SYMBIVITA

-

Lékařská poradna

Informační server o přístupu ke zdraví přirozenou cestou

Stárnutí je provázeno imunitními změnami



Popisované zdravotní téma nemůže být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.




Čím je člověk starší, tím více má tendenci přibývat na váze. Ztrácí apetit, jeho energie klesá, stejně tak jeho schopnost obrany vůči infekcím; endokrinní systém přestává být funkční, ( např. zhoršený metabolizmus cukrů, snížená tvorba hormonů štítné žlázy-atd.), klinicky nebo subklinicky se objevují artrotické potíže, svalová atrofie a tendence ke zlomeninám kostí; člověk se trápí dušností, srdečními arytmiemi a jinými kardiovaskulárními problémy; trpí chronickou zácpou, chudokrevností, problémy močového traktu, které mohou vrcholit až ledvinovým selháním; provází jej výpadky paměti, deprese, pomatení mysli a jiné duševní poruchy.

Zkoumání příznaků a znaků výše uvedených ukazují na některé konkrétní molekulární příčiny těchto patologických projevů:
1. U stárnoucích osob jsou v jejich organizmu zaznamenány rozdíly v úrovních a aktivitách různých " komunikačních molekul" ( neurotransmitery, hormony, neuropeptidy).

Jako například postupný pokles hladiny angiotenzinu v procesu stárnutí vede k potlačování pocitu žízně a tím se prohlubuje ztráta vody. To vede k chronické dehydrataci, která přispívá k rozvoji různých nemocí urologického traktu. A někdy to vede až k nezvratné uremii a smrti.

Je nad rámec tohoto výčtu vyjmenovat všechny známé případy selhávajících funkcí různých transmiterů a jejich rolí v projevech příznaků stárnutí.

2. Při stárnutí můžeme zaznamenat mnoho podstatných změn v imunitním systému. Nejdramatičtější změny jsou pozorovány uvnitř T- buněk - např. objevuje se klonální expanze.

Přesila těchto expanzí v podskupině CD8+/CD4+ se patrně týká silnější povahy antigenové přístupové cesty CD8+ T- buněk, které odpovídají chronickým systémovým nitrobuněčným patogénům--- na rozdíl od diskrétnější lokalizace patogénů poznaných v CD4 + T- buněk.

Jako zajímavý aspekt klonální expanze T- buněk související se stárnutím je ten fakt, že obsahují převážně buňky mající nedostatek vyjádřených CD 28- molekul nezbytných pro doručení nutného aktivačního signálu a také pro změnu mezibuněčné přilnavosti.

Populace CD 28 buněk se skoro téměř nevyskytuje v prvních letech života, ale v periferní krvi stárnoucích osob tvoří více než 60 % CD8 + T- buněk.

3. Během stárnutí dochází k mnoha změnám v humorálních odpovědích a tyto změny jsou výsledkem nedostatečnosti T- buněk. Ale objevuje se také několik změn, které vnitřně zasahují do B-buněk. Zajímavý aspekt změn v B-buňkách souvisejících se stárnutím je objevení se oligoklonálních expanzí. Je zajímavé, že klonální populace jsou přednostně uvnitř CD5 + populace B-buněk - podskupiny, která v proporcích narůstá během procesu stárnutí a je odpovědná za nález většiny autoprotilátek u stárnoucích lidí.

4. V poslední době byly pečlivě zkoušeny lymfocyty - buněčný druh jehož funkce je jedinečně závislá na rozsáhlé klonální expanzi- s ohledem na telomerické dynamiky a kopírování senescence. Výsledky tohoto výzkumu vrhly nové světlo nejenom na fenomén imunologického stárnutí, ale také na nevysvětlitelnou roli telomerase v normálních imunitních procesech.

Měření telomerické vzdálenosti na " in vivo" odvozených vzorcích lymfocytů z různých věkových skupin přesvědčivě ukázaly, že tempo růstu lymfocytů postupně klesá s přibývajícím věkem.

