Lékařská poradna

Rodina se shromáždila, 82 letý otec seděl na gauči se svým 47 letým synem. Z ničeho nic na okno přilétl holub.

Táta se zeptal svého syna: „Synu, co je to?“ Syn odpověděl, že je to holub.

Po chvíli se tatínek znovu zeptal: „Co je to v tom okně?“ Jeho syn znovu odpověděl, že to byl holub.

O několik minut později se starý otec znovu zeptal svého syna: „Co bylo v tom okně?“ Jeho syn začal křičet: „Byl tam holub! Copak ty mi nerozumíš? To ti to mám pořád opakovat?!“

Poté přišla jeho sestra, když slyšela jak její bratr na otce křičí. Smutně se zeptala svého bratra: „Zapomněl jsi, jaký jsi byl ty, když jsi byl dítě? Zapomněl jsi, že když jsme někam šli, na všechno jsi se musel ptát? Zapomněl jsi, jakou trpělivost s námi otec měl, když nám něco vysvětloval? Zapomněl jsi, že nám každou noc četl náš oblíbený příběh, přestože nám to vyprávěl už nejméně padesátkrát? Zapomněl jsi, jak milý a trpělivý byl, když jsi byl vzteklý?“

Její bratr šel do kuchyně a vypil sklenici vody. Měl slzy v očích a řekl své sestře: „Máš pravdu.“

Není to ojedinělý případ, bohužel se to stává docela často, že nemáme trpělivost s našimi staršími rodiči. Když máme pocit, že už nemáme trpělivost, měli bychom si vzpomenout, jak láskyplně nás rodiče vychovali. Měli s námi trpělivost i když jsme byli hysteričtí. Pamatujte, čas ubíhá a ztracené minuty nelze získat zpět.

Kdykoliv můžete, zkuste trávit více času se svými rodiči a buďte k nim laskaví, protože potřebují to co nám dali: lásku, čas a trpělivost!


Zdroj: Plamenylasky.cz