Svým spolužákům

Moji známí z mládí,

asi se podivujete, kdo a proč Vám píše tak dlouhé povídání.

Chtěla jsem vystoupit už na srazu, ale nakonec jsem se věnovala jednotlivým rozhovorům s nejbližšími a na ostatní pak nezbylo času. Co jsem Vám tam chtěla říci? Asi následující věty a odstavce. Tak tedy,

vážení spolužáci,

víte, že jste se narodili do stavu konfliktu vesmírného rozsahu?

A víte, že Vám bylo posláno i řešení?

Víte, že Vám byl poslán DAR, který potřebujete jen přijmout podle smluvních podmínek?

Boží průkazka

Tak jsem si nazvala neviditelný dokument. Jde vlastně o smlouvu. Příkladem podobné smlouvy je občanský průkaz. Je smlouvou mezi jednotlivcem a státem. Nedávají ho danému jedinci hned, ale až když trochu povyroste. Umožňuje mu pohybovat se na daném území, ucházet se oškoly i opráci. Když vyjedete do cizího státu, potřebujete zase pas. Jinak se pohybujete na cizím území nelegálně a Váš vlastní stát Vás bez něho chránit nemůže…

Vyzvednout cennou zásilku

A dále prakticky: Když Vám někdo pošle doporučený dopis či balík, půjdete si pro něj na poštu a předložíte „smluvní dokument“, OP. Bez průkazu totožnosti Vám zásilku nevydají. Musíte prokázat svou totožnost. Jsou na něm kromě jiného tři závažná data:

  • datum Vašeho narození,
  • Vaše aktuální jméno a
  • Vaše aktuální fotografie.

Nejcennější „data života“

TAKÉ smluvní dokument pro převzetí DARu spasení pro věčnost má podobná data:

– datum Vašeho znovuzrození,

– datum Vašeho křtu ve vodě a

– datum Vašeho křtu v Duchu Svatém.

S touto „Boží průkazkou“ „vkapse“ máte to nejdůležitější „pro bezúhonný pohyb v duchovním světě“ a žádná duchovní bytost si na Vás nesmí nic dovolit bez toho, že by si to vyžádala usamotného Boha.

Bůh si nás označil, kdo Mu patříme

Takoví nositelé B. průkazky jsou pro celý duchovní svět označeni – pro nás, materiální bytosti, neviditelně – Kristovou krví, zrovna jako byly veřeje izraelských domů (v Egyptě) na Boží příkaz den před smrtí všeho prvorozeného mužského pohlaví označeny krví beránků, jež měli Izraelité sníst před pompézním odchodem ze země otroctví.

S B. průkazkou stojíte na prahu vstupu do tzv. B. království, jež pro Vás znamená  ž i v o t  ve Světle a Slávě trojjediného Boha. Stojíte ve veřejích a potřebujete vstoupit. Otom, jak vstoupit, někdy později.

Náboženství tohoto světa pochopila, že je třeba dědičnou revoltu prvních lidí (Adama a Evy) proti nařízení Boha Otce nějak pro každého jednotlivce řešit, a tak pro jistotu křtila nemluvňata. Proč ale mluví Bůh v Bibli opotřebě jednotlivce „narodit se znovu“?

Biblický křest

Ten, kdo pochopil, že není s Bohem Otcem prostřednictvím uznání Ježíše Krista jako Jeho jednorozeného Syna smířen(Ježíš říká „Já jsem ty dveře…“),

  1. půjde do pokory, uzná, že je hříšník, který se nesčetněkrát proti Bohu – Rodiči provinil a který od Něho potřebuje POMOC, odpuštění všech hříchů, očištění duše od nich. V tu chvíli doma svými ústy / nebo před staršími v církvi – vyzná, že zhřešil např. v oblasti smilstva duchovního nebo smilstva fyzického, nebo „lhal“, tj. vypovídal účelně a lstivě „pravdu“ za jistým účelem, aby druhého člověka poškodil, očernil apod.

