Toto téma jsem vybral pro podzim a zimu 2025. Nejde o nemoci způsobené infekcemi virovými či bakteriálními, ale jde o nemoci, jež si vlastně způsobujeme sami kvůli svému hektickému způsobu života, „modernímu“ stravování a také duchovní prázdnotě.
Jako každý podzim, tak i pro podzim 2025 epidemiologové přes media varují před chřipkovou a novou vlnou covidovou, objevují se varovná čísla. V Praze bubnují na poplach kvůli šířící se epidemii žloutenky typu A s tím, že nejde tolik o hygienu rukou, ale o nutnost nechat se očkovat. Následují zprávy o tom, jak ministerstvo zdravotnictví pružně zajistilo extra dodávku očkovacích dávek, hlavně doporučenou těm, kdo již mají nějakou poruchu či nemoc jater. Z pohledu tohoto tématu jde tedy o nemoci, které prioritně vznikly v důsledku neinfekčního původu, a pak jsou takoví pacienti nejvíc ohroženi, protože když se setkají s virem žloutenky, lze očekávat, že se s ním tělo nedokáže správně vyrovnat a snadněji onemocní. Proto se nyní snažíme o předcházení a řešení následku.
Již v minulých přednáškách jsem popisoval komfortní zónu paradigmatu, což vyjadřuje situaci, kdy se vyskytuje nějaké onemocnění, ví se o něm, že nejde léčit, a tak lékaři situaci komentují slovy: Vaše nemoc je chronická a patří k věku. Medicína zde snadno sklouzne do komfortu paradigmatu, kdy se s pacientem již nepracuje, neprovádí se hloubkový rozbor, nic se dále nevyšetřuje a léčení se soustředí na existující příznaky s cílem je utlumit a zmírnit nebo se doporučí vakcína, která má takovému pacientovi pomoci se vyrovnat s možnou komplikací.
Zákon z fyziky akce a reakce je daný a nelze o něm pochybovat. Napřed působí příčina, potom se projevuje následek. Vždycky existuje příčina, bez výjimky. Neexistuje nemoc, které by nepředcházela příčina.
Dokud působí příčina, nemoc je stále přítomna. Kterýkoliv zásah nemá šanci nemoc vyléčit, pokud neřeší její pravou příčinu. Léčba pak spočívá jen v potlačování, zmírňování příznaku – následku. Léčba podle příčiny se nazývá kauzální.
Týká se to i nemocí z cyklu neinfekčních epidemií. Má se uskutečnit hloubkový rozbor, který téměř vždy odhalí ty faktory, které se podílely nebo se stále podílejí samozřejmě také na oné nemoci z kategorie komfortního paradigmatu. A pokud se podnikne cílevědomá a trpělivá aktivita, která má zastavit nebo zmírnit ony spouštěcí faktory, pak je naděje, že nemoc nemusí mít průběh předpovídaný paradigmatem. A nejde v takových případech jen o genetiku či věk. Na vysvětlování rizikových faktorů není nikdy moc brzy, ani moc pozdě.
Všichni víme, že žijeme v hektické době a že jsou naše těla přetěžována chemikáliemi. Je logické, že bychom se měli všichni detoxikovat nebo, jak Němci v překladu hovoří, „odjedovat se“.
Nevhodná látka se má neutralizovat, navázat – absorbovat a vyloučit z těla. Ale nejprve by měla nastat tzv. příprava na detoxikaci. Je nutno si uvědomit, že tělo má ve svém programu přímo zabudované mechanismy detoxikace a provádí je neustále. Týká se to jater, ledvin, střev, lymfatického systému. Pak nejpřirozenější detoxikace, nejlevnější a nejbezpečnější je ta, která podporuje tyto systémy v činnosti. Nemusíme tedy podávat žádný prostředek, ale máme provést zásadní kroky změny v životě.
Naše tělo v sobě nese specifické návyky.
Pro každého jsou jiné. Někdo si je přinesl od rodičů či prarodičů, někdo si je vytvořil sám. Tyto návyky jej udržují buď ve zdraví, nebo v nemoci.
