Josef Babáček
Morkůvky jsou jednou z nejmenších obcí v rámci břeclavského okresu, mají však několik priorit, které stojí za povšimnutí. Bohužel až od dubna 2010 tu stojí uprostřed návsi černožulový nejrozměrnější památník v okrese, věnovaný všem zúčastněným ve II světové válce. Je pozoruhodný také tím, že byl postaven zapáleným jedincem, a jen na jeho náklady. Ale hlavně, je věnovaný všem obětem frontových bojů. Tedy padlým obou znepřátelených stran, i třem místním občanům, a i koním. Naznal, že tito hrdinové si za své životy zaslouží úctu, a tu největší pozornost.
Těch obětí tenkrát nebylo málo na tak maličký obecní katastr. Až po 65 letech se podařil zjistit, a archivně doložit jejich počet. Jejich jména i věk , tak mohl být pak vyryt do černé žuly na věčnou paměť, uprostřed návsi v počtu 70 zabitých a 5 nezvěstných sovětských vojáků.
Jména jejich německých protivníků, obránců, jejichž úkolem bylo tenkrát zpomalit útok na pevnost Brno, až na dva neznáme. Toho jednoho, jehož jméno víme, byl letec praporčík Allschewski, příslušník 8 stihací letecké skupiny z Prostějova, pilotoval FW 190 F který nejdříve v Uherčicích napadl sovětský flak( protiletecké dělo) a pak při souboji ve čtverci Kobylí-Klobouky- Boleradice –Brumovice nad Morkůvky, byl sovětskou stihačkou Jak – 9, 17 dubna 1945 sestřelen. Smrtelně raněný ve stihačce FW 190 F následně doklouzal a spadl na dvůr domu č 199, kde sám již hořící zapálil pod přístřeškem na dvoře složené kusové hovoranské uhlí (lignit). Při pádu následoval výbuch, při kterém pilotova levá paže i s náramkovými hodinkami byla až v roce 1950 nalezena v okapu rodinného domu popisného čísla 198, to je přes dva domy dále. Při této události nikdo další o život nepřišel.
Druhým byl Ebinger Pavel nar. 27.5. 1924 vyučen tiskařský sazeč. Bytem Nachlerstrasse 26, Stuttgart – Wangen 14. Narukoval do Olomouce 1.3.1945 č. útvaru 500. Číslo voj. knížky 7468 jako střelec. Padl 16. 4.1945 uprostřed návsi v Morkůvkách.
Zabitých nepřátelských vojáků se dohledalo jen v intraviálu obce v počtu celkem 21. Místo jejich pohřbení je vyobrazeno v knize „ Ozvěny pohnutých dob“ na straně 49. Je však pravděpodobné, že jich na celém katastru obce zahynulo mnohem více. Pisatel vlastní už jen 2 orig. vojenké knížky, (Soldbuch ) že však tito zahynuli na katastru obce nevylučuje.
Padlých rovněž bude více i Sovětských jak současně dohledaných. V pokračujícím pátráním se v červenci 2012 v Sovětských archivech našel další jeden zabitý, jehož jméno žel na pomníku není , a posmrtně byl vyznamenán řádem Vlastenecké války je jím:
Gardový kozák, vojín Andrej Sidorovič L u p a š k o *1914 Moldovan, kavalerista 1 eskadrony 32. jezdeckého pluku 9. gardové jezdecké divize. Narukoval 10.10.1944, dosud bez zranění. Posmrtně byl vyznamenán řádem Vlastenecké války II stupně. Toto vysoké vyznamenání obdržel za toto chrabré počínání:
V útočném boji o obec Morkůvky 16.4.1945 eskadrona, po příjezdu k obci, pro silnou nepřátelskou palbu ze všech ručních zbraní zalehla. Lupaško sesedl s koně, maskován se připlížil z levé strany k nepříteli a udeřil na něj. Při tom zničil několik palebných bodů. Tímto umožnil eskadroně postoupit vpřed. Sám padl.
Následuje popis dalších 19 vyznamenaných kozáků za boje o obec Morkůvky.Je velmi pravděpodobné že některý z nich, pro zranění po nebo při převozu do nemocnice zemřel.
A f a n a s j e v Vasilij Alexandrovič * 1926. Rus gardový kozák-průzkumník 181 dělostřeleckého minometného pluku 9 gardové divize, navržen na udělení řádu Rudé hvězdy. V armádě od 25.12.1942, 1 x raněn, dosud bez vyznamenání.