Náš RODIČ utvořil naši duši pro věčné žití, ale v daném životě v těle se řeší, zda dovede svou svobodnou vůli Jemu podřídit – a být zachráněn pro  ž i v o t , nebo ne – a být jen odsunut pro věčnou existenci, která se ovšem nerovná životu ve světle, kde „není stínu“ a kde je radost a láska, nýbrž životu „tam, kde je pláč a skřípění zubů“.

I Vy jste se stali (snad všichni) pozemskými rodiči, vychováváte své děti co nejlépe a neradi byste viděli, kdyby se Vám otáčely za jinými „rodiči“, než jste Vy. Náš Autor je podle Jeho vlastních slov „žárlivě milující“, miluje člověka a čeká na něho, ale nenávidí hřích, který nás od Něho dělí. Proto vydělil ze Sebe Syna, poslal Ho jakožto „druhého Adama“ napravit otázku Adamova hříchu revolty. Kristus se obětoval, zemřel, byl pochován a třetího dne byl z moci a síly Ducha vzkříšen. Po čtyřicet dní se pak zjevoval v těle Svým učedníků a naposledy ho vidělo sto dvacet lidí stoupat do nebe (proti fyzikálním zákonům). Nezjevil se farizeům, nýbrž Svým věrným. Vše, co zaslíbil, se dělo, potkávali Ho na místech, jak předpověděl a Janovi nadiktoval ve vyhnanství na ostrově Patmos v jeskyni Zjevení Janovo, které je poselstvím a předpovězením děje v posledních časech, které právě probíhají.

  • Vyzná ústy Ježíše za svého Zachránce a Pána, jenž ho doslova „vykoupil z otroctví satana“. Ježíšova věta zkříže Dokonáno jest má přesnější variantu překladu – Zaplaceno jest: Svou Krví Ježíš vyrovnal dluh (i ve Starém Zákonu se každý hřích a smrt musel přece přikrývat smrtí a krví různých zvířat), zaplatil za hříchy všeho lidstva i dva tisíce čtrnáct let dopředu. On vzal na sebe těžký kříž, všechny nemoci, kletby, zahanbení (byl na kříži nahý, což je největší potupa…, s vytrhanými kusy vousů na tvářích, se zády doslova „rozoranými“ želízky a úštěpky kostí“, jež byly v tehdejší době na provázky bičů připevňovány, aby největší zločinci před smrtí co nejvíce vytrpěli) a zostuzení, strachy i ponížení.  …

Ústy jako Božím nástrojem pak  p o z v e  Ježíše do svého života a do srdce, svou pokorou Mu připravuje „půdu“ pro zasetí semen Božího Slova, jež mu mění život i jednotlivé situace doslova jako obrácené rukavice… (Bůh se nikam nevnucuje, Sám pohlíží na upřímnost v srdci, když Ho do něj zvete…). Požádá takto Krista, aby proměnil jeho charakter postupně k Jeho obrazu.

  • Svou pokoru potvrdí ve „vodním hrobě“ „smluvním“ ponořením se do vody pokání podle Jana Křtitele (proroka, který byl poslán jako posel před Ním), na znamení, že se ztotožňuje s Ježíšovou smrtí, a vstává z vody na znamení, že je spolu s Kristem vzkříšen z mrtvých…
  • Krátce na to podstoupí křest v Duchu Svatém, Ten jej prostoupí a naplní, bude ho vést podobně jako učitel.

Potom jakožto novokřtěnci už

smíte používat Jeho Jméno (kuzdravování jiných i sebe, k vyhánění duchů nemocí a závislostí atp.)

jste vymazáni z Knihy mrtvých

a jste zapsáni do Knihy živých (na Soudu budeme stát všichni před Bohem bez pozadí, avšak na straně “beránků“, ne „kozlů“, tj. budeme stát na straně těch poslušných Bohu).