5. Makrofágy procházejí jasnými změnami ruku v ruce s narůstajícím stářím organizmu.

Příkladem tohoto faktu je snížená produkce reaktivního oxygenu a nitrogenového zprostředkovatele - které jsou nezbytné pro zabíjení mikroorganizmů uvnitř buňky a jsou také odpovědné za lýzu nádorových buněk.


Rozsáhlý výzkum všech těchto aspektů klesající schopnosti imunitního systému, které souvisejí s věkem, vyústil v závěr, že mnohé imunitní změny ve stárnoucím organizmu jsou druhotné vzhledem ke změnám, které se dějí v orgánech.

Je dobře známo, že sex. rovnováha atd.mají hluboký vliv na produkci imunocytokinu a skladbu buněk sleziny. Tudíž je otázka, zda pokles sex hormonů souvisejích se stářím musí mít vliv u stárnoucích lidí na různé imunitní změny.

Jedním z hlavních znaků stárnutí je snížená kapacita organizmu reagovat na rozličné stresory. Například s věkem klesá reakce na tepelný stres s prudkou tvorbou tepelných šokových proteinů - nejenom v buňkách imunitního systému.

Sliznice těla jsou nepřetržitě vystavovány přemíře cizích látek, které se do těla dostávají během jídla, dýchání a kontaktem s jinými lidmi. Zažívací trakt reprezentuje více než 50 % lidského imunitního systému. Snížená kyselá sekrece, která je běžným jevem u stárnoucího organizmu, oslabuje samočisticí funkce vnitřností. Což má za následek větší náchylnost k virovým a bakteriálním infekcím a stejně tak k přemnožení střevních parazitů.

Jeden důležitý faktor zasluhuje pozornost: Stárnoucí osoby častěji konzumují větší a větší množství medikamentů, předepisovaných svými lékaři. To buď zatěžuje střevní motilitu nebo snižuje střevní bakteriální ochranu - a výsledkem je další stres pro jejich imunitní systém - a vytváří se typický " bludný kruh", který stárnoucí lidi provází až do konce.


Současný výzkum imunologického stárnutí otevírá nový vhled do procesu samotného stárnutí - a do nedílné role imunitního systému ve zdraví a nemoci stárnoucích osob. Rychlý vývoj nových molekulárních a biochemických technologií, poprvé v historii přinesl nové imunomodulační strategie, které významně zlepšují u stárnoucí populace kvalitu života.


Důkladný výzkum výše uvedených faktorů, stejně tak další molekulární mechanizmy určující klinické komplexy příznaků a znaků souvisejících se stárnutím nás vedly k závěrům, že mnoho příznaků související se stárnutím přímo nebo nepřímo bylo způsobeno nadbytkem širokého spektra autoprotilátek v organizmu stárnoucího člověka. Tyto autoprotilátky jsou přímo zaměřeny proti endokrinnímu, imunitnímu a zažívacímu systému a také proti pojivové tkáni, kloubům a různým partiím mozku atd.. někdy jsou přítomny jasné klinické příznaky, jindy se projevují jen subklinicky.

Mechanizmy těchto autoimunitních procesů zaujímají důležité místo u stárnoucího organizmu a jsou totožné s těmi mechanizmy, které jsou přítomné u plně rozvinutých autoimunitních chorob.

A. Například u stárnoucích osob můžeme nalézt autoprotilátky vůči inzulinu a beta-adrenergním receptorům (posledně jmenovaný může u stárnoucích pacientů způsobit bronchiální astma). Tyto protilátky přímo blokují hormonální vazbu k receptorům a hormon pak není schopen akce - podobná situace je u thyreotoxikózy. Buňka štítné žlázy je stimulována, když její receptory pro TSH z hypofýzy na sebe naváží hormon. V séru pacienta s thyreotoxikózou je přítomna protilátka proti TSH receptoru. Ta se spojí se receptorem, který je podobný s hypofyzálním TSH; tímto způsobem doručí srovnatelný stimul k buňce štítné žlázy. Protilátka k receptorům může také blokovat akci hormonu- jako u inzulinové rezistence pacientů s acanthosis nigricans.

