Když jsem psal článek Cesta zpět ke zdraví, myslel jsem si, že již k tomuto tématu není co dodat.
Píše se v něm o cestě vyžadující totální změnu života. Je to cesta nesmírně náročná a pro člověka, který nebyl během svého života zvyklý na podobné úvahy o zdraví, je až nepochopitelná.
Do této doby se o jeho tělo nestaral buď nikdo nebo lékař, který uplatňoval klasickou medicínu garantovanou vědou a pojišťovnou. Ale protože nebyla odstraněna příčina problému, ale byl jen podáván lék, který zmírňuje vzniklý příznak, je pochopitelné, že nemoc není vyléčena, ba naopak postupuje dál do chronického stavu. A nyní se čtenář v článku vlastně dovídá, že se o své zdraví má starat sám tím, že učiní totální změnu svého života a že se nemá spoléhat jen na lékaře nebo podávaný lék.
Tento pacient je vlastně závislý na svém léku, na své nemoci, na svém lékaři.
Lékař se ptá a vysvětluje:
"Proč kouříte, když máte tak strašný kašel? Přestaňte kouřit, přestanete kašlat". Je to logické, jasné, srozumitelné, a přesto pacient nepřestane, nemůže se vyléčit- podaný lék na kašel mu nepomůže.
"Proč jíte tu čokoládu, když chcete zhubnout? Přestaňte jíst sladkosti a začněte chodit do tělocvičny, pak nebudete tloustnout." Je to logické, pacient o tom ví a přesto nepřestane. Raději si koupí prostředek na spalování tuků. Čokolády se nevzdá, do tělocvičny nejde.
"Proč berete hormonální antikoncepci, když je Vám po ní jasně nevolno, tloustnete a máte další potíže?" Akt početí je věcí dvou lidí. Nejen ženy, ale také muže. Když Vám užívání hormonů vadí, proč nepřevezme kontrolu nad početím Váš partner?"
Často je v rodině ženy známa dispozice ke gynekologickým rakovinám, a přesto uvedená žena bere hormonální antikoncepci dál? Proč? Co je za tím?
Kdybych to měl rozebírat, musel bych popsat celou knihu.
Nebo:
"V tom domě na Vás působí hodně stresů, okna sousedí s hlavní silnicí, postrádáte tam klid, ale také nemáte srovnány partnerské vztahy a denně se hádáte se sousedy. Jeden infarkt máte za sebou a hrozí Vám další." Proč ten dům a tu společnost neopustíte? Proč tam zůstáváte? Proč nezměníte svůj přístup? Dokud neuděláte totální změnu, nedočkáte se lepšího zdraví.
A další příklady:
"Ta kočka musí z domu, máte alergii na kočičí chlupy." Pokud se s ní nepřestanete stýkat, Vaše astma se nevyléčí. Proč chodíte k lékaři pro léky na dýchání a proti alergii a přitom nerespektujete důležité doporučení lékaře? Bez toho to nepůjde.
"Tu kávu již pít nemůžete, alkohol stop. Máte vysoký tlak krve a léky, které dostáváte, to přestávají držet pod kontrolou", říká lékař svému pacientovi. A pacient mu odpoví: " Když mám žít , tak naplno, až přijde čas, tak umřu." Věřte ale, že svůj názor změní v okamžiku, když leží na JIP, napojen na přístroje.
Na těchto příkladech chci ukázat složitost problému. Lékař nemůže pacienta nutit do změny, snaží se mu to vysvětlit, pacient sám ví, že s tím svým nešvarem musí přestat, ví, co mu hrozí, a přesto nepřestane. Je závislý na svém problému, stejně jako je člověk závislý na alkoholu nebo na drogách. Po vynechání drogy se dostaví abstinenční příznaky.. co následuje, jistě každý zná. A postup léčení je stejný, jako je léčení jakékoliv závislosti.
