Paradigma

Článek vysvětluje pojem paradigmatu, upozorňuje na nebezpečnost programování nepříznivých diagnóz a zdůrazňuje nezbytnost individuálního rozboru stavu pacienta, jenž může zhoršení stavu oddálit, či mu dokonce zabránit. Naznačuje přednost včasné edukace o rizikových faktorech.

S rozvojem vědeckého zkoumání různých jevů se vytvářejí vědecké názory, příklady, modely, v medicíně klinické obrazy, které jsou bezpodmínečně akceptované vědeckou komunitou. Vznikne paradigma, které čas může změnit v důsledku revoluce nových poznatků. A tehdy dochází ke změnám postojů k dané situaci. A co se týká medicíny, léčení nemocí, dojde i ke změnám léčebných postupů. To, co bylo léta neměnné, se ukazuje, že lze určitým procentem ovlivnit. A pak záleží na tom, do jaké míry se taková změna paradigmatu dostane do praxe. Někdy to jde rychle, zvláště pokud se ukáže, že změna přináší ekonomický efekt, jindy to jde pomalu, až velmi pomalu, když změna nevykazuje viditelný finanční efekt. Přestože může dojít k výraznému zlepšení zdravotního stavu. Tuto situaci můžete v praxi často slyšet z úst lékařů, kteří reagují na vaše chronické potíže slovy: „S tím se nedá nic dělat, vaše nemoc je chronická.“ Nebo: „Vaše potíže patří k věku.“

Lze z toho usuzovat, že uplatňují jedinou přijímanou formu, která se v průběhu času usadila jako komfortní zóna, ze které je obtížné vyjít.

Demence a rizikové faktory

Kupříkladu je diagnostikována demence nebo až Alzheimerova nemoc. Nemoc má svůj původ v úbytku mozkové hmoty. Zpočátku těžko rozpoznatelné příznaky demence se s postupujícím onemocněním prohlubují. Poruchy krátkodobé paměti s typickou zapomětlivostí se prolínají s narušením orientace v čase a prostoru, kdy dotyčný bloudí na známých místech, ztrácí jazykové a vyjadřovací schopnosti a působí celkově zmateně. V konečném důsledku přichází o soběstačnost a je zcela odkázán na péči druhých.

Alzheimerova choroba se jako nejčastější forma demence stává velmi palčivým celosvětovým problémem v oblasti veřejného zdraví. A není se čemu divit, vždyť ve vyspělých zemích se v současnosti jedná o 4. nejčastější příčinu úmrtí. V České republice aktuálně počet pacientů s diagnózou demence přesáhl 100 tisíc případů, z nichž více než 60 tisíc připadá právě na Alzheimerovu chorobu.

Paradigmatem je to, že je onemocnění považováno za nevyhnutelný důsledek stárnutí, často s výraznou genetickou složkou.

Při podrobném rozboru však vycházejí najevo mnohé další rizikové faktory, které se podílejí na rozvoji onemocnění a které lze do určité míry ovlivňovat. Platí zde pravidlo, že léčení se uskutečňuje jen tehdy, pokud jsou zjištěné kritické faktory odstraněny. A naopak onemocnění pokračuje a prohlubuje se, pokud ty faktory odstraněny nejsou.
Když se např. prokáže fyzická neaktivita a dalším rozborem se objasní individuální důvod té neaktivity: kouření, nadměrná konzumace alkoholu, obezita. Jste v čekárně u lékaře a vidíte, jak z ordinace vychází starší obézní žena v doprovodu pravděpodobně své dcery, také obézní. Žena jasně potřebuje doprovod, to poznáte z jejího chování. Obě ženy vyjdou z budovy ven na parkoviště a dříve, než nastoupí do auta, si obě zapálí cigaretu. Tak vás napadne, proč chodí k lékaři… Ony se vlastně nechtějí vyléčit, ony se dobrovolně zabíjejí nikotinem. Samozřejmě se demence prohlubuje a podobně na tom asi bude i ona dcera, která svou matku doprovází.

Další rizikové faktory pro vznik demence

mají souvislost s přítomnými kardiovaskulárními nemocemi, jako jsou hypertenze a diabetes. Obě nemoci mají prokázaný vliv na postupný rozvoj demence, ale v tomto případě jde o následek následku. Jak hypertenze, tak cukrovka mají svou neodstraněnou příčinu, až pak samotná existující nemoc následně ovlivňuje demenci.

