Politická situace
Panovníkem v letech 1657-1705 byl Leopold I., syn Ferdinanda II., byl českým a uherským králem, císařem římským. Panovnická moc neustále rostla k absolutismu a k centralizaci. Protireformace byla zmírněna.V letech 1700-1714 vedli Habsburkové válku o dědictví španělské. Habsburská monarchie se stala evropskou velmocí.
1704
Vpád kuruců – pohroma, která přišla z Uher, kdy se Kurdějovští uhájili v opevněném kostele. (NČ II str. 35)
Bylo to v době povstání Františka II. Rákócziho (1703–1711) proti Habsburkům. (Wikipedie) Kurucké oddíly vykazovaly vysokou mobilitu a císařští nebyli schopni zajistit celou délku hranic stálým vojskem. Proto se stávalo smutným pravidlem, že jakmile císařské posádky odtáhly, vpadli kurucové přes průsmyky Bílých Karpat na Moravu, kde loupili a pustošili pohraničí. Přivolané císařské jednotky je zpravidla rychle zahnaly zpět, ale prvotnímu náporu velkých povstaleckých oddílů musely často čelit jen nepočetné síly moravské milice. Kuruci přitáhli od Uherského Brodu do lesů také ke Kloboukům, dále se šířili od Čejkovic a Čejče přes Krumvíř, ale Klobouky se také ubránily.
1705
Na trůn nastoupil Josef I., syn Leopolda I., král český a uherský, císař římský. Panoval do r. 1711.
Vojska Františka II. Rákócziho pronikla až k hustopečským hradbám, ale obyvatelé se ubránili, kurucové však celé okolí zpustošili ohněm a mečem. (Str. 36)
1707
Hustopečská kronika popisuje toho roku velkou neúrodu vína.
1708
.r. začala být v Nikolčicích vedena matrika (Matrica ecclesiae). (Židlochovský okres, Augustin Kratochvíl, str. 203) První zápis je z 16. ledna. Je psán husím brkem, seříznutým do špičky, namáčeným do inkoustu.
1709
Za působení Filipa Ludvíka, hraběte Sintzendorffa se na židlochovickém panství začalo pečovat o rozvoj myslivosti.
Hustopečská kronika popisuje t.r. velké mrazy, které nadělaly škody. Obilí zmrzlo, úroda byla malá, nastal hlad.
1710
K tomu se přidal mor. (Arnošt Špánek, Telnický zpravodaj 2020/3)
1711
Na trůn usedl Karel VI., bratr Josefa I. Byl to král český a uherský, císař římský.
T.r. bylo židlochovickému lesmistrovi uloženo vysadit lesíky u Hrušovan, Nového Dvora a na židlochovickém kopci.
Svobodný dvůr v Nikolčicích (č. 63)
T.r. je uváděn nájemce Václav Špergel. Soudil se s blučinským farářem, protože mu nechtěl platit desátky. Poté jej majitelé židlochovického panství (Ditrichštejnové) nabízejí k prodeji. (Sol.)
1712
Hustopečsko bylo zasaženo dobytčím morem. (Str. 37) Byl velice suchý rok, sklízelo se sotva to, co se zaselo. K tomu se přidal již uvedený dobytčí mor, při němž na Moravě uhynulo asi 22 tisíc kusů dobytka. Následný mor si vyžádal ještě více lidských životů než r. 1680. (Arnošt Špánek, Telnický zpravodaj 2020/3
Plátýnkáři – podomní obchodníci Matěj Maxa, původem z Morkůvek, a Matěj Křibský u Sobiňova v Čechách, vodili k nám kazatele ze Saska…, ze Slovenska až do Prahy… Jiří Vodička byl při své činnosti dopaden a r. 1712 odsouzen k doživotním nuceným pracím na Špilberku… (NČ I, str. 18)
(Židlochovský okres, Augustin Kratochvíl, str. 204)
1713
Nová Ves, Neudorf, stávala v katastru nikolčickém u Nového Dvora v prostoru u Černého mostu. Podle listiny z r. 1713 hraběte Filipa Ludvíka Sintzedorffa zdědil panství Židlochovice od Adama ml. Mělo 26 osedlých, (10 1/2lánů až po 40 1/2l, po 2 ¼ m.) s 648 m. polností, které byly vzaty od Nového Dvora a Jaloviska, stále ve 2 řadách podél návsi 12 sáhů široké, na niž vedly 2 cesty (od Blučiny a Nových Dvorů). Osadníci platili 395 zl. 18 kr. (196 z. nájemného, 24 zl. 18 kr. domovní a slepiční a 175 zl. robotní činže), což na 5 % činilo jistinu 8000 zl. Faráři místo desátku dával půlláník ½ m. pšenice a ½ m. ovsa, čtvrtláník polovici předešlého. Pečeť „SIGIL VM – VNSER – NEXHOFLER“ měla znakem radlici se 3 hvězdami kolem. Ježto nedbale plnili své poddanské povinnosti, zrušila vrchnost osadu, z níž ještě r. 1805 byly patrny stopy. Pozemky byly vráceny původním dvorům, ale krátce po r. 1718 byla opět zrušena. (Židlochovský okres, Augustin Kratochvíl, str. 206)
V té době opět řádil v regionu mor. V Hustopečích tuto hrůzu dodnes připomíná morový sloup. Mor byl ještě r. 1714.
