SYMBIVITA

-

Lékařská poradna

Informační server o přístupu ke zdraví přirozenou cestou

Nespecifická odolnost organismu a její ovlivnění adaptogenními látkami






Problém zvyšování nespecifické odolnosti člověka vůči nepříznivým vlivům různého původu měl význam nejen v minulosti, ale je aktuální především v současné době, kdy je organismus vystaven řadě stresových faktorů vyplývajících ze způsobu současného společenského života.

Asijské oblasti je odedávna znám kořen všehoje léčivého (ženšenu) - panax ginseng. Rostlina je velmi žádaná, stala se předmětem exportu a v tehdejším SSSR byla zákonem chráněna Účinek této rostliny, který byl dobře znám v lidovém léčitelství, je ověřován od začátku tohoto století; velké množství biologických studií, hlavně z nedávné doby, potvrdilo její terapeutickou validitu.

Při studiu dibazolu (2-benzylbenzimidazol) a jeho některých derivátů bylo v 50. letech zjištěno, že tyto látky jsou účinné nejen při léčbě některých poškození nervového systému, ale že zároveň zvyšují nespecifickou odolnost organismu.

Látkám s touto schopností, tzv. adaptogenům, byla nejprve věnována pozornost pouze v SSSR. Počátky studia této farmakoterapeutické skupiny látek jsou spojeny se jménem profesora Lazareva.. Postupem doby se zájem o tyto látky zvětšoval: V literatuře lze nalézt také práce z Japonska, Koreje, Číny a západní Evropy, z nichž velká část byla ještě donedávna věnována pouze ženšenu. V posledním období nabývá stále většího rozmachu studium eleuterokoku, další důležité rostliny s adaptogenním účinkem a ostatních zástupců z čeledi araliaceae. V Indii byl např. před nedávnou dobou zaveden kompozitní přípravek Geriforte, obsahující extrakty z různých rostlin a používaný ke snížení projevů stresu.

Pojem adaptogenu nebyl dosud přesně vymezen. Brechman a Dardymov uvádějí, že do skupiny adaptogenů mohou být zahrnuty pouze látky a přípravky splňující tyto požadavky:
1. musí být neškodné a působí: minimální poruchy ve fyziologických funkcích organismu,
2. jejich účinek má být nespecifický, tj. mají zvyšovat odolnost vůči širokému spektru faktorů,
3. mohou normalizovat různé patologické stavy bez ohledu na to, čím byly vyvolány a jaké jsou povahy.

Těmto podmínkám vyhovují prozatím především různé živočišné a rostlinné produkty, např. některé enzymy, hormony, bakteriální polysacharidy, nukleové kyseliny a také sekundární metabolity vyšších rostlin. Méně často se setkáváme s adaptogenními látkami syntetického původu.

Pro biologické hodnocení adaptogenů byla použita tzv. stimulační jednotka aktivity SJA. Je to graficky odhadnutá dávka, při níž je u zvířat posunuta časová hodnota kolapsu o 33% oproti hodnotě, která byla graficky odhadnuta u kontroly. Konvenčně je 1 SJA(pod řádek:)33 rovna 0,151 mg panaxosidu C.

Univerzálním mechanismem, který pomáhá živočišnému organismu chránit se před různými nepříznivými vlivy, je stresová reakce. Tato ochranná reakce je označována též jako obecný adaptační syndrom (OAS). Podle tvůrce teorie o stresu a adaptaci, H. H. B. Selleye, se při stresu zvětšuje kůra nadledvin, která intenzívně produkuje kortikoidy. Tyto hormony mají schopnost mobilizovat vnitřní rezervy organismu a zaměřovat je na získání energie. Jsou mobilizovány zásoby glykogenu v tkáních a využívány také bílkoviny a tuky. Energie uvolněná štěpením chemických makroergních vazeb pomáhá organismu překonat působení nepříznivých vlivů.

