Pamatuj na svého stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve nežli přijdou zlé dny a dorazí léta, o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení. Kazatel 12,1
Vybral jsem si tento biblický verš z knihy Kazatel, protože dosvědčuje reálnou skutečnost týkající se každého člověka. Platila v minulosti, platí dnes a bude platit stále.
Když je člověk mladý, má sílu, a tak snadno překonává problémy, nevěnuje pozornost prevenci a tomu, že by měl ubrat plyn v hektičnosti a honbě za materiálnem. A nepřemýšlí o tom, že by se měl více věnovat duchovním záležitostem, a hlavně by se měl neustále držet Boží bázně a strachovat se o to, aby nepřišel o Boží přízeň.
Kdo v mládí načerpá duchovní kapitál studiem Božího slova, pochopí, co mu říká Bible, a snaží se, co mu síly stačí, aby se držel Božích přikázání, ten bude mít v oněch pozdějších létech v mnoha směrech lepší časy, než ten, kdo to nedělal. Přijde doba, kdy člověka síly opustí, stane se závislým na svém okolí, na lidech, na lékařích, na lécích… Ten člověk, který si nevytvořil duchovní kapitál, snadno podlehne beznaději, zůstane mu v srdci zlost, bude nadávat na systém, nic se mu nebude líbit, všichni mu budou podle jeho názoru jen ubližovat, budou jej chtít okrádat a dávat mu najevo, že již je na světě nežádoucí, raději aby zemřel. Ten druhý člověk, který je plný Božího kapitálu, šíří kolem sebe Boží slovo, je vyhledáván, okolí pozná, jaký je člověk, a chtějí po něm moudrosti. Závislost na lidech, na lécích mu nevadí, je vděčný za péči a děkuje svému Pánu. Nyní sklízí úroky z nashromážděného duchovního kapitálu.
Osobně se rád s takovými lidmi setkávám, mají moudrost a dostávám od nich utvrzení, že být s Bohem se vyplatí. Verš uvedený na začátku je určen hlavně pro mladé lidi, protože jejich mozek je schopen přijímat a pamatovat si biblické texty, které jej obohacují. Je na každém, čím svůj mozek obohatí, zda dá přednost světským radovánkám a pomíjivým cílům, nebo se naplní věčnou moudrostí biblických textů. Světské bohatství ve stáří pomine a nebude k ničemu, duchovní bohatství jej bude provázet věčně.
Setkáváme se s mojí manželkou se seniory a snažíme se oslovit i ty, kteří jsou doma, nevycházejí mezi lidi a brání se vyjít ze své samoty. Na vysvětlení udávají různé objektivní důvody, proč nemohou vycházet ven, tj. např. že nemají pěkné zuby, že trpí inkontinencí, že je bolí klouby a že již do tohoto světa nepatří. Mají v sobě pocit ukřivdění, někdo jim ublížil, neumí jim odpustit. Jsou sice věřící, ale ze stejných důvodů nechodí ani do kostela, Bibli nečtou a zdá se, že ani o Bohu nechtějí slyšet. A jejich příbuzní se na ně dívají ze stejného úhlu pohledu, krčí rameny a vysvětlují, že jejich rodiče jsou zatrpklí, tvrdohlaví, že se nenechají žádným způsobem ovlivnit. Je tedy jasné, že tito senioři si nevytvořili duchovní kapitál, nesklízejí Boží ovoce.
Na druhé straně vídáme vdovy a vdovce, kteří se snaží být nadále aktivní.
Fyzicky již nemohou, ale duchovně neustále rozdávají. A jsou vděční, když mohou stále Boží slova nasávat a modlit se za jiné lidi, děkovat Bohu.
Jestli si najdete na internetu film „Válečný kabinet“ (War Room), pusťte si tento strhující příběh a uvidíte, o čem všem to dnešní téma je. Kdo si vytvoří „duchovní kapitál“, má jej na celý život a má ho tolik, že jej může rozdávat a také to dělat má. To se Bohu líbí.
MUDr. P. Šácha