B. Typická ztuhlost stárnoucích lidí je v mnoha případech způsobena hromaděním imunitních komplexů v synovii - mechanizmus je stejný jako u plně vyvinuté revmatoidní artritidy Začínajícím bodem pro tvorbu imunitního komplexu je buď navzájem spojené IgG-IgG revmatoidní faktory - nebo IgG protilátkami proti nějakému neznámému antigenu. V každém případě se pak IgG naváže na IgM revmatoidní faktor, který fixuje komplement- tvořící imunitní komplex.

C. U stárnoucích lidí můžeme běžně pozorovat mnoho neurologických příznaků. Některé jsou mírné, některé téměř dosahují stav plně definované neurologické poruchy. Často můžeme pozorovat svalovou slabost, pokleslé šlachové reflexy a různé autonomní změny, kam patří suchost v ústech, zácpa apod. Na buněčné úrovni můžeme najít pokles acetylcholinu, který se uvolňuje v nervových zakončeních jako odpověď na nervový impuls. Poškozený transmiter uvolněný v těch případech je výsledkem sníženého počtu VGCCs - což se stalo působením anti VGCC protilátkami, které vedou ke snížení uvolňování transmiterů. To je v rozporu s protilátkami zaměřenými proti distální části neuromuskulárního spojení- jako u MG.

D. Gastrointestinální trakt je exponován nekonečnou antigenní náloží ve formě dietních a bakteriálních antigenů. Normální střevní sliznice sehrává důležitou roli v předcházení aktivace škodlivých imunologických mechanizmů vyloučením antigenů.

Například normální střevní epitel nevykazuje HLA-DR molekuly- ale tyto antigeny jsou masívně vyjádřeny, když se objeví degenerativní zánět. Antigen patřící k TH buňkám v zánětlivé sliznici vzniká buď prostřednictvím epiteliálních buněk nebo prostřednictvím buněk MPS. Pokračování TH stimulace pak vede k pokračování stimulace B-buňky.

E. S přibývajícím věkem postupně slábne kardiovaskulární systém. Hlavní roli v různých kardiovaskulárních epizodách hraje mnoho imunologických fenoménů. Například vysoká pravděpodobnost vzniku trombu a následně embolie, která často vede k smrti. Eosinofilní mediátory, které mohou být odvozeny buď z membrány nebo z granul, ovlivňují koagulační systém- jehož následkem je tromboembolická epizoda.

F. Infekce respiračního traktu se všemi sounáležitostmi jsou jedny nejčastějších příčin úmrtí stárnoucí populace. Hlavní ochranou bronchu proti částečkám je hlen, ale k tomu je také zapotřebí kompetentní specifický a nespecifický humorální a buněčný imunitní systém.

S přibývajícím věkem tato ochrana imunitního systému postupně klesá.

Bakterie stimuluje alveolární makrofág, následkem toho se generují faktory chemotaxe pro neutrofily. K chemotaktickému stimulu také přispívá generace C5a . Neutrofily se v plicních kapilárách přilepují k endoteliálním buňkám a pronikají do alveolu. Aktivace kininového systému pak vede k zvýšení kapilární permeability.

G. U stárnoucích lidí dramaticky narůstá tendence k rakovině.

Na druhé straně je zde prostor pro vysvětlení všech příčin tohoto fenomenu.

Stačí říci, že klesající imunitní systém stárnoucího organizmu hraje v tomto trendu hlavní roli . V některých případech selhávají T-buňky v tom, že nedokáží vyvolat dostačující reakci; v jiných případech nejsou včas rozpoznány maligní buňky a tumor má možnost dosáhnout nezvládnutelné velikosti. S tumorovým blokem někdy antigeny ztratí efektorovou funkci speciálně tumor-reaktivních T - buněk; antigeny se také mohou kombinovat se specifickou anti-tumorovou protilátkou, aby společně vy-tvořily komplexy, které blokují akci tumor-reaktivních T-buněk nebo K-buněk Potlačení specifických odpovědí: a) specifické TS buňky jsou indukovány pomocí CD4+ TSI-buňkami k potlačení imunitní odpovědi; b) TSI buňky pracují na TH buňkách tím, že indukují specifickou anti-idiotypickou supresi; c) nespecifická suprese efektorových buněk se děje pomocí humorálních faktorů a / nebo prostaglaniny, které tvoří aktivované makrofágy.; blokování anti-tumor cytotoxickými T-buňkami pomocí tumor specifických protilátek- a blokování HK buňky nebo makrofágu ADCC pomocí imunních komplexů.

