Záznam z přednášky MUDr. Pavla Šáchy, která se uskutečnila v listopadu ´24 v Nikolčicích a ve Velké Bíteši.
V porovnáním s rokem 1900 došlo k výrazné změně. Tehdy převažovaly nemoci akutní, způsobené infekcemi virového a bakteriálního původu. Ve dvacátém století a následně v 21. století se výrazně zlepšila zdravotní péče, hygienické podmínky a svou měrou přispěl objev antibiotik a jiných léčiv. Akutní nemoci dnes dokážeme zastavit či potlačit, ovšem za tu cenu, že se zvýšil počet chronických nemocí. Dnešní problém není o technologiích či o lécích. To je téma tohoto článku.
Co způsobuje zánět? Zánět je důležitou součástí imunitní odpovědi. Rád používám úsloví, že zánět je nástrojem imunity. Je to způsob, jak se tělo uzdravuje po zranění, opravuje poškozené tkáně a brání se patogenům. Z tohoto pohledu je zánět tělu prospěšný. V určitém okamžiku nemoci však může zánět ohrožovat zdraví, a dokonce život. Ano, zánět může být i zdraví škodlivý. Příčiny jsou heterogenní = různorodé. A multifaktoriální.
Pokud trpíte chronickými záněty, je dobré přinejmenším pochopit význam zánětu a pak faktory, které se na zánětu podílejí.
Pohled na akutní zánět Když imunitní systém dobře funguje, pak v reakci na infekci nebo zranění spouští komplexní řadu chemických a buněčných aktivit, a to vede k akutnímu zánětu, projeví se zčervenáním pokožky, teplotou, otokem a bolestí (+ poruchou funkce). Zánět vyplývá z normální funkce lidského imunitního systému a je nutnou součástí života. Jak dlouho? V běžném případě zánět probíhá během jednoho až dvou dnů. Pokud je imunita pevná, zánětem dojde k likvidaci infekce a následuje proces obnovy a čištění. Zplodiny zánětlivého procesu musí být z místa bojiště odplaveny, odstraněny a zlikvidovány… Kým je to organizováno? Cytokiny jsou buněčné signalizační molekuly, které pomáhají buněčné komunikaci v imunitních reakcích a stimulují pohyb buněk právě tím směrem, kde probíhá zánět, infekce, trauma. A co když akutní zánět přechází do chronické formy? Trvá dlouhodobě, měsíce, ale i roky. Může vzniknout, pokud akutní zánět není úspěšně vyléčen, nebo pokud je člověk trvale vystavován škodlivým toxinům nebo autoimunitní reakci těla. Zvláštní situace nastane, je-li zánětlivý proces opakovaně potlačován protizánětlivými postupy ve snaze nepříjemnost zánětu zkrátit a urychlit.
Potlačený zánět Strategie současné medicíny je často zaměřena k potlačení projevů. Šablonovité podávání protizánětlivých léků bez toho, že by byla blíže objasněna příčina, vede k tomu jevu, že se zánět přestane tvořit (třeba na průduškách), ale zato se projeví v další partii těla, třeba v kloubu. Rozdíl je v tom, že v prvním případě chodil pacient na plicní oddělení, tam byl zánět zastaven, a ve druhém případě začne docházet třeba na ortopedii nebo revmatologii – a také zde je zánět zastaven. Někdy pacient vystřídá několik oddělení. Doma se mu začnou hromadit mnohé medikamenty… Projeví se komorbidita – více nemocí u jednoho pacienta. Chronický zánět se projevuje symptomy, které si vůbec nedáme do souvislosti se zánětem. Jsou to únava, bolest v krku, ucpaný nos, častá nachlazení, zažívací potíže – ať už to je nadýmání, průjem či zácpa, dále bolesti kloubů a svalů, psychické obtíže – úzkosti a deprese. Léčení infekce nekončí s dobráním antibiotika!! Naopak. Skutečné léčení má teprve začít! Je třeba napravit to, co způsobilo selhání imunity. Antibiotika používat spíše jako poslední možnost a vždy na základě dokonalého rozboru situace! Antibiotika zabíjejí patogenní bakterie, ale současně i prospěšné bakterie! Poruší tak skladbu mikrobiomu… Totéž však platí i pro léky, které se používají proti zánětu – také mikrobiomu neprospívají. Snižují množství hlenu, který chrání střevní buňky.
