Jako mladý pediatr jsem tehdy rád poslouchal rady svého staršího kolegy, protože vycházely z jeho životních zkušeností.
Dle rady
Jedna taková rada byla:
Když máš podezření, že v těle probíhá virová infekce, vyčkávej a nedávej antibiotika. Protože by vznikl v imunitě chaos a nekontrolovatelná situace.
Dodnes si jeho radu pamatuji a nesčíslněkrát se mi potvrdila jeho zkušenost, že na virus nepatří antibiotikum.
Po prochlazení a oslabení organizmu se nejprve prosadí virus a tělo reaguje projevy charakteristickými pro chřipku. Tehdy je nejpodstatnějším opatřením co nejdříve se dostat do postele, pít čaj a potit se.
Lékař provede výtěry, kontroluje zánětlivé parametry (CRP) a čeká, zda si tělo s virem poradí… Pokud ovšem vyjde jako pozitivní bacil a CRP začne stoupat, objeví se příznaky zánětu – pak je indikováno antibiotikum, protože zde jsou známky toho, že virová infekce přešla v infekci bakteriální, rozmnožil se třeba streptokok apod.
Ale pokud jsou výtěry negativní a CRP nízké, je zde nutno počítat spíše s virem, a tak zůstane stále hlavním opatřením postel, vitaminy a prostředky k posile imunity. Tělo má dostat šanci, aby se s infekcí dokázalo samo vypořádat.
Proměnlivá situace
Často je však situace, která se může měnit, a je potřeba, aby to měl lékař pod kontrolou.
a - V noci teplota trvá a stoupá, rodiče nemají kontakt se svým lékařem a přestanou mít jistotu, proto se vydají na pohotovost. Vrátí se domů s antibiotikem a paralenem. Situace se uklidní, teplota klesne. Zdá se, že to bude v pořádku. Jenže to tak nemusí být. V těle byl virus, a ne bakterie a antibiotikum způsobilo chaos, jak tvrdil můj starší kolega. A opravdu se zpětně projeví třeba zvýšený titr protilátek proti viru infekční mononukleózy, začnou se zhoršovat jaterní testy, dotyčný si stěžuje na únavu, není v pořádku. A nastane kolotoč různých vyšetření, nemoc probíhá nekontrolovatelně dál…
b - Nebo jiný příklad: Mládenec - sportovec má dvojfázový trénink, má hodně energie, nehledí na to, že přišel podzim, chodí bez čepice, oblečen na lehko. Rodiče mu koupili speciální očkování proti chřipce. Pak se objevil flek na noze, lékař pojal podezření na boreliózu, a tak nasadil antibiotikum. Již během užívání antibiotik se jeho stav zhoršil, objevila se bolest kloubů s otoky. Je odeslán na ortopedii, pak na revmatologii, byl hospitalizován k celkovému vyšetření a byl učiněn závěr: idiopatický zánět kloubů. Nasazena imunosuprese a protizánětlivé léky. Lékaři vědí, že v těle působí zánět, termín „idiopatický“ znamená „z neznámé příčiny“, tj. nevědí, proč se tak děje, a mají snahu zánět zastavit, protože se obávají, aby nezpůsobil na kloubech nenávratné škody.
Tento chlapec to přehnal, svůj organizmus přetížil, prochlazoval se, oslabil imunitní systém. Pak byl očkován proti chřipce. Jeho oslabený imunitní systém musel na vakcínu reagovat, jenže se v jeho těle objevila také bakterie borelie. I v tomto případě musela imunita na bakterii reagovat. A nyní přišlo ještě i antibiotikum.
A tak se imunita dostala do situace, kdy se nedokázala s útoky sama vypořádat, a navíc se objevilo antibiotikum, začalo to řešit za imunitu po svém. Dostavil se chaos v imunitě.
Podle uvedeného předpokladu se lze domýšlet,
že poplašený imunitní systém si začal tvořit protilátky, které zaútočily na synovie kloubů, a tam se projevil tzv. autoimunitní zánět. Lékaři tedy nezbývá nic jiného než poplašenou imunitu zastavit imunosupresivem.
Závěrem
Mohl bych uvádět další příklady, které jsou charakteristické chaosem v imunitě. Zde jsem chtěl zvýraznit, že indikace antibiotik by neměla být rutinní záležitostí, nýbrž by měla být uplatněna až po dokonalém prozkoumání situace. A mělo by být jasné, co se v těle děje.
Každému doporučuji sepsat / zmapovat si svůj vlastní příběh; mám zkušenost, že se v něm obvykle vynoří souvislosti, které se podílely na vzniku dané nemoci.
Důležité je cestu vedoucí k nemoci pochopit.
MUDr. P. Šácha
