Chlamydie je tzv. zooantropatogenní bakterie, která patří mezi poměrně významné původce nemocí v traktu respiračním, trávicím a močovém i na mnoha jiných místech. Nejčastější jsou chlamydie pneumoniae a trachomatis, které způsobují respirační infekty horních cest dýchacích a zápaly plic hlavně u dětí a kojenců a také jsou příčinou zánětů spojivek. Dosti častá je i chlamydia psittaci, ta zase působí na záněty střeva, močových a pohlavních cest apod.
Přenos se děje přímým stykem, kapénkovou infekcí z hlenu, z nosu apod., vdechováním kontaminovaného prachu z trusu ptáků, z peří, ze srsti. Ale také pohlavním stykem, což je poslední dobou ta nejčastější cesta nákazy.
Diagnostika chlamydiových infekcí zaznamenala v posledních letech značný rozvoj. Nejprve jde o přímý průkaz chlamydií ze sliznice, kde se přítomnost bacila předpokládá. Například odběr z močové trubice se provádí tamponkem na drátku nebo tenké tyčince z plastu pomalým šroubovitým vsunutím do hloubky asi 3-4 cm od ústí. Podobně probíhá i odběr z gynekologických cest. Odběr materiálu ze spojivkového vaku se provádí suchými sterilními tampony. Lze také vyšetřovat moč, ev. ejakulát. Odebraný vzorek se přenese na transportní medium a přepraví se do laboratoře. Pokud chceme prokazovat nukleové kyseliny, pak se materiál přenáší na speciální medium se stabilizátory, což zaručuje možnost skladování, posílání poštou do vzdálené laboratoře apod.
K průkazu specifických antigenů povrchu elementárních tělísek metodou přímé imunofluorescence je nejlépe otisknout materiál z tamponu na podložní sklíčko.
Ke kultivačnímu průkazu chlamydií se využívají kultury buněk např. linie McCoy. K vyšetření protilátek se používají ELISA testy, kdy se detekují protilátky ve třídě IgA, IgM,IgG a cHSP 60, IgG… Lze také použít enzymatickou imunoanalýzu (ELIZA)... Tzv. hybridizační techniku využíváme pro detekci ribozomální RNA ch. trachomatis a poměrně často pak testy Amplicor, které jsou založeny na detekci plazmidové DNA ch. trachomatis. Sem patří i test TMA založený na detekci RNA ch. trachomatis.
Chlamydiové infekce se staly na celém světě problémem stojícím na čelním místě zájmu. Proto je snahou najít cesty snadné diagnostiky pro co nejširší množství lidí.
Ovšem - co je důležité z pohledu celostní medicíny?
Bakterie může být přítomna, ale imunitní systém si s ní musí umět poradit, musí ji rozpoznat a udržet pod kontrolou. O to se snaží naše přirozená, v r o z e n á imunita. V tomto případě ani nevíme, že nějaká chlamydie existuje. Ale v okamžiku, kdy je člověk stresovaný, vyčerpaný a má imunitní systém také slabý, pak přirozená imunita situaci nezvládá. Do boje proti bacilu tedy nastupuje tzv. imunita z í s k a n á - specifická, kterou si člověk jakožto živočišný druh během svého vývoje vypěstoval, a spočívající v tvorbě protilátek, jimiž se má člověk ubránit.
Je třeba si ujasnit situaci vzniklou z podnětu chlamydiové infekce.
Tyto nám nepříznivé bakterie nejsou pravou příčinou nemoci, nýbrž jen její " s p o u š t ě č i " ! V těle jsou totiž vytvořeny takové podmínky, že se jim tam daří. Chlamydiová infekce nevznikla najednou, nýbrž až poté, kdy si jedinec sám, svým vlastním životním způsobem, oslabil popsanou imunitu. Vzniklá situace může dokonce vyprovokovat i další nemoc, třeba autoimunitní, a pak se tu tvoří protilátky útočící na různé tkáně v těle: na klouby, na svaly či na jiné orgány…
Antibiotický útok na chlamydie řeší jen následky.
Imunitní systém si sám s bacilem nedovede poradit. Nasazené antibiotikum ve chvíli aktivní nemoci problém vyřeší tím, že bacil zničí. Celý problém tak řeší antibiotikum za imunitu, jinými slovy imunita neposílí, zůstane stát, ve střevu vznikne dysbióza a imunita se tímto krokem dokonce ještě více oslabí. Za nějaký čas přijde jiná chlamydie či jiný bacil a nemoc je tu zpět.
Z pohledu celostní medicíny nelze považovat přeléčení infekce antibiotiky za definitivní vyřešení vzniklé situace. Ba naopak je třeba tento stav považovat za základní stavební kámen budoucí chronické nemoci.
Ten, kdo prodělá takovou infekci, musí uskutečnit hloubkový rozbor svého života a najít příčinné faktory, které selhání imunity způsobily.
A tyto faktory musí také odstranit. Jestliže to neudělá, může očekávat pokračování popsaného problému. Nelze se spoléhat na antibiotika jako na řešení konečné.
Pro konkrétní dotazy na dané téma je připravena poradna.
MUDr. P. Šácha
