovětské síly na Výhoně a tím ztížit jejich postavení a možnosti. Přechodný nápor wehrmachtu byl odražen a ráno 18. dubna se dočkaly osvobození i Velké Němčice
18. dubna byl odpor severně od Nikolčic zlikvidován a fronta se posunula k Brnu. Letadla zaútočila na Nový Dvůr a Němci se snažili držet pozici ještě na Novém Dvoře a později na Rumunské bažantnici.
Přijelo několik tisíc vojáků RA, měli velký počet děl, minometů a kulometů. Ihned po skončení boje u Velkých Němčic obrátila Rudá armáda svou pozornost vůči Rumunské bažantnici, východisku předchozího nočního výpadu, a pokryla ji hustou dělostřeleckou a raketovou palbou. Marně se Němci ještě snažili udržet na Rumunské bažantnici.
Rusové od Nikolčic útočili po celý den, třikrát pronikli až k obci, ale všechny jejich útoky byly odraženy.
Současně Rusové nastoupili od Divák a Hustopečí za pomoci letectva, a hlavně kaťuší, k útoku. Třikrát měnily Šitbořice držitele. Nepřetržitá palba nejtěžších zbraní minutu za minutou ničila obec ohněm a výbuchy střel.
Dne 18. dubna 1945 byl letoun sériového čísla 9770, který pilotoval zasažen palbou protivzdušné obrany nad Telnicí. O nouzové přistání se pokusil u Diváckého mlýna kde podle pamětníka Oldřicha Gracla z Divák, ročník 1930, přehlédl mez a letoun rozbil. Štěstí v neštěstí měl v tom, že Divácký mlýn již byl na rozdíl od samotné obce v držení vojáků Rudé armády a po ošetření zranění způsobené havárií se dne 9. května 1945 vrátil ke své jednotce.
18. dubna se podařilo sovětským jednotkám dobýt také Ořechov, ale o již den později se jej podařilo Němcům dobýt a donutit Sověty k ústupu k Syrovicím. Následovaly dlouhé boje v tomto prostoru, které vyvrcholily 24. dubna, kdy se podařilo Ořechov definitivně osvobodit. Syrovice sloužily během těchto bojů jako východisko ruských útoků. Padlo zde na 1000 sovětských a 300 německých vojáků.
19. dubna (ve čtvrtek) hned ráno Rusové útočí od Divák a Nikolčic. Německé tanky ze Šitbořic odjely a německý odpor spočíval na jednotkách SS a volkssturmu. Rozpoutal se tam boj na život a na smrt, muž proti muži.
Do večera měli Rusové větší část Šitbořic pod kontrolou. Jen dolní konec a Výhon ještě drželi Němci.
Pamětník pan Antonín Daněk ukazuje, kde se obyvatelé Nového Dvora dočasně, během fronty, schovávali.
Nový Dvůr. V tomto sklepě se schovávalo až 60 lidí.
19. dubna byl v Nikolčicích usmrcen střepinou německé bomby Jan Ženatý a těžce zraněn jeho bratr Josef, který později zranění podlehl. Během bojů o Nový Dvůr byl usmrcen při útěku Bedřich Strašák, zaměstnanec statku Nový Dvůr, tesař Jan Lízal, též z Nového Dvora. A ruskými dezertéry ubit místní rodák Josef Brychta, ženatý v Násedlovicích, protože jim nechtěl vydat koně. Je pochován na místním hřbitově. Pachatelé byli zanedlouho dopadeni a na místě zastřeleni. O koně přišla ovšem celá řada občanů. Dostali za ně „zaplaceno“ stvrzenkami.
20. dubna se intenzivně bojovalo o Karlov a Rumunskou bažantnici. Němci postříleli ve dvorech dobytek, který již nestačili odsunout. Definitivně padly jejich pozice u Nového Dvora. „Kaťuše“( Stalinovy varhany), jak se říkalo raketové zbrani, ostřelovaly masiv Výhon u Židlochovic.
Doznívaly boje o Šitbořice, celá ves byla osvobozena. Němci založili několik požárů, než ji opustili.
21. dubna byly Šitbořice definitivně svobodné. Byl dobyt Karlov a Rumunská bažantnice. Němci se ještě pokusili o protiútok zpět na Šitbořice, ale byl odražen soustředěnou palbou ze sovětských děl a kaťuší.