Ovlivnění stresové reakce je základním účinkem adaptogenů. Jejich působení je možné demonstrovat např. na účincích eleuterokoku.

Na začátku stresové reakce dochází za normálních okolností k aktivaci systému hypotalamus-hypofýza-kůra nadledvin (HHN) a adreno-glukagonovému efektu (AG), což má za následek vyplavení glukokortikoidů a zvýšení hladiny cukru v krvi. Po aplikaci adaptogenu hladovým zvířatům se v průběhu 15 minut rovněž zvýšila glykémie mobilizací glykogenu v játrech a stoupla hladina kyseliny mléčné a pyrohroznové ve svalech, což svědčí o jeho AG efektu spojeném se schopností eleuterokoku stimulovat transport kalcia do mitochondrií.

Vzestup hladiny krevního cukru vyvolaný u krys aplikací adrenalinu byl při současném podání eleuterokoku rychlejší, avšak celkově mírnější ve srovnání se zvířaty, jimž byl podán pouze adrenalin. Výraznější vzestup hyperglykémie v počátečním stadiu stresové reakce byl pozorován po aplikaci adaptogenů i u zvířat v dalších pokusech. V tomto počátečním stadiu eleuterokok také tlumil hypoglykemický účinek inzulínu a zvyšoval koncentraci kortikoidů v krvi ve srovnání s kontrolní skupinou, které adaptogen podán nebyl. Jakmile se poplachové stadium už rozvinulo, byly účinky eleuterokoku opačné. Hladiny glukózy a kortikoidů v krvi byly ve srovnání s kontrolní skupinou nižší, obsah glykogenu v játrech vyšší. Lze tedy shrnout, že extrakt eleuterokoku vyvolává adreno-glukagonový efekt, zvlášť výrazný v počátcích poplachového stadia OAS, ale s relativně mírnějšími projevy než periferní působení adrenalinu a ACTH.

Ve druhé fázi zátěže organismu, kdy AG a HHN reakce přesahují optimální úroveň, vykazuje adaptogen účinky podobné inzulínu, avšak opět mírnější. V periferních tkáních způsobuje rychlejší průchod glukózy přes buněčné membrány a urychluje její fosforylaci hexokinézou, což je normálně jeden z nejpomalejších kroků v procesu utilizace glukózy. Bylo prokázáno, že vlivem různých stresových faktorů nabývají beta-lipoproteiny krve schopnosti inhibovat metabolismus glukózy, podobně jako při cukrovce. Tomuto projevu dovede adaptogen do velké míry zabránit.

Ve stadiu stresového vyčerpání, kdy jsou v organismu minimální zásoby mobilizovatelné energie a nastává atrofie nadledvin, udržuje adaptogen ještě další dobu fungování systému HHN na optimální úrovni a zabraňuje totálnímu vyčerpání energetických zdrojů.




t - doba trvání stresového efektu v relativních jednotkách
F - intenzita stresové reakce v relativních jednotkách
A - stadium poplachové (alarm stadium)
B - stadium adaptace (odolnosti)
C - stadium vyčerpání

U krys podrobených zátěžovému plavání neměl přípravek z eleuterokoku výrazný vliv na obsah cAMP a cGMP v játrech, svalech a krvi. Avšak za jednu hodinu po ukončení plavání byla koncentrace cAMP v játrech a krvi a cGMP ve svalech a játrech výrazně vyšší u krys, jimž byl podán eleuterokok, než u kontrolní skupiny. Extrakt také snižoval poměr cAMP/cGMP a tím navozoval reakci "cholinergního" typu s převahou anabolických procesů nad katabolickými.

Celkově lze říci, že eleuterokok prodlužuje stadium odolnosti OAS na úkor zkrácení poplachového stadia a stadia vyčerpání (obr.1). Zmírnění poplachové reakce pod vlivem eleuterokoku a současné zvýšení odolnosti organismu se objasňuje tím, že adaptogen neblokuje stresovou reakci, ale zlepšuje energetický metabolismus pracujících tkání, především svým účinkem podobným inzulínu. Přípravek vytváří podmínky, při nichž odpadá nutnost vysoké aktivity HHN systému a stresová reakce se snižuje na principu zpětné vazby.

