Ve své praxi jsem se již setkal s mnoha pacienty, kteří se dostali do těžké životní situace. Chtěli by uskutečnit hodně životních cílů, ale jejich nemoc je zastavila.
S důvěrou navštěvují svého lékaře, podnikají mnohá vyšetření a dostávají poté léky, ale nakonec si musí vyslechnout větu:
"Nedá se nic dělat, musíte se s tou nemocí naučit žít, Vaše nemoc je chronická, jinými slovy nevyléčitelná".
Jak je to možné? Proč nastala tato patová situace?
Naše tělo je vybaveno obranným mechanizmem. Jak to, že se nedokáže vyléčit?
Proč se stále projevuje ten nepříjemný zánět?
V tomto okamžiku nasměruji čtenáře na dva základní články
Nerovnováha života se projeví nemocí
Potlačování příznaků nevede k vyléčení
Po přečtení se zde dozvíte, že naše pomyslná nádoba je naplněna až po okraj a tělo se snaží nádobu vyprázdnit, snaží se o léčení- je to vyjádřeno fází sekreční. Postižené sliznice hlení, slzí, produkují tekutinu- snaží se škodlivinu vypudit. Když to nepomůže, přijde na řadu - zánět. Obranný systém nahromadí do místa konfliktu bílé krvinky, spustí fagocytózu, vytvoří teplotu a použije další mechanizmy s cílem, spálit a vypudit homotoxiny, škodlivé mikroorganizmy…Takže zánět je biologicky cíleně orientovaný jev, jde o vyjádření vlastního léčení. Zánět je projevem všeobecné detoxikační reakce. Zbavuje nás homotoxinů.
A co s tím? Vždyť to bolí, pálí, obtěžuje, přemnožený bacil ohrožuje.
Jsou dvě možnosti - 1. Pomůžeme tělu, podpoříme obrannou reakci, ulehneme do postele, zvýšíme pitný režim a tím vylučování, přírodními prostředky podpoříme detoxikaci- bylinné čaje, potravní doplňky nebo přidáme extrakty z rostlin ovlivňující tuto fázi zánětu a mající přírodní antibiotické účinky. Např. z česneku, cibule, křenu, černého bezu. A budeme myslet na střevní sliznici, abychom podpořili její symbiotické osídlení - patří tam laktobacily, inulin, chlorella. Tím současně podporujeme činnost ledvin a jater. A každý zná přírodní posilovače imunity- echinaceu (Immunity Star), eleuterokokus, extrakt z rakytníku a další.
Cílem je vytvořit podmínky, aby se tělo samo s problémem vypořádalo.
Jde to? Nejde to? Kdo převezme odpovědnost?
Je to zkouška složitá a trnitá, ale když v ní člověk obstojí, pak se dostaví efekt. Nádoba se vyprázdní a uleví se od potíží.
Pokud je však situace taková, že je ohrožen život, musí rozhodovat Váš lékař, nelze postupovat bez jeho konzultace.
2. Uvedený proces zastavíme - paralenem, antibiotikem, kortikoidní mastí…….Po tomto zákroku se okamžitě uleví, bolest přestane, zánět zmizí, můžete jít do práce. Ale uvedená plná nádoba se nevyprázdnila. Došlo k potlačení přirozené obranné reakce a proces se posouvá dále. Ještě má jednu možnost. Uvedený homotoxin si dočasně uloží do mezibuněčného prostoru v naději, že třeba později se z těla dodatečně uvolní. Mezibuněčný prostor přirozeně zatěžuje, po takto vyléčeném zánětu se projevuje únava, slabost, ztuhlost.
Antibiotická imunita dnešní doby.
Problém nevyřešil imunitní systém, ale za imunitu to vyřešilo antibiotikum, kromě toho ovšem devastovalo střevní mikroflóru, a tím přispělo k dalšímu oslabení imunity; za jistou dobu proběhne další infekt, který je řešen stejným způsobem. Jedinec dnešní doby pomocí moderní vědy přežívá, dospěje, založí rodinu a předává svým dětem „antibiotickou imunitu“. A to se odehrálo již po několik generací od objevení penicilinu.
Takže jakou má dnešní populace imunitu? …
A k tomu přidejte stresy, špatnou životosprávu, hektický způsob života, oslabení, vyčerpání, únavu. Přesně takové situace vyhledává bakterie, čeká až se imunita oslabí a zaútočí.