Šitbořické bojiště rozhodlo o pádu Brna. V plánech Němců, které byly ukořistěny, byly výšiny nad vsí označeny červenou čarou s příkazem: „Kampf bis zum letzten Mann! Naturfestung von Brunna“. (Boj do posledního muže! Přírodní pevnost před Brnem).
Do Křepic přijela nová vojska se štábem. Bylo zakopáno těžké ruské dělostřelectvo.
22. dubna byly osvobozeny Těšany. Do Moutnic dorazily posily z jihovýchodu a vytlačily vojáky wehrmachtu z obce směrem k Žatčanům.
Šitbořický občan Pavel Sáček, se nepohodl s ruskými vojáky. Ti během jedné noci přepadli jeho dům. Jemu se podařilo utéct, ale jeho syna odvedli a jeho tělo bylo poté nalezeno v potoce u Nikolčic. (ŠK)
V noci z 22. na 23. duben začal letecký útok na Brno.
23. dubna přijíždí maršál Malinovskij, mj. zavítal na pozorovatelnu 18. gardového střeleckého sboru generálporučíka Afonina v trati Novosady u Křepic. Návštěva proběhla za přísného utajení a vystěhování občanů z vesnice do Nikolčic a Němčic. Odtud dal Malinovskij rozkaz k rozhodujícímu útoku na Brno. Během této události byl pořízen filmový záznam, poprvé zveřejněný v r. 1965. Přitom se podařilo identifikovat místo maršálovy návštěvy jako vrch Čertoraj východně od Křepic.
Ráno 23. dubna dorazil od Vídně 6. gardový mechanizovaný sbor generálporučíka tankových vojsk M. V. Volkova do prostoru kolem Šitbořic a Nikolčic.
Do prostoru Křepic, Nikolčic a Diváků byl v linii 6 km soustředěno v průměru 150 děl, raketometů a minometů na 1 km fronty, což bylo celkem asi 900 palebných prostředků. Při 15ti minutové dělostřelecké přípravě měl být každý čtvereční metr nepřátelské obrany zasažen 3 střelami.
Letounům Jak-9 majícím za úkol ochranu pozorovatelny v Křepicích velel gardový kapitán A. F. Plechanov. Se svojí letkou kroužil na kostelem Křepic, když z pozemních pozorovacích stanovišť dostal zprávu, že se k nim od severovýchodu blíží skupina šestnácti letadel FW 190, aby napadla soustředění sovětských vojsk v prostoru Šitbořic a Těšan. Plechanova letka jim okamžitě vyletěla okamžitě naproti. K souboji došlo v prostoru Nesvačilky až Moutnic. Útok sovětských letadel donutil německá letadla k nouzovému odhození bomb a jejich sestavu rozbil. Jeden stroj FW 190 F však stále pokračoval v letu k jihu a Plechanov ho začal pronásledovat. V prostoru pozorovatelny ho napadl a před zraky maršála Malinovského a jeho doprovodu ho ze vzdálenosti 50-70 m sestřelil. Německý letoun se zřítil u Velkých Hostěrádek a jeho pilot zahynul. Druhý den se Plechanov opět střetl se skupinou strojů FW 190 a podařilo se mu sestřelit další.
Po odchodu ruské vojenské nemocnice bylo ve škole umístěno propagační oddělení a připravována výstava k oslavě 1. května v Brně. Ve škole byl umístěn pomocný oddíl RA, složený z řemeslníků. Tehdy byla škola již přístupná, a tak začaly úklidové a opravářské práce. Okna byla rozbitá, střecha poškozená, vnitřní vybavení školy na tom bylo hůř. Úklid trval do konce května, kdy se již mohlo zahájit vyučování.
Rudá armáda připravovala operaci k osvobození Brna, a tu musela zabezpečit i materiálně. Proto byla nařízena jednak pracovní povinnost při pochovávání padlých (jak ruských, tak německých) vojáků, zakopávání uhynulých zvířat a při výstavbě polního letiště u Nového Dvora a za druhé povinnost přepravní. Koně byli většinou zrekvírováni oběma stranami, proto museli tento úkol plnit „kraváci“.
