Zdá se, že mnoho lidí je na útěku před realitou života. Hodně často mi do poradny píší lidé ze zahraničí. Při rozboru jejich životní cesty vyjde najevo, že se jim doma nedařilo, tak se vypravili do vysněné země. Asi si předtím nasadili růžové brýle, které jim tam velmi brzy spadly z očí, a ocitli se v ještě horší situaci než měli doma.
Jiní ujedou 6 – 8000 km na kole za rok, běhají denně 10 km, hodinu plavou, prý se chovají zdravě, i když je jim 50 let. Honí se kvůli cholesterolu, podle anti agging návodu. Jako následek si uběhají artrózu či jinou degenerativní bolest. Je to jistě lepší než konzumovat alkohol či nějaké drogy, ale jde také o druh útěku, který jen zdánlivě vede z bídy a monotónnosti života. Namísto toho přinášejí jen další trápení a původní těžkosti přitom zůstávají. Hodně špatně jsou na tom kuřáci, kteří propadli závislosti, utíkají od pravdy, namlouvají si, že to pro ně není problém, že mohou kdykoliv přestat, prý každý musí na něco umřít a tak podobně. Dobře vědí, kam je kouření dovede, nedbají, nechtějí slyšet žádné řeči o tom, aby přestali kouřit, a raději strčí hlavu do písku.
Jiní běhají od jedné zábavy k druhé. Každé rozptýlení je jim vítané. Jen nechtějí mít klid, vyhledávají adrenalinové sporty, potřebují mít stále zvýšenou hladinu adrenalinu.
Někteří si stavějí virtuální svět prostřednictvím internetu. Tam po celé hodiny anonymně chatují, filozofují a planě utrácejí svou energii do nicoty.
Nejtěžší stavy jsou psychické – děvčata stižená mentální anorexií utíkají před svým bludem, že jsou tlustá. Pro své okolí maskují svůj stav divadelním představením, že je všechno v pořádku.
Podobně jsou na tom ženy, které užívají hormonální antikoncepci jenom z toho důvodu, aby neztratily svého partnera, který odmítá užívat kondom. Raději riskují své zdraví.
Nebo se nechají ukonejšit tvrzením, že je HA neškodná, že obsahuje jenom málo hormonu… Raději strčí hlavu do písku.
Vedoucí pracovníci v různých odvětvích zakrývají svou slabost a vnitřní problém prací, tvrdostí k druhým lidem a podřízeným, aby se snad někdo nedozvěděl o jejich vnitřní slabosti. Stávají se z nich workoholici.
Mohli bychom vyjmenovávat nemoci a diagnózy, které nevysvětlují příčinu vzniku a na které se jen předepisují léky. Pacienti a jejich lékaři raději strčí hlavu do písku, než by pojmenovali příčinu a odstranili ji.
O pštrosovi se vypráví: Když se blíží nebezpečí, strčí hlavu do písku v domnění, že jej nikdo nemůže vidět, protože on sám také nikoho nevidí. A tak se domnívá, že i blížící se nebezpečí jej mine.
Víme, že pštros nestrká hlavu do písku, je to jen úsměvný příměr nebo možná pověra. Dospělý jedinec je velký a silný a dovede se nepříteli postavit, umí se účinně bránit kopy silných nohou… V případě, že se hrozba pro pštrosa nachází příliš blízko, volí raději útěk a při běhu dokáže zahanbit i rychlého koně s jezdcem.
Útěk, podobně i strkání hlavy do písku je obrazný termín, který ukazuje, že dotyčný má svůj problém v sobě. Jeho mysl nedovede správně situaci života vyhodnotit. Raději se schová, problému se vyhne, řešení odloží na neurčito.
Jeden známý politik na fenomén strkání hlavy do písku řekl: „Kdo strká hlavu do písku, musí počítat s tím, že jej někdo zezadu nakopne do zadku“.
Jde o lidi, kteří v sobě nemají Boha a kteří se trápí. Bible uvádí v Matoušovi 11,28 tuto citaci:
„Pojďte ke mně všichni, kteří se namáháte a jste obtížení břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“
Právě když jde o živého, věčného Boha, používá mnoho lidí pštrosí politiku. Tvrdí, že Bůh neexistuje, jen proto, že ho nevidí. A kdyby přece existoval, nevšiml by si jich (Dobrá setba 2012).
Avšak Bible mluví jinak: „Hospodinovy oči jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré“ (Přísloví 15,3). Bůh nás tedy vidí, ačkoli my jej nevidíme. A ví také, proč tu hlavu do písku strkáme.
Ježíšovo laskavé pozvání směřuje ke všem, kteří prožívají životní problémy, potácejí se pod tíhou hříchů a neustále zápasí se „zlými okolnostmi světa.“ Tím, že přijdeme k Ježíši, osvobodí nás od tíživých břemen a dá nám odpočinek, pokoj a Ducha svatého jako průvodce životem.
Je připraven odpustit hříchy a srdce naplnit pokojem. Kdysi zemřel na kříži za cizí viny, aby každý, kdo k Němu přijde a uvěří v Něho, byl zachráněn.
Člověk, který začne žít společenstvím s Bohem, přestane utíkat, nemá to již zapotřebí, ani nemusí strkat do písku. Starosti a strasti, které vleče, budou neseny s Jeho pomocí a milostí.
MUDr. P. Šácha pod inspirací Dobré setby