Jaké návyky vyžaduje naše tělo, aby se udržovalo ve zdraví?
Ráno na posteli cvičit, prodýchat se. Třeba náš domácí mazlíček kočka se také po ránu nejprve protahuje. My děláváme chybu, že vyskočíme z postele a hned se vrháme do práce. Během spánku ale naše svaly ztuhly, obratle se zablokovaly, klouby nejsou promazané. Je třeba provést cviky na páteř, pánev, pánevní dno, břišní svalstvo, dělat kliky, dřepy, chození po špičkách, po patách.
Jídlo
patří k důležitému rituálu dne. Snídaně, přerušovaný půst: 8 hodin pauza od jídla, myslíme na mikrobiom + vlákniny. Přes den 5000 kroků a ujít schody do druhého patra alespoň 2x za den.
A pak se pomodlit a dobít si ´mentální banku´ ve spolupráci s příslušníky rodiny, dodržovat biorytmus. Je to všechno důležité pro fungování těla, pro činnost toho plastického orgánu – mozku, který je schopen měnit své vlastnosti v závislosti na podnětech z prostředí a podle toho se utváří např. paměť, pozornost, jazyk, myšlení a schopnost plánovat a provádět komplexní aktivitu.
My však upouštíme od dřívějšího způsobu života, vzdalujeme se od biologických pravidel a parametrů a přecházíme do života technologického, který v mnoha smyslech tvoří umělou realitu. A od tohoto okamžiku prokazatelně hloupneme, naše inteligentní schopnosti klesají, v mozku nevznikají nové spoje, nutné pro rozvoj.
Mozek detoxikuje
Málo víme, že i mozek detoxikuje, používá k tomu glymfatický systém, fungující jako úklidový mechanismus mozku. Využívá totiž tok mozkomíšního moku k odplavení odpadních látek a toxinů z mozkové tkáně. Je tvořen sítí úzkých kanálků obklopujících cévy v mozku. Mozkomíšní mok proudí těmito kanálky, proniká do mozkové tkáně a odplavuje odpadní látky. Ty jsou pak odváděny z mozku a vstřebávány do krevního oběhu nebo lymfatického systému. Ten tvoří dokonalou kanalizaci. Bez ní by žádná detoxikace nemohla probíhat. V lymfatickém systému totiž začíná devadesát procent všech chorobných procesů. Jak bude fungovat odpad pod umyvadlem, pokud bude zanesený? Když je lymfatický systém v podobném stavu, nemůže pořádně vylučovat buněčný odpad, toxické chemikálie. Tyto toxiny mají být vyloučeny, jinak hrozí buněčná smrt. Lymfatický systém je závislý na svalové aktivitě. To znamená, že když se sval nehýbe, lymfa stojí a detoxikace neprobíhá. Pokud chcete detoxikovat, musíte se i hýbat.
Hlavním detoxikačním orgánem jsou játra. Jsou největší detoxikační továrnou, jež likviduje alkohol, syntetické sloučeniny a sloučeniny, které vznikají v těle při biochemických procesech. Takže člověk, jenž se chce detoxikovat, má přestat pít alkohol, kouřit, užívat chemické prostředky, má volbu, zda může nahradit chemické léky přírodními, ženy mají volbu, zda budou či nebudou užívat hormonální antikoncepci… Nemělo by se to však týkat jen žen!
Pokud přestanete játra přetěžovat, učiníte tím vlastně svůj první krok k detoxikaci. Takto odlehčená, méně zatěžovaná játra pak začnou pracovat na detoxikaci sama!
Ledviny
A co ledviny? Kolik vody pijete za den? Jestliže mají ledviny něco vyloučit, potřebují k tomu pravidelně přísun vody. Detoxikaci podpoříme, pokud zvýšíme pitný režim a budeme pít vodu, která se co nejvíce blíží vodě z přírody. Tedy bez chemie, bez bublinek, bez přísad, pokud možno s pH blízkému neutrální hodnotě.
