Duch, duše a tělo

Obvykle se ty tři pojmy uvádějí v opačném pořadí: tělo, duše a duch. Všechny jsou vnímány jako celek. Život člověka se nutně odehrává ve všech třech rovinách. Mnoho lidí však vnímá jen dvě z existujících: tělo a duši. Duší je myšlena psychika, myšlení, tvoření, abstrakce. O duchovní rovině se nehovoří, respektive dotyčný ji nevnímá. V náboženstvích a filozofii je duch chápán jako nehmotná podstata, která dává život a identitu. Je to princip, který přesahuje fyzickou schránku člověka.

Pokud se projeví zdravotní problém, dotyčný jej pozoruje na těle jako ekzém, vyrážku, otok, nebo vnímá bolest v oblasti žaludku, hlavy… Připouští také, že se problém může manifestovat i v jeho duševní rovině. A popisuje ten problém jako smutek, nejistotu, vztek, stres, strach, úzkost, deprese a podobně. Je všeobecně známo, že problémy z oblasti duše jsou nemoci duševní nebo psychické, a také se ví, že problém psychický se somatizuje, tj. projevuje se na těle (soma). A dokonce je již uznáván lékařský obor - psychosomatika. V minulosti se na duševní stránku moc nepomýšlelo a veškerá pozornost se soustředila na tělo. Duševní problémy se v dávných dobách vysvětlovaly tak, že je dotyčný posedlý nezdravým duchem. S nástupem křesťanství se hovoří o Duchu svatém, a ten je buď přítomen, nebo není a místo něj v člověku sídlí démon, zlý duch. U jiných náboženství se objevují podobná pojmenování zlého ducha. V moderní době se duchovní vliv zamítá, projevy se vysvětlují chemickými reakcemi, nedostatkem např. serotoninu, dopaminu – neurotransmiteru. Problém se tedy neřeší vymítáním zlého ducha, ale podává se lék, který onu chybějící substanci dodává, a pak se předpokládá, že se tím problém vyřeší. Praxe však ukazuje, že to tak mnohdy nefunguje.

Na začátku jsem napsal, že život člověka se nutně odehrává ve všech třech rovinách a duchovní úroveň nelze zobrazit, ani prokázat dostupnými vyšetřovacími technikami. Naskýtá se připodobnění ke stoličce, se třemi nožičkami. Tedy podobně jako tělo, duše, duch. Pokud stolička tu třetí nemá, snadno spadne. Pokud tedy člověk nerespektuje duchovní úroveň, žije pouze v obraze těla a psychiky a dopadá to stejně jako se stoličkou o dvou nožkách. Nějakou dobu situaci zvládá pouze ve dvou rovinách, třeba s použitím moderních léků, ale stejně dříve nebo později „spadne“. Procentuálně to vychází tak, že většina lidí dnešního světa třetí – duchovní rovinu nerespektuje, věci víry ignoruje, existenci Boha a přítomnost Ducha svatého neuznává. Spoléhá se na medicínu založenou na důkazech. Přesto se objevuji vědecké práce a výzkumy, které popisují jasnou souvislost všech tří jmenovaných rovin a podtrhují, že nelze ani jednu opomíjet.

Je nutno však poznamenat, že existuje skupina lidí, kteří popisují svůj život v pořadí duch (na prvním místě), duše, tělo a žijí podle jejich názoru ve vysoké duchovní rovině, jsou plně propojeni s Duchem svatým, přijali jej do srdce, pravidelně chodí na mše svaté do svých kostelů, a pokud mají nemoc, modlí se za uzdravení a věří, že je Bůh z nemoci vyléčí, že učiní zázrak a podobně. Nicméně, stejně jdou se svou nemocí k lékaři a dostávají na nemoc léky. Jsou na tom úplně stejně jako lidé, kteří se nemodlí a v Boha nevěří. A léčení nesměřuje k vyléčení. Proč je tomu tak?

Je to jasně popsáno výše: Vědecké práce a výzkumy popisují jasnou souvislost všech tří jmenovaných rovin a nelze ani jednu opomíjet. Obě skupiny lidí mají své nemoci proto, že nedodržovali nebo stále nedodržují zásady správného životního stylu. Je nutné pečovat o své tělo, duši i ducha. Mohlo by se očekávat, že onen člověk žijící na vysoké duchovní rovině nebude mít problém s dodržením správného životního stylu a bude se stejně dobře starat o tělo. Přesto i on se dopouští chyb např. ve stravování, v nedostatku pohybové aktivity, zanedbaném pitném režimu apod.

Pokud mne osloví člověk se zdravotním problémem, provádím s ním rozbor jeho života a pátráme přitom po všech možných faktorech, které se podílely nebo se stále podílejí na rozvoji jeho nemoci. A ony faktory prokazuji na všech třech úrovních. A tyto faktory je nutné odstranit, jinak se v léčení neposune k uzdravení. Potom záleží na tom, zda dotyčný dokáže své příčinné faktory odstranit. Na základě svého pozorování si troufám zde napsat, že ten člověk, který pracuje současně se svou duchovní rovinou, je na tom lépe. Pokud odstraní ony faktory, jeho duchovní úroveň sehraje v léčení rozhodující roli.