Přibývá vědeckých důkazů, že na rozvoji demence se významně podílí nadměrný příjem cukru ve stravě. Dle doporučení WHO by denní příjem přidaného cukru neměl překročit 25 gramů, to je asi 6 kostek, přitom reálná spotřeba cukru v ČR tato doporučení mnohonásobně převyšuje. Problematická je konzumace slazených nápojů, obzvláště pak energetických drinků, které kromě velkého množství cukru (až 15 kostek na 0,5 l nápoje) obsahují i kofein a další povzbuzující látky způsobující u konzumentů narušení kognitivních funkcí, nervozitu, úzkosti, poruchy spánku a pozornosti.

Domněnka, že osoby, kterých se to týká, se na tyto nemoci léčí a myslí tím, že chodí na pravidelné kontroly a užívají léky, je falešná, pokud není odstraněna podstata nemoci, např. proč je zvýšená hladina LDL cholesterolu. Pak je jasné, že nemoc pokračuje.

Každý z nás může pro sebe udělat pár jednoduchých kroků v prevenci

Nemoc se obvykle začíná projevovat až v seniorském věku (po 65. roce života), ale s prevencí je důležité začít již od útlého věku a dlouhodobě v ní pokračovat. Každý z nás tak může učinit pár jednoduchých kroků v prevenci (nejen) Alzheimerovy choroby, protože při prvních projevech nemoci už na ni bývá pozdě.

V první řadě je třeba rozhýbat naše tělo. Přibývá vědeckých důkazů, že preventivně působí již pouhých 30 minut pohybové aktivity střední intenzity, a to 3 – 4 krát týdně.

Pestré a kvalitní jídlo, u kterého se sejdete s rodinou, přáteli nebo si ho vychutnáte sami, je neodmyslitelným základem zdravého životního stylu. Na talíři mají být 3 porce zeleniny a 2 porce ovoce každý den jako zdroje vitamínů a také vlákniny, která rovněž pomáhají udržovat optimální hodnoty cholesterolu a cukru v krvi. Dobrým zdrojem vlákniny jsou také celozrnné výrobky a luštěniny. Pro obsah omega 3 nenasycených mastných kyselin (NMK), prospívajících mozku, bychom si měli dopřát alespoň 2 krát týdně rybu, ať už makrelu, lososa, tuňáka, sardinky nebo tresku. Je vhodná také suplementace oleje s obsahem omega 3 NMK, kryté polyfenoly.

Velký vliv na rozvoj demence může mít nízké dosažené vzdělání a sociální izolace. V takovém případě při rozboru slýchávám neuvěřitelné příběhy, které dotyčného do jmenované izolace dostaly. Jde samozřejmě i tady o následek následku. Nebo neléčené zhoršení sluchu a zhoršení zraku podložené řádkou diagnóz. Víme však, že samotná diagnóza sice přesně a podrobně popisuje přítomný stav, ukazuje následek, avšak mnohdy o příčině nevypovídá… A léčba je opět pouze symptomatická, reagující na konkrétní následek. Někdy je rozvoj demence spojen s traumatickým poraněním mozku při nehodách cyklistů bez ochranné přílby či s údery do hlavy u boxerů a sportovců bojových umění. Nelze však zapomínat ani na vliv znečištěného ovzduší, smogové situace v ulicích.

Další známé paradigma: zlomeniny a rizikové faktory

Jako paradigma se projevuje tvrzení, že vyšší riziko zlomenin u starších lidí trpících delší dobu diabetem 2. typu, užívajících inzulin a majících sníženou kostní minerální denzitu (BMD) je důsledkem osteoporózy.

Na základě švédské observační studie publikované v JAMA Network Open se ukázalo, že vyšší riziko zlomeniny je spojeno také s horší fyzickou výkonností, a k tomu osobně dodávám, že je u nich zjišťována nízká hladina vitaminu D. Tito občané mají obavu, že upadnou a zlomí si krček femuru, proto se raději přestávají pohybovat, přiberou na váze, zhorší se jim cukrovka a dostanou se do stavu, kdy i nepatrný pohyb způsobí zlomeninu.

Při přednáškách seniorům vysvětluji nezbytnost rozboru. Z toho důvodu, že vyslovení jakéhokoliv paradigmatu působí jako programování nepříznivé prognózy. Důkladný rozbor odhalí i jiné okolnosti, jež mohou na situaci jedince působit příznivě a mohou onu zákeřnost oddálit, nebo jí dokonce zabránit. Na edukaci stran rizikových faktorů není nikdy moc brzy ani moc pozdě a přínos nemusí být závislý na genetickém riziku ani věku.

Svůj názor vyjádřil a informace čerpal také z Centra podpory veřejného zdraví.

MUDr. P. Šácha