Před stanovením diagnózy by bylo žádoucí včas rozpoznat funkční poruchu, jež nemoc předchází.
Jak je v praxi zažité, se zdravotním problémem obvykle navštívíte lékaře. Jeho snahou je nejprve prozkoumat objektivními metodami, zda příčina zdravotního problému spočívá v nějaké anatomické odchylce.
Zobrazovací technika
vykreslí anatomickou situaci daného úseku těla, zjistí třeba cystu, nádor, kámen, vřed apod. Ukazuje vám následek, ale tento nález nevypovídá,
proč vznikla usazenina, nádor, cysta… Nález však lékaři pomůže přesně sestavit operační program, jak patologický nález odstranit, a tím vám ulevit. Samozřejmě tím není odstraněna příčina, proč se patologie vytvořila. Nicméně máte šanci začít znovu, aby se situace neopakovala.
Ale co když zobrazovací technika žádnou odchylku od normálu nezjistí? Je to v pořádku? Vždyť vaše potíže trvají.
Je-li nález normální, máte být vlastně rádi, že se nic patologického nenašlo. Kdyby ano, mohlo by to být horší. Pak má nastat podrobný rozbor anamnézy, laboratorních hodnot, jiných vyšetřovacích metod a sestavení kompletní mozaiky informací, aby se ukázala příčina potíží.
Zobrazovací technika nezobrazí funkční poruchu organismu.
Bod zlomu
Sestavte si svou vlastní časovou osu zdraví. Člověk je na začátku zdráv a v jistém okamžiku svého života je napaden stresorem, není v tuto chvíli důležité, zda je to virus, bacil nebo psychický stres, ale
tento stresor zatíží např. sliznici, nějaký orgán nebo celý systém, a ten již nemůže vykonávat svou funkci správně; hovoříme o poruše funkce.
Člověk v této chvíli nepociťuje žádný příznak, žádnou bolest - můžeme si to přirovnat k inkubační fázi infekční choroby - máme v sobě virus, ale ještě se neprojevuje nemoc.
A přidávají se další a další stresory, tak jak je život přináší, porucha funkce se mění v
blok funkce, a tato daná funkce začne selhávat.
Nyní již člověk pociťuje jisté příznaky, zatím nespecifické, neurčité, na úrovni pocitů. Zobrazovací vyšetření je (samozřejmě) negativní. V mysli lékaře se objeví i představa o vaší simulaci.
Poté nastane doba, kdy se z poruchy funkce vytvoří příznak, ten již hmatáme, vidíme, vyfotografujeme… Zobrazovací technika poskytne nález a dostanete diagnózu, ta je zapsána do zdravotního záznamu a provází vás celé další životní fáze. Nemoc má již konkrétní podobu.
-
Ale tato nemoc nezačala v okamžiku, kdy se příznak objevil, nýbrž k ní došlo podle funkčních zákonů již v době před-klinické.
- Na tom je dokonce založena
funkční medicína, obor využívající vyšetřovací a léčebné metody, jež jsou v prvé řadě
zaměřeny na poznávání funkčních poruch - ještě
dříve, než je provedena diagnóza na základě konvenčních a tradičních metod klasické medicíny a léčení těchto poruch vhodnými metodami.
Metody založené na principu biorezonance a jim podobné klasická medicína neuznává, řadí je do kategorie okultních věd a společnost Sisyfos následně rozdává autorům „bludné kameny“.
Dopátrat se
- Pro diagnostické účely se musíme ptát,
proč se pacient trápí jistou nemocí a
odkud ona nemoc pochází.
Mnoho pacientů přichází k lékaři v očekávání okamžitého konce jejich problémů, které trvaly měsíce. Ale tak to není.
Je to jako zranění kamenem, který byl na vás hozen. Máte bolest na hlavě, ale kámen, který vás uhodil - příčina zranění - je kdesi jinde. Víme, kam kámen dopadl, tam to bolí, ale nevíme, odkud přiletěl, a nevíme, proč byl hozen.
Zpočátku si každý řekne: „Co se stalo, proč se to stalo mně, nechápu, proč mne kámen zasáhl.“ Klade si takové otázky z pohledu přítomnosti a objektivního projevu. A v danou chvíli tu příčinu nevidí. Ale jakmile si provede
analýzu svého života a začne se na problém dívat
z jiné roviny, pochopí, co se stalo…
Lze říci, že jen sám pacient má povědomí, odkud „kámen přiletěl“, a má z toho pro sebe vyvodit kroky k nápravě. Medicína, lékaři, léky mohou pomoci jen menším dílem; mohou bolest zmírnit, ránu symbolicky „zašít“. Ale skutečnou nápravu musí člověk udělat sám, často ve spolupráci své rodiny.
MUDr. P. Šácha