Tlusté střevo
Největším detoxikačním orgánem je ovšem tlusté střevo. Položme si nyní otázku: Jak se daří našemu střevu? Máme pravidelnou stolici? Měla by být každé ráno po probuzení… Jaká je peristaltika, jaké je složení stravy, obsahuje dost vlákniny? Je ve střevu symbióza, nebo v něm probíhají procesy kvasné, hnilobné? Velkou pozornost tedy musíme věnovat péči o střevo: úpravě stravy, dennímu režimu. Zdravé střevo detoxikuje samo.
Střevo potřebuje symbiózu, tedy vyrovnaný mikrobiom… Pro mne, jestliže 26 let prosazuji symbiózu ve střevu užíváním probiotik a prebiotik, je jasný fakt, že vláknina je prebiotikum a příznivě ovlivňuje střevní mikroflóru, zvláště po antibioticích. Vyzvedávám také inulin, chlorellu, a zvláště bych doporučil fermentovanou zeleninu, zmíním třeba červenou řepu.
Laktobacily hrají první housle. Pokud se dobře daří laktobacilům – daří se také zdraví. Pokud se laktobacilům nedaří – daří se nemoci. Vytvořit správné prostředí pro laktobacily je první krok při léčení každé nemoci!!!
Bacteroides thetaiotaomicron (B. theta), gramnegativní anaerob, působí protizánětlivě, zlepšuje bariérovou funkci střevní sliznice a chrání svého hostitele před patogenní invazí. Existence této bakterie se promítá do funkce imunitního systému. Konzumace průmyslově zpracovaného masa, tzv. ovocných džusů, alkoholických nápojů, chemických nealkoholických nápojů se však již odrazila na frekvenci inverzí DNA lidského střevního mikrobu B. theta.
Spánek nám zabere asi třetinu života. Neobírejte život o spánek.
Alzheimerova nemoc
Alzheimerova nemocse stává epidemií 21. století.
Lidé se všeobecně bojí, že dostanou ´Alzheimera´ či mozkovou mrtvici a že jim nebude fungovat na stará kolena hlava. Alzheimer nevzniká ze dne na den, ale průzkumy prokazují, že základy pro tuto nemoc vznikají již od 30 let věku. Nemoc není pouhou zapomnětlivostí, ale závažným stavem, který má svůj původ v úbytku mozkové hmoty; to vede ke ztrátě paměti, myšlenkovým obtížím, potížím s řešením úkolů a depresím / úzkosti.
Mozek musí stále fungovat
Důležité je, aby mozek stále pracoval, máme se zajímat o nové informace, je důležité také cvičit mozek pomocí klávesnice, pohybem prstů (tím zapojovat mozek), hrou na hudební nástroj nebo také psát perem, malovat. Vjemy se tak s mozkem propojují.
Psaní tužkou, nebo psaní na klávesnici?
Někteří mladí lidé, kteří mají základní školu, dokonce nezvládají psát tužkou na papír. Jsou vycvičeni psát na klávesnici počítače. Neurologicky psát tužkou na papír je mnohonásobně výhodnější, poněvadž v mozku probíhá zcela jiný proces. Při psaní na počítači jdou prsty nahoru a dolů. Stisknete na klávesnici třeba písmeno B nebo V a jde o tentýž pohyb, kdežto psaní na papír je zcela odlišný soubor pohybů. Okamžitě vidíte, jaký je rozdíl v pohybu i vizuálním tvaru. Nejen že IQ klesá, ale klesají i výsledky standardizovaných testů ve školách.
Málo se hovoří o mozkové výživě, co mozek potřebuje.
Někteří lékaři označují Alzheimerovu chorobu ´cukrovkou třetího typu´ v souvislosti s tím, že se vyskytuje dvakrát častěji u lidí, již jsou léčeni na cukrovku způsobenou obezitou. Víme, že strava s vysokým podílem sacharidů zvyšuje riziko demence až o 90 %, zatímco strava s vysokým podílem omega-3 mastných kyselin dané riziko snižuje téměř o polovinu. U Alzheimera obyčejně chybí aminokyselina cholin nebo má velmi nízkou hladinu.
