a vliv molekulárního vodíku v terapii a v preventivní medicíně
Zkrácené telomery
Buněčné jádro obsahuje
chromozomy. Jsou to v podstatě genetické informace a dostáváme je od svých rodičů. Jsou bází adeninu (A), guaninu (G), cytozinu (C) a thyminu (T). Tyto báze se spojují v páry, a tak utvářejí podle počtu pravděpodobnosti naši jedinečnou sekvenci. Formují také další seskupování genů a dávají instrukce, jak se mají utvářet buňky v organizmu.
V průběhu života organizmus své buňky obnovuje procesem známým jako mitóza; při ní se mateřská buňka rozdělí na dvě buňky dceřiné. Během mitózy kopírují buňky své genetické informace, aby je mohly předat dceřiným buňkám.
Chromozom má na svých „ramenech“ speciální ochrannou „čepičku“ zvanou telomer, která je řízena přítomností enzymu telomerázy. Tímto způsobem si buňka zajišťuje, aby byla informace úspěšně předána z jedné generace na druhou.
Telomery bývají často srovnávány s plastovými ochrannými špičkami šroubů, chránících šroub před poškozením. Tímto způsobem hrají telomery důležitou roli při ochraně DNA a udržování její stability. Zkrácení telomerů bylo identifikováno jako hlavní příčina stárnutí lidí.
„Jakmile se telomery podstatně zkrátí a nejsou vytvořeny nové buňky, dojde k úmrtí," říká Ed Wunder, který má certifikaci Molecular Hydrogen Foundation. "Je to doslova, jako bychom žili s tikajícími hodinami v našem těle." (
http://www.molecularhydrogenfoundation.org/)
Enzym telomeráza je odpovědí na
prodloužení života buněk. Obsahuje bílkovinu a RNA, která je schopna zpětně zkopírovat ztracené úseky telomer a telomery rozšířit. Je důležité vědět, že aktivitu tohto enzymu lze zvýšit například stravou s vysokým rostlinným podílem, pravidelnou pohybovou aktivitou a snahou vyvarovat se a zvládat stres. Zajímavá je myšlenka vědců, že živočišné, saturované tuky, které se podílejí na rozvoji oxidativního stresu, snižuje aktivitu telomerázy a urychluje krácení letomerů. Což je opačná reakce než o rostlinných potravin.
Účinek molekulárního vodíku
Podle Wundera může molekulární vodík zastavit předčasnou buněčnou smrt (apoptózu) opravou a regulací přirozených buněčných funkcí. Tímto způsobem může pomoci prodloužit život.
"V této chvíli je také nevyvratitelné (s více než 600 studiemi), že používání molekulárního vodíku umožňuje lidem žít s mnohem vyšší kvalitou života ve stáří," říká Wunder, protože mnoho nemocí, které souvisejí se stářím, se pravděpodobně neobejde bez molekulárního vodíku, který tělo chrání před útokem volných radikálů.
Molekulární vodík je nejmenší prvek a nejlehčí molekula. Existují tři hlavní vlastnosti, které vysvětlují léčebné účinky vodíku:
1. Molekulární vodík se může snadno rozptýlit až do těch nejmenších subcelulárních prostorů, snížit hladiny cytotoxických kyslíkových radikálů a chránit DNA, RNA a proteiny před oxidačním stresem.
2. Molekulární vodík také vyvolává aktivaci tzv. nutných antioxidačních enzymů (např. glutathion, superoxiddismutázu, katalázu atd.) a / nebo buňku chránících proteinů těla.
3. Molekulární vodík může být novou signalizační molekulou, která může měnit buněčnou signalizaci, buněčný metabolizmus a genovou expresi, a proto lze snadněji pochopit účinky, které ovlivňují zánět, alergii a apoptózu – buněčnou smrt.
Významné a terapeutické účinky molekulárního vodíku se dostávají do popředí vědeckého výzkumu. Lidé neustále bojují proti kardiovaskulárním chorobám, Parkinsonově nemoci, Alzheimerově chorobě, demenci, diabetu, osteoporóze, chronickému zánětu, hypertenzi, hyperlipidémii a mnoha dalším.
Myšlenka najít jednoduchou metodu prevence všech takových onemocnění se objevuje v celé historii lidstva. Molekulární vodík je jednou z těchto metod.
MUDr. P. Šácha