Ze vší pýchy se obrátit

Ať jste vystudovali cokoliv a jste jakkoliv vážení a ctění, jste uBoha v pozici těch přeškolených farizeů, tj. opisovačů a potažmo učitelů Zákona (a těch příkazů SZ bylo 613!!), kteří se z toho všeho musí obrátit k Bohu čelem a začít Ho hledat – v Písmu, v denních modlitbách a v „těle Kristově“ – sboru, který si vybereš a ve kterém s Tebou může začít Bůh počítat a požehnávat Tebou ostatní lidi, přes Tebe jim něco sdělovat, něčemu učit, něco dávat… To je také jedna z podmínek pro obráceného člověka k Bohu čelem – být součástí Jeho těla, ne jako useknutá ruka někde stranou, oddělená…, která tělu nepomůže.

Je zachycen rozhovor Ježíše (Boha v těle, Prostředníka mezi Bohem Otcem a člověkem) s vysokým farizejem Nikodémem, který se v noci chodíval tajně od Ježíše učit. Farizej Ho nazývá „rabim“, tím se mohl člověk stát v 36 letech. Rabi znamená duchovní učitel. Vidíme tu, že Ho Nikodém vnímá JEN coby člověka a učitele, na rozdíl od dvanácti učedníků, na které Ježíš „dýchl“ Ducha Svatého, vzkládáním rukou je zmocnil k uzdravování nemocných v Jeho Jméně a k vyhánění démonů nemocí, ať fyzických či duševních, či rozmanitých závislostí.

Na Nikodémovy otázky a oponování, že přece (bradatý muž) nemůže znovu vstoupit do matčina lůna, Ježíš odpovídá s dvojitým důrazem (slovy AMEN, AMEN), že dokud se nenarodíte z vody a z Ducha, nemůžete vstoupit do Božího království. Toto B. království zahrnuje SPRAVEDLNOST, POKOJ a RADOST v Duchu Svatém, a to už tady na zemi. Tzn., že daný člověk řešívá věci v klidu, s Duchem Ježíšovým „v chrámu svého těla, pro Něj připraveném“, zažívá radost z obecenství s Božím Synem, se kterým vede každodenní rozhovor, svěřování svých starostí i prosby okonkrétní pomoc.

Vodní křest

Správně provedený vodní křest v církvích má být plným ponorem do vody: „Kdo zemřel, je svobodný od hříchu“, tj. je od nich osvobozen, od jejich tíže, nikdy mu už nebudou připomenuty a nebude podle nich na konci tohoto věku souzen…

Křest nemluvněte nemá v Božích očích žádnou hodnotu. Proč?

  • nerozhodlo se ke křtu dobrovolně
  • nerozpozná ještě dobro a zlo
  • nenahromadilo si zlé skutky, od kterých by cítilo potřebu být očištěno
  • nemůže vyznávat ústy Ježíše za Pána, který ho má chránit, když ještě samo neumí mluvit.

Dovolte mi poznámku, takový člověk je podoben nechráněnému počítači, který může být co chvíli napaden nějakým virem a „všechna práce“ v něm / na něm přichází vniveč…

Křest v Duchu Svatém

Když je lidská „hliněná nádoba“ vymetena a hříchy smyty Krví Krista, začnou se oni zajímat zase jiné bytosti a hříchy, proto je třeba ji chránit Duchem Božím.

Teprve po tomto křtu může začít nový spravedlivý člověk (je ospravedlněn vírou v Ježíše, kterého sám nezažil) konat skutky víry, a ty se mu budou již právoplatně počítat a zapisovat do Knihy skutků

Materie

Dovolím si vlastní připodobnění.

V jablku žije červíček, prokousává si sladkou dužninou cestičky a pochutnává si na „životní jízdě bez závazků“.