Příklady, které jsou výše popsány, naznačují, že si pacient za svůj stav může sám a díky svému nesprávnému životnímu stylu se dostal do popisované závislosti. Nicméně na uvedenou problematiku je třeba pohlížet ještě z jiných úhlů.
Je to často fenomén doby, civilizačních faktorů, znečištěného prostředí, společenských aktivit a politických směrů, které ve svém důsledku přispívají ke zhoršení zdravotního stavu. Člověk sám dost dobře nedokáže ovlivnit, že se z komínů a výfuků valí jedovaté zplodiny, že vlastně nemá jinou možnost než nakupovat v hypermarketu. Aby uživil rodinu, musí pracovat 12 až 16 hodin denně, nemůže si moc vybírat práci, ale brát takovou, jaká je, a starosti o své zdraví musí odsunout do pozadí. A když onemocní a dostane se do garantované péče, pak ani netuší, že by mohl dostat také jinou léčbu, než tu, kterou mu jeho lékař nabízí.
Podle toho, co se děje na politické scéně dnešní doby, je třeba položit filozofickou otázku: Mají lékaři vůbec prostor k tomu, aby vedli svou léčbu směrem, kterým sami chtějí? Nebo jsou limitováni ekonomickými, farmakologickými a zákonnými pravidly?
Je žádoucí, aby byli přítomni u rozboru problému také ostatní příslušníci rodiny. Protože se evidentně netýká jen toho jednoho člověka. Situaci, která vyžaduje totální změnu, musí řešit celá rodina. Když má pacient změnit jídelníček, musí se na té změně podílet všichni, musí ho v tom podpořit. Když je problém v užívání hormonální antikoncepce, musí změnit přístup k dané situaci hlavně partner. Když je špatné prostředí bydlení, musí se přestěhovat celá rodina. Totálně se změní mnoho věcí, které se stěhováním souvisejí. Nejsložitější je změna myšlení.
Nemocný člověk nemá jenom nemocné tělo, ale má také hlavně nemocnou duši.
Přijme novou filozofii přístupu ke své nemoci, ke svému tělu, ke svému léčení? Přijme víru? Je ochoten udělat tuto změnu? Přestane lpět na hmotném statku?
A podpoří ho v tom jeho rodina?
K totální změně také patří změna lékaře nebo smysluplná dohoda se svým ošetřujícím lékařem, který je ochoten akceptovat přání pacienta, jakým způsobem chce být léčen, a je ochoten s ním o problému hovořit. Léčení výše popsané závislosti je bez dobrých vztahů mezi pacientem a ošetřujícím lékařem nemyslitelná.
Principem léčení je rozbor situace, odhalení příčinných vztahů a navržení cesty. Léčebné metody, event. medikamenty používané k léčení, se snaží pracovat v duchu přírodních zákonů, nejsou invazivní a nemají vedlejší příznaky.
To ostatní pak musí provést pacient sám se svou rodinou, svými lékaři, svými duchovními a politiky.
Zákonitosti, které jsem výše popsal se nedají žádným způsobem obejít.
Každý si může namalovat svou životní časovou linii a na ní si vyznačit třeba červeně, těžké životní situace, působení stresů a pod ní třeba modrou barvou situace klidu a pohody. Hned sám uvidí, jak na tom je. Snahou má být červenou i modrou vyrovnat a v ideálním případě se snažit o to, aby v životní linii již byla jen modrá. Pokud někdo řekne, že to nejde, hledá objektivní důvody proč to nejde, pak se nevyléčí, jeho nemoc to vůbec nezajímá. Uvedu opět další příklady z praxe, které dokumentují, že to jde.
