Hned v úvodu roku 2025 si kladu tuto otázku jaký je náš svět. Jak funguje, jak je geniálně uspořádán, jak si ho nevážíme, jak těžíme z přírody, a jak málo jí vracíme a konečně jak se to projevuje na lidském zdraví.
Morový sloup si lidé stavěli ve svých sídlech na památku morové epidemie (morový sloup) a současně tím prosili Boha, aby je chránil před další epidemií. Mor způsobuje bakterie Yersinia pestis. Ve středověku byl znám jako černá smrt (black death). Lidé nechápali příčiny epidemií a viděli v nich projev “božího zásahu″ reagujícího na nedodržení křesťanských zásad. Obrovský úbytek obyvatel donutil moci pány k nutnému zásahu do hygienické politiky měst. Městské rady většiny evropských měst vydaly řadu nařízení o čistotě ulic a jejich údržbě. Ukázalo se, že to bylo zásadní řešení, které pomalu, ale jistě vedlo k zastavení této zhouby lidstva.
Člověk je obdarován inteligencí, zkonstruoval dalekohled, aby se mohl dívat na hvězdy, ale také mikroskop, aby se mohl dívat na buňky lidského těla. Vysílá sondy do vesmíru, aby zkoumal měsíc, vzdálené hvězdy, ale stejně tak nahlíží i do molekulárního světa našeho těla. Na jedné straně proniká výše do vesmíru, na druhé straně vniká do hlubší niternosti těla, ale vždy je před ním nekonečno…
A můžeme jen žasnout, jak je to podobné. Existují tam stejná pravidla a zákonitosti, je fascinující, jak celý systém funguje.
A v tom žije člověk
Technologie ve zdravotnictví je špičková, přesto přibývá nemocných jedinců. Současně s tímto jevem se změnil poměr akutních a chronických nemocí. Ještě na začátku 20. století byla hlavní příčinou nemocí a úmrtí infekční onemocnění. Ale v důsledku pokročilých léčebných metod, zlepšené hygienické úrovně, očkování a objevu antibiotik se akutní nemoci a infekce přeměnily v nemoci chronické.
Vidíme komíny a z nich se valící dým, nad městy vidíme mrak výfukových plynů. Člověk si vyrábí energii, aby si zpříjemnil život na zemi, a proto bere ze země zdroje, těží uhlí, ropu, plyn, pak svítí elektřinou, topí si, používá přístroje, jezdí autem atd. za tu cenu, že vypouští dým a smog, který zase otravuje jeho život a přináší mu nemoci. Nutně se musí zabývat otázkou, kam s odpadem, jak jej zpracovat, jak jej likvidovat, potřebuje prostředí odjedovat, jinak zahyne. Když tuto otázku nevyřeší, dostaví se katastrofální následky.
V ekonomicky méně rozvinutých zemích stále převládají infekční záněty například tlustého a tenkého střeva, kdežto v těch hospodářsky vyvinutějších narůstají spíše autoimunitní nemoci, jako jsou idiopatické střevní záněty nebo celoživotní nesnášenlivost lepku = celiakie.
Přírodní a lze napsat Boží zákony nelze obcházet. Musí být zachována rovnováha.
Lidské tělo si vyrábí energii z potravin. Dokonalým způsobem přes žaludek a trávicí systém z nich přijímá živiny, vitaminy, enzymy, které se mění v Krebsově cyklu v energii, ta se dostává do buněk, a ty pak vykonávají svou práci, orgány fungují, srdce pracuje, mozek myslí. Ale jsou také produkovány odpadní látky. A zde se projevuje genialita konstrukce našeho těla, je k tomu připraveno a vybaveno, dokáže odstraňovat odpady přes játra, žluč, střevo a také ledvinami. Kyslík se v plicích dostane do krve a jde k buňkám, oxid uhličitý je zase vydechován plícemi a jiné zplodiny jdou z těla ven přes kůži pomocí potu.
Je to dobře nastaveno, ale přesto člověk nedodržuje potřebnou rovnováhu. Svou negativní roli sehrává strava, menší míra pohybu, méně práce venku v přírodě a koncentrace pracovních aktivit do kanceláří nebo průmyslových hal, zvýšená konzumace rafinovaného cukru (původně přírodní řepný nebo třtinový cukr, jenž byl průmyslovým zpracováním zbaven minerálních látek, vitaminů a vlákniny) a také tuků, především omega-6 mastných kyselin (ty v nadbytku působí prozánětlivě a zvyšují srážlivost krve, což zvyšuje riziko krevních sraženin).
K tomu je nutné připočítat i psychický stres a u některých chorob ještě kouření cigaret.
Lze dokonce říci, že zažíváme ´epidemii´ civilizačních chorob, jež souvisejí s chronickými záněty a s psychickými turbulencemi, vědci hovoří o psychosociálním stresu.
Jak jsme nicotní
Na internetu jsem viděl zajímavé video, které ukazuje propojení makrosvěta a mikrosvěta. Slečna leží u vody a pomyslná kamera, která ji snímá, stoupá vzhůru. Její postava se zmenšuje v rámci zahrady, výše pak v rámci města. To se již změnila v nepatrný bod. Jak kamera stoupá, je vidět kontinent, zeměkoule. A stoupá dále do vesmíru, do galaxie, mléčné dráhy, do ´nekonečna´. A potom se zase vrací, až se dostane k té slečně, přibližuje se k jejímu oku, proniká do detailů sliznice, k cévám, k buňce, k jednotlivým buněčným organelám, molekulám, atomům, do ´nekonečna´.
Během jedné minuty přehlédnete cestu od nekonečna makrosvěta do nekonečna mikrosvěta.
Na základě tohoto pohledu použiji přirovnání makrosvěta a mikrosvěta.
Na jedné straně si představte organizaci města. Má domy, mezi nimi jsou ulice, na jiném místě jsou obchody, továrny, ale je tam také park, zahrady, les.
Po ulicích jezdí auta, pod silnicí jsou inženýrské sítě, kanalizace, elektřina, plyn, telefon, kabely pro televizi…
A v našem těle jsou smysluplně rozmístěny jednotlivé orgány a systémy, a ty jsou navzájem propojeny. V nitru jsou buňky (domy ve městě) a každá z nich je samostatnou jednotkou, ve které je život, kolem nich je mezibuněčný prostor (to jsou ulice mezi domy), a tento prostor zajišťuje přísun energie, kanalizaci, komunikaci a má mnoho dalších funkcí.
V některých městech najdeme monumentální krásná sousoší, tzv. morové sloupy, které upomínají na dobu, kdy v tom městě řádil mor a vyhubil tisíce lidí.
Lidé tehdy neměli ve městě vytvořen systém, který by zajišťoval likvidaci odpadu. Odpadky se prostě vyhazovaly na ulici, tam se přemnožily bakterie a vznikla epidemie. Takto to dopadne, když se poruší rovnováha mezi buněčným prostorem a mezibuněčným prostorem, když je přeplněn odpadky. Detoxikační kapacita pak svou úlohu nezvládá.
Dnes již víme, že buňky, tkáně a orgány v těle jsou zdravé v závislosti na kvalitě okolního mezibuněčného prostoru, který obklopuje všechny buňky našeho těla. Problém u mnoha lidí je v tom, že tento prostor je velmi znečištěný i toxický. A lze říci, že se to týká všech nemocí, které jsou označeny jako chronické.
Pokud léčení takové nemoci spočívá v tom, že se podává chemický lék, který technicky a dokonale dokáže podpořit nemocný orgán, aby lépe fungoval, a přitom není respektováno, že mezibuněčný prostor je přeplněný a že je v něm nedýchatelno, pak tato léčba není kompletní, jen prodlužuje onu chroničnost, a navíc vytváří novou nemoc z vedlejších projevů onoho chemického léku. Je indikován další lék, jenž má za úkol odstranit vedlejší příznaky toho prvního léku.
Jde o vytváření podmínek pro zdravou existenci buněk, a to se stane jedině, pokud bude zdravý mezibuněčný prostor.
Myslíme si, že jsme pány světa a přitom jsme nicotní
Máme sice vytvořen dobrý zdravotnický systém, ale léčebný proces, který nám tento systém poskytuje, se podílí na vyléčení nemoci pouze menším procentem; ten drtivě větší podíl musí uskutečnit každý sám.
Jde tedy o to, zda jste schopni systematicky udržovat v těle rovnováhu
- způsobem stravování, poměrem příjmu cukrů, tuků a bílkovin. Pitným režimem, pobytem v lese, pohybovou aktivitou.
Když půjdete ve svém městě kolem historického morového sloupu, mám přání, ať vám připomene, že mor vznikl na základě nečistoty v ulicích, že nemoc těla je způsobena nečistotou mezibuněčného prostoru.
Místo nákladné investice do stavby morového sloupu investujte do dovolené v lese, na horách, kupte si kolo a jezděte na něm pravidelně, hůlky pro Nordic walking a choďte s nimi často, třeba denně, zvyšte pitný režim, ať se vaše tělo průběžně stále proplachuje, přestaňte kouřit a přejídat se. Občas si dopřejte půst, ať se mezibuněčný prostor v klidu čistí a zdravě nadýchá, pusťte tam vzduch, ať v těle všechno proudí, tak jak má.
Za účelem pátrat po příčinách formou komplexního rozboru již existuje dlouhou řadu let speciální poradna:
https://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/privatni
MUDr. P. Šácha