Netuší, že mimo jablko je veliký prostor vzduchu (a ještě jiné prostory), kde létají včely, ptáci i letadla, kde přichází člověk a utrhne jablko…

Žel, většina lidí, pro něž se Ježíš  t a k é  obětoval, nechápe / nechce pochopit existenci velkého duchovního světa plného nejrůznějších duchovních bytostí (v Bibli např. apoštol Pavel v Listu Filipským 2:10-11, tj. ve druhé kapitole a desátém verši, z Ducha říká: Ve jménu Ježíše Krista se skloní každé koleno v nebi, na zemi i pod zemí a každý jazyk vyzná, že Ježíš Kristus je Pán ke Slávě Boha Otce.

Jinými slovy, budeme to muset vyznat i my, lidé, záleží ovšem na tom, kdy: Pokud to uděláme ještě za života v těle, necháme se vysvobodit, DAR pro nás bude platit. Pokud to uděláme až na Soudu, vyřkneme sice Pravdu, ale bude vyslovena (k naší škodě) pozdě…

Čas tisíce zkoušek probíhá teď, v materii. A ta nejdůležitější je OBRAT o 180 stupňů, k Bohu čelem.

Všichni se od Adama rodí k Bohu zády a Bůh poslal řešení k usmíření prostřednictvím Syna. Kdo to pochopí a poddá se Bohu, bude nejen „povolán“, nýbrž i „vyvolen“.

Bůh existuje, neviditelný svět také

Celou řadu fungujících věcí nevidíme pouhým okem, ale můžeme si je ověřit až druhotně:

  • matematika: Čech nebo Arab spočítá a x b a půjde nakoupit tapetu na zeď bytu… A ono to funguje…
  • elektřina: Nesáhnu si na elektrony a nevidím je (po celý svůj život jen věřím, že jsou), přesto elektřina pohání stroj / přístroj, svítí v lampě, hřeje v teplometu atd.
  • a takových jevů a situací byste sami vyjmenovali jistě více než já…

Víra

Víra je dvojí.

  1. Lidská víra: Kromě jmenovaných je dalším jevem také např. víra, že přímočará silnice na obzoru nekončí, ale pokračuje dále. Věřím i v praxi jevu perspektivy… Tato víra je z člověka.
  2. Nadpřirozená víra: Když se např. za nějakou věc, jev, situaci, člověka, změnu po nějakou dobu modlím přirozeným hovorem k Bohu, není to už víra lidská, ale nadpřirozená. Dostala jsem při svém obrácenímíru víry“ od Stvořitele. Tato víra nepochází z člověka. Navíc bývá tato víra v neviděné korunována úspěchem, který také není z člověka, není ze mě, nýbrž je to MILOST, kterou dostávám za věrnost, trpělivost…

Bůh je Bohem divů a zázraků

Když jsem poslouchala CD celoživotních zkušeností života s Bohem od 82leté Anežky Slukové, nestačila jsem se divit…

A zatoužila jsem také takto „bodovat“ uBoha. Učila jsem se od ostatních ve sboru, osvojila si principy duchovního boje a např. po zhruba 3měsíčním duchovním boji s těžkým onemocněním mého tělesného táty jsme oba obdrželi MILOST. Nevíte, jaké štěstí jsme oba s manželem a s tátou prožívali! A pak třeba „jen“ ta skutečnost, že jsme se s manželem obrátili a znovuzrodili ve stejný den… J No, není už toto samo jeden Boží div? Že se shodneme v důležitém, že jsme ve stejné víře a ve stejném sboru Církve víry. Bůh je totiž Ten, který fandí manželství a rodině, ale satan (ďábel) je tím, kdo lidi rozděluje, odlučuje je od sebe navzájem, ale také je připoutává k různým činnostem, aby je udržoval  d a l e k o  od Boha a nemohli se oNěm ani dozvědět, natož být zachráněni.

To je také jeden rys obrácených lidí, že se chtějí zasadit ojiné, pomoci také jim k záchraně a nenechat si to pro sebe…

Víte, jsou asi dva důvody, proč se Vám takto vydávám v šanc, možná se pro mnoho lidí tak zvaně „ztrapním“ apod., že mě budou „soudit“ coby staromódní v myšlení atp. Tohle vše „mohu riskovat“, ale nechci riskovat to, že bych pociťovala „krev na rukou“ těch lidí, kterým jsem to „zavčas“ říci mohla, a neudělala to. Dokud jsme v těle, je k tomu příležitost.