20. dubna byla vytvořena kolona asi 20 povozů (přesný počet nebylo možno zjistit). Povozy byly naloženy po třech sudech benzínu a bednami s municí. Kolona vyrazila po trase: Nový Dvůr, Moutnice, Rozářín a dál polní cestou do Žatčan. Podél cesty leželi padlí vojáci a v blízkosti bylo palebné postavení dělostřelectva (podle tehdejších norem bylo toto postavení v hloubce do 6 km od čáry dotyku vojsk). Kolona tedy projížděla první linií, pár kilometrů vojsk. Když dojeli do Žatčan, byla kolona soustředěna na hřišti. Všichni doufali, že zde končí, ale po půlhodinové přestávce se pokračovalo polní cestou do Sokolnic, zde jela podél zdi zámecké zahrady a byl na ni proveden nálet německého letectva; tři lidé zraněni a dva povozy rozbity (loukotě kol). Po náletu byl materiál přeložen na druhé vozy a jelo se dál. Při náletu se každý kryl, jak mohl, útěkem do polí, příkopů, pod můstky. Po náletu odmítali jet dál, ale pod hrozbou zbraní byli nuceni pokračovat do Kobylnic, kde je zastihl další nálet, ale nedošlo k žádnému zranění. Situace s krytím se tu opakovala jako v Sokolnicích. Konečně dorazili do Šlapanic, kde bylo tak velké soustředění sil a prostředků, že naše kolona byla vytlačena ke zdem domů, ale to nepomohlo, protože nikdo nemohl tam ani zpět. Nakonec v tom udělal pořádek důstojník na koni s nahajkou v ruce a kolona pokračovala dále k místu vyložení. Po vyložení byla soustředěna na dvoře statku. Aby nemohla odjet, byl do brány postaven tank. To znamenalo, že se bude pokračovat dál. (Někteří účastníci potvrdili, že část pokračovala až do Újezdu.)
Podařilo se přemluvit hlídku, ta tank odstranila a vyrazili k domovu. Krátce se zastavili v Třebomyslicích (dnes část Žatčan) k odpočinku a krmení. Pak pokračovali i přes pole směrem na Nový Dvůr. Po příjezdu je čekalo nemilé překvapení; stáli před vlastním domem, a nebyli vpuštěni domů strážními, protože se jednotky vyměnily a strážní je neznali. Vysvětlování trvalo asi hodinu, než byli po páté ranní 21. 4. vpuštěni domů. Kolonu hlídali tři strážní, jeden na koni a dva na vozech. Přímých účastníků této anabáze se podařilo zjistit jen pár: Oldřich Otřísal z č. 35, Josef Solnička, Josef Nečas z č. 37, Vojtěch Jelínek z č. 167, Rudolf Nečas, Fr. Jelínek z č. 218, Josef Vedra a Josef Matýšek z č. 23.
22. dubna byla sestavena ze zbytků koní a vozů z celé dědiny druhá kolona „koňáků“ v počtu 6 potahů. Vyrazila po osmé ráno do Hustopečí, kde již bylo 25 potahů z okolních obcí. Naložili potraviny, cukr, tabák, kůže, víno v domě u Synků a jeli silnicí do Židlochovic a Blučiny, kde přenocovali. Přes Měnín, Slavkov dojeli o půlnoci 24. 4. do Vyškova a do rána náklad vyložili. Zpět jeli přes Slavkov (se zastávkou na krmení a oběd) kolem Stříbrné koule a Těšan. Domů dojeli pozdě večer 25. dubna. Jak známo, vezlo se i víno, a tak bylo cestou veselo a v Nosislavi se zpívalo na celé kolo. Přímými účastníky byli Stanislav Rouzek, Karel Štěrba, Josef Matýšek z č. 8 a Fr. Strouhal z č. 56.
Povinností bylo pasení a hnaní stáda za postupujícími vojsky. Přímí účastníci nejsou zjištěni. Z doslechu prý ti, kteří k tomu byli donuceni (většinou mladíci od Nového Dvora), se skryli do kukuřice a vrátili se domů. Stádo se páslo v Putňách, kde je dnes meruňkový sad.
24. dubna byly osvobozeny obce v těsné blízkosti jižně od Brna.
25. dubna vnikla Rudá armáda do brněnských předměstí. Město Brno bylo osvobozeno 26. dubna 1945.
Na obrázku jsou tanky RA americké výroby M4 Sherman v Křenové ulici v Brně v dubnu 1945.
26. dubna se stěhovala vojska RA směrem na Sokolnice.
