Příběh z praxe:
Ježíš prožíval první část svého života jako kterýkoli jiný člověk až do doby, než Jej Jan Křtitel pokřtil vodou a než na něj sestoupil Duch svatý. Tehdy začal Svou službu, konal divy, zázraky a uzdravoval nemocné. Velké davy lidí za Ním chodily, kamkoli přišel. On jim kázal Boží slovo a často přitom používal podobenství. Posluchač musel o Jeho slovech přemýšlet a převést si hlavní myšlenku do svého života, událostí a vlastního jednání.
Jedno typické podobenství z dnešní doby tady uvedu.
Oslovil mne padesátiletý muž se zvětšenou levou polovinou štítné žlázy. Byla mu stanovena diagnóza a doporučeno operační řešení. Přišel za mnou s otázkou po nějakém jiném řešení.
Začali jsme jeho stav rozebírat, žádal jsem o podrobnější vyšetření, abychom pochopili, co se v jeho těle odehrává. Vyšlo najevo, že jde o autoimunitní princip nemoci, receptory nacházející se na povrchu buněk štítné žlázy jsou nefunkční.
K tomu je třeba podat vysvětlení. Hypofýza je nadřízený orgán, který řídí činnost štítné žlázy. Produkuje tyroxin stimulující hormon (TSH), ten musí projít specifickým receptorem a v buňce štítné žlázy aktivovat pochody, aby pak ona tvořila svůj hormon, pokud je ho v těle málo. Nebo naopak zastaví jeho tvorbu, pokud je ho už dostatek.
Hlavní roli sehrává v tomto případě popsaný receptor, nazvěme ho symbolicky „vrátka“. Ta jsou zavřená, nefungují a brání TSH, aby štítnou žlázu řídil. Ta potom nepodléhá kontrole a nepracuje efektivně. Hrozí, že štítná žláza podlehne rakovině, proto je doporučena operace.
Situace je dost komplikovaná, porucha štítné žlázy patří do kompetence endokrinologa, ale funkce štítné žlázy je zastavena vinou poruchy imunologické, hlubší podstatou poruchy je totiž autoimunitní reakce. Imunitní systém nepracuje dobře, v těle se tvoří protilátky, které ovlivnily buňku štítné žlázy. V této poloze poruchy imunity však současná medicína neumí dost dobře poruchu ovlivnit, takže klasická cesta řešení spočívá v odstranění nemocného orgánu s tím, že do konce života musí tento muž užívat umělý hormon.
Pokračujeme dále ve zkoumání příčiny. Imunitní systém spolupracuje s mozkem, je hodně podstatné, co se děje v mysli. V naší poradně sestavujeme podrobnou anamnézu, kterou nazýváme životní časovou osou. Nezajímají nás jenom nemoci, úrazy, operace, ale do časové osy zaznamenáme i důležité životní situace, které výrazně zasáhly jedincův život.
A tak si zobrazíme velmi podstatné souvislosti. Najednou vidíme situace, kdy se v rodině odehrávaly nepříjemné události, projevovaly se problémy ve výchově, konflikty mezi rodiči, sourozenci, ve škole se spolužáky. V mysli se usazovaly vzpomínky na ponižování, nespokojenost, potlačování osobnosti, pokořování, ztrapňování, vznikal pocit méněcennosti. V duši se usadila nenávist vůči osobám, které na něj negativně působily nebo stále působí. Celá situace se jeví tak, že nelze odpustit. V duchu si dotyčný říká: „Nikdy neodpustím, co mně ten člověk udělal“. Tato myšlenková konstrukce je pro vývoj tíživá. Pacient se uzavírá do sebe a v mysli bojuje se svým stavem. Velmi často ale převládne strach a úzkost, často s přitěžujícím pocitem viny. Není spokojen, je na sebe hodně přísný, nadává si a nemá se rád. Není spokojen ani se svým tělem. Útočí nevědomky sám proti sobě.
A to je závažný moment. V jeho mysli se postupně vytvořil sebedestruktivní program.
Podle mysli pracuje imunita. V přeneseném slova smyslu si bere vzor a jedná sebedestruktivně, tvoří si protilátky a ty pak chybně reagují – jdou místo proti nepříteli proti vlastnímu tělu, tam se snaží „nepřítele“ ničit.
Tento článek jsem začal popisem konání Ježíše Krista. A nyní je načase, abych pokračoval, neboť popsaný příběh mého pacienta s Ním úzce souvisí.
Ve svém dětství nedostal pacient od rodičů žádoucí duchovní základy a vyrůstal bez Boha.
Jeho vrátka k Bohu byla a zůstávají zavřena. Jeho nemoc však není od Boha, On si nepřeje, abychom se trápili, abychom měli nemoc. Nemoc je dílem „toho zlého“, který číhá na každém kroku, aby uškodil. Je to neustálý duchovní boj mezi Bohem a „tím zlým“. Když nejsou pro Boha otevřena v srdci vrátka, On Vás nemůže chránit. Je to zcela stejná situace jako s výše uvedenou poruchou štítné žlázy. Hypofýza nemůže žlázu chránit a regulovat ji, protože receptory na buňce žlázy jsou zavřeny a ona spěje ke zmaru. Když jsou vrátka pro Boha zavřena, jsou otevřena pro „toho druhého“. A je velmi pravděpodobné, že toho hned zneužije.
Toto podobenství jsem svému pacientovi vysvětlil. Měl před sebou těžké rozhodování. Protože se již neozval, myslím si, že svá vrátka Bohu neotevřel. Dal přednost operaci, jež jistě pro tuto chvíli představuje zastavení nemoci pomocí moderní techniky. Ano, to lze pochopit. Ale pokud neotevře vrátka pro Boha, bude se situace časem opakovat. Jestliže zůstává v jeho mysli týž chybný program, je jen otázkou času, kdy a na kterém dalším orgánu se projeví stejný proces zhouby. Neboť „ten zlý“ se v počínání nezastaví.
MUDr. P. Šácha