Velké hnutí přes 2000 let

Od Pána Ježíše přes Jeho učedníky až doteď trvá hnutí, které vždy v dějinách „osloví“ některou zemi, na niž přijde právě Boží volba, a vznikne tu tzv. „probuzení“. Viz některé články v časopisu Logos (znamená Slovo, tedy Boží Slovo).

Toto hnutí bývá od jevu tzv. Letnic nazýváno letničně-charismatické hnutí (charisma – dary Ducha Svatého) a těchto věřících je na planetě více než 650 000 000. Ano, šest set padesát miliónů… Uvšech se projevuje Duch úplně stejně, mají růst, charakter lidí a jejich projevy od Ducha Sv. „nesou ovoce“. Ať je sledujete z různých konferencí a bohoslužeb na televizním kanálu GOD, nebo třeba ve sboru v Hradci Králové…

V této době existuje v Evropě centrum tohoto hnutí v Maďarsku, ohromný sbor v Budapešti. Odtud dal Bůh, aby se rozšířilo na Slovensko do Banské Bystrice (senior pastor Jaroslav Kříž, www.milost.sk) a do mnoha měst, z BB potom do Prostějova v ČR a zase do mnoha měst, jak najdete obvykle na posledním listu logosů, které znáte od našeho setkání.

Bůh není přijímačem osob

Ta věta znamená, že si Bůh nevybírá, koho by do nebe chtěl a koho by jistě nechtěl, nýbrž dává  p ř í l e ž i t o s t  každému, aby se k Němu přihlásil. Ani my, věřící, nemáme vybírat podle sebe, koho oslovit a koho ne. Na setkání jsem např. hovořila se svými blízkými kamarádkami a jistě bych jim chtěla toto psaní směrovat. Ale všichni si zaslouží, aby se dozvěděli, že my lidé jsme vlastně „vyslanci do hmoty“, od nichž se čeká, JAK použijeme Bohem danou svobodnou vůli

Přesný plán pro věci

Přišla jsem si před časem na to, že nic smysluplného nevzniká pokusem a omylem. Než začne stavitel stavět, musí mu být předložen precizně vypracovaný plán. Kdybychom např. dnešní stavební materiály zavezli k jeskynnímu lovci a řekli mu, aby si postavil dům a nebydlel už v jeskyni, jednal by zřejmě nahodile a „postavil“ hromadu suti.

Poslušnost

Ani lidské tělo nemohlo vzniknout nějakými pokusy a omyly. S manželem „pozorujeme“ smysluplnost a spolupráci jednotlivých orgánových systémů, jejich podřízenost, poslušnost vždy vůči vyššímu celku: Buňka jakožto samostatná továrnička sama osobě vykonává práci v rámci např. stejných slizničních buněk žaludku, tento orgán slouží v rámci celého trávicího traktu a ten zase poslouchá příkazy řídicího centra v hlavě, v mozku.

V těle je princip poslušnosti a hierarchie, podobně jako v továrně má každý svou funkci – majitel a ředitel má pod sebou náměstky a ti zase dílovedoucí a mistry nad tovaryši a učni, a nikdo se přece za svou práci a funkci nestydí, ale podává ke spokojenosti celku dobrý výkon…

A stejně tak existuje hierarchie a 100%ní poslušnost v nebeských sférách pod Bohem, kteří Boha – také dobrovolně – poslouchají a plní všechny Jeho příkazy. I my lidé jsme obdrželi od Stvořitele svobodnou vůli. Bůh si nepřál vytvořit roboty. Přeje si, aby každý miloval svého hlavního Rodiče z celého srdce a vedl s Ním přátelský rozhovor.