V bojích o Morkůvky 16.4.1945, vrhl se v před bojových sestav eskadron, osobní zbraní zlikvidoval 10 německých vojáků a důstojníků, zajal 6 Němců (asi to bylo na č.d.63 Srstkův mlat Za humny), kteří pak dali důležité informace o nepříteli.
Borisov Anatolii Andrejevič,*1925. Rus, seržant, samopalník 151. tankového pluku 9. gard. jezd. divize, navržen na udělení řádu Rudé hvězdy. V armádě od r.1943. Lehce raněn v r. 1944. Nositel vyznamenání řádu Rudé hvězdy Za odvahu, řádu Slávy III. stupně. Navržen na udělení řádu Rudé hvězdy. Za:
11.4.1945 severně od obce Lanžhot protivník nechal projet naše tanky a zaútočil z křídla s cílem přetnout železniční týly. Četa samopalníků dostala rozkaz odrazit protivníkův protiútok. Samopalníci se zamaskovali v lese, nechali Němce přiblížit na krátkou vzdálenost a spustili silnou palbu ze samopalů. Soudruh Borisov zlikvidoval 4 Němce.
V boji o obec Morkůvky, ustupující nepřítel zaminoval most vedoucí do Klobouk. Na jeho ochranu zanechal nepřítel necelou četu vojáků. Samopalníci dostali rozkaz ovládnout most a nedat ho zničit. Soudruh Borisov v rámci družstva samopalníků se nepozorovaně připlížil a výkřikem Uráááá je všechny zajal. Most byl zajištěn nepoškozen. Soudruh Borisov je hoden státního vyznamenání.
Bragin Ivan Kuprijanovič *1909. Rus, podporučík, velitel palebné čety 138 jezd. pluku 30. jezd. divize. Navržen na řád Rudé hvězdy. V armádě od r.1941. Jihozap. front. 1.Běloruský, 2. Ukrajin.front. Dosud bez vyznamenání.
V bojích o Morkůvky a Nový Dvůr, vytáhl svoje děla na přímou palbu, a tak držel pod kontrolou cesty, na kterých zničil tři nepřátelské automobily s municí, dvě minometná hnízda. Tím přispěl eskadronám k plnění jejich povinností.
Džaparov Kemaľ *1924. Tatar – gard. seržant, velitel děla, baterie protitank. děl. 32. gard. jezdeckého pluku 9. gard. jezdecké divize. Navržen na udělení řádu Slávy 3. stupně. V armádě od r.1942. Lehce raněn 25.10.1942, 9.3.1943.
Jako velitel děla baterie PTO 15.4.1945 u Morkůvek, pod dělostřeleckou palbou protivníka rozvinul dělo a přesným zásahem vyřadil obrněný transportér a 8 nepřátelských vojáků. Tím umožnil rychlý postup eskadron s minimálními ztrátami a ovládnutí obce.
Černěnko Valentin Grigorijevič *1924. Rus, gard.podpor., velitel kulometné čety 34. g. jezdeckého pluku 9. gard. divize. Navržen na udělení řádu Rudé hvězdy. Byl 3x raněn. V armádě od září 1942. Zatím bez vyznamenání.
V boji o obec Morkůvky 16.4..1945 při útoku na kótu 268m se s obsluhou přiblížil na 200m vzdálenost k nepříteli a zasypal jej palbou.V tu chvíli ale byli nepřátelskou minometnou palbou vyřazeni obsluhy 1 a 2. Nepřítel nastoupil k protiútoku. Černěnko sám znovu zalehl za kulomet a přesnou palbou na nepřátelské zákopy, přinutil nepřítele k ústupu.
Ďadikov Vladimír Konstantinovič *1924. Rus, gard. poručík velitel protitankových pušek 32. gard. jezdeckého pluku 9. gard. jezdecké divize. V armádě od listopadu 1941, lehce raněn 1.3.1942, těžce raněn 15.4.1945. Dosud vyznamenán: Medajlí Za odvahu, řádem Vlastenecké války II stupně. Navržen na udělení řádu Rudé hvězdy.
