Vzpomínáte, když byly vaše děti malé, a cestou s maminkou do obchodu na nákup denních rodinných potřeb chtěly všechno lákavé, co se nabízelo za výklady obchodů? A vy jste je museli odtahovat od hraček, od lízátek a jiných laskomin, protože neznaly skutečné potřeby těla a také neměly vůbec představu o krátkodobých a dlouhodobých výchovných cílech svých rodičů, ke kterým je potřebují dovést. Jejich lidská přirozenost nebyla ještě tvarována, jejich vlastnosti potřebné k životu „dospěláka“ teprve čekaly, až jim vaše rodičovské vedení „pomůže na svět“. A ne vždy byly ochotny poslouchat, co jim doporučíte. Museli jste dlouze vysvětlovat a někdy jen rychle přikázat, co musí splnit. Ne, výchova dětí není jednoduchá a je to dlohodobý proces. To ale ještě neznamená se mu v životě vyhýbat. Vím, třeba budoucí otec rodiny musí napřed sám dostatečně vyzrát, než se natolik vzchopí, aby „na plecích“ unesl břímě založené rodiny se vším zaopatřením, protože právě jemu tento úkol náleží v největší míře. A sám se musel třeba také dlouho potýkat s volbou, co je správné, „na co se bude dívat a koho poslouchat“.
Koho (ne)posloucháme
Není totiž vůbec jedno, co do sebe vpouštíme, na co se díváme a co / a koho posloucháme.
Na co se dlouze díváme, je-li to lákavé (ať už dobré či zlé), musíme počítat s tím, že po tom naše duše zatouží. Duše, ta naše část, která se ráda podrobuje tělesným žádostem a která si nerada něco odříká. A když už zatouží duše po prohlíženém, je další fáze blízko: vyhledat, zakoupit, sáhnout po vyhlíženém a použít, konzumovat.
I v samém počátku historie lidí se to stalo.
Dlouho před procesem Stvoření se konala vzpoura třetiny nebeských bytostí na popud jedné z nich, z těch prvních Bohem stvořených. A na ni Bůh zareagoval novým dílem – vytvořením lidí. Odsouzený (a čekající na výkon trestu) se proto rozhodl zkazit Bohu toto dílo hned na začátku: zpochybnit Boží přikázání (nejíst ze stromu poznání) před Evou, použít si ji jako tu slabší ze dvou osob páru, namluvit jí, že jim Bůh nechce dát možnost – být jako On. Tedy tutéž chybu, kterou udělal satan sám, teď naočkoval Evě: chtění být jako Bůh.
Použil fáze: Jen se dívej…, jak je to ovoce červené, měkké, šťavnaté, podobné přece ostatnímu ovoci… Vždyť není zlé… Už vidíme tu symboliku pro dnešek? Není vůbec jedno, na co se člověk po nějakou dobu zálibně dívá: Zakrátko po tom i zatouží – a tu je jen krůček k tomu, že po takové věci sáhne… a zase po malé chvilce tuto věc konzumuje. Ať bude příkladem televizní reklama na potlačující „lék“ nebo třeba smilstvo v rámci sledovaného filmu. Jaké „ovoce“ na nás pak bude vidět?
Otázka ani tolik nestojí ve smyslu – zda to rajské ovoce bylo skutečně tak mocné, ale byla to zkouška poctivosti těchto prvních, nadpřirozeně Bohem obdařených lidí: Když se večer Bůh procházel zahradou, zhřešivší lidé se schovali za stromy, poznali, že jsou nazí, zakryli se fíkovým listem…
Jejich „otevření očí“ jim bylo u Boha ke škodě. Od té doby už nemohli jen chodit a česat si do úst ovoce, ale měli v potu dobývat chléb ze země…
Ale vraťme se k titulku článku. To, co si jedinec vybírá k pohledu a k poslechu, má kořeny už ve výchově a v rodině, kde vyrůstal. Tam byl nastaven určitý životní styl a pravidla. Možná jste také zpozorovali, že lidé, kteří vyrostli v křesťanských rodinách, kde byla víra ve Stvořitele i praktikována, měli docela jiné, lepší výsledky v životě než tam, kde o biblických požadavcích členové rodiny nic nevěděli.
Symbolika ovoce
Podle biblického předpisu se máme podobat stromu zasazenému podél vody, zelenému, který v pravý čas přinese i sladké a zdravé ovoce. A to se týká nejen plnění morálního kodexu v Bibli, nýbrž i požadavku předávat svým dětem i okolí poselství, která jsou v ní obsažena.
Když sadař čeká po několik let, až zaplodí jeho ovocný stromek, ale ten nerodí, vytne ho sadař a položí na oheň… To je osud pláněk. Co se stane, když na nás neuvidí Rodič to správné ovoce? …
Bůh hledí do srdcí lidí a čeká na jejich obrácení se k Němu čelem. Dává v časech příležitost k probuzení jednotlivým národům a státům, které Sám ustanovil. Zná počet vlasů na tvé hlavě, bez Něj ti nezešediví ani jediný, zná i tvé nejskrytější myšlenky, dokonce jejich pohnutky. A chtěl by tě také v pravý čas použít.
PhDr. P. Šáchová