27. dubna pokračuje budování letiště. Lidé káceli borovice v Rumunské bažantnici na překrývání kanálu na letišti. Polní letiště sloužilo do konce války.
2019: Snímek ukazuje, kde bylo polní letiště.
Sovětští letci, kteří sloužili na letišti u Nových Dvorů bydleli ještě asi čtyři měsíce po osvobození po rodinách v Nosislavi. V srpnu 1945 byli odveleni do vlasti.
29. dubna ještě Němci bombardovali Němčice.
30. dubna A. Hitler páchá v Berlíně sebevraždu.
U nás na vsi začal pracovat revoluční národní výbor. Schůze měl v bytě Fr. Hrubeše, neboť na radnici byla umístěna telefonní ústředna.
Koncem dubna se přes ves přesouvala mechanizovaná divize RA do Pavlovských vrchů; přesun trval 24 hodin. Jejich úkolem bylo zlikvidovat několik zbylých a zfanatizovaných SS skupin. V obci zbyli telefonisté, poslední dva byli ubytováni u Josefa Hlaváčka. Vzpomínky na půlnoc 24. dubna popisuje tehdy 10- letý Jan Koutný v Nikolčické čítance, str. 41 v článku Na horním konci. A Růžena Nečasová vzpomíná v článku Na dolním konci na str. 43.
30. dubna navázali členové revolučního výboru Ant. Stejskal a Rudolf Kolínský styk s ONV v Židlochovicích.
3. května byla obnovena funkce kanceláře obecního výboru (RNV). Členové výboru: Karel Krafka, Ant. Stejskal, Řehoř Nečas, Jaromír Nečas, Fr. Stejskal, Josef Konečný, Ant. Hanyáš, Rudolf Kolínský a Jaroslav Nečas. Rozdělení funkcí: Hospodářské práce: Josef Slováček, byty: Rudolf Kolínský, poškozené domy: Ant. Stejskal, bezpečnost: Jindřich Mikáč, úřední síly: Fr. Hrubeš, Jaroslav Nečas.
2. května začaly opravy domu Antonína Stejskala.
3. května se opět začala šířit slintavka a kulhavka.
4. května začalo pochovávání padlých sovětských vojáků a zahrabávání mrtvého dobytka z Nového Dvora a Karlova.
Nový Dvůr: Toto je místo společného hrobu (foceno 2019).
5. května začíná v Praze povstání proti německé okupaci. Příslušníci SS vyhladili obec Javoříčko, Američané osvobodili Domažlice.
6. května osvobodily jednotky americké armády Plzeň.
8. května – konec druhé světové války v Evropě.
Na vojenském hřbitově v Hustopečích je pochováno 1 882 rudoarmějců, v Hodoníně 1 489 a v Brně 3 648 našich osvoboditelů.
U nás byl nařízen sběr německých peněz, celkem bylo odevzdáno 56 843 marek, tj. 568 640 korun; to prý nebylo moc, protože okolní vesnice odevzdaly údajně třikrát více.
9. května pronikly tankové jednotky Rudé armády do Prahy (do 1990 státní svátek). Na žádost Stalina byla podepsána kapitulace Německa znovu v Berlíně. (R. 1990 vystoupil tehdejší poslanec Miloš Zeman s návrhem přesunout datum svátku – Den osvobození od fašismu – na 8. květen, aby v něm byli obsaženi všichni osvoboditelé.)
Obrázek zachytil oslavu 9.května v Kobylí
12. května se vzdal své funkce předsedy RNV Karel Krafka a nastoupil místo okresního školního inspektora v Hustopečích. Proto byla uspořádána veřejná schůze v sále radnice a funkcí předsedy byl pověřen Antonín Stejskal, student.
13. května byl proveden pronájem 430 měřic půdy u Nového Dvora.
Rozhodovalo se, kde bude sídlo okresu, a to mezi starým okresem Brno venkov, Židlochovicemi a Hustopečemi.
22. května byl výbor rozšířen na 18 členů:
Strana komunistická: Ant. Stejskal, Ant. Vintrlík, Václav Hanyáš, Josef Babáček, Josef Tesař.
Strana sociálně demokratická: Rudolf Kolínský, Rudolf Nečas, František Hlaváček, František Dosoudil.
Strana národně socialistická: Řehoř Nečas, Fr. Čapka, Josef Klobása, Vilém Pivec.