Bohaté na cholin jsou vejce, hovězí játra, maso z lososa, treska, brokolice, růžičková kapusta, květák, špenát, arašídy, mandle a fazole. Cholin je hlavní složkou fosfatidyl-cholinu, tj. fosfolipidu obsaženého v lecitinu.
Struktura membrány mozkových buněk je velmi zásadní. Jde o přenos informace, vlastně elektrického signálu (EEG, EKG) a tento přenos je závislý na složení membrány mozkové buňky. Membrána je tvořena tzv. fosfolipidy, to jsou sloučeniny různých aminokyselin. Z nich jsou důležité serin a zmíněný cholin. Jedna aminokyselina je z vnitřní strany membrány, druhá z vnější strany.
A dále jde o nerovnováhu mezi nenasycenými omega mastnými kyselinami (OMK), protože ty jsou důležité ve skladbě buněčné membrány. Jíme hodně omega-6 MK a naopak máme nízké hodnoty omega-3 MK, nedostatek polyfenolů a málo vitaminu D.
Ryby jsou zdrojem omega-3 MK, EPA a DHA jsou základními stavebními prvky buněčných membrán. EPA je nejvíce koncentrovaná v krvi, svalech a tkáních. Omega-3 (DHA) je obsažena hlavně v mozkových buňkách, spermatu a očích. DHA je zásadní pro normální funkční vývoj mozku a sítnice, zejména u předčasně narozených dětí. Alternativou rybímu oleji je krilový olej, jeho výhodou je, že obsahuje přímo fosfolipid. Krilový olej je však podstatně nákladnější, zato vyniká svojí vstřebatelností. Jsou podávány informace, že u poškozených mozkových buněk lze tímto způsobem zlepšit jejich regeneraci. Třeba u předčasně narozených dětí, kde není vyvinutý mozek či u dětí, které začnou mluvit až v 5 letech, nebo u ADHD. Tam jsou tyto oleje prospěšné a pomáhají „rozhýbat“ mozek.
Jídelníček má obsahovat rybu každý den. A to se neděje, proti splnění tohoto požadavku lze jmenovat řadu objektivních důvodů, proč to nejde. Nejlépe by měla být ryba mastná a tučná, dále třeba olej z tresčích jater, losos, sardinky, tuňák, houby rostoucí na slunci, vaječný žloutek + kvalitní chlorela.
Karnosin jako součást stravy a jeho vliv na stárnutí, kortizol a depresi
Je to tělu vlastní látka, kdy žel od 30. roku života jeho hladina pomalu klesá o 1 %. Tedy v padesáti letech chybí 20 %. Při stresech, při nějakých tragických situacích apod. se hladina karnosinu ještě více snižuje.
Karnosin brání zesíťování bílkovin – glykování bílkoviny. Glykace je neenzymové navázání (adice) cukru na proteiny. přitom vzniká tzv. zesíťovaná bílkovina, dochází ke změně její struktury a vlastností a ztrátě biologické aktivity bílkoviny. Jde pak o tzv. mrtvou potravinu. Co je pečené, smažené, křupavé, uzené, je vlastně zesíťovaná bílkovina. Karnosin tomuto glykování bílkovin brání. Běžně se stanovuje kromě glykované bílkoviny také glykovaný hemoglobin. Jeho stanovení se využívá pro kontrolu diabetes mellitus. Ze zvýšených hodnot vyplývá, že v průběhu uplynulých týdnů převažovaly u pacienta zvýšené hodnoty glukózy v krvi a že diabetes mellitus nebyl dostatečně kompenzován. Když diabetik nedodržuje režim, způsobí si tímto síťovaným proteinem mnohé komplikace. Karnosin se snaží tyto bílkoviny eliminovat, nedochází k neuropatii nebo k šedému zákalu.
Chybné zvyklosti při stravování
V porovnání s evropskými zeměmi výzkumy ukázaly, že máme v jídelníčku o polovinu méně vlákniny.