Pro-zánětlivá situace Do poradny dostávám dotazy, které vykazují známky beznaděje. Tazatelé trpí chronickými záněty různého druhu a od lékařů se dovídají, že je to neléčitelné. Odcházejí z ordinace s recepty na protizánětlivé léky, kortikoidy, antibiotiky apod. Chybí rozbor (a je ho třeba!), při kterém musíme analyzovat skladbu potravy, do jaké míry může v rámci trávení a obecně metabolismu člověka vyhovovat procesu zánětu. Pro-zánětlivá jídla, sladká, jídla s převahou omega-6 MK. Podobným situacím napomáhá alkohol, chemicky zpracované potraviny, hamburgerová móda, také léky… Seznam činidel a nejrůznějších civilizačních stresorů je dlouhý. Neblahý vliv kouření přiřaďme k tomu také.
Překyselený organismus? Mýtus, nebo pravda? Podle vědeckých studií lidské tělo udržuje pH svého vnitřního prostředí velice striktně, a to zejména v krvi, kde se pH pohybuje v úzkém rozmezí od 7,35 do 7,45. Tělo má efektivní mechanismy na regulaci pH například prostřednictvím dýchání a činnosti ledvin. Zdravá a vyvážená strava je klíčem k dobrému zdraví, ale ne proto, že by „odkyselovala“ tělo. Zánět je tam, kde je málo kyslíku, ale kde je hodně cukru. Každá buňka v těle potřebuje k životu kyslík. Používá ho k tvorbě energie. Bez kyslíku buňka teoreticky umírá. Nemoci se daří, když je v těle hojně cukru a nedostatek kyslíku. Poruší se tím snadno pH rovnováha, a to vytvoří prostředí pro chronickou nemoc, jež vyhovuje především rakovinným buňkám… Stres snižuje odolnost, podporuje zánět. Sami si tvoříme psychotoxiny. Krátkodobý stres je funkční, fyziologickou reakcí, která stimuluje imunitní systém. Stejně tak krátkodobý zánět je přirozenou reakcí na zranění či infekci. Naopak chronický stres zhoršuje reakci těchto systémů a může vést k imunodeficienci. Pokud jsme ve stresu, když málo spíme, když se málo hýbeme… Ve většině buněk jsou přítomny speciální bílkoviny, které dostaly pojmenování STRESOVÉ BÍLKOVINY (stress proteins nebo heat shock proteins (HSPs)) a slouží jako molekulární chaperony (šeprony). Ty v těle fungují jako nástroj regulace a dobrého fungování buněk, systémů a celého těla. Zprostředkují komunikaci mysli a těla. A navíc při chronickém stresu dojde k tomu, že se stresové bílkoviny zachovají destruktivně – obrátí se k autoimunitnímu procesu nebo dávají podnět k rakovinnému bujení.
Mikrobiom Mikrobiom byl původně definován jako soubor genů mikroorganismů. Později se objevil termín „mikrobiota“, popisující soubor všech mikroorganismů v určitém prostředí. Staří praktici dobře věděli, že problémy na různých sliznicích souvisejí se stavem mikrobiomu ve střevu. Ekosystém střeva představuje asi 3 % hmotnosti člověka. Povrch tenkého střeva je pokryt klky – miniaturními výběžky, které umožňují zvětšení vnitřního povrchu a usnadňují tak vstřebávání. Tenké střevo člověka je asi 3–5 metrů dlouhé a 3–3,5 cm široké. Má plochu až 300 m2 (tenisové hřiště pro čtyřhru má 260 m2).
Vyrovnaný mikrobiom – předpoklad pro zdraví Jsme kolonizováni širokým spektrem bakterií, plísní, parazitů a virů, které jsou v symbiotické homeostáze. Dříve se myslelo, že uvnitř nás žije jen několik desítek druhů bakterií, ale s poznáním metody genetického sekvenování se zjistilo, že uvnitř nás je až 35.000 druhů bakterií. Je to soubor všech organismů, plísní, virů, bakterií, které žijí na našem těle a v našem těle: na kůži, v uších, v plicích, v pohlavních orgánech, v trávicí soustavě a zejména v tlustém střevě. Naše mikrobiota je pro každého z nás specifická stejně jako otisk ruky. Její složení můžeme ovlivnit stravou. Odhaduje se, že stravu naší západní populace tvoří asi ze 75 % pouze 12 různých druhů rostlin a 5 různých živočišných druhů. K tomu přidejme nástup průmyslově zpracovaných potravin… Náš imunitní systém se chová podle toho, zda je ve střevu rovnováha, nebo nerovnováha mikrobiomu.
Mikrobiální bariéra Velkou roli hraje slizniční imunitní systém. Střevo je orgánem pro zažívání, detoxikaci, ale hlavně je místem, kde se formuje imunita. Přes sliznice vstupují do těla také patogeny, které jsou nositeli různých infekcí. Střevní mikrobiom tvoří mikrobiální bariéru. Když se na sliznicích správně vytvoří mikrobiom, ten pak znemožní přímý vliv patogenních zárodků. Jsou to především bifidobakterie a laktobacily, kdo podpoří slizniční obranné procesy. Pokud je tato mikrobiální bariéra nedostatečná, mohou patogeny (alergeny) bez překážky proniknout do sliznice a do vrstev pod sliznicí. Imunita na ně reaguje přehnanou reakcí.
