Tento článek navazuje na článek s názvem:
Nerovnováha života se projeví nemocí. Popsal jsem v něm základní pravidla, která musejí být dodržována, aby byla zachována rovnováha. Protože když nastane nerovnováha, projeví se nemoc. V článku jsem také použil starou filozofii Dr. Reckewega, protože mi pomáhá orientovat se v průběhu nemoci pacienta. A současně pomáhá také pacientovi, aby si sám vyjasnil, co vlastně jeho nemoc znamená, jak k ní přišel a jaké má vyhlídky na léčení.
Ve svém výkladu jsem popisoval praxí vypozorovanou cestu vzniku mnoha nemocí, kterou
Dr. Reckeweg objevil již před mnoha lety. Samozřejmě tato cesta neplatí univerzálně. Nicméně zákonitosti homotoxických principů se zdají být velmi přesvědčivé a kdo se v nich dokáže správně orientovat, ať je to lékař nebo sám pacient, může mu toto poznání významným způsobem pomoci v jeho léčení.
Dnes bych chtěl rozebrat další mechanizmy vzniku a léčení nemocí.
Princip progresivní vikarizace - postup nemoci do chronického stavu. Tento postup nemoci je charakterizován postupným zadržování a hromaděním homotoxinů v těle- zhoršováním příznaků směrem k nevyléčitelnosti - k degeneraci- destrukci.
Princip regresivní vikarizace - postup nemoci z chronického stavu. Tento postup nemoci je charakterizován postupným uvolňováním homotoxinů. Zpočátku vidíte zhoršování příznaků, protože toxiny odcházejí z těla ven, příznaky se vracejí do akutních stavů, ale postupně se zlepšuje celkový stav směrem k vyléčení, zbavení se homotoxinů.
A nutno ještě zařadit princip retoxikace - jde o stav, kdy se postup nemoci snaží vracet regresivní vikarizací z chronického stavu do stavu akutního, ale v okamžiku vzplanutí je potlačeno zpět do chronického stavu další progresivní vikarizací.
Nemoci jsou biologicky cíleně orientované reakce, jde o vyjádření vlastního léčení. Zánět je projevem všeobecné detoxikační reakce. Zbavuje nás homotoxinů. V praxi běžný zánět - třeba angína. Lékař musí získat jasný obraz a musí umět vyhodnotit biologickou situaci pacienta. Tělo se vlastně snaží o léčení- mělo by být snahou jak pacienta, tak lékaře tuto fázi podporovat- pacient musí do postele, má se potit, přijímat tekutiny, vitamíny, lékař může ordinovat biologický prostředek ( na posílení imunity, čistění těla) ve snaze tuto reakční fázi podporovat, má včas rozpoznat, kdy tělo tuto reakci organizmu zvládá a kdy ne. Má svého pacienta znát a vytvořit pro jeho léčbu optimální podmínky.
V okamžiku, kdy je nutno zánět zastavit - a v okamžiku podání antibiotika či jiného syntetického protizánětlivého prostředku se zastaví detoxikační reakce, homotoxiny zůstávají v těle a zvyšuje se pravděpodobnost, že se nemoc posune principem progresivní vikarizace do některé chronické fáze impregnační, degenerativní či v nejhorším případě do fáze destruktivní. Jinak řečeno- angína se zastaví, ale nastartuje se jiná, mnohem závažnější nemoc. Biologicky orientovaný lékař tyto principy zná a umí se orientovat v souvislostech vzniku nemoci a - i když se jeho pacient posune třeba do fáze impregnační, bude jeho další léčebný postup směřovat směrem opačným, ve snaze o následnou detoxikaci, o cestu regresivní vikarizace. Doporučí změnu v pitném režimu, jaterní dietu, odstraní střevní dysbiózu, která určitě vznikla po antibiotické léčbě, vysvětlí pacientovi, co se v jeho těle odehrává a co může nastat. Ano, co může nastat ? Regresivní cesta znamená návrat zpět např. do reakční fáze- tělo si opět vytvoří zánět, protože zánětem se snaží homotoxin dostat ven. Tedy cesta regresivní může přivodit další zánět, třeba na jiném místě, než byl původně. A zde má pacient a jeho lékař další možnost vrátit se a detoxikovat. Pokud nepřijímá tuto souvislost a nový zánět je opět zastaven, dochází k nové progresivní, tentokráte k retoxické vikarizaci, která pacienta vrací zpět do chronické fáze a možná jej posouvá ještě dále do chronicity.
Toto se může několikrát opakovat. Lékař, který nepřipouští tyto principy, pak nastavuje svému pacientovi trvalé užívání nějakého léku ( dlouhodobé podávání antibiotik…), který jej drží v "přijatelném stavu". Udržovací terapie. Samozřejmě další pokusy o regresivní vikarizaci okamžitě zastavuje a trvalých léků přibývá, vzniká na nich závislost. Není divu, že se pacient dostane do deprese, která opět stav zhoršuje. Stabilizující lékař svého pacienta pošle na psychiatrii, tam dostane antidepresiva, která způsobí zácpu, zatíží jaterní funkce…. ( důležité pro detoxikaci) a výsledkem je další namotávka, které posiluje chrinicitu. Stav se postupně posouvá z impregnační fáze do degenerativní a jakmile dosáhne šesté fáze, tak tam je již hodně pozdě. Pak si tělo vytvoří v poslední snaze o detoxikaci další cestu, např. otevře se bércový vřed, objeví se nějaká píštěl, začne mokvat ekzém, dostaví se horečka, sepse….. a jakmile tuto cestu zavřeme, pacient umírá.
Ještě bych chtěl osvětlit další fenomén - jde o tzv. kompenzační fázi.
Pacient se dostane progresivní vikarizací do šesté fáze. V jeho těle je přítomen nádor (o kterém ale pacient neví), nijak se neprojevuje a současně pacient trpí nějakou formou reakční fáze - třeba má stále mokvající otevřený bércový vřed nebo nějaké jiné hnisavé kožní onemocnění. Kožní problém ho trápí léta, nereaguje na žádnou léčbu. Je doporučeno razantní chirurgické, plastické řešení kožního mokvajícícho defektu. Operace se povede, ale najednou se projeví nádor v plné síle a pacient zakrátko na to zemře. Je to příklad tzv. kompenzační fáze. Otevřený kožní defekt fungoval jako ventil pro pomalou detoxikaci a jakmile byl tento ventil uzavřen, neodvratně došlo ke konci.
Setkávám se s tím, že názory Dr. Reckewega nejsou některými lékaři akceptovány, prý jsou staré, nemoderní a vědeckými argumenty vyvráceny. Málo platné, když se vrátíme do praxe, projeví se tyto uvedené principy zcela jasně. Přirozené zákony těla se nedají obcházet a je věcí každého, jakou měrou je přijme a bude se jimi řídit.
MUDr. P. Šácha
Cesta zpět ke zdraví
