Alzheimerova choroba a proces stárnutí

Popisované zdravotní téma nemůže být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře, který vás zná.

Tato porucha byla poprvé popsána v roce 1907 německým neurologem Aloisem Alzheimerem. Je degenerativní porucha charakteristická specifickým souhrnem fyziologických změn v mozku. Je charakterizována jako progresivní mentální rozpad postupující do takového stupně, že narušuje schopnost se běžně pracovně a společensky uplatnit. Jsou narušeny paměťové a abstraktní myšlenkové procesy. K příznakům patří deprese, zmatené vnímání prostoru a času, neschopnost soustředění a komunikace, ztráta schopnosti udržet moč a stolici, ztráta paměti, změny osobnosti a prudké změny nálady. Zdraví a celková funkční osobnost se rychle zhoršují, až je člověk naprosto neschopen samostatně fungovat.

Chorobu charakterizují typické patologické změny. Na velkých neuronech, zejména v kůře a hippocampu, vznikají cytoplasmatické filamentózní změny zvané " klubka neurofibril". Shluky degenerativně změněných nervových zakončení spolu s depozity proteinů amyloidového typu vytvářejí senilní plaky. Byly popsány autoprotilátky proti antigenům neuronů.

Prevence
Ukazuje se, že tato nemoc patří mezi nemoci plíživé a lze ji předcházet již v době dospívání a ve třetí dekádě života. Ukazuje se, že mezi rizikové faktory demence patří hypertenze, hypercholesterolémie, diabetes, nadváha, ale i horší socioekonomické podmínky a nižší kvalita vzdělání.

Byly provedeny studie, které prokázaly, že vysoký BMI v mladé dospělosti se jeví být rizikovým faktorem pozdější demence. Výzkumníci zjistili, že vyšší kvalita vzdělání poskytnutého v časné fázi života byla spojena s lepší jazykovým a paměťovým výkonem a nižším rizikem demence v pozdějším životě. A naopak u lidí, kteří navštěvovali školu nižší kvality, docházelo ve starším dospělém věku k rychlejšímu zhoršování paměti a jazykových dovedností.

Nápravné opatření se má zaměřovat na výživu, pohybovou aktivitu posílení imunity a regenaraci mozkových buněk. Je žádoucí vyvážená strava z přírodních potravin s vysokým podílem vlákniny, uplatňují se potravinové doplňky, které všechny uvedené látky obsahují - příkladem může být „ multi“ koloidní roztok. Je všeobecně známo, že koloidní roztok má mnohem vyšší vstřebatelnost prvků na rozdíl od tablet. Obsahuje životně důležité minerály, stopové prvky, vitaminy, enzymy a aminokyseliny. Stojí za zmínku také ten fakt, že jeho nedílnou součástí je kyselina fulvická, která v přírodě pomáhá "nasávat" z půdy kořínkům rostlin důležité prvky potřebné k růstu. Po objevu této vlastnosti se kyselina fulvická zařazuje do koloidních roztoků a tím se ještě více zvyšuje využitelnost všech potřebných látek. Podporuje dobré trávení a vstřebávání živin, regeneraci organismu, zabezpečuje rovnováhu fyzického a duševního rozvoje.

Speciálně pro mozkovou činnost složky potravy, které vyživují a regenerují mozkové buňky, podporují mozkový a periferní krevní oběh. Zvyšuje aktivitu centrálního mozkového systému, zpomaluje proces stárnutí, zlepšuje intelektuální a poznávací funkce. Stav a funkci mozkových buněčných membrán zlepšuje lecithin. Paměť a duševní výkon je aktivnější. U Alzheimerovy choroby jsou důležité hormonální regulační schopnosti. Je známo, že tzv "matečný hormon" DHEA, který je vlastně předhormonem většiny ostatních hormonů, je ve stařeckém věku na velmi nízké úrovni. Jeho tvorba v nadledvinkách, vaječnících, v šišince a jiných orgánech těla je vyčerpána. V přírodě je rostlinka Dioscorea Vilosa. Extrakt z dioscorei je svým složením velice blízký našemu lidskému DHEA a při jeho užívání organismus dostává šanci si z něj vyrobit ten svůj vlastní DHEA a tím se zvyšuje nabídka organismu, aby si mohl vyrábět chybějící regulační hormony. Ve své podstatě je tento proces velmi důležitý pro regeneraci stárnoucího organismu.

Je to velmi silný regulátor imunitního systému, podporuje odolnost organismu proti degenerativním vlivům a podporuje současně mozkovou činnost.

Na tomto místě je nutno se zmínit o antioxidačních formulích, které tělo trpící Alzheimerovou chorobou, velmi nutně potřebuje. Volné kyslíkové radikály rychle a soustavně ničí ještě zdravé buňky. Tělo si nestačí vyrábět " zhášeče" volných radikálů, a proto je musíme ve velké míře do těla dodávat. Vyjmenuji koenzym Q 10, betacaroten, Ginkgo Biloba, selen, zinek, omega mastné kyseliny EPA, DHA. Nejnověji pak molekulární vodík. Na činnost nervové soustavy má vliv Gotu Kola, koncentrační pozornost pozitivně ovlivňuje asijská rostlina polygonium multiforum a hlavně její kořen ( Rdesno mnohakvěté). Narušený biorytmus stárnoucího organismu pomáhá obnovit melatonin, pružnost cév Omega - 3 EPA, přenos nervového vzruchu taurin.

Pokud nemá buněčná membrána správný poměr esenciálních mastných kyselin Omega 6 k Omega 3 narušuje to správnou funkci buňky.

Poměr mezi nasycenými mastnými kyselinami (tuky) a Omega 3 esenciálními mastnými kyselinami s dlouhými řetězci (EPA) a (DHA) svědčí o propustnosti a tekutosti buněčné membrány. Čím více nasycených tuků je přítomno v buněčné membráně, tím je membrána tužší, méně tekutá, méně propustná a naopak. Čím více Omega 3 polynenasycených tuků s dlouhými řetězci (EPA a DHA) je přítomno v membráně, tím je membrána více tekutá, elastická a propustná pro živiny.

Cílem je mít index pod hodnotu 4 : 1. Složení a celková struktura buněčné membrány jsou rozhodující pro zdraví buněk a tudíž pro celé tělo. Na jednu stranu membrána musí být dostatečně pevná, aby poskytovala robustní buněčnou architekturu. Na druhou stranu stejná membrána musí být dostatečně propustná, aby se živiny mohly dostat dovnitř a odpadní produkty uvnitř buněk se nehromadily a mohly jít ven. Díky tekutosti pak buněčné receptory mohou volně „proplouvat“ v její lipidové dvouvrstvě. Buněčné receptory v lipidové dvouvrstvě plní funkci určitých záchytných míst neboli stanic pro hormony a další bioaktivní živiny, které mají přímý vliv na životnost buněk.