Kdo přenesl svou a vzápětí i vesmírnou vzpouru na nové B. dílo, člověka

Od doby, kdy Ježíš (druhým jménem Emmanuel, tj. Bůh s námi, s titulem Kristus, což nese významy: Bohem pomazaný k veškerému řízení, Spasitel) vystoupil k Otci a usedl po Jeho pravici (sedět po pravici vždy znamenalo mít veškerou výkonnou moc), řídí vše z této pozice.

Pro Syna a skrze Něho Otec tvořil. Byl s Ním a s Duchem Svatým už od časů před Stvořením, kdy ještě netvořil vesmír, ani zemi, ale kdy se už vzbouřil jeden z nejpřednějších andělů, dirigent Božího sboru chval, tehdy zvaný Lucifer, když zpychl a ponechával si část chvály pro sebe. Chtěl být jako Bůh… Dodnes je Jeho nepřítelem, zrádcem a bude potrestán. Jeho soud už proběhl, ještě než jsme se vůbec narodili, a satan, jak je označen dnes, byl odsouzen. Pouze výkon trestu, jak tomu bývá i na Zemi, je ještě odsunut, ale je tomu stejně jako s bouřkou: Blesk uvidíte takřka hned, ale hrom uslyšíte později.

Je v rámci Plánu, aby bylo nekalé chování satana a jeho pomocníků využito k protříbení nás, žijících lidí, kam budeme patřit v době „sklizně“: zda do „obilí“, nebo do „koukolu“.

Pro revoltu se satanovi povedlo strhnout k sobě jednu třetinu andělů z podřízených nebeských mocností. Ale Bůh VŽDY vítězí a my máme tu čest se na tomto bojišti pro Něho projevit, osvědčit.

Poté, co satan zhřešil neposlušností a všechna Boží dobrota od něj odstoupila, je už jen zlý. Chce zničit všechny lidi, nikoho nenechává na pokoji. U mnoha lidí se cítí „jistý“, jejich zkázu si odkládá na později. Když někdo zemře neobrácený, „sklidí“ ho přece on.

Tento satan je zhrzený a jedná proti každému Božímu dílu.

Boží reakce

Na jeho revoltu Bůh zareagoval novým dílem – vytvořením lidí.

Satan se proto rozhodl zkazit toto dílo hned na začátku: zpochybnit Boží přikázání (nejíst ze stromu poznání) před Evou, použít si ji jako to slabší ze dvou osob páru, namluvit, že jim Bůh nechce dát to, co by mohli mít a být – být jako On. Tedy tu chybu, jakou udělal satan sám, teď naočkoval Evě: chtění být jako Bůh.

Použil fáze: Jen se dívej…, jak je to ovoce červené, měkké, šťavnaté, podobné přece ostatnímu ovoci… Není zlé… Symbolika pro dnešek: Není vůbec jedno, na co se člověk po nějakou dobu dívá: Zakrátko po tom i zatouží – a tu je jen krůček k tomu, že po takové věci sáhne… a zase po malé chvilce tuto věc konzumuje. Ať bude příkladem televizní reklama na potlačující „lék“ nebo třeba smilstvo v rámci sledovaného filmu.

Otázka ani tolik nestojí ve smyslu – zda to rajské ovoce bylo skutečně tak mocné, ale byla to zkouška poctivosti těchto prvních, nadpřirozeně Bohem obdařených lidí: Když se večer Bůh procházel zahradou, zhřešivší lidé se schovali za stromy, poznali, že jsou nazí, zakryli se fíkovým listem… Jejich „otevření očí“ jim bylo ke škodě. Od té doby už nemohli jen chodit a česat si do úst ovoce, ale měli v potu dobývat chléb ze země…

Symbolika ovoce

Máme se podobat stromu zasazenému podél vody, zelenému, který v pravý čas přinese i sladké a zdravé ovoce.

Když sadař čeká po několik let, až zaplodí ovocný stromek, ale ten nerodí, vytne ho sadař a položí na oheň… To je osud pláněk.

Bůh hledí do srdcí, dává v časech příležitost jednotlivým státům, které Sám ustanovil.