1714 se připomíná škola. (Břeclavsko, str. 523)
Je zachován popis nadučitele Jana Procházky z r. 1882:
Dle zápisků farního byla škola v Nikolčicích již toho roku 1714 na témž místě, kde stará škola pod popisným číslem 129 stojí. (Nyní roku 1882 soukromníku Josefu Vahalovi prodaná). Ničeho více nelze se dopátrati.
Rychtářem byl František Foltýn. (Sol.)
1716
Rychtářem byl Pavel Prochaska, purkmistrem Václav Rabovský, konšely byli Václav Otřísal a Jan Růža. (Sol.)
1717
Na místní škole je uváděn rektor Florian Johanes Kunz. (NČ II, str. 112)
1720
1722
Do této doby spadá zvláštní položka v nosislavských kostelních účtech: „Za víno ke mším sv. a pro kommunikanty 1 zl. 36 kr.“ (NČ I, str. 19) (komunikant- muž přijímající svátost oltářní)
1724
Do židlochovického zámku byl zaveden vodovod z pramenů u Hrušovan. (Výhon, Baltus, str. 84)
1727
Výstavba silnice z Vídně, přes Mikulov, Pohořelice, do Brna.
1728
Ve vsi zřízeno místo expozitního kaplana (v katolické církevní struktuře označení pastoračního obvodu bez samostatné správy majetku).
1731
Hustopečská kronika popisuje t.r. krutou a dlouhou zimu, v létě množství housenek, takže nebyla žádná úroda.
1732
Byla vystavěna fara na č. 70 za vypůjčených 150 zl. od kostela, kde bydlel expozitní kaplan. (Židlochovský okres, Augustin Kratochvíl, str. 203)
T.r. se objevila nová zákeřná epidemie, projevila se jako chřipka a vyžádala si mnoho obětí. Protože nemocní touto chorobou kýchali, říkalo se jí kýchavice. (Arnošt Špánek, Telnický zpravodaj 2020/3)
1733
Hustopečská kronika popisuje t.r., že okolní krajina byla postižena velkým suchem, o kterém je zmínka i v pamětech Šakvic… Vypravili zvláštní procesí ku sv. Antoníčkovi, aby vyprosili milostivý déšť.
1739
Na Moravě byl mor (Arnošt Špánek, Telnický zpravodaj 2020/3)
1740
umírá Karel VI., tím vymřel habsburský rod po meči. Na trůn nastoupila jeho dcera MARIE TEREZIE a vládla do r. 1780. Byla královnou českou a uherskou a císařovnou římskou. Do r. 1748 vedla válku o rakouské dědictví proti zemím, které neuznaly její dědické nároky, především Prusko, Sasko, Bavorsko a Francie.
1742
Prusové vymáhali výpalné. Rychtářem byl Antonín Kania, purkmistrem Josef Konečný, konšely František Rozmach a Jakub Strouhal. (Sol.)
1743
Syn Filipa Ludvíka hraběte Sintzendorffa Oktavián musel židlochovické panství prodat Leopoldu hraběti Dietrichštejnovi. (Židlochovice 1848, str. 19)
R. 1743 se platilo „za víno ke mším pro komunikanty celoročně 48 krejcarů“. Zdá se, jako by tehdejší farář hleděl přijímáním podobojí vyhovět požadavkům tajných nekatolíků, především světské vrchnosti, která schvalovala účty. (NČ I, str. 19)
1744
Dvůr Václava Bergera v Nikolčicích přechází do vlastnictví velkostatku. (Břeclavsko, str. 102)
1745
Nikolčice byly považovány za jedno z jihomoravských středisek tajného evangelictví.