V bojích o obec Morkůvky 15.4.1945 rozvinul ve smršti palby německých protiletadlových děl svá děla k boji a přesnou palbou zasáhl německý transportér, jedno nepřátelské dělo, tahač. V tomto boji byl s.Ďadikov těžce raněn. Podepsán velitel 32. gardového koz. jezd. Kubánského, Slonimského pluku. Vyznamenán řádem Alexandra Něvského – gard. pdplk. F r o l o v.
Jamilov Mugaliz Galevjanovič *1924. Tatar gard. kozák, samopalník 151. tankového pluku 9. gard. jezd. divize, navržen na vyznamenání řádu Rudé hvězdy.
Již v bojích severně obce Lanžhot 11.4. 1945 samopalem vyřadil 2 hitlerovce.V bojích o obec Morkůvky 16.4.1945 jako výsadek na tanku, mezi prvními vtrhl do obce, kde při čištění domů osobně zabil 6 a zajal 2 hitleroce.
Karabatov Ivan Nikitovič,*1906. Rus gard. poručík, velitel tanku 151. tankového pluku 9. gardové jezdecké divize. V armádě od srpna 1941, raněn v srpnu 1944. Navržen na vyznamenání řádu Rudé hvězdy.
Již v boji o dvůr Trkmanec, kde byl nepřítel silně opevněn. Osádka tanku dostala rozkaz, podpořit palbou útok naší pěchoty, střelbou z kulometu a děla,. S Karabatov zničil odpor nepřítele.
V bojích o obec Morkůvky 16.4.1945 se Karabatov a jeho tank probil jako první do obce a při tom pásy zničil jedno dělo a jeden transporter a jednu minometnou baterii protivníka.V tomto boji byl s.Karabatov těžce raněn.
Lavlinskij Petr Michajlovič *1925. Rus, seržant velitel těžkého kulometu 138. jezdeckého pluku 30. jezdecké divize. V armádě od r. 1943, byl 2x raněn. Navržen na udělení vyznamenání řádu Slávy 3.stupně.
V bojích o obec Morkůvky 16.4.1945 postoupil před šavlové čety a palbou ze svého kulometu zlikvidoval 22 vojáků protivníka. Pod jeho krycí palbou eskadrona postoupila vpřed a zajala 15 nepřátelských vojáků.
Pak v boji o jeden závod na okraji Brna z prvního patra zničil střílejícího nepřítele z půdy protějšího domu. Eskadrona tak postoupila vpřed.
Mustac Gavril Prokofijevič*1919. Moldovan. šabelník (kozák) 138. jezdeckého pluku, 30. jezdecké divize. V armádě od r.1944 nyní navržen na udělení řádu Rudé hvězdy.
Již v bojích o Lanžhot při útoku pronikl do obrany nepřítele a v jeho týlu zahájil palbu, zničil 4 nepřátelské vojáky a vnesl tam zmatek. Když se v tomto boji dostal pod nepřátelskou kulometnou palbu, připlížil se na 10m k němu a ručním granátem jej zničil.
V boji o obec Morkůvky 16.4.1945 se jako první vrhl do nepřátelských zákopů a bodákem zničil tři vojáky. Tento čin byl povzbuzující pro ostatní a vyhnali nepřítele.
Ovčinikov Anatolij Vasiljevič,*1916, Rus, gard.kozák,samopalník 151 tankového pluku,9.gardové jezdecké divize.V armádě od října 1944, raněn 16.4.1945 Navržen na udělení řádu Slávy 3.stupně.
11.4.1945, severně obce Lanžhot se svým družstvem zalehl do zálohy a prudkou palbou obrátili nepřítele na útěk,který zanechal na bitevním poli 20těl.Sám přitom zlikvidoval 4 hitlerovce.
V boji o Morkůvky 16.4.1945,jako tankový výsadek a jeden z prvních se probili do vesnice vyhnali z ní nepřítele.V tomto boji sám zabil tři hitlerovce a s.Ovčinikov zde byl těžce raněn.
Roněs Lazar Mironovič,*1906, Rus,gardový kozák šabelník,34.gardového jezdeckého pluku,9.gardové jezdecké divize.,navržen na udělení řádu Slávy 3.stupně.V armádě od srpna 1944.Smrtelně raněn 16.4.1945
V bojích o obec Morkůvky 16.4.1945 si povšiml ve sklepě (pravděpodobně v domě č.18) skupiny Němců a zasypal je granáty. Zlikvidoval 6 vojáků. ( Mezi nimi byl jeden důstojník a jeho pobočník).Zanedlouho s.Roněs narazil na další dvoučlennou skupinu, kterou zlikvidoval granátem. Sám byl zabit a pochován u domu č.5 Jeho jméno je vytesáno na Památníku.
Návrh na vyznamenání podepsal velitel 34. jezdeckého Kubáňsko-Slonimského pluku gardová podplukovník Boldyrev (Boldyrjov)
Panfilov Boris Iosifovič,1909.Rus, gardový seržant, pomocník velitele čety 2.eskadrony 32. gardového jezdeckého pluku, 9. gardové jezdecké divize. V armádě od srpna 1941. Lehce raněn 1941 v r.1944, těžce a v r.1945 těžce. Navržen na udělení řádu Bohdana Chmelnického 3. stupně.
Na samém počátku boje o obec Morkůvky 16.4.1945 byl raněn jeho velitel čety (jméno nečitelné poškozením listu), a tak sám převzal velení, rozhodným povelem k útoku strhl své vojáky, kteří ovládli bojiště.
Potom 26.4.1945 při dobývání Brna se svou četou se probíjel vpřed a zničili 15 hitlerovských vojáků, a ukořistil sklad cenný potravin.
Novosjardan Serdak Nikolajevič *1921. Armen, gardový podporučík, velitel kulometné čety 34. gardového jezdeckého pluku 9. gardové jezdecké divize. V armádě od prosince 1944.Těžce raněn v dubnu 1945. Navržen na řád Rudé hvězdy.
V boji o obec Morkůvky 16.4.1945 v kritickém okamžiku, kdy nepřítel přešel do protiútoku-Novosardjan vysunul dva kulomety na levé křídlo a zahájil zničující palbu na bojové řady útočícího nepřítele. Protivník utržil značné ztráty na lidech (15 vojáků) padlých 20 raněných a byl nucen ustoupit. Sám vedl nepřetržitou palbu a zlikvidoval 6 nepřátel. Tímto činem napomohl útvarům pluku protiútok nepřítele s úspěchem odrazit. V tomto boji byl těžce raněn a přepraven do lazaretu. V roce 2012 po něm pátrá jeho rodina. Na pomníku není. Patrně zemřel při převozu do nemocnice.
Seredkin (Serjodkin) Nikifor Anatollijevič*1907. Rus, gardový kozák, miřič lehkého kulometu, 34. gardového jezdeckého pluku, 9. gardové jezdecké divize. V armádě od července 1941. Raněn květen 1942 a únor 1943 lehce, srpen 1942 těžké. Navržen na řád Rudé hvězdy.
V boji o obec Morkůvky 16.4.1945,když nepřítel přešel do protiútoku se silami pěchoty. Serjodkin.se vysunul s kulometem vpřed, zaujal výhodnou pozici a prudkou palbou pomáhal odrážet protiútok. Přitom vyřadil 6 nepřátelských netvorů.
V posledním a rozhodujícím boji 9.5.1945 když pluk ovládl Svatoslav, pronásledoval se svým pomocníkem v jezdeckém útvaru nepřítele na Jihlavu. Přeťal cestu koloně nepřátelského štábu, rozehnal skupinu Němců, zničil přitom 3 německé vojáky a ukořistil 9 povozů s různým materiálem.
Šepetin (Šepjotin) Alexandr Grogorjevič *1916. Rus, staršina pomocník velitele čety 183. jezdckého pluku 30. jezdecké divize. Navržen na řád Rudé hvězdy. V armádě od 1938, těžce raněn 15.7.1943.
V boji o obec Morkůvky 16.4.1945 probil se s četou do obce, pronikl do týlu nepřítele. kde zjistil rozmístnění štábu. Nehledě na silný odpor nepřítele se s.Šepetin rychle a troufale vrhl vpřed a s jedním družstvem nepřátelský štáb obklíčil. Zasypal sklep granáty a zlikvidoval v něm nacházející vojáky a důstojníky a probil se do domu, kde zlikvidoval tři důstojníky.
Tarlykov Tichon Gavrilovič,*1907. Rus, staršina pomocník palebné čety 138. jezdeckého pluku 30. jezdecké divize. Navržen na udělení řádu Slávy 3 stupně. V armádě od r.1940, raněn v r.1943. Nositel medaile Za bojové zásluhy: řád Rudé hvězdy, medaile Za obranu Kavkazu.
V bojích na území.Československa od 27.3. do 7.5.1945 s.Tarlikov obratně velel palebné četě a podporujíce útok eskadron způsobil nepříteli veliké ztráty na živé síle i technice. Jen v bojích o obec Morkůvky 16.4.1945 postavil děla k přímé palbě a zničil 3 palebná ohniska, umlčel palbu minometné baterie a zahubil asi 25 nepřátelských vojáků a důstojníků. V pouličním boji potom o město Brno, zničil 3 kulometná hnízda a vyřadil dva automobily s municí a vojenským materiálem.
Zadačin Ivan Fjodorovič *1925. Rus, gardový kozák, mířič těžkého kulometu 34. gardového jezdeckého pluku 9. gardové jezdecké divize. V armádě od září 1944. Navržen na udělení řádu Slávy 3.stupně. Dosud nezraněn a bez vyznamenání.
Kulometčík s.Zadačin v bojích proti německým uchvatitelům prokázal smělost a umění zacházet se svěřenou zbraní a ničit fašisty.16.4. 1945 v bojích o obec Morkůvky zničil s.Zadačin 10 hitlerovců a umlčel palbu dvou kulometných hnízd. Tím pomohl k ovládnutí obce.
21.4.1945 jižně od obce Holasice se pokoušel nepřítel v lesnaté kopcovité krajině obejít naše pozice. Šikovný kulometčík si vybral výhodnou palebnou pozici a zahájil proti hitlerovcům prudkou palbu.Zlikvidoval 15 hitlerovců, ostatní ustoupili zpět.
Hoden vládního vyznamenání.
Zyrjanov Fjodor Ivanovič *1925, podporučík, velitel palebné čety baterie 82. minometů, 34 gardového jezdeckého pluku 9. gardové jezdecké divize. Navržen na řád Rudé hvězdy. V armádě od r.1943, dosud nezraněn a bez vyznamenání.
Zyrjanov v bojích proti německým uchvatitelům projevil houževnatost, zmužilost a odvahu.
Například o obec Morkůvky 16.4.1945 vybral na jedné z okolních dominantních výšin pozorovací stanoviště a korigoval palbu baterie, čehož výsledkem byla dvě zapálená auta s municí. Zlikvidováno asi 30 hitlerovských vojáků a umlčena palba nepřátelské minometné baterie. Při odrážení nepřátelského protiútoku Zyrjanov nehledě na silnou nepřátelskou dělostřeleckou a minometnou palbu, pohrdající smrtí, zůstal na pozorovacím stanovišti a korigoval palbu své baterie po skupinách nepřátelské pěchoty. Když nepřítel začal obkličovat výšinu, kde bylo pozorovací stanoviště, Zyrjanov zavelel :“ palbu na mě!!! „Baterie pokryla výšinu ( asi Zumperk) přesnou palbou, nepřítel nevydržel a ustoupil, zanechajicí na bitevním poli asi 20 vojáků a důstojníků a 3 kulomety.
Všichni padlí sovětští vojáci v dubnu 1945 (70) byli na podzim téhož roku z jednotlivých hrobů v obci, či i jinde ( npř.V.N. K I R U 17 r byl pohřben v peřinách na Dílech u lesa) převezeni do vybudovaného společného hrobu na Kravskou mísu. Z Kravské mísy počátkem r. 1946 z nařízení ONV byli exhumováni pomocí místních obyvatel (Matěj Prčík- František Vrzal – Josef Bavlnka – a jiní) silně posilněni rumem, pak přepraveni na společný Sovětský hřbitov do Hustopečí. Jejich jmenný seznam, který tehdy pořídili Jarmila Peřinová (č 204 ), a učitel Josef Babáček ( č .67), se bohužel ztratil. Takže obec Morkůvky je v okresním i celostátním archivu oficiálně vedená ve ztrátách padlých jen jako „asi 50“.