Imunoglobulin A (s IgA) Co se děje ve střevu, to se děje na sliznicích! Antigeny ze zárodků střevní flóry projdou přes střevní stěnu, kde se potkají s ještě nezralými T- a B-lymfocyty. Aktivují se a posouvají se do lymfatických mesenteriálních uzlin, projdou přes ductus thoracicus a dostanou se do krve, tam dozrávají v buňky, které vytvářejí protilátky (plazmatické buňky), a takto připraveny dorazí do sliznic různých orgánů. Zde se proškolí a odevzdají s Ig A, který sliznice potřebují k základní slizniční ochraně. A záměrně jsem výše popsal řetězec kroků, který začíná ve střevu. Takže – co se odehrává ve střevu, má vliv na proces, který se odehraje na sliznicích!
Fenomén zvýšené propustnosti střeva (Leaky Gut) Narušení střevní mikroflóry vede k narušení střevní bariéry, což vede k zánětu a ke zvýšení střevní propustnosti. Probiotika mají vliv na snížení střevní propustnosti a zlepšení projevů např. u atopické dermatitidy (ekzému). Např. sůl kyseliny máselné, butyrát, což je palivo pro naše střevní buňky, zabezpečuje, aby se nezvyšovala střevní propustnost, aby se buňky správně množily a nedocházelo např. k rakovinnému bujení. Přibývají studie, které potvrzují velkou roli mikrobiomu pro fungování imunity. U covidu bylo potvrzeno, že dobrý stav mikrobiomu zmírnil průběh nemoci a zkrátil dobu hospitalizace. Uvědomělé stravování a péče o mikrobiom je prevence proti infekcím k nezaplacení.
Probiotika a prebiotika Princip: podpora zdravé mikrobioty Jsou to kmeny živých prospěšných bakterií, které pomocí kapsle můžete dopravit do svých střev. L. acidophillus, L. rhamnosus, L. reuteri podporují část imunity, která chrání proti vzniku alergického a zánětlivého projevu. Ale aby se laktobacily udržely v prostředí střeva, potřebují prebiotika, což jsou vlastně vlákniny, slouží jim jako potrava, aby se usídlily a rozmnožily. Mikrobiom pomáhá rozkládat vlákninu. Neumíme vlákninu strávit, ale mikrobiom ze složitých polysacharidů vytváří mastné kyseliny s krátkým řetězcem. Složení střevní mikroflóry je dynamické. Platí zásada, že mikrobiom je MULTIKMENOVÝ, má být v symbióze. Podávání jednokmenového probiotika může pomáhat spíše krátkodobě.
Probiotické potraviny Obsahují pro náš organismus prospěšné kultury, které pomáhají při trávení a zpracování potravy, mají vliv na imunitu a mají pod kontrolou patogenní bakterie. Zakysané mléčné výrobky, kvašená zelenina, kombucha, tempeh… Zmínit lze ještě fermentované luštěniny: miso a natto. Oba produkty jsou připravovány fermentací sójových bobů. U misa je fermentačním činidlem aspergillus oryzae, u druhého produktu bakterie bacillus subtilis. Pro Evropany ale nejsou tyto potraviny chuťově příliš lákavé.
Kysané fermentované potraviny Prošly tzv. mléčnou fermentací, kvašením. Jsou živé, vytvářejí prospěšné enzymy, vitaminy a různé prospěšné kmeny probiotik. Mají lepší stravitelnost.
Balanční test k určení poměru omega-6 : omega-3 Studie z 1 700 000 provedených testů naznačují, že 97 % lidí má nerovnováhu omega-6 : omega-3, přičemž je zaznamenána výrazně nízká hladina omega-3, což znamená, že v jejich těle je pro-zánětlivé prostředí. K tomu lze přiřadit nedostatek polyfenolů v naší stravě a málo vitaminu D3. Jíme více omega-6 (maso, mléčné výrobky). Jíme mnohem méně omega-3 (ryby). Ryby jsou zdrojem omega-3 MK a působí na rozmanitost střevního mikrobiomu…
Jádro věci V jakém stavu je střevní prostředí, tak se daří člověku po stránce tělesné i duševní. Pokud jsou přítomny zdravotní problémy, je nasnadě, že pozornost věnovaná do uklidnění stravování přispěje ke zlepšení situace.
Konzultace je možná přes naši poradnu: https://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/ V případě zájmu o přednášku je zde také možnost sjednat si termín a podmínky přednášky s následnou besedou. MUDr. P. Šácha
Obrázek je pořízen během přednášky v Nikolčicích v klubovně.
