Název článku vypadá všedně. Pokud o něj čtenář zavadí pohledem, řekne si "to je jasné": Bude se zde pojednávat o alergii na papouška. Ano, je to pravda, jenže článek také ukáže, že tak jasné to s alergií není.
Nejprve se zorientujeme na fyzické rovině. Pacient se dostaví k alergologovi a představí mu své potíže. Ten poznamená, že příčinou by mohla být přítomnost papouška, jehož má pacient skutečně doma v kleci, v obývacím pokoji.
Pak jsou dvě možnosti:
Buď půjde papoušek z domu, nebo nesmíte vy k papouškovi. Opakovaným kontaktem totiž naroste alergie. Samozřejmě papoušek není hlavní příčinou, byť uvolňuje peří s roztoči a spóry plísní coby časté alergeny, které mohou jedince senzibilizovat. Rozloučením se s papouškem odstraníte jen dílčí příčinu a snížíte pravděpodobnost senzibilizace.
Víme, že imunitní systém chybně reaguje, jakmile se speciální - žírná buňka setká s alergenem. Stěna této buňky praskne, uvolní histamin, a ten se projeví alergickou reakcí na té sliznici, kde ke kontaktu došlo - na oční, nosní, průduškové, střevní, kožní...
Alergolog rozpozná laboratorním testem zvýšenou hladinu nejprve nespecifických IgE. V našem hledání se tak posouváme k hlubší příčině. Je zde popsána jakožto problém na úrovni žírné buňky. Nasadí se antihistaminikum nebo jiný lék, jenž stabilizuje stěnu žírné buňky, aby tak snadno nepraskala a neuvolňovala histamin. Příznak se zmírní. Jenže ani zde není řešena skutečná příčina problému.
Posouváme se na velmi specifickou - buněčnou rovinu, na rovinu receptorů. Je otázkou, zda lze zjistit, zda jsou příslušné receptory funkční, nebo jsou zaslepené - a čím. Umíme si tedy představit další příčinu, byť miniaturní: Slepý receptor prostě nefunguje, nevidí alergen, a tedy nedovede správně reagovat. Pokud by se podařilo receptor otevřít, a tím jeho funkci obnovit, pak při kontaktu s alergenem bude umět správně reagovat a nedojde k alergickému projevu. Na fyzické úrovni se technika dokáže dostat do tohoto miniaturního světa příčin.
Stále však nejsme u cíle. Je zde otázka, proč se ony receptory zaslepují. Když pojedete autem po prašné cestě a okno se zapráší, vy jej setřete, na chvíli zase uvidíte, ale protože jedete stále po prašné cestě, za nějakou dobu se okno opět zneprůhlední. Budete okno stále čistit? Nebo si zvolíte bezprašnou cestu?
Imunitní systém pracuje podle programu, který spolupracuje s mozkem. Mozek je podobný počítači s hardware a software a podle něj je řízeno tělo.
Člověk má schopnost myslet, má paměť, cit, dokáže prožívat emoce, má představivost, logiku.
Hovoříme o vyšší úrovni, psychické, o duši člověka. Stres uvolní chemické látky - neurotransmitery, pomocí kterých ovlivňuje imunitu, hormony a různé funkce těla. Jsme v oblasti psychosomatiky. Psychický problém se projevuje na těle (řecky soma).
V počítačové terminologii víme o existenci viru nebo trojského koně. Je to zákeřný program, který vymyslel někdo podlý, aby pronikl do programu jiného počítače a ovládl jej. Je to vetřelec, který se v programu usadí a narušuje jeho funkci.
Když je podle tohoto srovnání program člověka napaden symbolicky stejně škodlivým "virem" (stres z dětství, konflikty v manželství atp.), bude mít tělo evidentně potíže.
Tento příčinný fakt se pohybuje v úrovni duše, psychiky.
Problém bude jistě ještě složitější, pokud je "virem" zasažen i "hardware" (rodinný vliv).
Jestli chceme léčit imunitní systém, musíme léčit nejprve chybně pracující program.
Buď tedy dáme svůj počítač do opravny, nebo se obrátíme přímo na programátora, na autora programu.
Ten musí zprvu identifikovat "virus" a program vyčistit. Počítač restartovat, dodat nový program... Teprve po tomto zásahu bude program pracovat normálně a imunitní systém rozezná alergen z papouška a dovede se s ním i vypořádat..
A nyní přicházíme k zásadní otázce:
Kdo sestavil program v člověku? Kdo jej stvořil? Kdo je onen programátor? Na tuto otázku si musí odpovědět každý sám.
V léčení se má jedinec rozhodnout, které úrovně chce dosáhnout: Zda bude vyžadovat pouhé podávání léků, aby si zmírňoval projevy nemoci, nebo zda učiní zásadní životní rozhodnutí - obrátí se přímo k programátorovi, zda dokáže udělat totální obrat svého života. Neboť je jasné, že ten způsob života, který až doposud vedl, nevyhovuje zdraví, nýbrž nemoci.
MUDr. P. Šácha