A co se stane?
Lékař nasadí antibiotikum. Nic to není, antibiotikem to zvládnete. Po ukončení léčby antibiotikem můžete pokračovat ve svém životě, jste zdráv. Bacil byl pacifikován.
Říkám:
-
„Je to mylná představa“! Léčení nemoci nekončí ukončením antibiotik, ba naopak.
Skutečné léčení má teprve začít
Imunitní systém je nemocný, nedokázal se s bacilem sám vypořádat. A tato situace se nemění, je naopak po antibiotiku ještě horší.
Jestliže neproběhne rekonvalescence, předčasně nastoupíte do práce, homotoxin stále zůstane v mezibuněčném prostoru, usazuje se trvale nebo přinejmenším na delší dobu a dává základ pro tvorbu různých usazenin v těle, kamenů v ledvinách, ve žlučníku, objevují se různé otoky, cysty, nádorky, výrůstky, bradavice, polypy, zduřeniny, křečové žíly, hemoroidy, tvoří se cholesterol, začnou se ukládat tuky- narůstá nadváha. Hovoříme o fázi ukládací- depotní. Mezibuněčný prostor je zatížen, všechny biochemické procesy, které se v něm odehrávají, jsou zpomalené, komplikovanější, vázne látková výměna, začínají se snižovat enzymatické reakce, zhoršuje se přenos vzruchů, imunitní reakce slábnou a jsou choulostivější. Celkový stav se neprojevuje tragicky, člověk si nastalou situaci příliš neuvědomuje, zvláště když je v běhu svých pracovních a životních událostí, neví o tom, že se pohybuje na tenkém ledě. Má stále šanci svůj stav vylepšit, nádobu = mezibuněčný prostor vyčistit. Má jet na dovolenou, má se více pohybovat, dodržovat pitný režim, přírodními prostředky podpořit detoxikaci- například použije extrakt z ostropestřce, aby chránil a obnovoval jaterní pletivo a snížil cholesterol- přidá extrakt z červené řepy- zvýšil tak antioxidativní účinnost, zvýšil imunitu nebo extrakt z maralu, aby tonizoval a stimuloval svou vitalitu, a opět přidá extrakt z rakytníku jakožto multivitamínový přírozený zdroj. Samozřejmě dbá o symbiózu střevní.
Jestliže se tak nestane, ba naopak je ještě více stresován svým životním příběhem, dříve nebo později se unaví, oslabí a jeho nádoba začne znovu přetékat. Přirozeně se dostaví nový zánět, třeba jinde, v jiné části těla. Podle klasické filozofie je tento zánět opět potlačen, ale tentokrát to má mnohem vážnější dopady. Zablokuje se enzymatická aktivita, mezibuněčný prostor (mezenchym) všeobecně "ztuhne" a celá situace se rázem posune minimálně do čtvrté fáze, které říkáme impregnační, a zde již budeme hovořit o nebezpečném homotoxinu, protože proniká dovnitř do buňky. A to s sebou nese nepříjemné následky. Uvnitř buňky narušuje činnost buněčných organel, zastavuje obranné mechanizmy. Navenek se situace projeví poruchou funkce postiženého orgánu, i systému. Od tohoto okamžiku již hovoříme o chronickém stavu, chronickém zánětu.
Projevuje se tzv. nevysvětlitelná únava, v tomto terénu se projeví různé druhy alergií, včetně autoimunitních nemocí. Správně nepracuje ani imunitní systém, ani hormonální systém. Psychicky se člověk dostává do deprese.
Ve své podstatě si tělo pacienta s dosavadním přístupem ke své nemoci nedovede samo poradit, již se nedovede bránit, je odkázáno na pomoc léků. Dostává se do jejich závislosti.
Vzniklá nemoc pacienta zastavuje v jeho činnosti, jak bylo uvedeno na začátku tohoto článku. Poslechne přírodní zákony nebo bude pokračovat v dosavadním způsobu?
Opět se dostává na rozcestí. Jedna cesta vede zpět ke zdraví, druhá jej bude hlouběji posouvat do chronicity.
