Potrava, jakou nám příroda poskytuje, je to nejlepší, co můžeme mít. Je přizpůsobena trávicím schopnostem člověka a je nejvhodnější pro zdraví. Člověk je tvor bádavý, a tak postupně prozkoumal jednotlivé složky potravy. Zjistil, že jedna obsažená látka je výhodná pro jeden systém těla, druhá látka pro jiný apod. Jeho snahou bylo využít ze základního produktu jen to nejpodstatnější a danou účinnou látku ponechat v co největší koncentraci. Každá látka se dnes dá chemicky popsat, ba dokonce vyrobit. A tak si člověk pomyslel, že stačí zužitkovat efektivní složky potravy a ostatní odstranit.
Ale ukázalo se, že tomu tak není. Nejde jen o onu účinnou složku, nýbrž hodně záleží i na tzv. balastních látkách. Protože teprve coby komplex, v tom poměru, v jakém je v přírodě dáno, je potrava zdraví prospěšná. Příkladem může být mylná představa o účinku čistého vitamínu C a snadno dostupném, synteticky vyrobeném vitamínu C, event. šumivém vitamínu C apod. Vědci se k tomuto poznatku dopracovali, a tak přestali tzv. nepotřebné látky odstraňovat, začali je zpět vkomponovávat do výrobků. Ale původní formuli to stejně nenahradilo. Je to stejný příklad, když se dříve v porodnicích první matčino mléko - mlezivo vylévalo, protože se myslelo, že je to mléko nezralé a nepotřebné. Teprve později se přišlo na to, že to byl omyl, vždyť v mlezivu jsou pro život novorozence nesmírně důležité látky - imunoglobuliny, které dítě tolik potřebuje po příchodu na svět a které mu pomáhají úspěšně čelit bacilům v období, než si je postupně začne jeho tělíčko samo vytvářet. Dnes tedy víme, jak prospěšný je "balast" kolostrum.
Také vláknina v potravinách byla považována za podřadnou složku. V historických materiálech se dočteme o francouzském badateli v oblasti výživy jménem Antoine Augustin Parmantier. V době Napoleona byl jeho generálním inspektorem zdravotnictví a je znám tím, že prosadil do jídelníčku brambory, byl průkopníkem v oblasti pěstování cukrové řepy, studoval konzervace potravin a založil školu pečení chleba. V době války byl zodpovědný za zásobování Napoleonovy armády. A výsledkem jeho studií bylo to, že začal péci "ušlechtilý chléb". Použil mouku v poměru 2 díly žita a 1 díl pšenice, otruby odstranil, a tak vznikl bílý chléb. Logika postupu byla jasná: Hmotnost pečiva byla nižší, v chlebu bylo více energie. Je prokázáno, že bílý chléb má skutečně při nižším obsahu vlákniny více kalorií. Kalorie z bílého chleba přejdou ve střevu rychleji do krve, protože vstřebávání není zpomaleno přítomností vlákniny. Tento fakt byl v době války podstatný, prioritní. Víme však, že takovýto chléb, ochuzený o vlákninu a požívaný dlouhodobě, může vést k poškození zdraví a snížení odolnosti organizmu. A zvýší se výskyt celé řady civilizačních chorob, jako jsou nadváha, zácpa, kornatění cév, hemoroidy, křečové žíly, vysoký krevní tlak, žlučové kameny, střevní polypy, divertikly, oslabený mechanizmus detoxikace, dispozice k rakovině střeva. Diskutuje se také o cukrovce, lékařské výzkumy ukazují na souvislost s nedostatkem vlákniny.
Je však třeba zvýraznit: Nedostatek vlákniny tyto choroby nezpůsobuje, ale podporuje je. Někdo se narodí například s dispozicí ke kornatění cév, křečovým žilám či žlučníkovým kamenům. To však neznamená, že musí kornatěním cév, křečovými žilami a žlučníkovými kameny nutně onemocnět. Pokud však po rodičích převezme i chybný stravovací návyk a špatně se vyživuje - stravou neobsahující vlákniny, konzumuje tučná jídla, kouří, popíjí alkohol více, než je zdrávo, žije ve stresu a má nedostatek pohybu, pak je jisté, že tu svou dispozici rozvine, nemoc přivolá.
Vláknina, která je pro naši stravu důležitá, se vyskytuje pouze v rostlinách. Tam totiž tvoří buněčné stěny, pletivo dužniny a slupku.
Rozlišujeme několik skupin:
Celulóza (dlouhá vlákna) - kořenová zelenina, kedlubny, řepa, chřest, fazolové lusky, také plevy a otruby obilovin.
Pektiny (tvoří v rostlinách buněčné stěny) - jablka, hrušky, broskve, meruňky, citrusové plody, bobulovité ovoce…, bílý, červený rybíz! Ve střevu mohou na sebe vázat škodliviny, ba dokonce bakterie a odvádět je stolicí ven.
Lignin - je stavební látkou podpůrného pletiva částí rostlin - ananas, řepa, listová zelenina, neloupaná zrna, kde tvoří zdřevnatělé vrstvy, řasy.
Celulóza a lignin nemají schopnost nabobtnávat, označují se jakožto plnidla, ale pektiny a řasy mají schopnost nabobtnávat, proto se jim říká bobtnavé látky.
Uživatelé chlorelly tento fakt znají a vědí, že musejí tabletky chlorelly hojně zapíjet.
Stejně tak potravní doplňky, které jsou založeny na tomto fenoménu - obsahují množství mikrovláknin, které po zapití vodou nabobtnají a - tehdy začnou dráždit stěnu střevní k peristaltice, což je prospěšné pro vyprazdňování, detoxikaci, hubnutí a údržbu hmotnosti.
Podobného efektu se využívá i při detoxikační a protiparazitární kúře.
Vláknina je tedy nestravitelná část naší stravy, která nepřechází do krve a která je vylučována stolicí. Nedodává tělu ani živiny, ani kalorie. Důkladné žvýkání stravy bohaté na vlákninu má velký význam. Při tomto procesu se oddělují nestravitelné vlákniny od stravitelných živin jednak mechanicky a jednak pomocí enzymu ptyalinu, který je obsažen ve slinách v ústech a již tam začíná částečně štěpit rostlinné cukry, napomáhajíc tím oddělování od molekul vlákniny. A to je podstatné, protože se tak dostávají volné vlákniny hned do žaludku, a tak lze říci, že budou hned od začátku aktivní.
autor: MUDr. P. Šácha,
zdroj: www.celostnimedicina.cz
Pro konkrétní dotazy na dané téma je připravena poradna.