1748
Tereziánský katastr
Byl sepsán nový soupis poddanské půdy a také následně soupis panské půdy a příjmů – dominikální fasse tereziánského katastru.
1749
V poddanském přiznání byly otištěny skoro všechny pečeti, nichž se mnohé ztratily.
Obecní pečeť: PECZET.OBECNI.HOR.NIKOL. se znakem tří hroznů, později oráče s pluhem a koňmi. (Břeclavsko, str. 523)
(Židlochovský okres, Augustin Kratochvíl, str. 204)
1751
Pro Moravu byl vydán „Řád hašení ohně“. Za jeho nedodržování byly ukládány vysoké pokuty.
1752
V Brně byla založena úvěrní banka.
1753
V gruntovní knize Židlochovic z r. 1753
(ŽIDLOCHOVICE, PANSTVÍ MZA Brno, F 104 Židlochovice, č. 81 1753) je doložen Dorff Nickoltschitz jako majetek knížete Karla Maxmiliána Ditrichštejna.
Sedmiletá válka 1756-1763
Byl to rozsáhlý ozbrojený konflikt mezi ústředními evropskými mocnostmi 18. století: Velkou Británií, Pruskem, Portugalskem a některými německými státy jako předně Hannoverskem na straně jedné, Francií, Svatou říší římskou (Rakouskem a Saskem), Ruskem, Švédskem a Španělskem na straně druhé. Celé střetnutí se ve své době vedlo na velké ploše, v Evropě, Americe, Asii, Africe i na oceánech, a je tudíž právem považováno za první celosvětový válečný konflikt. Někteří historici proto konflikt označují tzv. „Nultou světovou válkou“. Avšak v konečném důsledku byla oběť více než 500 000 vojáků a 320 000[–570 000 civilistů zbytečná, jelikož hranice mocností v Evropě, o něž v počátcích tohoto sedmiletého zápolení především šlo, zůstaly ve stavu jako před válkou.
1756
Ještě r. 1756 v Židlochovicích a na Nykolčicích se konala misie 5 jesuitův! Po zrušení řádu konali dále misijní dílo Jan Kořiska s Petrem Jiříčkem, pozdějším děkanem bučovským. První vyhledával a utvrzoval podezřelé z kacířství a vymáhal kacířské knihy světským ramenem. (NČ I, str. 19) (Židlochovský okres, Augustin Kratochvíl, str. 36)
(Židlochovský okres, Augustin Kratochvíl, str. 204)
1759
Spoluvladařem Marie Terezie v habsburských zemích se stal její syn Josef.
1770
Celou zemi postihl hladomor, jehož příčinou byla deštivá léta 1770-71 a následná neúroda. Pokračoval ještě r. 1772.
Petr Jiříček našel mnoho kacířských knih v Nykolčicích, kde též 20 rolníků prozrazeno jako podezřelých. Olomoucká konzistoř poručila, aby byli poučeni ve víře a veřejně složili vyznání víry. Politicky byli trestáni po 6 neděl k vrchnostenským pracím v Židlochovicích. Obrátili se, ale na krátko. (NČ I, str. 19) (Židlochovský okres, Augustin Kratochvíl, str. 36)
1770-1771
V té době byly domy opatřeny čísly, pod kterými byl dům veden. V některých případech toto číslovaní trvá podnes.
V těchto letech probíhal v českých zemích hladomor. Zemřela asi desetina obyvatelstva. V našich zemích se začalo prosazovat pěstování brambor.
