Kdy se má přestřihnout symbolická pupeční šňůra? V rozborech se svými pacienty narážíme na velmi složité situace, které lze považovat za brzdu v léčení jejich chronické nemoci. Uvedu příklad z pohledu rodičů k dítěti. Pacientka je neustále nervní, dělá si starosti, nemůže spát, stále myslí na to, jak dopadne manželství její dcery, její těhotenství a vývoj budoucí vnučky. Příklad z opačného pohledu - dítěte k rodičům. Pacientem je devatenáctiletý chlapec, trpící trávicími problémy a psychickými poruchami. Svůj problém vysvětluje tak, že ho rodiče nenechají „volně dýchat“, nemůže udělat nic bez jejich vědomí. Chtěl by bydlet samostatně, ale je student a na rodičích závislý, proto bydlí stále s rodiči. Pomyslnou pupečníkovou šňůru je nutné dříve či později přestřihnout.
Matka dá život, vychová od plenek, ale potom musí nechat dítě žít podle svého. Dítě se narodí, je vychováváno, přijímá rady, ale v určitém okamžiku chce a potřebuje žít samo a podle svého. Kdy má nastat okamžik definitivního odstřihnutí životní závislosti? V patnácti? V osmnácti letech? Jakmile dítě založí vlastní rodinu? Ve třiceti, v padesáti letech? Je to vždy individuální. Pokud však není přestřižena v pravý čas, je zle a objeví se konflikt. Po odstřihnutí mají žít dítě a rodič každý po svém a k sobě mají přicházet jen dle potřeby a na krátkou dobu. Ten druhý zůstává v mysli. Ví, že má matku, ona ví, že má dítě. To je důležité. A moc. Je to naplnění lidského poslání. Boží zákony se nedají obcházet. Ani pupečníková šňůra nemá být spojnicí závislosti donekonečna. Příběh S jednou pacientkou jsem toto téma probíral a řešili jsme vztah s její matkou. Trpěla astmatem a byla silně alergická na srst kočky. Alergolog jí zakazoval vyskytovat se v blízkosti kočky, ale její maminka kočky chovala a nehodlala se svých miláčků vzdát. Moje pacientka tedy přestala k matce dojíždět a ona se na ni za to zlobila, že se jí vyhýbá. Situace vrcholila tím, že se alergie projevila i u dcery mé pacientky.
Když jsme provedli rozbor, vyšlo najevo, že hlavní problém nebyl v chování koček maminky, ani nešlo o alergii na kočky. Problém by mnohem hlubší. Měl kořeny ještě dříve, než se sama moje pacientka narodila. Problém byl již v dětství maminky mé pacientky, vyrůstala totiž v neharmonickém prostředí. Otec ji ponižoval, s matkou se hádali, bylo tam i násilí, chyběla láska a manželství dopadlo tragicky. Maminka mé pacientky utekla z domu, jako mladá se rychle provdala, žel si vzala muže, který byl vlastně podobný jako její otec, a tak se celá citová situace opakovala. Za těchto okolností se narodila moje pacientka, jedině ona byla smyslem života její maminky. Drželo je silné pouto, výživa života, láska šla stále jen přes pomyslnou pupečníkovou šňůru. A protože začal být tento vztah nepřirozený, pro moji pacientku svazující, začala se „dusit“ a mezi matkou a dcerou docházelo k nesmyslným konfliktům. Matka ztrácela smysl života, její „láska“ odešla z domu a vdala se. Matka se proto začala orientovat na chov koček, protože jí ztracenou lásku dávaly tulením a lísáním se a kočičky byly tak vděčné za její péči. Jenže u mé pacientky se objevil opačný vztah, začala kočky nenávidět a mít na ně alergii. Jasná psychosomatika. Moje doporučení znělo: přestřihnout pupečníkovou šňůru v obou směrech (matka k dceři a dcera k matce).
Résumé
Při konzultaci nad zdravotním problémem je žádoucí přítomnost celé rodiny, aby se ukázala podstata problému, aby obě strany pochopily nutnost přestřižení pupečníkové šňůry, aby obě strany zjistily, že mohou žít každá samostatně, mají každá svůj život a že matka má stále svou dceru a dcera má stále svou matku. A je nutné, aby si navzájem odpustily, řekly si, že se mají rády. Pokud se tak stane, čas ukáže, že pacientka vlastně ani nemusí navštěvovat alergologa, stavy dušnosti a alergie pominou a návštěva u maminky není provázena stresem, strachem z dalšího konfliktu a projevů alergie z koček. Je třeba odmítnout strach, protože ten je brzdou léčení kterékoliv nemoci. Vaše minulost může při rozboru objasnit podstatu problému, může vysvětlit, proč trpíte. Nesmíte ji však používat jako výmluvu k tomu, abyste zůstali spoutáni nemocí. Vnější chování je pouze výsledkem vnitřního života. Důležité je, abyste pochopili skutečnost, že se váš život nezlepší, dokud se nezmění vaše mysl. Přestřižením pupečníkové šňůry je myšlena změna v mysli.
MUDr. P. Šácha
