Chtěl bych věnovat pozornost oblasti kožních reakcí; pokud se takový problém objeví, je viditelný, nepříjemný, může se dostavit svědění, pálení, a tak prvním krokem, který dotyčný učiní, je vyhledání masti, od které očekává, že problém zmizí. Jenže je třeba zmínit, že podstatou problému bývá většinou vnitřní porucha, manifestující se na povrchu. A to znamená, že jakýkoliv povrchový zákrok je zákrokem pouze kosmetickým.
- Může probíhat zánět některé vrstvy kůže,
- může jít o ekzém,
- alergii kontaktní,
- potravinovou,
- může jít o dráždění nervových zakončení a lze jmenovat
- další příčiny.
A je logické, ža každá z nich bude vyžadovat
jiný léčebný postup.
Předrážděnost imunitního systému
V dnešní době jsme vystaveni nesmírnému množství nepřirozených látek, produkovaných chemickým průmyslem za tím účelem, aby nám vyrobené hmoty pomáhaly ke komfortnějšímu životu.
Odvrácenou stranou tohoto procesu je
přetížení imunitního systému, který velmi často svou roli nezvládá.
Objeví se příznak nemoci, navštívíte lékaře a na zaléčení projevu nemoci dostanete chemický lék, tedy se přetížený imunitní systém musí opět vypořádat s další cizorodou látkou. Nelze se divit, že dnes tak snadno po podání léků vznikají např. lékové exantémy (exantém = zarudnutí kůže, vyrážka).
Svým klinickým vzhledem mohou
-
napodobovat jednou
infekci, jindy
-
řadu kožních nemocí nebo přímo
- samotný
lék kožní nemoc
vyvolává. Velká řada léků vyvolává
-
exantém, některé častěji - vzpomeneme penicilín, kyselinu acetylosalicylovou (acylpyrin), léčebná séra, pyrazolonové deriváty, sulfonamidy, jiné řidčeji. Mechanizmus vzniku lze těžko popsat a u většiny exantémů se spíše předpokládá, že jde o projevy lékové alergie.
Je
nepodstatné, kterou cestou lék do těla přijde, zda
- v injekcích, inhalací, poknutím tabletky nebo po vstřebání masťového léku aplikovaného zevně na kůži nebo na přístupné sliznice.
Vidím někdy až neuvěřitelně dlouhé seznamy chemických léků, které někteří lidé denně užívají, a přitom se jejich zdravotní stav nelepší, ba naopak cestu k vyléčení komplikují např. již zmíněné kožní reakce. A lidé říkají: Nevím, po čem to mám.
Stačí si jen pročíst letáčky k jednotlivým lékům, a pak zjistíte, že vzájemné interakce mezi jednotlivými léky existují, a čím více jich je, tím je větší ona imunitní přetíženost a možnost kožní reakce - exantému.
Jak z toho ven
Prvním předpokladem by mělo být vynechání léku, který exantém vyvolal, případně vynechání všech podávaných léků. Jde-li o lék životně důležitý, snažíme se jej alespoň nahradit za jiný z odlišné chemické skupiny; ponecháme lék jenom tam, kde jej nelze vůbec nahradit a projevy exantému nejsou těžké.
A pátrání po vyvolávajícím léku by se mělo uskutečnit v ordinaci lékaře. On má dnes k dispozici speciální programy, které zvládnou vyhodnotit riziko interakcí mezi jednotlivými léky.
- Hledáme pravou příčinu problému a snažíme se najít co nejmenší počet léků, které „pokryjí“ problém, a tím se vyvarovat užívání většího množství léků.
- Odstranění a zneškodnění léku v organizmu podporujeme mírnými projímadly a podáním živočišného uhlí. Lehké exantémy nevyžadují vůbec žádné léčení, posléze odezní. Jinak lze podávat antihistaminika nebo i v kombinaci s kalciovou injekcí. Kdo se chce zcela vyhnout chemii, lze mu podávat přírodní perillu, která antihistaminový efekt částečně nahrazuje.
Perilla frutescens je léčivá bylina, jejíž výtažek se v tradiční medicíně používal odedávna proti přecitlivělosti (alergiím). I v dnešní době se jí dostává zvláštní pozornosti z důvodů jejích blahodárných vlivů, a to bez vedlejších účinků. Perilla obsahuje látky s protialergickými a protizánětlivými efekty, podporuje produkci cytosinů a jiných specifických protilátek, jež pomáhají uklidnit prvotní příznaky alergických reakcí na pyly, prach, výtrusy hub a plísně. Přispívá tak k obraně organizmu v rámci životního prostředí, které je v dnešní době nepříznivé.
Těžké exantémy patří na specializované pracoviště.
Vždy platí pravidlo:
- Znám-li příčinu problému, mohu jej léčit.
- Pokud ji neznám, a léčím, efekt se nedostaví, nebo dokonce léčba způsobí další nemoc.
Nejprve je třeba příčinu pojmenovat, pochopit ji, potom pracovat na jejím odstranění a teprve potom lze sestavovat nějaký léčebný program. Pokud tento postup není dodržen, a přímo se nasadí lék, pak se evidentně zvyšuje riziko lékových reakcí. A pokud vzniknou, je to navíc známka i důkaz, že lékem není řešena příčina.
MUDr. P. Šácha