Působením adaptogenu se značně oddaluje involuce nadledvin, zvyšuje se kapacita kůry, adaptační reakce je pro organismus ekonomičtější a nevede k vyčerpání. Obsah kyseliny askorbové v nadledvinách se snižuje poměrně málo (4). Výrazně je redukován výskyt žaludečních vředů.

Vliv adaptogenu na OAS závisí na síle a délce působení stresové noxy. Na začátku poplachového stadia eleuterokok podporuje katabolické procesy, při plném rozvinutí tohoto stadia podporuje procesy anabolické. Při sledování účinku adaptogenů záleží tedy do značné míry na tom, v které fázi OAS je pokus vyhodnocen. Tím lze zároveň alespoň částečně vysvětlit často protichůdné závěry, ke kterým docházejí jednotliví autoři. Schopnost přípravků z eleuterokoku regulovat fyziologické funkce organismu v závislosti na jeho momentálních potřebách byla však prokázána a je podstatou jedinečného účinku adaptogenu.

Celkové zvýšení nespecifické odolnosti organismu vlivem adaptogenů není však možné vysvětlit pouze na základě jejich zásahu do stresové reakce. Důležitá je též jejich schopnost zvyšovat výkonnost jak po jednorázové aplikaci (stimulační efekt), tak při dlouhodobém podávání (tonický účinek). Stimulační efekt se přitom podstatně liší od účinku látek např. typu benzedrinu: Adaptogeny mají nižší toxicitu a neprojevuje se u nich výrazně excitační složka.

Pro plné pochopení adaptogenního účinku je třeba mít na zřeteli komplexnost působení jednotlivých rostlinných extraktů nebo izolovaných látek. Kromě zásahu do OAS se u některých přípravků výrazně projevují např. účinky anabolické, imunostimulační, detoxikační, hepatoprotektivní, psychostimulační aj.

Skutečnost, že mechanismus účinku rostlinných adaptogenů nebyl dosud plně objasněn, není překážkou pro vyčlenění této nové skupiny léčiv.

Upravený Výpis z učebnice Adaptogeny

Článek v žádné případě neslouží jako návod k léčení.

Pro konkrétní dotazy na dané téma je připravena poradna s lékařem


MUDr. P. Šácha


Doporučujeme

    SlimStar

    Kdyby to tak šlo bez diet? Kdybych nebyla tak unavená? Měla silnou vůli? Nemilovala sladké? A co když zase přiberu? Většina žen touž

    Zjistit více

    VITAMIN K2 STAR

    Vitamin K2 + Vitamin D3 Schopnost těla vytvářet vitamín D přes sluneční záření s přibývajícím věkem klesá. Produkt zde předst

    Zjistit více

    JOINT MOBILITY

    JOINT MOBILITY, jak již z názvu vyplývá, je forma speciálně sestavená pro pohybový aparát lidského těla. Obsažené složky pomáhají

    Zjistit více

    VITAMIN C 1000

    I když je vitamin C obsažen v různých druzích zeleniny a v citrusových plodech, jsou jeho nejlepším přírodním zdrojem šípky. V nich s

    Zjistit více

    RASPBERRY STAR

    PRO EFEKTIVNÍ KONTROLU HMOTNOSTI Doporučené dávkování 1–2 kapsle 2× denně. Složení Složení 2 kapslí: Malinový keton 200 mg.

    Zjistit více

Zpravodaj emailem

Zadejte svou emailovou adresu pro zasílání informací o nových článcích, produktech a slevách.

Naše blogy

MUDr. P. Šácha
Nikolčice 316, 691 71
dfm(zavináč)symbinatur.com
Lékařská poradna - obecná
Lékařská poradna - privátní

Symbivita

Lékařská poradna
Symbivita © 2024