Strana lidová: Ant. Hanyáš, Josef Konečný, Fr. Bystřický, Martin Bílek, Pavel Konečný.
Místopředsedou byl zvolen Vilém Pivec.
Do výboru MNV byli zvoleni Ant. Hanyáš, Rudolf Kolínský, Ant. Vintrlík a Řehoř Nečas. Pokladník: Fr. Čapka. Následovalo rozdělení na 5 sektorů: zásobovací, hospodářský, policejní, stavební a trestní.
Tentýž den přišli žáci a učitelský sbor k radnici, kde proběhly oslavy. Po projevu odešel průvod ke kostelu. Tam byly na hroby padlých hrdinů RA položeny věnce. Pietní akt byl zakončen státními hymnami.
23. května byly vyvěšeny mobilizační vyhlášky.
26. května odstoupil dosavadní předseda a jeho funkci převzal Vilém Pivec. Na místo místopředsedy nastoupil Antonín Hanyáš.
28. května bylo školní vyučování zahájeno oslavou 61. narozenin prezidenta Beneše. Žáci se rozloučili s bývalým ředitelem Krafkou, odcházejícím do Hustopečí.
Byli ustanoveni učitelé: Jan Janoušek, Jan Denemarek, Stanislav Vrbka, Jaroslav Sladký. Zatímním správcem školy byl ustanoven Rudolf Kolínský.
31. května byl odmontován poškozený transformátor a odvezen do Brna.
Kronikář k těmto dnům píše: Bylo uděláno ve vzájemné shodě mnoho důkladné práce; nejvíce obtíží působilo odstraňování „starých hříchů“! Z doby nesvobody, hlavně finančního rázu. Nebylo dokladů a bylo nutno různé otázky řešiti na základě svědeckých výpovědí.
6. července bylo třídními učiteli vzpomenuto památky Mistra Jana Husa.
12. července byl školní rok ukončen.
9. srpna – Spojené státy shazují plutoniovou atomovou bombu „Fat Man“ na město Nagasaki v 23:02 místního času, odpovídající síle 22 kilotun TNT. Pravděpodobně bylo zabito 60 až 80 tisíc lidí, dalších 60 tisíc zraněno.
10. srpna vypukly oslavy, když se lidé dověděli, že je válka ukončena zcela.
Na místním hřbitově je dnes tento skromný památník věnovaný civilním obětem II. sv. války.
18. října byl zahájen mezinárodní vojenský tribunál zvaný Norimberský proces.
Během bojových akcí byl zničen velkostatek Karlov, který pak už nebyl obnoven.
Na staré plastické mapě je znázorněno rozmístění domů.
Foto z r. 2019 ukazuje, kde Karlov stál, zůstal jen jeden betonový základ.
Během útěku u Karlova do Moutnice zahynula 24.dubna šrapnelem paní Žižková Gisela ( 29 let), žena hajného. Šla s dítětem v náručí, to ale přežilo. Na obrázku je pomník v Moutnicích s jejím jménem.
15. září byl na školu ustanoven František Nevěděl,
24. září také Alena Šrolová z Židlochovic.
29. září bylo učiteli ve škole vzpomenuto 7. výročí mnichovského diktátu.
1. října odešel Stanislav Vrbka, nastoupil vojenskou službu.
1. listopadu nastoupila na mateřskou dovolenou Anděla Lízalová, místo ní učila Alena Šrolová.
7. listopadu byla společná oslava VŘSR, promluvil ředitel Rudolf Kolínský.
V listopadu byla provedena měnová reforma.
31. prosince byla provedena exhumace v Novém Dvoře. V katastru naší obce bylo exhumováno 82 vojínů, poddůstojníků a důstojníků RA. Byly vyzvednuty i pozůstatky Jana Lízala z N. Dvora a Bedřicha Strašáka ze společného hrobu u cesty.
Československo bylo přinuceno postoupit Sovětskému svazu Podkarpatskou Rus.
Honitba v naší obci zase přešla na podnájemce Cyrila Nečase v té výměře, jaká byla dříve. Ke společnosti se přidali: Alois Nečas, Václav Nečas, Cyril Matýšek, Martin Vahala, Fr. Lízal, Fr. Strouhal.
Pozorovatelna Křepice.
Památník osvobození v Křepicích.
Model památníku Bratislavsko-brněnské operace.
Kresba ruského vojáka zachycující útok na Brno.