Cesta zpět je stále možná, ale je již mnohem složitější, než bylo uvedeno výše v době akutního zánětu. Nyní již ve čtvrté fázi, v chronickém stavu, s poruchou obranné funkce. Je napadeno nitro buněčného prostoru a mezibuněčný prostor je unavený, ztuhlý a pomalý. Jeho nemoc jej zastavuje. Doslova mu říká:" Přestaň, zastav se, udělej životní změnu". Musí poslechnout, není jiné cesty. Je to složitý krok v jeho životě. Musí zastavit tento způsob života, musí tělu vytvořit cestu k léčení. Změnit zaměstnání, bydliště, vrátit se ke sportu, který opustil kvůli práci, přestat kouřit, pít alkohol, přestat potlačovat příznaky chemickými léky, změnit dietu, vytvořit ve střevu symbiózu, používat potravní doplňky- např. extrakty na podporu činnosti jater, ledvin, slinivky, sliznic, jak bylo již také uvedeno výše. Na řadě je enzymoterapie, imunomodulace, hormonální stabilita, ale zde není u žen myšlena syntetická hormonální léčba, ale je možno využít nabídku přírody- pomohou byliny jako dioscorea vilosa ( Wild yam), cimicifuga, maral, maca, polygonum multiflorum neboli v českém názvu rdesno mnohokvěté (Life Star) a jiné. A veledůležitá je stabilizace psychická. Tento člověk si musí vyřešit své vztahy partnerské, vztahy s dětmi, s rodiči, se sousedy, ve společnosti…vždy tam tyto problémy jsou, neznám výjimku.
Záleží jen na něm samém, jak rychle a na kolik procent se mu podaří uskutečnit tyto změny. Čím více a čím důsledněji, tím lépe. A naopak čím pomaleji a povrchněji, tím hůře. Jeho nemoc se může díky pomalému postupu jen zastavit, pacienta ukolébat, protože přestane mít výrazné potíže a často se pak vrátí ke starému způsobu života. A je jen otázkou času, kdy se jeho potíže znovu vrátí, ale bohužel nemůže očekávat nic dobrého.
Vraťme se nyní k druhé cestě rozcestí - k cestě tzv. udržování zdraví pomocí léků. Tato cesta je pohodlnější a díky vysoké úrovni farmaceutického průmyslu skutečně dokáže pacienta i delší dobu udržovat v přijatelném stavu a - jak se rádo říká - v dobré kvalitě života. Nicméně přirozené zákony těla jsou jasné a nedají se obcházet. Každý syntetický lék současně se svým léčebným účinkem má také vedlejší účinek, který se dříve nebo později projeví, a tento účinek pak musí lékař zase tlumit jiným lékem a to se nevyhnutelně opakuje. Současně každý syntetický lék sám o sobě plní popisovanou nádobu, protože není tělu přirozený. Symbolicky si můžeme představit, že tento způsob léčby zvyšuje uměle stěnu plnící se nádoby.
Homotoxin se stále drží v buněčném prostoru a postupně jej ničí a dochází k degeneraci. Buňky jsou scvrklé, bez energie, bez metabolizmu, bez výživy a zanikají.
Nemoci pak dostávají své degenerativní názvy jako: artróza, osteoporóza, skleróza, nefróza, psychóza - a tady již nemůžeme pomoci. Tam, kde to jde, se (nyní už nepotřebný) orgán odstraní nebo nahradí protézou.
A hladina nádoby s umělými borty stále stoupá, nezadržitelně přetéká. Objevují se rozmanité příznaky, které se musí neustále potlačovat, ale donekonečna to nejde.
Nádoba je plná, stěny jsou vztyčeny do maxima. Stačí další impuls - stres a dojde k výbuchu, tělo vstoupí do šesté fáze - destruktivní. Nyní jde o život - jsou použity léky nejsilnějšího kalibru, chemoterapie, ozařování…..Ale už není KAM potlačovat.
Je cesta zpět z páté a šesté fáze?
Jasně jsem popsal, jak těžké je dostat se ze čtvrté fáze. Cesta z páté a šesté je mnohem dramatičtější, složitější a náročnější. Ten, kdo se nedostane ze čtvrté a nedokáže naslouchat zákonům těla, nemá šanci dostat se ani z fází za ní. Netýká se to jenom samotného pacienta, ale týká se to celé rodiny a celé společnosti. Včas si uvědomovat zákony těla a řídit se jimi je mnohem účinnější než pozdě procitnout v posledních fázích a snažit se z nich dostat.
MUDr. P. Šácha
Totální změna
