Lékařská poradna

Teorie praví, že existují nemoci, ze kterých se nelze uzdravit. Jejich seznam je poměrně dlouhý.

Ale co když to není pravda?

Naše tělo se umí uzdravit, existuje několik příkladů, které to dokazují.

Co tomu procesu brání? Je to několik příčin, které jsou obvykle přítomny. Působí buď samostatně, ale více často v kombinaci najednou, a pak hovoříme, že tvoří koktejlový efekt.

Znám lidi, kteří je odstranili, posílili samoléčebné schopnosti těla a zbavili se komplikací i užívání léků, protože jejich nemoci odezněly.

Přišli do mé poradny někdy až za zoufalé situace a vyprávěli své příběhy s bolestmi, popisovali trápení s atopickými projevy (sennou rýmou, ekzémem…). Léky, které užívali, a masti na ekzém nepomáhaly, jejich nemoc provázely nevyzpytatelné potíže v žaludku a ve střevech, střídavě průjem se zácpou, nedokázali se zbavit chuti na sladké. To vše vedlo k chmurným náladám, depresím. Popisovali život bez energie, únavu, poruchy spánku. Až jeden klient dokonce vyjadřoval, že nemá chuť k životu, a jedna klienta tento stav sumarizovala slovy: „Mám nemocného celého člověka“.

Všichni se shodovali v tom, že nemá cenu s tím chodit k lékaři, protože jejich přístup jim nepomohl, ordinované léky neměly efekt, výsledkem bylo, že ke svým lékařům chodit vlastně přestali. Byla to jejich první fáze boje s nemocí a měla často několikaleté trvání.

A přišla druhá fáze, spočívala ve zkoušení mnohých alternativních způsobů léčení. Někdy byly popsané způsoby až bizarní, ale také se doma vybavili dostupnými diagnostickými pomůckami, sami se testovali, sami si měřili TK, cukr. Chodili na kurzy správné výživy, šli do každé navrhované diety, utráceli spoustu peněz za recepty, výživové doplňky prodávané ve farmaceutických výdejnách, tedy v lékárnách. Věděli o psychosomatice, navštěvovali psychoterapeuty, podle amerického stylu přijali svého „cvokaře“ a pravidelně ho navštěvují. Jejich výpověď končila slovy: „Nevím, co mám ještě víc dělat. Jak to dělají jiní lidé? Cožpak oni takové problémy nemají? A proč je mám já? Velmi mě to omezuje v životě.“

Když se rozhodli přijít do mé poradny, nastala pro ně třetí fáze boje s nemocí. Rozbor jejich života, sestavení časové osy, která ukázala, jak jejich nemoc vznikala, jak se prohlubovala, jak přešla z akutní fáze do fáze chronické. Na jedné straně viděli, jak činili, na druhé straně viděli následky. Přišli na to, že jejich potíže nejsou noční můrou, ale že to byla a je realita.

A nastala čtvrtá fáze. Totiž pochopení reality, pochopení toho, že byli přitom, když se tvořila jejich nemoc, a pochopení toho, že nyní musí být přitom, aby se vyléčili. Dostali individuální program.

Totiž program pro pátou fázi, nejtěžší fázi, program pro realizaci nezbytných změn, bez kterých se léčení neobejde.

Jak jsem výše napsal, znám lidi, kteří příčiny odstranili, posílili samoléčebné schopnosti těla a zbavili se komplikací i užívání léků, protože jejich nemoci odezněly. A nyní musím dodat: Znám lidi (a ti tvoří většinu), kteří příčiny neodstranili, omlouvali množstvím objektivních důvodů, proč to nedokázali… Lze je chápat, ale jejich nemoc pokračuje, léčení pomocí léků pokračuje, noční můry se zjevují každou noc. Jsou dále vedeni svým osobním koučem (life coaching), skutečné řešení odkládají na neurčito.

Přednáším toto téma často, vedu rozhovor s lidmi, odpovídám na jejich dotazy. Vidím, že kroutí hlavou: Oni přece chodí ke svým lékařům… Jak to, že jim to žádný takto nevysvětlil? Proč s nimi neudělal rozbor a nehledal příčiny?

Nedávno jsem záměrně navodil ve skupině lékařů diskusi na téma léčení podle příčiny. Byli přítomni lékaři z terénu, praktiční lékaři a většina byla z klinického prostředí, specialisti chirurgové, internisti. Rozhovor se ukázal být velmi žhavý a byl místy provázen emocemi, objevil se i hněv. Každý viděl téma ze svého úhlu pohledu, byly jmenovány různé objektivní pohledy od postoje pacientů k nemoci, nezájmu o prevenci, přes možnosti vyšetřování, nedostatek času na pacienta, přes ekonomické problémy, přes pojišťovny, ale nejvíc nespokojenosti se týkalo politiky, střídání ministrů. Končilo to konstatováním, že úroveň tolik proslulé české medicíny vlastně klesá, a to i navzdory dobré technické vybavenosti.

To mne mrzí. Po revoluci před třiceti lety jsem byl přitom, když se tvořil systém zdravotnictví do té podoby, jak jej máme dnes. A vidíme, že medicína není jen o technické vybavenosti a možnostech diagnostiky. Čím víc se medicína opírá o technologii, tím snadněji se vytrácí lidský úsudek.

Vytvořil jsem téměř dokonalé podmínky k tomu, aby více fungoval úsudek - viz seznam našich poraden.

https://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/

A na téže stránce si čtenář může najít i program přednášek

https://www.symbivita.cz/seminare/ nebo může dostávat pozvánky do e-mailu, pokud napíše svou e-mailovou adresu v rubrice Zpravodaj emailem.

MUDr. Pavel Šácha