Imunitní systém každého lidského organizmu náhodně generuje široké spektrum antigen-specifických receptorů. Některé z nich jsou neschopné autoregulace.

Aby se zabránilo autoimunitní destrukci zdravých buněk v těle, je potřeba, aby byly tyto receptory eliminovány- buď ve fyzikálním smyslu nebo inaktivací jejich funkčnosti. U stárnoucích lidí se z mnoha důvodů ( a kvůli několika odlišně různým mechanizmům) stává tento proces postupně méně efektivní.

Výslednicí tohoto procesu je zhroucení tolerance- autoimunita. Příkladem takového mechanizmu je stav, kdy T- buňky (po celou dobu dospělého života si nevšímaly vlastních antigenů) stimulují profesionálními buňkami, které mohou doručit silný stimulující signál z mikroorganizmu, který právě napadl tělo, a pak dojde ke zkřížené reakci s antigenem

Tymická tolerance na vlastní antigeny ( autoantigeny) je výsledkem zániku diferencujících T- buněk, které vylučují antigen- specifické receptory s vysokou vazebnou afinitou pro intrathymické auto-antigeny.

Po-thymická tolerance pro auto-antigeny má tři odlišné mechanizmy:
a) auto-reaktivní T-buňky v cirkulaci ignorují auto-antigeny ( např. když jsou antigeny v tkáni samy odlučovány od cirkulace);
b) jsou za určitých podmínek odstraněny;
c) stanou se anergickými a neschopnými reakce.

Zánik B-buněk se děje v kostní dřeni. ( Diferenciační B-buňky, které ukazují povrchové imunoglobulinové receptory s vysokou vazebnou afinitou pro své antigeny na okraji membrány, jsou vyřazeny v okamžiku, jakmile opustí své místo vzniku.) Anergie B-buněk je výsledkem situace, kdy B -buňky s možností odpovědi na rozpustné vlastní proteiny sníží počet svých povrchových IgM receptorů.


Pro SYMBIVITU zaznamenal podle předloh imunologických referátů.
MUDr.Šácha

Pro konkrétní dotazy na dané téma je připravena poradna.


Doporučujeme

    UltiCare LT-99 Maxi + B1C kruh

    - Dlouhý polštářový aplikátor (A4C) + řídící jednotka - (BC1 okruh) Více informací

    Zjistit více

    UltiCare LT-99 best + B1C kruh

    - Malý polštářový aplikátor (A1C) - Dlouhý polštářový aplikátor (A4C) - (B1C okruh)+ řídící jednotka Více informací

    Zjistit více

    REGEMAX

    REGEMAX je formule připravená podle originálních čínských receptur dynastie Ming. Její hlavní složkou je L-arginin, esenciální aminoky

    Zjistit více

    NEMATODLE STAR

    Doplněk stravy Chutný sirup obsahující složky podporují činnost trávicího traktu, močových cest a obranyschopnost organismu. Tent

    Zjistit více

    GRAPESEED STAR

    Vinnou révu zná lidstvo již několik tisíciletí. Zpočátku z jejích hroznů lidé vyráběli pouze nápoje, později se je naučili šlecht

    Zjistit více

Zpravodaj emailem

Zadejte svou emailovou adresu pro zasílání informací o nových článcích, produktech a slevách.

Naše blogy

MUDr. P. Šácha
Nikolčice 316, 691 71
dfm(zavináč)symbinatur.com
Lékařská poradna - obecná
Lékařská poradna - privátní

Symbita

Lékařská poradna
Symbivita © 2021