Lékařská poradna

(4. 9. 2004)
Ležím na pláži nedaleko našeho tábora pro astmatiky a alergiky a ptám se: Proč tady nejsou „moji“ astmatici? Více než 15 let se věnuji pacientům, kteří trpí alergií, astmatem či ekzémem. Organizoval jsem pro ně zájezdy k moři. Zpočátku společně s červeným křížem, pak jsme založili sdružení rodičů chronicky nemocných dětí. Snažili jsme se sestavit skupinu dětí a dospělých, kteří se o ně starali. Byli jsme ve Španělsku, Itálii, Chorvatsku, v zimě v rakouských Alpách. Ale nebylo to ono - něco tomu chybělo. Ty děti v sobě nesly břímě, problémy s rodiči, úzkost.

V roce 1996 jsme se s manželkou rozhodli, že založíme speciální letní tábor u moře, který ovšem bude založen na zcela jiném principu. Základem je rodina! Je důležité, aby u moře s nemocným alergickým dítětem byla celá rodina jako celek! Ne vychovatel, vedoucí oddílu nebo doktor. Postavili jsme ekonomicky nejvýhodnější, komfortní stanový tábor a později přidali karavany. Mělo to myšlenku: Co nejblíže, nejlevněji, aby rodina s alergikem mohla být co nejdéle v prostředí mořského pobřeží v borovicovém lese s vysokou vlhkostí vzduchu, a přitom s dobrým materiálním zabezpečením. A ne týden nebo dva, ale dlouho: měsíc nebo více.

Z pohledu alergické sezóny je nejhorším obdobím "květen červen červenec". Když je v tuto dobu alergický jedinec vystavován sezónnímu alergenu, jeho citlivost vůči němu narůstá a stupňuje se. Když po zimě bude tento jedinec v našem táboře od začátku května třeba do konce své sezóny, imunitní systém nebude senzibilizován alergenem, alergie nebude narůstat, a když se to udělá po dvě nebo tři sezóny, imunitní systém na alergen zapomene. Jasná idea!

Uvedu příklad finanční náročnosti. Při tomto dlouhodobém pobytu účtujeme 2-3 tisíce Kč za týden, tedy za dva měsíce pobytu rodina zaplatí 16-20 tisíc Kč, a přitom je jedno, kolik lidí v čtyřmístném karavanu bydlí. Obvykle se za tu dobu v jednom karavanu odrekreuje 8-10 příslušníků rodiny. Hlavní je, aby byl alergik celou dobu u moře, a to se svými blízkými.

Jedna maminka alergička v karavanu bydlela se svým batoletem, u kterého se začal objevovat ekzém. Lidé z okolí se jí ptali: To se tady nebojíte sama? A jak to sama s dítětem zvládáte?

Ona odpověděla: Dělám to samé, co bych dělala doma. Jen s tím rozdílem, že syn je celou dobu venku, v lese, na pláži u moře. Bez ekzému a já jsem tady bez kýchání!

Dnes po 8 letech provozování tábora mohu konstatovat, že se naše idea nenaplnila. Využití těchto možností bylo tak na 30 %.

Nyní si tady ležím na pláži, dýchám čerstvý mořský vzduch a ptám se znovu: Proč tady nejsou moji astmatici? Vytvořil jsem pro ně podmínky a musím říci, že udělat to bylo velmi tvrdé - ekonomicky, politicky, ideově. Loni jsem stanový tábor prodal a pravděpodobně tak učiním i s karavany.

Analyzuji celou situaci, proč není o tento způsob léčení alergie zájem. A vyvozuji:
Léčení alergie dítěte není prioritním zájmem rodičů! Zní to tvrdě, ten, koho se to týká, bude namítat: Nemáme peníze, manžel je nezaměstnaný, nedostanu v práci tolik volna, nemáme auto atd. … Dnes to vím, je to jen záminka. Je to neochota změnit pořadí materiálních hodnot. Je to sklouznutí do systému: Však náš alergolog nám dá Zyrtec a foukačku a s tím se také dá žít.

Tak pá - náš tábor po 8 letech končí.

Našel jsem tento starý článek z roku 2004 a znovu mne myšlenka zaujala. Žel, jsem již v penzi, nemám ordinaci, ani klienty, již nemám „své astmatiky a ekzematiky“. Prožil jsem s nimi a jejich rodinami hodně chvil. Špatných, kdy jejich dítě trpělo úporným svěděním, rodina prožívala neklidné noci, astmatici byli hospitalizováni pro dušnost, ale také jsem viděl spokojené rodiny, protože se jejich dítě vracelo z dlouhodobého pobytu od moře s klidnou kůží, astmatici bez nutnosti foukat kortikoidy, opálení. A když tento pobyt opakovali dvakrát po sobě, uklidnění nemoci se prodlužovalo.

Dnes pracuji ještě za počítačem a do mé poradny mi píší lidé stále se stejnými problémy, maminky pláčou, protože jejich dítě má atopický ekzém, očekávají zázračný lék nebo mast, nebo jejich batole má diagnostikované astma, užívají nejmodernější léky, které obsahují různé kortikoidy, léky na roztahování průdušek, antihistaminika dvou generací, mají k dispozici inhalátory, jsou ujišťování, že díky těmto lékům mohou žít normálním životem.

V rozboru situace si neodpustím je informovat o efektivnosti dlouhodobého pobytu u moře. Myslím si, že by jim pobyt v našem táboru 10 m od moře pod borovicemi pomohl, více než proklamovaná moderní terapie.

Doba je jiná, lidé jsou movitější, mohou jezdit k moři častěji, než tomu bylo dříve. Mají chytré mobily, internet, skype, rodiny se mohou snadněji dorozumívat, i když je mezi nimi vzdálenost 1000 km. Vysvětluji jim, aby se spojili členové dvou rodin, pronajali si apartmán nebo karavan, a tam se střídali, respektive např. dvě maminky a dvě děti současně. Nebo babičky, tatínkové. Hlavně aby dítě mohlo být u moře 4 měsíce v jednom kuse.

Pro vývoj jejich imunity je to nenahraditelná věc.


MUDr. P. Šácha