1774
Reforma ve vývoji školství. 6. prosince 1774 byl vydán nejvyšší dekret, který zavedl nový školní řád, nařizující vedle škol normálních zakládání triviálních škol, a to všude tam, kde byla fara nebo kostel. V nich se měly učit děti, jejichž docházka byla povinná od šesti do dvanácti let, především čtení, psaní a počítání (odtud název trivium). (Břeclavsko, str. 276)
1774 koupil Karel Maxmilián z Ditrichštejna, bratr Leopoldův, Velké Němčice. Od 1805 byl majitelem kníže Jan Karel z Ditrichštejna, panství mělo 3 dvory: Baudek (Boudky), Grunbaum (Zeleňák) a Nový Dvůr. (VS-2009)
1775
V době Karla Maxmiliána (1748-1784) došlo na židlochovickém panství k úpravám poddanských poměrů na základě patentů z r. 1775 a 1781 a tolerančního patentu Josefova, po jehož vydání se na Židlochovicku přihlásilo ke kalvínství několik desítek lidí, zvláště v Nosislavi a Nikolčicích, jak je popsáno později. V poddanských reformách se pokračovalo i za Jana Karla knížete Ditrichštejna – Proskau (1784-1808), jenž tu povolil značný, ne však úplný výkup z robot. (Židlochovice, 1848, str. 19)
(Židlochovský okres, Augustin Kratochvíl, str. 200)
(Židlochovský okres, Augustin Kratochvíl, str. 204)
1777
Farní kostel sv. Jakuba stojí na místě úplně sešlého kostela; postaven byl v renesančním slohu dle plánů mikulovského stavitele r. 1777, je 28 m dlouhý, 9,5 metru široký. 1899 byl vymalován bratřími Jarošovými. Je to orientovaná jednolodní stavba s půlkruhově ukončeným kněžištěm, sakristií při jižní straně kněžiště. S čtverhrannou věží s polygonálním, ve spodní části zploštělým jehlanem v západním průčelí. Kněžiště je zaklenuto konchou a jedním polem české placky, loď se třemi poli české placky mezi dvojicí pásů. Architektura hlavního oltáře s oltářním obrazem Jakuba St. od Jana Chambré a oválným obrazem Trojice v nástavci, s plastikami sv. Šebestiána a Rocha, mramorovaná kazatelna i křtitelnice pocházejí z doby Ondřeje Schweigla z 80. let 18. století, boční oltáře jsou Cyrila a Metoděje a Panny Marie (z r. 1881, dříve sv. Petra a Ukřižovaného). Kolem kostela se nacházel hřbitov do r. 1831, kdy byl vybudován dnešní. Farní budova je z r. 1809. (Břeclavsko, str. 523)
1780
Vládne JOSEF II, syn Marie Terezie, král český a uherský a císař římský. Katolická církev se podřídila státu, nastalo rušení klášterů. Katolické církvi bylo ponecháno výsadní postavení v církevní správě a ve školství.
1780 došlo k ostrému sporu mezi loučským farářem Karlem Weisem a nikolčickým kaplanem Martinem Rohoškou na straně jedné a mezi nikolčickými evangelíky Josefem Vedrou a jeho švagrem Jiřím Brychtou na straně druhé. (Ra P str. 61).
1781
V červnu 1781 se někteří evangelíci z Nikolčic zúčastnili pouti s nosislavskými evangelíky na Slovensko.
Když se na moravském Valašsku obyvatelé prohlašovali za nekatolíky a komise marně se namáhala o jejich návrat, odpadli i někteří v Nykolčicích. Zvláště když se neprávem rozhlašovalo, že nekatolíci budou osvobozeni robot (odtud se vysvětluje, že odpadli právě nejbohatší, kteří měli roboty, ale domkaři, lisovníci a dělníci zůstali katolíky) a dostanou velké privilegie. Z těch, kteří odpadli, mnozí tak byli nevědomí nekatolického učení, že u politických komisí v Nykolčicích, Židlochovicích a Kloboucích nevěděli, nají-li se přidat k augšpurskému nebo helvetskému vyznání, Později za vedení Jana Bartoška, nykolčického obyvatele, rozhodli se pro druhé. (NČ I, str. 19)
Toleranční patent
13. října 1781 vydal císař Josef II. toleranční patent, kterým udělil nekatolickým občanům své říše částečnou náboženskou svobodu. Tak např. evangelický sbor mohl být ustanoven jen tehdy, když se k němu přihlásilo nejméně 100 rodin nebo 500 jednotlivců. Podle tolerančního patentu bylo v Čechách a na Moravě povoleno kromě státního katolického vyznání jen náboženství luterské a helvétské (Helvetia – Švýcarsko). Jednota Bratrská nebyla povolena. (Kučera)
V Nikolčicích se k helvetskému vyznání přihlásilo jen 33 rodin – 180 duší. Pro zajímavost a pro staropamětníky můžeme některé uvést: rodinu Nečasovu (č. 6), Nečasovu (10) Otřísalovu (13), Brychtovu (14), Matýškovu (28), Svobodovu (33), Michálkovu (40), Bedřichovu (64), Bohatých (81), Velimských (95), Brychtovu (112) a Puchmonovu (142). (Kučera)
Přihlášený počet nestačil k tomu, aby v Nikolčicích mohl být založen samostatný sbor. Proto se nikolčičtí věřící spojili s nosislavskými a založili 31. prosince 1781 jeden z prvních tolerančních sborů na Moravě.
