Strom jako zdroj uklidnění

(báseň)

Při pohledu z kuchyně jsem vídala (než ho porazili…) velký strom. Byla to třešeň. Vysoká, rozložitá, zelená. Hostila včely i ptáky. Těšila oči a duši, živila vzduch a plíce. Měla každý lístek jinačí a osobitý, a přece všechny podle jediného plánu.

Veliké množství zelených listů podobných sobě asi tak, jako bývá dlaň podobná dlani, otisk prstu vůči jinému otisku jiného prstu. A přitom jednota v množině – stejný charakter, shodné rysy. Jako člověk – a člověk. Jsou dva lidé podle téhož plánu, a přesto jsou odlišní, svérázní. Jaké bohatství listů na jednom kmeni…

Kolik ´vydechnutého´ kyslíku, kolik zužitkovaného kysličníku uhličitého, který jsme
zase vydechli my…
Kolik třešní pro smyslná ústa a pro zobáčky…
Kolik zpěvu ve větvích…
Kolik drobných pohybů, kterými vítr ševelí listím…
Kolik ohybů větví pro pružný pohyb kočky…
Kolik možností zastavit technokratický mozek, zpomalit jeho pracovní vibraci na pohodový kmitočet…


Stačí se zastavit uprostřed pracovního dne, zadívat se na strom a ve chvilce odpočíváš. Pohoda stromu podporuje i tvoji pohodu. Začínáš se zotavovat z každodenního stresu, ztišíš mysl. Síla a krása stromu ovlivní i tebe. Po chvilce se cítíš odpočatý a bohatší, možná inspirován…

Neptej se vždy po účelu. Někdy je to velmi jemné, nenápadné a projeví se později, třeba v postoji k novému „problému“. Buď trpělivý, nechávej ve „svém“ čase místo pro strom a odpočinek

a obracej se k jeho Tvůrci.

PhDr. P. Šáchová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *