K této úvaze mě inspiroval zpěv Dalily k Samsonovi v opeře Camilla Saint–Saënse. Příběh je pravdivý a dohledatelný v Bibli: Soudců 16.
Ona myslí, že ho miluje, prožívá úchvatné city a opojení láskou, několikrát vyzvídá, v čem tkví jeho síla. Pokaždé ale vyzrazuje tajemství nepříteli…
Mnoho lidí si myslí, že miluje, ale když přijde zkouška, neobstojí jejich vztah. Osvědčit se v lásce znamená i osvědčit se ve skutcích. A taky zavázat se. A vytvořit pocit bezpečí, zvláště dětem, které se ze svazku narodí. A vychovat je.
Dalila si myslí, že miluje, ale je jen „v rauši lásky“, v oparu… a je schopna zradit.
Také král David občas v životě dosti zhřešil. Poté však prosil za odpuštění a konal pokání, omlouval se Hospodinu, postil se a prosil, aby od něj nebyla odňata Boží přízeň. Na krále Saula jako na Božího pomazaného nevztáhl ruku, i když mu král všemožně usiloval o život… A projevoval tím svou podřízenost Božímu vedení.
Podobně víra
Tak jako si lidé myslí, že milují, a ve skutečnosti nemilují, protože nejsou ochotni závazku ani obětí a vytrvalosti, zrovna tak si myslívají, že věří v Boha, když věří (pouze) v Jeho existenci. Domnívají se, že to tak stačí. Stvořitel je Rodič a vychovává své maličké jako děti. My „lidští rodiče“ vychováváme potomky k životní rozumnosti. Neslevujeme z požadavků. Víme totiž ze svých zkušeností o životě a přípravě na něj víc, než ví malé děťátko. Stanovíme mantinely jeho chování, kam až smí a kam už ne. Podobně náš Rodič. Vytvořil nás s jistým záměrem, naplánoval naši cestu s mnoha příležitostmi pro každého jednotlivce jinou a dal i vlastnosti a schopnosti provést stanovené úkoly, abychom se jimi obohatili a „v nich žili“, viz Efezským 2:10. Každý tu má úkol pro množství lidí kolem sebe.
Láska, sdílení, poslušnost
Rodič chce, aby ho dítě mělo rádo. Nepožaduje od něj robotické chování, ale chápání… Aby se s ním sdílelo a radovalo, učilo se novým věcem, plnilo stále složitější úkony. Stejně i náš Rodič: Nepřál si udělat z nás roboty, žádné panenky na klíček, které by kdykoli řekly: Mám tě ráda, mám tě ráda… A opakovaly to, jak dlouho vydrží setrvačník nebo baterie. Láska je vztah, který v nějakém čase začíná a pak se stále prohlubuje. Založena na vzájemnosti a na poznávání charakteru obou z nich. Náš Rodič chce být hledán a dává se nalézat. Chce být dotazován a touží odpovídat. Má svoje postoje a úroveň myšlení – mnohem vyšší. A láska k Němu se projevuje poslušností na cestě výchovy. Pokud by člověk Boha neposlouchal, ocitá se mimo Jeho vůli, v odchylce, která se rovná „hříchu“. Kdo z lidí, „věřících“, je v úrovni závislosti na Bohu, tak jak On chce? Vždyť viz biblické: Beze Mne nemůžete udělat nic. (Jan 15:5) Jako se vždy předem v noci Ježíš Kristus modlil k Otci a jako jednal podle toho, co Mu ukázal obrazem v mysli, tak si přeje, abychom jednali i my. Člověk, který poslouchá kázání, čte Bibli, ptá se na Boží vůli ke svým následným rozhodnutím, má šanci, že jeho kurz je správný, a tak nemine vůli Toho, k Němuž máme dojít jednou do Záchrany.
A tak se můžeme sami sebe zeptat: Věříme (jen) v existenci Boha, nebo věříme (skutečně) Jemu?
PhDr. P. Šáchová