Prvním evangelickým kazatelem v Nosislavi se stal farář Blažek ze Slovenska. (Kučera) Členy nosislavského sboru byli nikolčičtí evangelíci do r. 1862. V té době si nosislavští rozhodli, že postaví nový kostel. Starý toleranční kostel nestačil pro evangelíky místní, blučínské, brněnské, břeclavské, hustopečské, pro evangelíky z Nesvačilky, Nikolčic, Šitbořic a Těšan. (Kučera)
1781 ale ještě chodili římskokatoličtí duchovní společně s představiteli vrchnosti pátrat v Nosislavi a také v Nikolčicích po zapovězených kacířských knihách. (Lukl, Macek, Svoboda, Nosislav, 2011 str. 23)
1781-1869 byli evangelíci přifařeni do Nosislavi. (Břeclavsko, str. 523)
1782
Dr. František Schuppler, farář a děkan velkotýnský v Židlochovicích, každého odpadlého se tázal na nové jeho náboženství, seznal, že neslyšel ani jména helvet!, nerci-li, aby znali náboženské zásady helvetské. Četní z nich při 6ti nedělním náboženském cvičení pravili upřímně: „Třebas dobře máte, my vám vaše učení nehaníme, ale přece nás nemůžete nutit, abychme katolíky byli, to naše nynější učení nemůže nic zlého býti, poněvadž je sám pan císař chce a všem dovoluje“. (NČ I, str. 19)
Katolický farář se neodvážil ani před smrtí navštíviti nemocného helveta. Též místní poměry zavinily odpad k nekatolictví, např. v Blučině farář Veis žádal příliš přísně, aby mu farníci svědomitě odváděli desátky, ze vzdoru přidali se k novému učení i mnozí z farářovy přízně! Jsou tudíž helvetové v Židlochovickém okrese většinou potomci luteránův a nikoliv českých bratří… (NČ I, str. 20) (Židlochovský okres, Augustin Kratochvíl, str. 36)
1784
navštěvovalo evangelický sbor v Nosislavi 186 duší z Nikolčic, jak bylo zaznamenáno Janem Inzedy v Nosislavi. (Lukl, Macek, Svoboda, Nosislav, 2011, str. 35)
zřízena lokální kuracie a byla až r. 1857 povýšena na faru. (Od 1728 bylo ve vsi jen místo expozitního kaplana.)
1785
je dokladováno, že v Nikolčicích existovala škola triviální, poskytující základní vzdělání (čtení, psaní, počítání). (Břeclavsko, str. 276), dozorcem byl místní farář.
Na Moravě řádily neštovice, objevovaly se u dětí i dospělých, opakovaly se ještě po několika následných letech. (Arnošt Špánek, Telnický zpravodaj 2020/3)
1789-1794 Velká francouzská revoluce
1790-1792 dvouleté panování Leopolda II., (bratr Josefa II.), byl králem českým a uherským a císařem římským.
1791
Počet domů v Nikolčicích 114, počet obyvatel 717.
1792
V Praze se uskutečnila korunovace Františka II. na českého krále pod jménem František I. Jeho vláda se vyznačovala posílením absolutismu a zavedením policejního státu. Byl král český a uherský, do r. 1806 císař římský, od r. 1804 císař rakouský. Vládl ro r. 1835.
1792 vypověděla Francie Rakousku válku.
1794
Školní budova: V knize Břeclavsko na str. 523 se píše, že stavení z r. 1794 ustoupilo nové budově.
1796
Byla postavena školní budova (za 30 000 K) o dvou třídách. Budova s bytem pro učitele na č. 129. Dnes slouží (samozřejmě po mnohých úpravách, ale na původním půdorysu) jako rodinný domek. (Židlochovský okres, Augustin Kratochvíl, str. 203)