Máme totiž „uspěchané“ preference a zvyklosti při stravování, dáváme přednost jídelnám typu fastfood a bufetům. Chybí nám zelenina, celozrnné výrobky, luštěniny. Mezi oblíbenou kombinaci jídel (zvláště u mládeže) patří hamburger a cola, potom káva (opět nejlépe „s sebou“) a cigareta. Vše za pochodu, se sluchátky v uších. Ona „epidemie“ je tedy z globálního pohledu obyvatel ČR platná a narůstající.
Vlákniny
Samozřejmě na druhé straně přibývají lidé, kteří se věnují vlákninové stravě i sportování a o této problematice hodně vědí. Žel, jsou v menšině.
Z významných zdrojů vlákniny lze jmenovat fazole, hrách, čočku, maliny, ostružiny, jablka, hrušky, dýni, ovesné vločky, kukuřici, pohanku, otruby, brokolici, bílou ředkev, špenát, kapustu, hnědou rýži, cizrnu, mandle, avokádo, lněná semínka, papáju a artyčok.
Třeba sušené ovoce s dostatkem vlákniny – fíky, meruňky a švestky – se právem doporučuje konzumovat při zácpě. Naopak ani trochu vlákniny nezískáte ze živočišných zdrojů: masa, vajec, mléčných výrobků. Vlákniny obsahují i mnoho dalších živin včetně vitaminů, minerálů a jiných fytochemikálií.
Doporučené množství vlákniny je asi 30-40 g na den. Někomu se to nezdá moc, ale je docela složité alespoň tuto normu splnit. Výzkumy ukázaly, že se pohybujeme průměrně na 10 gramech. Přicházejí odpovědi typu: ´Luštěniny nemohu, protože nadýmají, k brokolici mám odpor, růžičkovou kapustu nesnáším. To mám pořád jíst jen obilné vločky?´ Ukazuje se, že člověk musí být silně přesvědčen o výhodnosti vláknin a že musí mít silný motiv, aby dokázal splnit svou denní normu. Moderním trendem je užívání potravních doplňků, jež v sobě nesou vlákninu.
Velké výzkumy se zaměřily na stravování. Očekávalo se, že půjde hlavně o vitaminy, ale ne, vitaminy nehrají prioritní roli. Samozřejmě, potřebujeme je. Když třeba chybí vitamin C, krvácejí nám dásně, nezabuduje se kolagen atd. Ale vitamin nás nechrání před civilizační nemocí. Zjistilo se však, že mnohem podstatnější roli hrají fytochemikálie, které historicky používají po staletí východní medicíny.
Brokolice je superpotravina, obsahuje SULFORAFAN. Dále vitamin C, vlákninu, vápník, hořčík, železo, selen. Má vliv protirakovinotvorný, podporuje detoxikace organismu, činnost svalů, srdce, přenos nervových vzruchů, tvorbu hormonů.
Základní fytochemikálií je Sulforafan, nachází se v semenech (v klíčcích) brokolice. V devadesátých letech se začaly do jídla přidávat klíčky z brokolice a postupně se dostala brokolice do povědomí lidí. Je to sestra květáku, málokdo jí brokolici syrovou, nemá chuť. Ale zjistilo se, že lidem, kteří jedli vařenou brokolici 3 až 4x týdně, se jejich mikrobiota vybavila specifickými mikroorganismy, které ten sulforafan uvolní. Brokolice má obranný mechanismus pro případ, že se poškodí při manipulaci nebo ji napadne hmyz= škůdce; tehdy zareaguje tak, že se u ní otevře ta membrána, kde je glukorafanin, smísí se s enzymem myrozinázou a vznikne sulforafan a ten zničí škůdce. (Chrání brokolici.) Takže sulforafan má pro člověka, pokud brokolici konzumuje, antibakteriální, antivirové schopnosti, dokonce působí na helikobakter pylori a na pásový opar. Má primárně také protirakovinné účinky. Jsou provedeny klinické studie. Sulforafan je již natolik probádaným, že je jen otázkou času, kdy bude klasifikován coby lék. V devadesátých letech jsme měli jenom klíčky, dnes již máme potravní doplněk s obsahem sulforafanu v tabletách.