Ze zápisů archivu ale vyplývá, že Morkůvky byly až po dvou útocích Sověty dobyty, což hmatatelně dosvědčuje víc jak 12 desítek padlých a také deset desítek udělených nejvyšších vojenských vyznamenání. Útočících kozáků takto vyznamenaných bylo přes 20, viz jmenovitě nahoře. Dodatečně byl dohledán a vyznamenaný lékař, Gruzínec Pircchalava Varben Elizgarovič ,hodnost neurčena, 1920 od 9. g. j. d. Byl těžce raněn již na Slovensku a 15.4 v Morkůvkách rovněž. Návrh na vyznamenání zněl: Za vzorné organizování raněných a jejich evakuaci. Ještě sem patří poručík také 9.g.j.d. Judajev Vjačeslav Andrejevič, který byl těžce raněn do hrudi a evakuován do Hrušek, kde 20.4.1945 skonal. Rovněž sem ještě jistě patří tankista, který byl v lese Ochozách u obce smrtelně raněn, ale kamarády na tanku převezen na Vrbici (tam měli asi velitelství) a asi tři sta metrů severně Vrbice pohřben. Plánek existuje. Z vojenských archivů přeloženo pomocí pí Soni Holečkové, Brno.
Avšak dále ze 23. praporu 41.tankové brigády bylo takto podrobně jako u kozáků vyznamenáno 47 vojáků, také tankisti. Ze 1. praporu 41. tankové brigády vyznamenáno 7. Ze 78. těžkého tankového pluku vyznamenáno 11 .Ze 151. tankového pluku 9.gardové jezdecké divize 12. Celkem 77 tankistů. Dohledáno ve vojenských Sovětských archivech mladým a nadějným historikem p. Markem Sekaninou z UH.Hradiště, z ruštiny přeložila pí Dr S.Nezhodová.
Jak z přehledu vidno 77 vyznamenaných tankistů, z toho dva obdrželi titul hrdna SSSR. Jeden z nich, podporučík Petr Filimonov však padl pod Brnem u Popůvek. Druhým nositelem nejvyššího vyznamenání Zlaté hvězdy byl gardový poručík Dmitrij Fedorovič Někrasov, velitel roty 3. praporu 41.TB, který byl u Žabčic těžce raněn. Přežil. Další dohledaný rovněž tankista, který byl smrtelně raněn 16.4.1945 v obci Morkůvky, kamarády byl převezen a severně Vrbice a pohřben. Plánek existuje. Kopie historických dokladů, z ruštiny přeložených, jsou uloženy u autora.
Výšiny severně, severovýchodně a severozápadně Morkůvek byly nepřátelským dělostřelectvem silně vyzbrojené i dobře obsazené a zakopané, střílející k Velkým Pavlovicím, na Vrbici a Kobylí, hlavně ostřelovali křižovatku Brumovice – Kobylí – Terezín, které svou účinnou palbou bránili v postupu Sovětských vojsk.
Tyto až neuvěřitelné počty zabitých vojáků, a také 124 – 130 koní, v tak relativně malém prostoru, dosvědčuje urputnost bojů o tuto maličkou ves. Když připočítáme válečné průměry, na jednoho zabitého, tří těžce raněných (vyřazených z bojů ba i více )-přicházíme k obludnému číslu utrpení.
V dubnu každým rokem se u tohoto žulového pomníku koná pietní vzpomínka v dobových uniformách, za účasti zástupce z Generálního konzulátu RF Brno, a osob z klubu Československé vojenské historie Brno.
Další, ale opomíjenou raritou je církevní symbol, litinový kříž s ukřižovaným ale s na levou stranu položenou hlavou, dívající se Kristus k Brumovicím, postavený pod vinohrady Haraský. Na levou stranu snad proto, aby se nedíval na bezbožné morkovčáky ?
Ústní návrh obci na opravu a úpravu historického kříže a bezprostředního okolí se neuspělo. Návrh zněl : Na vlastní náklad vysadíme 13 stromků břízy a uprostřed háječku se s pomocí obce vybudujeme odpočívadlo, dubový polní stůl s lavičkami, ( vede tudy značená turistická stezka ).Navíc se počítalo, že by tu měl stát hezký dřevěný poutač s popisem života o obci.
Návrh však neuspěl.
V minulosti postavená litinová zahrádka kolem křížku nyní chybí. Doufáme, že se opravuje a brzy bude sloužit jak již dlouho před tím. Zatím se kolem cirkevní symboliky nově hromadí na vysoko složené fůry různé drti a zeminy. Nemyslíme si, že se vracíme zpět do doby nedávno minulé, kdy toto historické místo bylo úmyslně zaváženo domácím odpadem.
Jistě a s určitostí není nynější stav lepší, než jak zněl návrh, že v letním období zde bude stinný březový háječek s dubovým stolem, přírodní lavičkou a hezkým obecním poutačem.
Jos.Babáček