SYMBIVITA

-

Lékařská poradna

Informační server o přístupu ke zdraví přirozenou cestou

Dokonalé funkce lidského těla

 Popisované zdravotní téma nemůže být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře, který vás zná.

Dokonalé funkce dostává každý člověk již při narození a vědci se neustále snaží pochopit důmyslnost mechanizmů, jak tělo funguje. Ale ať se snaží, jak se snaží, stále jsou před nimi nevyjasněné otázky.

Každá buňka je smysluplně řízena ve své činnosti třemi propojenými řídicími systémy: centrálním nervovým systémem (mozkem), endokrinním systémem (žlázy s vnitřní sekrecí) a imunitním systémem (kostní dřeň, bílé krvinky, slezina, brzlík a další lymfatické tkáně- střeva, mandle apod.). Tyto tři systémy mezi sebou navzájem neustále komunikují a vyměňují si informace.

Když lékaři – vědci při pitvě těla objevili tajemné bílé provazce, které se táhnou od mozku k různým orgánům, správně odhadovali, že se asi touto cestou šíří jistá informace, pomocí které mozek ty orgány ovládá. Tento objev se potvrdil s vynálezem telefonu a šíření zvuku pomocí drátu. Dnes víme, že informace můžeme přenášet i jiným způsobem – příkladem je rádio, televize, mobilní telefon. A stejné je to v našem těle. Informace z řídicích center se šíří mimobuněčným prostorem,

pomocí poslů, neurotransmiterů. Nosiče informací ustavičně proudí lidským tělem. Říkáme jim ligandy. Můžeme si je představit jako řetězce různě sestavené z aminokyselin v jeden celek- peptid.

Nekonečné množství kombinací aminokyselin v řetězci umožnuje řídicímu systému přenášet nekonečné množství informací. S rozvojem kybernetiky se našemu poznání vyjasnilo, co to znamená. Takže řídicí systém prostřednictvím ligantů přenáší informace. Ta se dostane k buňce a je na příjem těchto informací také vybavena. Na povrchu buněk jsou tzv. receptory, což jsou skupiny otvorů velice specifických tvarů. V technickém světě budeme hovořit o přijímači, radaru, satelitu, fotobuňce. Obojí liganty i receptory mohou mít nekonečné množství různých tvarů. Opět si udělejme přirovnání.
Klíč a zámek. Jen speciální klíč se může dostat do speciální klíčové dírky. A jestli do sebe zapadají, pak se klíčem dají otevřít dveře.

Pokud tvar ligantu odpovídá přesně tvaru receptoru, vnikne do nitra buňky. Pokaždé, když určité seskupení aminokyselin najde na povrchu buňky receptor, který odpovídá jeho tvaru, propluje otvorem receptoru do nitra buňky a vyvolá celý řetězec různých chemických reakcí buď správných, pro tělo prospěšných nebo také špatných, které mohou způsobit nemoc.

Na této úrovni si můžeme vysvětlit některé typy poruch:

1. Na receptor se nalepí nesprávný řetězec aminokyselin, který má chybný tvar - zablokuje jej a tak brání buňce, aby přijímala řídicí informace. Nesprávná reakce buňky pak vede k nemoci, třeba alergii, reakce je přehnaná, neadekvátní - ač měla být původně obranná, změní se v agresivní – každý, kdo trpí alergií, si dokáže její agresivitu představit. V krajním případě může dojít i k úplnému zhroucení imunity.

2. Mezi nejtěžší nemoci řadíme ty, které vyvolal virus.
Za určitých okolností může choroboplodný virus vniknout do buňky skrz jeden z buněčných receptorů. Takový virus pak vloží do buňky svou vlastní DNA (deoxyribonukleovou kyselinu) a začne se rapidně kopírovat v buňce, bezpečně chráněn jak před obranným systémem lidského organizmu, tak před případnými protivirovými léky. Virus pak zůstane v buňce „uschován“ až do doby, kdy se rozmnoží do takové míry, že buňku zničí a vytryskne z rozpukané buňky do organizmu. Častým výsledkem takového zaplavení organizmu patogenními viry jsou nejrůznější poruchy, od přechodných lehkých onemocnění až po vážné, dokonce smrtelné choroby.

Tuto situaci jsme měli možnost poznat v období covid epidemie.

3. Imunitní systém se vyvinul k ochraně jedince před okolním prostředím obsahujícím nesčetné cizorodé částice. K tomu, aby byla jeho činnost účinná, musí imunitní systém rozlišovat mezi antigeny, proti kterým by byla imunitní odpověď prospěšná, a antigeny, proti kterým by byla škodlivá. Jinými slovy, imunitní systém musí rozpoznat "cizí" od "vlastního“.

Žel dost se to týká také léčebných prostředků, které používáme ve snaze pomoci si od nemoci.

Člověk od nepaměti zkoumá jednotlivé látky, o kterých ví, že mají léčivý potenciál a snaží se je vyrobit synteticky a to se daří, dnes umíme vlastně všechno vyrobit uměle.
Jenže ta látka, která je vytvořena v přírodní kompozici se chová jinak než látka, která je uměle vyrobena.

A naše tělo reaguje na přírodní látku pozitivně, kdežto umělou látku musí nejprve prozkoumat  jak bylo výše vysvětleno a dost často se stává, že ji nepřijímá. Imunitní systém pak reaguje alergicky, zánětem a podobně.

Procházíme svým vývojem. To se také týká léčení. Dokud nebyly známy tyto mechanizmy, byla léčba zaměřena jenom na zmírňování nebo potlačování příznaků. Jako tomu bylo v případě alergie, kdy jsme zvyklí na antihistaminika nebo protialergické léky. Ony sice neřeší příčinu, ale alespoň nám umožní žít s mírnějšími příznaky.