Zná počet vlasů na Tvé hlavě, zná i Tvé nejskrytější myšlenky, dokonce jejich pohnutky.

Neznalost neomlouvá

Tak jako v pozemském životě se nikdo nemůže vymlouvat, že daný zákon neznal, tak není ani omluveno, když se kdosi s„knihou knih“, čili kodexem chování podle Božích přikázání, neseznámil.

Dokonce je očekáváno, že svým pozemským dětem, které nám Bůh posílá, předáme ve výchově základy víry.

Nejčastější hříchy

Desatero skoro každý aspoň povrchně zná. Méně lidí se zabývá jejich významy. V Bibli upozorňuje apoštol Pavel např. na to, že zabít neznamená „jen“ fyzicky dokončený čin, ale že vrahem je dokonce ten, kdo v srdci nenávidí. A doporučuje, když člověk žádá cosi po Bohu, ba dokonce Mu nese cosi na oltář, a přesto má vůči někomu nenávist v srdci, že má odložit dar stranou, vyrovnat si tento vztah k bližnímu (v rodině i mimo ni) a potom se vrátit i s darem před Boží oltář…

Dosti velkou kapitolou, v níž lidé „normálně“ hřeší (v posledních časech se bude dobré pokládat za zlé a zlé za dobré…), je smilstvo duchovní a fyzické.

Fyzické smilstvo

Intimní život před manželstvím nazývá Bible smilstvem fyzickým. Větší stupeň toho je cizoložství, kdy jeden z manželů má intimnosti s cizím člověkem, a tak se dopustil zrady na manželském partnerovi, s nímž má před Bohem manželskou smlouvu. Je jedno, zda se děla v kostele nebo na národním výboru – všechny dobré instituce požehnává Bůh k dobré činnosti. Bez Něho bychom se na Zemi už dávno vyhubili. Ale On nás miluje a dává nám šanci se k Němu obrátit. (Jk (Jakub) 4:7 Podřiďte se Bohu, vzepřete se ďáblu, uteče pryč od vás.)

Duchovní smilstvo

Tím je pojmenováno obecenství s jinými bohy, např. mnohobožství praktikované ve starověkém Řecku, svévolné pronikání do duchovního světa BEZ Boha – meditace, zen, tao, buddhismus, islám, tantra, pět tibeťanů, REIKI, čarování – karty a všechny typy věštění, manipulace druhým člověkem v rodině, na pracovišti, všechny typy magie – jsou „sestry“ – bílá, zelená, růžová, samozřejmě černá, woodoo a další obludnosti. Také tzv. léčitelství není Bohem schvalováno a patří do oblasti čarování. V ČR se už mnozí léčitelé obrátili z Boží milosti a dnes svědčí osvé zkušenosti dalším lidem. Ve VČ je to např. pan Jelínek, dnes podává krásné svědectví oBohu ve svém životě dalším lidem.

Nenápadní bohové

Jak výše zmiňuji, je Bůh „žárlivě milující“, k lásce přece patří odevzdanost a žárlivost…

Jsou věci, které jsou v pořádku, ale ve zvýšené míře mohou člověku přivodit „smrt“ stejnou, jakou zemřeli duchovně Adam s Evou, když zhřešili… Oni nezemřeli fyzicky hned, to až za delší dobu… Ale zemřeli i duchovně, což je horší, zmrtvěl totiž jejich lidský duch, tehdy ještě oplývající nadpřirozenou vírou.

Takovými bohy, které si dá na místo Boha Nejvyššího v žebříčku svých hodnot, se může člověku stát třeba rodina, práce (workoholismus), sport, úspěchy (bez nichž nedokáže žít), jídlo (obžerství), alkohol, drogy, sex, přemíra čehokoli, některých látek, kouření apod.

Pro dnešek stačí, očekávám třeba nějaké otázky a reakce a

přeji Vám SHALOM – tj. přání prosperity ve všech oblastech, spravedlnost, pokoj a radost.

Paolli

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *