Představte si křivku života. Na začátku je dítě, které nemá žádnou moc, je plně závislé na rodičích. Když dospívá, jeho moc roste, na vrcholu křivky je pak jedinec samostatný, úspěšný, pohledný, je bohatý a zdravý, tj. má velkou moc, není závislý. V Bibli je ovšem mocný člověk popisován jako spravedlivý, pokorný, spokojený a šťastný, což ukazuje, že ona moc je o něčem jiném, ale na tato hlediska dnešní svět tolik nehledí, podstatné je, že má pocit plnosti moci. Jenže ona křivka se zákonitě obrací a popisovaná moc po svém vrcholu na křivce života pomalu klesá, závislost na druhých narůstá a spěje až k závislosti úplné.
Vztahy souvisejí se zdravím
Během celého života jedince se vytvářejí vztahy mezi dítětem a rodiči, mezi sourozenci, později mezi manžely, v pracovním procesu mezi kolegy, mezi zaměstnancem a vedoucím, naopak také mezi vedoucím a zaměstnancem. V rodinném kruhu mezi jedincem a stárnoucími rodiči. Když se sledovaný jedinec dostane do věku, kdy je on sám již tím stárnoucím, pak jsou podstatné jeho vztahy s vlastními dětmi, které jsou v plné síle a moci. Pokud trpí chronickou nemocí, vznikne vztah s ošetřujícím lékařem, zdravotní sestrou, a ti se také stávají jeho důvěrnými lidmi.
Dobré vztahy úzce souvisejí se zdravím a nemocí. Mohu říci, že jsem za svou lékařskou kariéru uskutečnil stovky až tisíce rozborů životních situací, a tak jsem měl možnost registrovat souvislost mezi dobrými vztahy a nemocí. Dítě, které necítí ze strany rodičů rovnovážný vztah, trpí a jeho psychické rozpoložení ovlivňuje fungování imunity, což se např. projeví tím, že jde z nemoci do nemoci. Konflikty mezi sourozenci s sebou nesou následky po celý život. Rozvod manželů či rozchod partnerů vede k depresím, nejistotě a zhoršení zdraví. A pokud jedinec ve stařeckém věku nemá dobrý vztah se svými dětmi, trpí stejně tak, jako v dětství trpělo výše zmíněné dítě, když mezi rodiči nebyl dobrý vztah.
Jsou situace, kdy "ten mocný" na vrcholu své moci nemá čas věnovat se tomu, který potřebuje jeho přítomnost (dítě, rodiče, prarodiče), a on pak pociťuje opuštění a osamocení, jeho síla a moc uzdravit se nemá valnou hodnotu.
Psychicky opuštěné dítě, hospitalizované kvůli infekční nebo zánětlivé nemoci, prožívá ve svém nitru stres velmi intenzivně. Jeho mozek na probíhající prožitek reaguje biologickou stresovou reakcí, při níž se uvolňují hormony adrenalin, noradrenalin, kortizol…
Biologická stresová reakce
Lékaři mohou tyto reakce laboratorně sledovat a dokumentovat vliv stresu na tělo, jeho zdraví, resp. na imunitu. Tělesným buňkám neprospívá, pokud je v těle zánět… A už teprve ne, když probíhá chronický zánět. Noradrenalin působí na buněčný receptor (ADRB), zde (podle známé teorie zámku a klíče) pronikne dovnitř a spustí reakci. Uvolní zánět podporující faktor NF-kappa B, jenž pak ovlivňuje prostaglandiny stimulující zánět. Jeden z nich (PGE2) se přímo nazývá prozánětlivý mediátor a má i další vlivy na imunitu.
Popsaná cesta od chronického stresu k biologické reakci se projevuje jakožto chronický zánět.
Nežádoucí proces
Psychicky opuštěný stařec nebo stařenka jsou na tom podobně, a pokud je u nich přítomen chronický zánět, či rozvinutý degenerativní proces v jakékoliv rovině, a dotyčný je stále v zajetí stresů, pak jeho odolnost směřuje k nule a vznikají podmínky pro rozvoj rakovinného procesu. Potenciální rakovinné buňky se začnou množit a zvětšovat a také vzdorují apoptóze - programované buněčné smrti. Když rostou, časem nemají dost kyslíku a nemají dost živin, aby rostly, a tak začnou tvořit tzv. vaskulární růstový faktor (VEGF) ve snaze připojit se na cévní systém, a tím získat výživu pro růst a také látky, které podporují růst nových cév, takže nádorové místo proroste cévními kapilárami. Tuto situaci již lékaři mohou pozorovat vyšetřovacími metodami, jde o proces vaskularizace nádoru. Popsaný proces je zlomový. Vědci zkoumali, do jaké míry jej ovlivňují prožívané psychické stresy a s tím související stimulace VEGF, a potvrzují, že psychický stres je významným faktorem. Byla jasně popsána psycho-neuro-endokrino-imunologická cesta k rozvoji rakovinného procesu. Výše popsané kroky noradrenalinu také působí na povrch potenciální rakovinné buňky a prostřednictvím receptoru vstoupí do buňky. Tam uvnitř spustí kaskádu chemických reakcí, vedoucích k uvolnění VEGF, a ta pomáhá k vaskularizaci rakovinné buňky. Vaskularizace současně utváří cestu pro metastázy.
I na tomto příkladu je vidět, že proces v mysli propojil proces biologický v buňce. A čím více působí stres, tím větší je množství uvolňovaných látek, které zvyšují množství a hustotu cév v nádoru.
Optimismus a podpora jej zpomalí
A naopak, působením příjemných chvil a pocitu jistoty se uvolňuje látka
dopamin, která (podle různých studií) potlačuje tvorbu cév kolem nádorových buněk. Uvolňování dopaminu může zpomalovat toto připojování cév k nádoru. Dopamin působí přes receptory D2 a způsobí potlačení receptorů podporujících tvorbu cév.
Studie ukázaly, že když má nemocný člověk podporu někoho, kdo situaci dobře zvládá, mění to úroveň i biologické reakce toho nemocného.
V nemocnicích je dnes hospitalizována spolu s dítětem i matka a důvod je více než jasný.
U starších lidí je to někdy mnohem komplikovanější, ale důvod, proč mít u sebe svého blízkého, je stejný. Díky společnému prožívání starosti lze ovlivňovat biologické procesy. Zaujala mne studie, která sledovala osamocené jedince prožívající stresový prožitek a následně hladinu látek, které podporují zánět a rakovinný proces. A jejich hladiny byly vyšší.
Vedle toho vědci sledovali blízké lidi, kteří se svým nemocným prožívali jeho stresovou situaci, a přitom byli optimističtí a nemocného povzbuzovali - a také u nich byly sledovány hladiny stejných látek – a hladiny byly nižší. Ale ta pozoruhodnost spočívá v tom, že další kontrolní hodnoty sledovaných markerů se snížily také u nemocného. Takže někdy stačí, když alespoň ten nemocný pociťuje oporu od svého blízkého, který tu situaci dobře zvládá.
Všichni prožíváme svou časovou osu života, každý je nejprve bez moci, později je při moci a nakonec je opět bez moci. Každý je součástí celé řady vztahů a je to pro něj důležité. Utvořené vztahy tvoří oporu v jeho životě. Když nejsou dobré vztahy, není moc, ale je nemoc.
MUDr. P. Šácha