Příklad 1. Moje pacientka - studentka trpí ekzémem a astmatem, má stresy z maturity a také konflikty se svou matkou, jsou si obě povahově podobné a nesnášejí se, její matka je navíc ředitelkou na škole, kde ona dělá maturitu. Ekzém je zhoršený, nemůže se soustředit na učení, nespí, je nervózní. Nedostavily se měsíčky. S vypětím všech sil, za podpory medikamentů ke zklidnění ekzému a psychiky, maturitu udělá a následně také přijímačky na vysokou školu. Začátkem června má v ruce certifikát, že je přijata na školu a má tam nastoupit 1. října. Ekzém ve svém zhoršení vrcholí. Společnými silami jsme vypracovali program pro totální změnu. V polovině června nastupuje na brigádu k jedné cestovní kanceláři, která provozuje hotel s pláží u moře. Pracuje tam jako pomocná síla, uklízí slunečníky, dělá na plážové recepci apod. Plat stačí jen na kapesné, ale může tam bydlet a stravuje se. Ale to nejpodstatnější je ten fakt, že stresy z maturity jsou pryč, perspektiva budoucí školy je potvrzena, maminka je 2000 km daleko, žije na pláži, nepůsobí na ni alergeny, žije 4 měsíce v jiném prostředí, v harmonii a klidu. Nastala totální změna a její obranný a regulační systém dostal šanci se vzpamatovat.
Příklad 2. Opět se týká atopie - tedy ekzému, astmatu a různých alergií.
Na stav atopie působí mnoho faktorů, je to nemoc multifaktoriální. Je proto obtížné postihnout všechny. Uklidníte jeden a začne druhý- to je jako na houpačce.
Léta jsme řešili atopii takto:
V Chorvatsku jsme měli k dispozici karavany v ideálním prostředí- 10 m od moře, pod borovicemi s vysokou vlhkostí vzduchu - paráda. Na začátku května přijela do karavanu celá rodina - týden tam byli všichni, otec pak odjel a matka zůstala s atopickým dítětem, (dětmi sama) za týden přijela babička (byly tam společně týden, přivezla jim zásoby atd.) další týden zase sama, další týden přijela teta, poslední týden zase přijet táta- strávili společně týden a odjeli domů a to již začínal červenec- kdy bylo po alergické sezóně a slunce bylo i u nás, takže letní čas si atopik prodloužil na 4 měsíce a v září to mohli ještě na měsíc prodloužit, opět v karavanu u moře.
Podstatné je, aby tam byla rodina, i když třeba dočasně neúplná, aby se matka mohla svému dítěti věnovat a aby jí do toho nikdo nemluvil a nezasahoval- tam záleželo jen na ní, co dítě dostane, co uvaří, co koupí.... V dnešním světě internetu není problém udržovat kontakt s manželem, radit se, pozdravit se....
A bývaly dotazy tohoto typu: a to se maminko nebojíte zde být sama s tak malým dítětem a zvládáte to?
A maminka odpověděla: Ne nebojím se, tady je všechno stejné jako doma a musím dělat stejně to, co bych dělala i doma, jen s tím rozdílem, že mé dítě je pořád venku, u moře, na vzduchu a já mu mohu v klidu připravovat dietu, kterou potřebuje.....
Provozovali jsme to tak několik let, efekt se výrazně dostavoval, pokud si to mohla rodina dovolit třeba dva roky po sobě. Některé maminky se spojovaly, takže karavan obývaly dvě maminky a dvě děti , navzájem si pomáhaly, střídaly se v hlídání, ve vaření a pod.. Bylo to ekonomičtější, co se týká pronájmu karavanu a pod. Snad jsem tedy popsal další podnět......jak léčit atopii a jak dělat totální změnu.
Příklad 3. Autoimunitní onemocnění.
Tělo má vždy a za každých okolností snahu o samoléčení a to se projeví regresivním postupem. Viz teorie popsaná v článku.