Horší je to v případě proniknutí viru do buňky, tam si ještě neumíme poradit, příkladem je léčení AIDS nebo třeba obyčejného oparu. Složitosti jsme opět mohli poznat v případě epidemie covidu.

V případě autoimunitních nemocí si tělo vytváří protilátky proti vlastním tkáním a mnohdy dokonce hrozí, že vlastní imunitní systém své vlastní tělo zničí, jako je tomu v případě thyreotoxikózy (zvýšené činnosti štítné žlázy), u revmatoidní artritidy nebo ulcerózní kolitidy, kdy výsledkem autoimunitní reakce je zánět na sliznici tlustého střeva, projevující se průjmem, křečemi a krví ve stolici, a hrozí, že se vytvoří vřed a střevo praskne…

Dosud používaný léčebný protokol poplašený imunitní systém zastavuje použitím imunosupresiv (imunitu potlačujících léků) a protizánětlivých léků, které zmírňují projevy zánětu, i s vědomím vedlejších příznaků, které všechny tyto léky bez výjimky mají.

Snad nejhorší dopady mají imunosupresiva. Udělejme si představu, co hrozí. Naše tělo si neustále tvoří nové a nové buňky, hovoříme zde také o rakovinných buňkách, každý člověk má v sobě rakovinné buňky. Imunitní systém svou základní funkcí tyto rakovinné buňky rozpoznává a hned je ničí. A nyní se přesuňme do autoimunitní nemoci, probíhá zde nesprávný proces, který jsme si výše popsali, je nasazena léčba imunosupresivy. Autoimunitní nemoc díky nim zastavíme nebo třeba jen zpomalíme - slovo suprese znamená potlačení. Nemoc uklidníme. Avšak v našem těle se rakovinné buňky neustále tvoří..., co v tomto případě? Imunitní systém je potlačen - zastaven - nefunguje!!

Zastavíme třeba revmatoidní artritidu, ale v těle začne proces rakoviny.

Popsané situace jsou nesmírně složité k řešení. Často jde o čas, jde o život, nebo jde o to, že prudký zánět může napadenou tkáň natolik poškodit, že jsou způsobené škody nevratné. Není se tedy třeba divit, že popsanou imunosupresivní léčbu použijeme.   

V celostní medicíně víme, že se má zprvu pojmenovat příčina, ta se má odstranit a teprve potom má být použit léčebný program. V té akutní době na to není čas. Nemoc zastavíme, ale tato terapie by měla být uplatněna pouze na nezbytně nutnou dobu a během ní by mělo probíhat intenzivní pátrání po příčině tohoto stavu. A potom by měla léčba směřovat k procesu imunomodulačnímu, s cílem naučit imunitu správně  reagovat. Když situaci zablokovaných receptorů přirovnáme ke špinavému oknu v kuchyni, pak v praxi každá hospodyňka vezme čisticí prostředek s utěrkou a okno vyčistí. Tak přesně toto by se mělo stát s nefunkčními receptory.

Pokud ovšem léčebný plán zůstane nezměněn - v podobě užívaných imunosupresiv - a doba jejich používání se protáhne na měsíce, ba i roky, pak tento způsob léčení nevede k vyléčení, nýbrž jen k oddálení a možná v budoucnu ke zhoršení projevů nemoci. Vždycky jde o individuální postup. Neexistuje stejné schéma pro všechny. Každý člověk je jiný.  Současně s tzv. biochemickou imunomodulací by měla probíhat psychoterapie. Protože v mysli mozku dotyčného člověka jeho nemoc začíná a z něho vychází. Každá buňka v těle je řízena z mozku.

Pacient se nevyléčí, pokud bude žít ve stresu, pokud nebude mít dobře zakotvenou víru v uzdravení. Do léčení se nutně musí zapojit všichni členové rodiny. Medicína dělá, co dovede, ale její moc se soustředí hlavně na tu medikační léčbu. U těchto nemocí se nelze spoléhat na to, že problém vyřeší některý lékař nebo lék.

Pro konkrétní dotazy na dané téma je připravena poradna.

http://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/

 

MUDr. P. Šácha


 

Doporučujeme

    UltiCare LT-99 Maxi + B1C kruh

    - Dlouhý polštářový aplikátor (A4C) + řídící jednotka - (BC1 okruh) Více informací

    Zjistit více

    COLOSTRUM STAR

    Kolostrum stojí pro svůj obsah přírodních látek podporující imunitní systém v popředí zájmu odborníků. Jeho složky pomáhají rege

    Zjistit více

    STAR WOMEN

    STAR WOMEN je speciální formule určená ženám. Obsahuje lotos, sléz lesní, rozmarýn, heřmánek, kotvičník a dendalion - extrakt z koře

    Zjistit více

    LECITHIN 1200 STAR

    Doplněk stravy Lecitin je stavebním prvkem buněčných stěn a membrán všech buněk v těle, bývá nazýván „potravou pro mozek“. L

    Zjistit více

    KELP

    Kelp je mořská řasa bohatá na vitaminy, aminokyseliny a minerály. Je jedním z nejlepších přírodních zdrojů jódu pro lidský organismu

    Zjistit více

Zpravodaj emailem

Zadejte svou emailovou adresu pro zasílání informací o nových článcích, produktech a slevách.

Naše blogy

MUDr. P. Šácha
Nikolčice 316, 691 71
dfm(zavináč)symbinatur.com
Lékařská poradna - obecná
Lékařská poradna - privátní

Symbivita

Lékařská poradna
Symbivita © 2024