Senescentní – tzv. zkažené buňky
Chromozom má na svých „ramenech“ speciální ochrannou „čepičku“ zvanou telomera. Ta je řízena přítomností enzymu jménem telomeráza. Tento enzym (mimo jiných vlivů) lépe pracuje v přítomnosti omega-3 MK.
Zkažené buňky se nacházejí v každém orgánu našeho těla. Jsou změněné. Původně se myslelo, že tyto stárnoucí buňky vznikají tak, že jsou schopny se mnohokrát v našem těle rozdělit, a to se dotkne chromozomů (DNA) a telomer. V průběhu dělení se telomera vždy zkracuje, až nakonec není žádná; a tehdy vznikají ony zkažené buňky. Původně se myslelo, že potom definitivně zahynou. Ale ukázalo se, že tam zůstávají a začnou vylučovat tzv. senescentní sekret, toxickou látku, která rozšiřuje zánět. V 65 letech má každý člověk zkažené buňky.
Máte misku meruněk s jednou zkaženou. Když ji neodstraníte, všechny ostatní se nakazí. A to se stává v našem organismu. Tím se snižuje imunita. A v 65 letech se vyskytují tyto buňky u každého člověka běžně. A nyní jde o to, jak se jich zbavit. Předpokládá se, že v roce 2050 bude na světě 1,6 miliardy 65letých lidí a to není schopna žádná pojišťovna zvládnout. Proto vedu tuto ´přednášku´, abych ukazoval cestu, jak můžeme tyto procesy a senescentní (zkažené) buňky eliminovat nebo zničit.
Půst, pohyb a senolytické látky: mezi nimi sulforafan, kurkumin, resveratrin, kvercetin, urolitin A, apigenin.
Apigenin je hojně přítomen v běžném ovoci a zelenině, zejména v celeru, cibuli, petrželi, v koriandru, bazalce, oreganu, ginkgo bilobě, v grepech, pomerančích, červeném víně, rajské šťávě, vodním melounu, moruši i v jiných potravinách rostlinného původu. Lze jej zařadit do kategorie bioaktivních flavonoidů, jež vykazují protizánětlivé, antioxidační a protirakovinné vlastnosti. Napravují ty pokažené buňky i ty staré. Pokaženou část odstraní (autofagie) a potom nastane regenerace, recyklace. Autofagie se spustí již po 12 hodinách půstu. Je to adaptační mechanismus nutný k přežívání za nepříznivých podmínek, a to jak mimobuněčných, tak vnitrobuněčných. Je snadno dostupný v přírodě, je znám již mnoho let. Příkladem je půst, klíčový aktivátor autofagie. Pamatujte, že glukagon je druh hormonu opačného k inzulinu. Pokud inzulin stoupá, glukagon klesá. Pokud inzulin klesá, glukagon stoupá. Jakmile jíme, inzulin stoupá a glukagon klesá. Když nejíme, inzulin klesá a glukagon stoupá. Zvýšení glukagonu stimuluje proces autofagie. Ve skutečnosti půst (zvyšuje glukagon) poskytuje největší známou podporu autofagii.
Když jíme bobuloviny nebo granátové jablko, pak naše bakterie, když jsou ve střevu v symbióze, produkují urolithin A. Tato sloučenina v těle vzniká po konzumaci potravin bohatých na ellagitaniny (granátová jablka). Je známa potenciálními účinky na zdraví, zejména podporou svalové funkce, zlepšením mitochondriální funkce a zpomalením projevů stárnutí. To jsou senolytika, látky, které mohou odstraňovat jmenované zkažené buňky. Tyto látky mohou být prospěšné pro snížení zánětu a potenciální prevenci nemocí spojených se stárnutím.
Obvykle je takováto přednáška vnímána jako velká výčitka v očích, protože každý, pokud do sebe vhlédne sebekriticky, zjistí, že si za to může sám. Takovou chorobou se nenakazíme, ale působíme si ji životním stylem, stravováním, ne-pohybem, negativním myšlením, neodpouštěním a duchovní prázdnotou. Jsme tvůrci svého zdraví anebo nemoci.
MUDr. Pavel Šácha
