Lékařská poradna

Zde skládám úvahu nad věčnou otázkou, do jaké míry lze prokázat skutečné příčiny nemocí. 
Opírat se o moderní metody diagnostiky nestačí bez komplexního rozboru situace.
V dialogu s návštěvníky naší poradny se objevují názory, které vyjadřují realitu situace. Je podle nich těžké dozvědět se od lékařů příčinu nemoci nebo alespoň zahájit diskusi o hledání příčiny, neboť ji prostě neznají, nebo se touto otázkou nechtějí zabývat, nemají na to čas, či to považují za ztrátu času, také vzpomenou fakt, kdo to zaplatí. Obvykle kromě obecných frází odcházejí z ordinace s nepořízenou. Jejich samotný léčebný program se omezuje prioritně na potlačování následků nemoci.

Žel, danou nemoc to vůbec nezajímá. Systém je nastaven tak, jak je zde popsáno, navzdory tomu, že fakulty mediky vyučují, že je třeba napřed poznat příčinu, aby bylo jasno, co se má léčit. Je to v kompetenci a v možnostech každého lékaře a není potřeba, aby byl specialista. V základech se lékař snaží před zahájením terapie příčinu objektivizovat; zde je ovšem otázka, do jaké míry a co všechno je zařazeno do programu objektivizace příčiny, ale hlavně, kdo to zaplatí.
Podle výzkumů této otázky vyšlo najevo, že objektivizací lze prokázat příčinu asi tak 30-40 % případů. A těch 60-70 % je neobjasněných. I přesto je nutné objektivizaci udělat. Teprve když je tento krok proveden a všechno je tzv. normální, pak je třeba myslet na složku psychosomatickou a jiné příčiny. A praxe často ukazuje, že to tak je.

Proč zobrazovací technika nestačí?
Dokáže perfektně ukázat anatomickou podstatu a najít patologickou odchylku, např. nádor, cysty atd., ale neodhalí poruchu funkční, poruchu před-klinické fáze. A také víme, že existuje hranice změřitelnosti a nezměřitelnosti, tedy úroveň mysli, psychiky a duchovna. A v takovém případě je medicína v koncích; potřebuje důkaz, však ona se také nazývá medicínou založenou na důkazech. 
Pacient navštíví lékaře, když má problém, popisuje své příznaky, lékař provede základní vyšetření, laboratorní vyšetření, ev. jiná vyšetření a stává se, že nedostává důkaz, ale chce pomoci, a tak podá lék, který reaguje na přítomný příznak, je třeba zaměřen proti zánětu, nebo na zmírnění bolesti. Lék viditelně pomůže, uleví od bolesti, potlačí příznak… Pacient je spokojen, může pokračovat dále a ví, že když bude mít bolest, vezme si lék…, televizní reklama ho v tom utvrzuje.
Současně mu lékař říká, že by neměl dělat to a to, měl by postupovat jinak… A dá mu do ruky letáček, kde je to z ústavu pro prevenci nemocí jasně popsáno, tedy: zdravá výživa, pohyb, nekouřit… Ale co naplat, je to jen letáček, fráze, osvěta… A na přednášku lékaře o prevenci také již nepůjde…, ´však on tam bude zase „kázat“, co mám a nemám dělat…´
V minulosti byl u nás systém rodinných lékařů, tehdy lékař chodil do rodiny, „žil“ s jejími členy a všechno potřebné o nich také věděl. Dnešní situace je jiná, změnila se. Když je pacient přijímán do péče lékaře, je mu nejprve provedena tzv. vstupní prohlídka. Zajisté je podrobná a je doplněna laboratorními testy, které jsou zobecněny na „markery“, protože ty mají lékaři ukázat na existenci určitého problému. Lékař pak doporučí speciálnější testy, doplní vyšetření zobrazovací technikou, prostuduje si lékařské zprávy od specialistů, vysloví závěr a naznačí další postup. Tento postup by měl být v moderní době totožný s dřívějším poznáním pacienta v ordinaci rodinného lékaře. Ale v praxi je to více nebo méně odlišné, nebývá tam ten původní vztah a znalost celé rodiny. Ono to asi dnes tak nejde. Všechno je rychlejší, anonymnější. Dnešní lékař píše recept k vydání léku, má možnost e-receptu, složení léku podle individuální situace pacienta už dávno sám nesestavuje a ani lékárna lék nevyrábí. Vlastně to ani lékárna není, dalo by se spíše říci, že je to výdejna léků, které hromadným způsobem vyrábí ´pharma´, a ta se přímo či nepřímo podílí na financování zdravotnictví, podle čehož se i řídí systém, a ten nemá snahu pátrat po příčině. Proč by měl snahu po ní pátrat, když jsou tu hromadně vyráběné léky. Jen si je kupte a užívejte. Je to moderní systém.

Jak nebýt jen trpitelem
Na přednáškách vysvětluji fakt, že pokud člověk nechce být jen trpnou součástí tohoto systému, pak musí převzít zodpovědnost sám do svých rukou, změnit všechno od základu, má zasedat jeho rodinná rada a zjistit, co je v životě nemocného špatně, které faktory ovlivňují nemoc, a odstraňovat je. Pokud budou patologické faktory nadále působit, nikam se v léčení neposune.
Daný systém není vhodné zavrhovat. Diagnostiku potřebujeme, řešení akutností potřebujeme, máme však změnit filozofii a přístup. Na problém je nutno se dívat také z jiné roviny. Pokud se totiž na problém díváme stále ze stejné roviny, řešení nevidíme a potlačováním existujících příznaků, následků nemoci, se zamotáváme do neřešitelnosti.
Za účelem pátrat po příčinách formou komplexního rozboru již existuje dlouhou řadu let speciální poradna:
https://www.symbivita.cz/lekarska-poradna/privatni 

MUDr. P. Šácha