Nerovnováha života se projeví nemocí
Potlačování příznaků nevede k vyléčení
Pokud nebudou fungovat obranné a detoxikační mechanizmy, homotoxin se uvolní zpět do mezibuněčného prostoru a dojde k pochopitelně ke zhoršení a nastane rozhodující okamžik. Tělo to musí zvládnout, jestli ne, pak nutně přijde na řadu např. na antibiotikum, a situace se vyřeší progresivním postupem a ten pacienta vrátí tam, kde byl na začátku.
U autoimunitní nemoc bych situaci nazval - pohybem po tenkém ledě.
Pracuji s klientkou, která má problémy autoimunitní, ale také hormonální a psychické. Vytvořila si na podzim (od srpna do vánoc) pobyt na jednom chorvatském ostrově, a zde bude uskutečňovat všechna opatření pro své léčení, ale hlavně bude mimo dosah stresů. Bude pracovat na své kondici, bude žít v úplně jiném prostředí bez alergénů, které na ni působí doma, bude si držet dietu, kterou ona chce a nikdo jí do toho nebude zasahovat, což doma nebylo možné.
Pokud nastolí svou harmonii a klid a nebudou na ni působit její stresové faktory, pak tím realizuje totální změnu. Tehdy si její obranný a regulační mechanizmus odpočine a je větší pravděpodobnost, že posílí a po návratu do starého prostředí bude mít lepší podmínky odolávat.
Vidím to ještě dále, protože s klienty pracuji již mnoho let na tvoření totálních změn v životě, a tak vím, že i v jejím případě bude nutné pobyt na „ostrově“ ještě opakovat, ale i tento postupný krok je v dané situaci přínosem. A také její okolí pozná, že se změnila a příbuzní k ní změní přístup, protože uvidí jiného člověka, silnějšího a odolnějšího.
Příklad č. 4. Mému kamarádovi z vojny se narodil syn, který měl diagnózu astma. Bohužel synek musel být téměř každý měsíc hospitalizován v nemocnici pro astmatický stav. Můj kamarád je vynikající odborník na počítače a dostal skvěle placené místo v jedné chemičce na severu Čech.
Rozebírali jsme situaci a došli k závěru, že je nutno udělat totální změnu. Kamarádova manželka pochází ze středního Slovenska, z malé vesničky nad Váhom. Přestěhovali se tam. Kamarád nyní pracuje v kanceláři na pile. Ale jeho syn nemá astma.
Příklad č. 5. Jako dětský lékař a alergolog jsem pečoval o chlapce, který tehdy měl 10 let. Trpěl na astma, byl slabý, astenický, bledý, foukal kortikoidy. Bylo to v době socializmu a neměli jsme možnosti jako dnes.
Při rozboru situace jsem rodičům a hlavně chlapci vysvětloval, že on musí zapracovat na své fyzičce. Rodiče mu doma ve sklepě upravili jednu místnost a v ní zařídili tělocvičnu- posilovnu. A chlapec začal ze sebe tvořit kulturistu. Návštěvy v poradně přestaly být tak časté. Přišla doba, kdy on jako branec, měl narukovat na vojnu a přišel do poradny s průkazem brance. Jeho nemoc byla jasným důvodem pro přidělení modré knížky, takže na vojnu nemusel. Stačilo jen dát razítko. Jenže tento mladý „ kulturista“ mne zastavil a řekl:“ Já modrou knížku nechci, nejsem přece žádný lazar“, když jsem se podíval na jeho svalový trojúhelník na zádech a bicepsy, tak jsem souhlasil. Astma sice měl stále, ale svou kondicí, která mu přinesla také lepší sebevědomí, dokázal nemoc překonávat.
Zde tedy referuji o provedené totální změně mladíka, který se svou nemocí vypořádal sám, svou vůlí.
Mohu popsat mnoho řádků dalšími příklady, které dokumentují, že totální změnu lze provést, a je to vždy v moci každého jedince. On si rozhoduje o tom, jestli to jde. Dokud svou totální změnu neudělá, nemá velkou šanci, že se jeho zdravotní stav zlepší.
MUDr. P. Šácha
